Damy a panove, tak ja vam to teda napisu, jak to bylo a jak se to sebehlo... :) Celkem jsme napocitali necelych 300 km v nohach za 19 dni (oba treky), hrozne moc vypoceneho potu, kila sezranych KitKatu, nula ukopnutych prstu, nepocitane kopcu a nejake ty velehory. :)) Kazdy den jsme urazili tak 15-20 kilacku a nestacili se divit, co to kolem nevidime za krasy.
Oba treky jsou v podstate pohodove pro cloveka, co rad chodi a je zdravej, v dobry fyzicky kondici. Hodne udela i priprava predem, nam pomohlo to trekovani v Darjeelingu. Velkou vyhodou je spousta vesnicek po ceste, porad clovek nekoho potkava, ubytovani nepocitane... Clovek si ten trek proste muze nastavit podle sebe, co zmuze nebo nezmuze a nemusi ho ani chodit cely, muze si najmout nosice a pruvodce a chodit pomalicku... A nebo muze letet jako drak, totiz jako my. :)) Hlavne se nesmi podcenovat aklimatizace (riziko AMS - Acute Mountain Sickness), coz jsme si osefovali bocnim vyletem na Tilicho Lake. :) Aneb utikali jsme pomalu, aby nam bylo dobre. :) Coz i v podstate bylo, az na mensi neprijemnosti, ale nemuze bejt vsechno ruzovy, ze. Nohy porad trochu bolej, ale uz se aspon sehnu na tureckej zachod. :))
Pruvodce ani nosice jsme nemeli, neni to nutne, takze jsme si vsechno odtahali sami. A da se to. Slyseli jsme hodne negativnich zkusenosti s pruvodcema, kolikrat i zaostavali, v podstate zdrzovali, zadny valny info nepodavali...
ANNAPURNA CIRCUIT
PRVNI DEN (16.4.) jsme rano vyrazili autobusem do Besi Saharu (820m), cesta tradicne "houpava", jak uz to po kamenitem terenu v mistnich "super-lokal-busech" byva. V Besi Saharu jsme presedli na dalsi busik do Bhulbule, da se to jit i pesky, ale je to po "nove" (nedokoncene) silnici a jit s dopravnima prostredkama za prdeli se nam nechtelo. Lepsi setrit energii na dalsi useky, ktere rozhodne stoji vice za to a krajina je jeste krasnejsi. Jizda byla skutecne "bumpy", jsem rada, ze jsem nesedela na strese busu jako nekteri... :))
V Bhulbule (820m) jsme zbastili nasi prvni trekovaci svacu v podobe mrkve, okurky a cokolady a po nekolika hodinach mackani se v autobuse jsme celi nateseni a naslapli vyrazili na cestu...
Priroda se snad ani neda popsat, prochazeli jsme udolim obklopeni kopci v zelenych a modrych tonech a velehory se ukryvali nekde v mracne dalce... cekaly na nas. :) Vedro jako prase, slunicko nas smazilo, Cola po ceste zchladila a navecer jsme dorazili do Ghermu (1130m), kde jsme nasli nas prvni azyl na ceste.
Nutno podotknout, ze ubytovani po ceste je az na High Camp pod Thorung La prusmykem veskrze v pohode a relativne ciste. Samozrejme velmi zakladni a s tim zachodem a sprchou to bylo obcas komplikovany, ale v podstate pro trekare luxus - mit jidlo po ceste v restaurackach a nemuset se tahat se stanem. Ceny za jidlo jsou sice brutalni, vysokohorska prirazka pro nebohe turisty tu funguje, ale pokoje se daly obcas i ukecat zadarmo, pokud clovek jedl v hotelovych restaurackach.
Hned zkraje nam furt nabizeli po ceste marihuanu, ze ji maj moc dobrouckou (roste jim to tam vsude) a tahali nas do restauracek, lakali na "nejlepsi" ubytovani... Tak jsme je decentne odpalkovali, ze uz mame hasis z Pokhary... :)) A mirili jsme dal.
Malem bych zapomnela na MULY, ktere byly vsude a nejlepe ve velkem poctu. A kdyz uz jsme nenarazili na cele stadecko na uzke kamenite ceste na svahu kopce (kde byl vazne docela problem se vyhnout), tak nam alespon mile muly nadelily sva HOVNA, ktera byla take uplne vsude. Cloveku to alespon pripominalo, ze se vazne nema kochat pri chuzi, ale poradne koukat pod nohy. :))
DEN DRUHY jsme si to namirili do Dharapani (1900m). Docela "stoupacek", ale zmakli jsme to. Jen tak tak jsme unikli desti a dvema hrozne otravnejm malejm holcickam, ktery nas neustale stopovali... Asi chteli skolni pero nebo cokoladu nebo nevim co... Noc uz byla trochu chladnejsi, ale stale jsme to jeste davali ve spacaku. :) V noci byla slyset buracejici reka a z okna jsme videli primo na vodopad. Slunicko pres den porad smazilo, ale tesne pred cilem nas malem zastihl dest. Vetsinou se tak kolem druhe odpoledne zacalo zatahovat a pocasi hrozilo bourkami, ale my to ve vetsine pripadu stihali dobre. ;)
P.S. Na nohach stale sandale.
DEN TRETI jsme putovali do Chame (2670m). Tentokrat uz od rana mrholilo, ale tim jsme se nenechali zastavit, natahli fungl nove plastenky a uz se slo. :) Hory se nam porad nekde schovavali, ale cesta porad krasna, vlastne cim dal tim krasnejsi. Cestou se nam naskytl pohled na obrovsky ledovec, otevirajici cestu do udoli... Tezko se to popisuje, vlastne se to ani poradne popsat neda, krajina se porad menila, rozmanita, divoka, nekde zase zkrocena lidmi v podobe policek... kazdopadne to byla nadhera. Kazdou chvili mel clovek moznost spatrit nejaky ten vodopad rinouci se z hory a zaroven obdivovat ty neskutecny barvy okolo, ktery se menily podle toho, jak moc nebo malo na ne dopadaly slunecni paprsky... Krasny.
No, to jsem toho moc nenapsala, ale sedime v Bandipuru v jedne dost kyslikove izolovane netove kavarne a moje mozkove bunky ten nedostatecny prisun kysliku nestihaji aneb zacina mi tu byt ponekud nevolno a nemohu psat, tudiz pokracovani priste. Brzo na poctenou. :)
Žádné komentáře:
Okomentovat