Tak se opet hlasi nepalsky zpravodaj Sloukova. V Pokhare jsme jeste stravili dalsi dva dny, trosku pozevlili, poradne jedli, nejaky ten mensi prochazkoidni vylet udelali... Coz mi pripomina, ze pokud nekdo nekdy budete v Pokhare, Devi's Falls za to opravdu nestoji. Vybiraji vstupne, vsechno je to tam temer zarostle, takze vyhlidka na vodopad fakt uz neni moc vyhlidka a do samotnych vodopadu lidi hazeji odpadky a celkove jsme z navstevy meli dost smisene pocity, takze dalsi "vyznamnou" jeskyni jsme uz nechali plavat...
BANDIPUR
Z Pokhary jsme vyrazili (na trase Pokhara - Kathmandu) do Bandipuru. Male mestecko, mozna spis vesnicka, kde se snad zastavil cas... Neni to obvykla turisticka destinace, takze tam byl klidek a pohoda a hlavne tuna deti (mam dojem, ze obyvatele snad nedelaji nic jineho, nez ze zadelavaji na nove potomky). Na hlavni tride je par prijemnych restauracek, kde nas jidlo sice neoslnilo, zato cokoladovou lassi si budeme pamatovat do konce nasich dni... :))
Vsechny baracky byly cihlove s drevenymi, bohate vyrezavanymi dekoracemi kolem oken, drevene balkonky... Krasna newarska architektura. I pres vysokou zdobnost a dekorativnost rezeb vse pusobilo v kombinaci s nacervenalym tonem a strohosti cihel strasne pekne, vyrazne a pritom stridme, zadna preplacanost. Nektere baracky sice byly v docela smutnem stavu, ale i tak... Moc pekne - a kdyz se po strane domku jeste vinuly popinave rostliny s rudyma, ruzovyma a fuchsiovyma kvetama...
Druhy den v Bandipuru jsme si jeste udelali vylet do nejvetsi nepalske jeskyne. No, byla fakt velka, ale ze bychom se v ni ztratili, to ne. Kazdopadne zajimavy zazitek, kdyz se ze tmy v kuzelu svetla vynorili vsechny ty krapniky a jine utvary... A nad hlavou nam proletel netopyr. :)
GORKHA
Z Bandipuru jsme vyrazili do Gorkhy, vyznamneho historickeho mesta s pevnosti, chramem a klasterem v jednom na kopci uprostred mesta. Gorkha jako takova neni moc zajimave mesto, ale sem tam clovek jeste muze spatrit zbytky newarske architektury.
Mistni lide veri, ze kdyz obetuji bohyni Kali nejake zvire, splni se jim prani. Verte nebo ne, zvireci obeti se v Nepalu stale praktikuji. Do chramu vede docela pekna radka schodu (po slunicku je to masakr), ktere jsou cele pocintane krvi nebohych zviratek. Ani jsme to necekali, ale nahore jsme se stali svedky obetovani asi peti kohoutu... jsem dost rada, ze to nebyly treba kozy - stacila jedna u cesty s useknutou hlavou, kterou tam zrovna preparovali na polivcicku nebo co... Mistni lide prisli s kohoutem v podpazi a odchazeli se zbytkem kohouta v igelitce ci v kosicku... Vykonavatele krvave prace se s tim moc nesrali a kohouti hlavy litaly okolo jak na bezicim pasu. Z prvniho kouhoutka jsem byla trochu v soku, pak uz jen clovek ziral, jak ty bezhlavi kohouti skakaji okolo, nechteji to vzdat a krev jim strika z krku. Pro zvireci obeti urcite nejsem, byla to ponekud morbidni podivana, lec lokalove z toho posleze maji veselou grilovacku a jeste se jim treba vyplni vytouzene prani...
KATHMANDU
Do Kathmandu vedla pekna kolona aut, autobusu a nakladaku, nicmene se zadarilo a dostali jsme se tam bez nejakych vetsich dopravnich kolapsu taky. Uz z dalky Kathmandu "laka" smogovym oparem nad mestem, jehoz sedava barva neslibuje zrovna prazdniny pro plice... Znecisteni vzduchu by se dalo krajet jak mlha nad Rakosnickovym pribytkem, ale realita nakonec v centru nebyla tak hrozna. Urcite tomu pomohl i pravidelny odpoledni dest, takze nakonec mi dejchatelnost prisla celkem srovnatelna s Prahou, proste tradicni dopravni smrad a prach ve meste. Plus v turistickem Thamelu a okoli se skoro ze vsech obchodu (a samozrejme chramu) line vune vonnyvh tycinek, takze s tim smradem to neni nijak hrozne. Otravnejsi jsou spis tupi chodci a jeste tupejsi ridici na vsudypritomnych motorkach, kteri proste nevedi, kam by se na te ulici jeste narvali (a koho sejmuli)...
V Kathmandu jsme stravili celkem pet noci, prolejzali obchudky, nasli bezvadne pekarny a "momarnu", hrali sachy s Jardou... no proste pohodicka. Historicke centrum Kathmandu se svoji tradicni newarskou architekturou urcite stoji za videni, hlavne Durbar Square.
V jeden z poslednich dnu jsme se poradne chteli venovat nakupovani, ale to by nebyl Nepal, aby se nekonala nejaka ta stavecka. Takze obchody zavrene, autobusy nepremavaly... Takze jsme to vzali pesky na Patan, zachovale stredoveke mesto, dnes spise predmesti Kathmandu. Moc krasny, s tou newarskou architekturou bych se uz opakovala, kazdopadne vsechny ty domky (kdyz se povedlo je zachovat), chramy a ulicky staly za to. A s minimem turistu to bylo jeste lepsi.
Vylet jsme si udelali taky do Boudhy, ktera se pysni jednou z nejvetsich nepalskych stup (ted doufam, ze nekecam). Z Tibetu sem uprchla spousta lidi a siroka komunita buddhistickych mnichu, takze ty potkavate prakticky na kazdem kroku. Stejne jako "zapadni" bile mnichy - nadsence a studenty buddhismu.
Stupa ovesena tradicnimi modlitebnimi vlajeckami se tyci uprostred kruhoveho namesti a namalovane Buddhovy oci vas pronasleduji na kazdem kroku. Po celem obvodu namesticka je spousta obchudku a kavaren... s cokoladovejma dortama. :))
BHAKTAPUR
Bhaktapur byla spis zastavka "omylem". Samozrejme jsme opet museli vychytat dalsi stavku a autobusy do kyzeneho Panauti nejezdili. Vedeli jsme, ze Bhaktapur je vedle Patanu dalsi krasne zachovale stredoveke mesto, ale vyse vstupneho nas ponekud odradila od navstevy a po Patanu jsme byli kulturne docela uspokojeni. Nicmene osud chtel jinak. :) Podarilo se nam dostat do mesta bez vstupu (jako na vsechna dalsi turisticka mista v okoli Kathmandu, aneb bocni ulicky jsou bocni ulicky...) a jeste jsme nasli jedno z nejkrasnejsich ubytek, ve kterem jsme kdy byli, za rozumnou cenu.
A jo, je to pravda, Bhaktapur je fakt nejkrasnejsi. :) Palace, chramy, domy, oltare... a na to vsechno jsme meli krasny vyhled ze strechy restaurace, kde jsme se ladovali hamburgrem. :)) Samozrejme ne vsechno je zachovale, ale celkovy dojem je rozhodne pozitivni!
PANAUTI + DHULIKEL
Z Bhaktapuru jsme vyrazili do Panauti, vesnicky s dalsi newarskou architekturou. Po Patanu a Bhaktapuru jsme si na zadek urcite nesedli, ale nejsou to turisticka mista, tudiz je tam klid. A nasim hlavnim cilem byl vylet z Dhulikelu do Panauti - nas posledni nepalsky trek.
Ona to byla spise prochazka - nebo nam to tak po Annapurnach prislo. :) Druhy den rano jsme sjeli autobusem do Dhulikelu, ktery jsme si prohledli a pak uz jsme slapali pres kopec s chramem bohyne Kali az do Panauti. Cesta nakonec pres nase ocekavani vedla skoro vyhradne po mistni udusane prasne silnici, ale i tak to byl moc pekny vylet s vyhledy na lesy a udoli s bramborovymi policky, na kterych se v techto dnech pracuje od rana do vecera...
BOUDHA podruhe + PASHUPATINATH
Z Panauti jsme jeli stravit nase posledni dve noci do klidnejsi a vyrelaxovanejsi Boudhy, Kathmandu uz bylo dost (ale na vytecnou bananovou lassi posypanou kokosem, rozinkama a kesu oriskama jsme si jeste zajeli...).
Dneska rano jsme se vykopali v pul sedme a dali si dvacetiminutovou prochazku do nedalekeho Pashupatinathu. Chramovy komplex, kterym proteka posvatna reka Bagmati, je nepalskou variantou indickeho Varanasi. Prisli jsme pomerne brzo, kdy chram i ghaty jeste temer zely prazdnotou, ale i tak uz clovek mohl pozorovat ranni cvrkot a pripravu na pozdejsi obradne paleni mrtvych. Pashupatinath, skromnejsi a mensi nez Varanasi, na nas ale nakonec pusobil mnohem uprimnejsi nez Varanasi, kde skutecne palici obrady probihaji jako na bezicim pasu, i kdyz jim samozrejme neberu nic z jejich pozvatnosti... Cele misto je rozhodne mnohem mene turisticke, takze vas nikdo neotravuje a clovek muze nerusene pozorovat deni na ghatech. Pripadalo nam, ze lide se priprave na samotne paleni venuji mnohem dukladneji. Prichazelo spoustu pozustalych, cele siroke rodiny, ktere naprosto otevrene davaly najevo svuj smutek a truchlili u tela blizkeho... zvlastni podivana, zvlastni pocit. S respektem jsme pozorovali plapolajici ohne a kdyz konecne vylezlo slunicko a nebe se roztrhlo, namirili jsme si to zpatky do Boudhy...
Odtud jsme jeste vyrazili do Kathmandu prodat nepalskeho pruvodce a koupit pruvodce TURECKEHO. :) Dneska se uzavira nepalska kapitola naseho putovani a zitra uz letime do Istanbulu. Indicke a nepalske jidlo je moc dobre, ale uz se tesime na ty masity kebaby, saleb, halvu, tureckej med... a policka radne obdelana. ;)) Tak priste uz z Turecka!
Žádné komentáře:
Okomentovat