Vedro, komari a vune skorice

Tak se opet hlasim, vcera uz jsem nemela cas ani energii na dopsani. A myslim, ze i vam snad roman na pokracovani vyhovuje vic nez jednorazova literarni bomba. :))

VARKALA

Plaz rozhodne hezci nez v Kovalamu, obchudky a restauracky nahore na utesu s krasnm vyhledem na more... ale ty Indosi jsou stejne prasata. Z utesu dolu sypou odpadky, jak kdyby se nechumelilo a jeste je "schovavaj" za velky kameny, aby nebyly moc videt (coz se nedari). No takovej bordel a zvlast na takovym miste (ma to bejt udajne posvatna plaz) nechapu. Ale ono kdyz se vezme posvatna Ganga... :D Tak uz cloveka nic neprekvapi. Jo a nechodej tu prekvapive kravy, ale KOZY. A jsou vsude, kozy, kozy, kozicky.

Tak zpatky k Varkale. Misto pekne, ale dve noci stacily. Posledni noc (jako zatim skoro tradicne uplne vsude v Indii) jsme se moc nevyspali. :( A to diky dvema Amikum, ktery si do svyho ubytka natahli dve holky, pustili nahlas radio a parili do peti do rana. Majitel prej na ne sel dvakrat a nepomohlo... Martin uz na ne startoval nekdy ve tri rano, kdyz se rozhodli nahlas resit nejaky svoje osobni opilecky problemy dva metry pred nasima dverma... no jo, udel cestovatele - obcas dost neklidne ubytovani. :( Ale pet mesicu jsme to zvladli, zvladneme tech dalsich pet nebo sest taky. :)

Indosi maj taky oblibenej zvyk narvat se treba v peti na jeden pokoj, zrat tam, kecat nahlas "nevimdokdy" a sledovat rvouci telku... poslouchat tohle treba ve dve rano je taky luxus cestovatele.

Tak a taky bych mela zminit tu Ayurvedu. Ayurvedska medicina se praktikuje po cely Indii, ale hlavne Kerala je proslavena olejovejma bylinnejma masazema. Tak jsme do toho nakonec taky sli. Zajimavej, relaxacni a taky trochu divnej zazitek. :) Me si vzaly do parady dve maserky a Martina jenom jeden maser (asi kvuli sleve nebo co...). Vtip je v tom, ze vas polejvaj specialnima olejema a ty pak roztiraj po celym tele a funguje to na nespavost, prokrvuje, bla bla bla... Vlasy mi ponekud prekazely a bohuzel jsem prisla o masaz hlavy, s tema mejma provazama by to moc neslo... Kazdopadne masaz vonava a prijemna, ac zpocatku to byl zvlastni pocit, protoze clovek tam lezi uplne nahatej. Sice nam dali takovy papirovy spodary, ale ty jsou stejne uplne na prd, protoze se shrnujou a trhaj a nasaknou tim olejem... ale coz. Nakonec jsem si zvykla, jen byla trochu zima - holky navleceny v sari az po krk tam kolem me litaly, tak jim muselo bejt ukrutny vedro. Tudiz si zaply vetrak a jak tam v Evine rouse trochu chladla... Taky trochu nevychytany bylo, ze pouzivaj tradicni masersky stoly, ze kterejch ovsem clovek lita a klouze po tom naolejovanym povrchu na vsechny svetovy strany, takze kdyz mi masirovaly zada, tak jsem se skoro musela drzet rukama stolu, abych nevylitla oknem ven. :D A nejvic nepochopitelna vec u Aurvedskeho centra - koupelna bez sprchy. Takze clovek se tam mydlil u kyble s teplou vodou a polejval hrnkem... slecna maserka mi dokonce musela pomoct, jinak bych se tam sama asi prizabila a olej ze zad si vytrela mozna tak dreadama...

Toz to masaz. :) Kazdopadne maj ruzny druhy a nektery techniky znej uplne jako science-fiction, ale svuj ozdravnej ucel to asi ma.

KOLLAM - AMRITAPURI - ALAPPUZHA

Z Varkaly jsme se vydali vlakem do Kollamu. Trochu klaustrofobni zazitek, nicmene jsme si sedli, takze pohoda. V Kollamu absolutne nic neni, je to pouze startovaci misto pro vylet na Backwaters - spletenina rek, ricek a malejch kanalu na zapadnim pobrezi, ktera se tahne asi 75km mezi domkama, rejzovejma polickama a palmama.

Nekdo si zaplati vylet lodi primo az do Alappuzhy, ale to je osm hodin cesty a az tak zazivny to neni, takze nam stacily tri hodky do Amritapuri. Tam jsme se vylodili, sli omrknout asram Ammy - coz je snad nejvetsi indicka zijici spiritualni ikona. Lidi tam normalne bydlej (vetsina teda docasne, ale jsou tam i lidi, co tam travej treba nekolik let!) a za ubytovani neplatej, ale podilej se na chodu asramu, dodrzujou dany pravidla a delaj jogu nebo meditaci... nebo oboji a je to takovej jakejsi ocistnej pobyt... 

Po asramu jsme se jali shanet autobus do Alappuzhy, coz byl trochu orech, ale zadarilo se. V Alappuzhe si nas odchytil klucina, co vedl "homestay", takze jsme defakto bydleli u nej doma a bylo to docela v pohode. Tvaril se kamaradsky, ale byl to trochu vychcanek, financne nas natahl - v dalsim patre mel za stejnou cenu, co jsme platili my, mnohem hezci a cistsi pokoj (coz jsme zjistili az pozde) a za vylet na Backwaters jsme taky platili trochu vic... nicmene mi zadarmo namaloval moc hezky hennou ruce... ale priste uz si je pomaluju sama. :))

Dalsi vylet na Backwaters byl moc peknej, ale moc dlouhej. Celodenni vylet na kanoi je proste moc a muze to byt sebehezci. Takze prvni pulku dne jsme si uzili podstatne vic. Kanaly vazne nadherny, odpadky jakoby zmizely, palmy vsude kolem, nad vodou litali kormorani a volavky a slunicko svitilo... A zensky praly a myly nadobi a chlapi lovili ryby a vsechno si to hezky plulo pomalym tempem... A na snidani a na obed jsme byli u naseho pruvodce, kde jsme ovsem travili vic casu, nez bychom chteli, takze to byl trochu ztracenej cas.

Kochi, ve kterem se nachazime nyni (a zitra ho opoustime smer Munnar), vam popisu zase priste. Martin uz se tady vari, je dneska hrozne vedro a komari jebou a mam na cele kousanec jako prase, takze pro dnesek je to "the end". Uz se moc tesime do hor na treky, tak snad vse vyjde. Mejte se vsichni krasne!

Slunicko, Indie, nadhera!

Ahoj vsichni moji drazi ctenari. Tak se opet ozyvam po docela dlouhe dobe, tentokrat uz ovsem ze slunecne Indie, z Keraly. Je to tu parada, zatim nas Indie naprosto uspokojuje, tak uvidime, jak dal... musim se ovsem jeste trochu vratit ke Sri Lance...

SRI LANKA - konec zvonec

V Dambulle jsme si konecne mohli dovolit, diky relativne prijatelnymu pocasi, vylet na Sigiriyu. Turisticka zalezitost jako prase, ale bylo to moc pekny. Nahore hezkej vyhled na dzungli tahnouci se kolem dokola a namodraly hory v dalce... a zdola krasnej vyhled na Sigiriyu samotnou. Vystup byl v pohode, ale stejne jsem se ukrutne zapotila. :)) Mohli jsme si prohlidnout i okolni zahrady (spis teda jejich soucasne zbytky) a projit se v okoli. A asi v pulce Sigiriye je jeskyne s krasnyma historickyma nastennyma malbama prsatych lancanskych slecen... Ac nam stejne trochu sprchlo, byla to parada.

KANDY

Po Dambulle jsme vyrazili jeste na dve noci do Kandy, omrknout Temple of the tooth (udajne tam ma bejt schovanej Buddhuv zub), ale nakonec jsme do nej vubec nesli, protoze jsme odmitli podporovat financni vysosavani turistu. Cena v porovnani s ostatnimi cenami (a kolik platili mistnaci) byla nehorazna, takze jsme zadnej tesak nevideli.... ale on tam prej mozna dokonce v ty posvatny krabici ani neni, nikdo nevi... :))

Jeste bych uvedla vylet do mistni botanicke zahrady. Fakt moc pekne udrzovana, hlavne kolem centralni casti, ruzne druhy rostlinstva ze vsech moznych koutu sveta... Videli jsme fakt nadherny orchideje, neuveritelne moc druhu palem, ruzny druhy bylinek... no, nebudu to tady rozebirat do detailu, proste pekny. Prset nam samozrejme zacalo, ale nastesti to nebyla nijak brutalni prutrz. Jinak vsude po parku mohl clovek pozorovat mistni zamilovane parecky. Ale myslim tim, uplne VSUDE! Snad kazdej strom byl obsazenej nejakejma lancanskejma hrdlickama, takze to cloveku za chvili i trochu lezlo na nervy.

K tem pareckum bych tady i mela dodatek, ze jak jsou vychovavany pod docela prisnym dohledem (ackoliv asi taky jak kdo a v zavislosti na tom kterym nabozenstvi) tech svejch krestanskejch, muslimskejch nebo hinduistickejch rodicu, tak nemaj moc moznosti, kde se milostne realizovat, takze turisticky hotely a guest housy vyuzivaj celkem bezne jako hodinovy hotely... Mozna uz jsem to psala, mozna ne, fakt ted nevim. :)

V Kandy povodne zanechaly stopy v podobe strzenejch svahu a udajne i nekolik mrtvejch... Kazdopadne v den naseho prijezdu zacalo slunce zarit a uz skoro neprestalo, az na ty drobne vyjimky...

 NEGOMBO

Negombo lezi kousek od mezinarodniho letiste, na zapadnim pobrezi kus od Colomba. Kazdopadne to bylo taktictejsi misto na straveni poslednich dvou dnu pred odletem, protoze k letisti to bylo precijen znatelne bliz nez z Colomba...

Negombo neni nicim jako takove zajimave, ale je tam dlouuuuuhatanska plaz. Ktera ovsem taky neni nicim nijak zvlast zajimava... a asi jak uz jsme i trochu namlsani krasnejsima mistama, do rozboureneho, melkeho, a i trochu kalneho more se nam vubec nechtelo. Zapad slunce se ale z plaze pozoroval moc pekne. A posledni den nam i vysvitlo slunicko, tak to byla po pobrezi i pekna prochazka, zajeli jsme se nacpat do mesta...

A vsude, opravdu vsude jsme tam potkavali Rusy. Jako kdyby se na Sri Lance nejak premnozili... jak jich bylo vic, byli strasne hlucni - a cim vic jich potkavama, tim vic nam jsou nesympaticky...

Najit ubytovani byl samozrejme zase neuveritelnej problem. Vsechno opet plny (mistnaku) nebo zabookovany. Nakonec se zadarilo, ac ubytovani opet nebylo z nejcistsich a nejkrasnejsich, ale dalo se to snest a neplatili jsme horentni sumy.

Rano v pet uz jsme si to supajdili tuk-tukem na letiste a v 7.30 nam letelo letadlo do INDIE! Let byl v pohode, i jidlo nam dali. :) A nez jsme se nadali, uz jsme pristavali v Trivandru, hlavnim meste Keraly...

INDIE - TRIVANDRUM

Jako prostredek dopravy do centra jsme si zvolili autobus. Riksaci nas uhaneli neuveritelnym zpusobem, ale nedali jsme se a potili litry potu na autobusove zastavce. Pak nasledoval mensi zmatek... v nekterych autobusech zeny nastupujou jinym vchodem nez chlapi. Takze mackanice (Indove se neuveritelne mackaj a cpou a predbihaj) a dostala jsem loktovku od Martina, kdyz prebihal ke spravnemu vchodu... A pak jsem dostala jeste ranu dverma, kdyz uz se zaviraly...

Jinak ale pohodova cesta autobusem, zatim mi Indie prijde celkove klidnejsi nez Sri Lanka - a to nas vsichni varovali... ale ono ta poradne chaoticka a prelidnena cast jeste prijde. Myslim, ze Chennai v Tamil Nadu to jisti. :)) Kazdopadne zatim se setkavame spis s vunemi koreni nez se smradem... ale ten tu je taky, samozrejme.... jako vsudypritomne odpadky. Smysl Indu pro poradek vazne nechapu. Ale jinak... chodit po mestech se tu da, jezdit autobusem a i vlakem taky... to spis na Sri Lance uz jsem si pomalu zvykala na to, ze v kazdym autobuse se na me mackal nejakej macatej zadek obtloustlejch Lancanek nebo ze mi strkaly prsa az do ksichtu, jak byl autobus narvanej... chudakovi Martinovi si zas chlapi pomalu sedali na klin. Indie je zatim vlastne uplne pohodova. Az na to neuveritelny vedro... A priblblej byrokratickej system vsechno evidovat, razitkovat, podepisovat, zaznamenavat....

Tak napriklad SIM kartu se nam podarilo ziskat az vcera, vsude totiz chteji kopii pasu, videt original pasu, kopii viza a fotku. A az na vcerejsek po nas vsude chteli adresu bydliste - v pase. A nebyli schopny pochopit, ze zadnou adresu v pase proste nemame. Ale protoze bychom asi mohli simkartou odpalit bombu nebo co, tak proste musej mit (nepochopitelne) nasi adresu... Ale nakonec se zadarilo, takze dobry. :)

Zrovnatak v kazdym hotelu musime oba vyplnovat papiry jak na imigracnim na letisti a dvakrat jsme dokonce museli uvadet, jestli jsme kamaradi, manzele nebo bracha se segrou... jako kdyby na tom zalezelo. Kazdopadne se vsude tvarime jako manzele, takze se vyhejbame zbytecnejm neprijemnostem.

Jinak v Trivandru nic moc zajimavyho, ale tak nejak jsme nasali tu slunecnou atmosferu a libilo se. Ale znova uz tam nemusim. :D Kazdopadne jsme se tam zastavili na uuuuzasnym "thali". Tohle jidlo se podava jenom k obedu a to na palmovym liste a je to rejze se smesi ruznych kari omacek - a je to vynikajici. Jidlo je tu naprosto uzasny. Ze vsech tech masal, tikka masal, ovocnejch lassie a jinejch dobrot uplne nemuzem spustit nase oci, myslenky, chutove poharky a zaludky. :))

Jinak uz skoro nevim, jak se pouziva pribor. Pomalu jsme se vratili do doby kamenne a jime rukama. Hezky si chappatou (palacinkoidni plackou) nabereme omacku a sup do pusy. Vsechno se ji pravou rukou. Ale obcas uz me nebavi bejt zasr**a, tak tu lzici pouziju. :) A Indove sem tam taky, ale prava ruka je prava ruka. Leva je "necista". A taky necista. Oni si opravdu mejou vazne jen tu pravou a pokazdy davaj dobrej pozor, aby si tu levou nahodou ani kapkou nenamocili. Magori... Nebo prasata. Protoze tou levou pak stejne taky delaj uplne vsechno.

Do Trivandra jsme taky jeli dvakrat z Kovalamu, protoze jsme zrovna meli kliku a chytli jsme festival hudby a tance. Takze jeden vecer jsme stravili pokoukanim na ruzne druhy tradicniho tance (fakt moc krasny) a jeste si poslechli nejpopularnejsiho zpevaka Indie. Co dokaze s hlasem, je neuveritelny. Jeho sileny pop-hitovky, co nam pousteli jako ochutnavku, byly dost strasny, ale ten zivej koncert za doprovodu tradicnich nastroju... Moc pekny. Na jmeno zpevaka si ted nevzpomenu, ale festival se jmenoval "Nishagandhi".

Kazdy vecer se pak jeste hralo Kathakali. Tak jsme se rozhodli, ze budeme statecny a podstoupime tuhle kulturni bombu Keraly. Kathakali je mix tance a dramatickeho predstaveni, kde velkou roli hraji nejenom kroky (ktere, ac minimalisticke, jsou neskutecne propracovane), ale taky vyraz tvare a pohyby oci (kam si rvou rejzi, aby je meli cerveny). Kostymy jsou uzasny a predstaveni vychazej z tradicnich hinduistickejch pribehu, vse je doprovazeno hudbou. Je to ovsem podivana pro narocnyho divaka. Predstaveni jsou dlouhy... My jsme, s absolutne zadnou znalosti pribehu (vsechny prospekty byly v ty jejich malaylamstine), vydrzeli tuhle kulturni lahudku/mucirnu tri a trictvrte hodiny... Krasne, prilis dlouhe, ukrutne vycerpavajici. :) Takhle dlouhy uz to nikdy videt nechci. :D Ale jeste si asi na nejake kratsi predstaveni zajdeme... (nebo zdrhneme po zacatku).

KOVALAM

Po Trivandru jsme se jeste rozhodli zajet na dva dny na plaz, omrknout indickou plazovou kulturu. :) Plaz jako takova nas neomracila. Thajsko ma proste ty plaze krasnejsi, vzpominky na kambodzskou oazu Rabbit island zustavaji... a tohle proste nebylo to prave orechove. Spousta turistu, more zakalene piskem a rozbourene... ale presto to misto melo neco do sebe a nakonec tam bylo prijemne a hezky, takze jsme zustali tri noci. 

Vedlejsi plaz byla hlavne pro mistnaky - a bylo neuveritelny pozorovat ty MRAKY zen zahalenejch v sari a chlapy v rozsypanejch spodarech dovadet v mori. S nebyvalym nadsenim se vrhali do vln a vyvadeli jako maly... a to neumej plavat, takze jsou oblibenym tercem pobrezni hlidky, ktera si libuje v piskani na Indose ve vlnach. Kazdopadne jsme tam zazili krasnej zapad slunce a mezi tema masama Indu to byl zajimavej a zvlastni zazitek.

VARKALA

Po denni zastavce v Trivandru, kam jsme si vecer zasli na jiz zminene Kathakali, jsme vyrazili na jeste jednu plaz do Varkaly, ktera je typicka cervenejma utesama.

Ajajaj, chyli se nam oteviraci doba netove kavarny... takze mile deti, pohadku vam dopovim jindy. Jeste se dozvite, kterak jsme si uzili predstaveni tradicniho bojoveho umeni Kalari, jak jsme se odhodlali zakusit nahatou ayurvedickou masaz a uzili si vody Backwaters... :) Priste! Mejte se krasne!

Zijeme, nebojte.

Puvodne jsem o povodnich tady ani nepsala, abyste se moc nestrachovali, ale nekteri z vas uz to patrne zaznamenali na internetu, takze jeste jednou - jsme fakt v poradku, vsemu jsme unikli a uz ani ta ryma nas moc netrapi. :)) Ale docela se ochladilo, takze v noci mam navleceny, verte nebo ne, FUSEKLE!

Co se tyce toho deste, tak takovehle povodne tu snad jeste nezazili, prej nejakej enormni rok ci co... Ale jiz jsme v suchu a dneska jsme v Kandy dokonce zaznamenali SLUNICKO! A dokonce z jezera vylejzali i varani, aby si trosku nahrali "kozisky". :)) 

Tak zitra uz si jdem vyzvednout viza, tak se nam to blizi...

Moc doma nemoknete, taky jsem neco cetla o destich.

Uplakana Sri Lanka

Drazi moji ctenari, tak vam opet po delsi dobe pisu ze Sri Lanky, ktera se rozhodla, ze asi trpime nedostatkem vlahy nebo co. Proste porad chcije. Od te doby, co nase letadlo dosedlo na letistni plochu prsi skoro non-stop. Bohudik jsme vymackali a stale vymackavame z tehle aktualne destive zeme maximum. Od nechutnych zazitku s ubytovanim, vyborne jidlo a prastene opice vam napisu i o svihle svedske rodince a tovarne na caj.

Sri Lanka podobny deste, co zaziva ted, uz nezazila hodne dlouho, normalne je touhle dobou uz pekne. Na svedomi to ma asi ta pitoma sopka v Indonesii. Kazdopadne my jsme v poradku a za par dni uz mirime do Indie. Mit uz hotova viza, tak obcas propadame pocitu, ze bychom odleteli nejradsi okamzite. Ale dneska zasvitla nadeje a jeste neprselo, snad uz se to srovnava. Takze zitra se nam, doufam, zadari a udelame si vylet na Lions's Rock - Sigyriu. Dest nam bohuzel zkazil valnou cast planu, ale pereme se s tou prutrzi, co to da. :)

SILVESTROVSKA MIRISSA

Silvestr se nakonec vydaril paradne, Mirrisa se nakonec ukazala byt nejlepsim mistem z celeho naseho pobytu tady na Sri Lance. A prselo nejmin. Silvestrovsky den byl bohuzel zamraceny, ale vecer se to nejak probralo a uz neprselo! :) Paradne jsme se nadlabli, zapili to piveckem a protoze restaurace na plazi byli natriskany, tak nas k sobe ke stolu pozvala svedska rodinka, dva ctyricatnici se synem. No moc jsme se s nima pobavili, vyborne jsme si sedli, takze nase novorocni oslavy se protahly do peti do rana a druhy den jsme byli tak ospali (a dokonce slunicko vysvitlo), ze jsme zustali o den dele. Rodinka jezdi na Sri Lanku nekdy od osmdesateho sesteho, takze zazili mista jeste nenatriskany hotelama a plaze skoro netknuty. Byli na Sri Lance i v dobe tsunami. Na posledni chvili zmenili plany a ubytovali se bliz do vnitrozemi - a to jim zachranilo zivot. Prej neverili vlastnim ocim, kdyz na silnici byly "zaparkovany" rybarsky lode a na kolejich se valely ryby...

Mirissa potesila, na Novy rok jsme sedeli na kopci u plaze a pozorovali skromne ohnostroje zrcadlici se na hladine more, vypili si nas Arrack se zazvorovou limonadou a sezrali neuveritolnou tunu susenek a orisku. Happy new year! :)

TISSA (TISSAMAHARAMA)

Nicim zajimave mesto, kde jsme se upichli jenom kvuli vyletu na safari do narodniho parku Yalla. Ubytko jsme nasli docela pekne a celkem ciste (o urovni ubytovani se rozepisu jeste pozdeji, je to docela traga), akorat nebylo ani trochu klidne. Mistnaci ve ctyri rano vyrazeli do narodniho parku, takze delali kraval a ani v noci moc klid nebyl.

Za vylet do parku jsme vycalovali brutalnich sto dolacu, ale jo, stalo to za to.

Nakonec jsme se rozhodli to risknout a jet uz odpoledne, co jsme se ubytovali a vyhnout se pripadnemu rannimu desti. Zrovna neprselo. Ale dest se samozrejme spustil, takze uz na ceste do parku jsme nase rozhodnuti uzavreli jako unahlene... ale nastesti se dest uklidnil, nez jsme se do parku vubec dostali. Jeli jsme jeepem, ktery sve lepsi casy uz mel za sebou a daval to i hlasite najevo. Po nejaky dobe uz nam to nedalo a ptali jsme se ridice a pruvodce, jestli je to normalni, ze se nam tenkraval moc nezda. Prej v pohode, nemame se stresovat. U vstupu do parku jsme si koupili listek a mili drazi Lancani samozrejme to auto nezkontrolovali, ac meli cas... Takze par metru za branou parku nam auto samozrejme kleklo a my (samozrejme pekne nasrany) jsme museli pul hodiny cekat na novej jeep. Kolem nas projelo uz asi tak milion aut, takze jsme se mohli tesit na peknou mackanici po parku...

Nastesti to takova traga nebyla, cest bylo vic, ale auta jsme mijeli porad. Videli jsme slony, obrovsky pavy, zelvicku, krokodyli, krasny ptaky, jeleny a srny, vodni buvoly, pak neco chlupatyho, co nevime, co bylo... (nejaka veverko-lasicka). A malem bych zapomnela na krasny varany, jeden velkej jako krava lez po strome. "Vtipnou" vlozkou byla taky cekacka na leoparda. Okolo mista, kde se mily leopard mel udajne nachazet, bylo opet tak milion aut. Na jednom a tom samem fleku ve fronte jeepu jsme stravili dalsi ztracenou pul hodinu, abychom zjistili, ze z leoparda nebylo videt ani ucho. Jenom zmagoreny turisti zbesile fotili a nataceli vitr ve vetvich stromu pul kilometru daleko.

Zazitek nicmene vyzivnej, doprovazenej docela hezkym zapadem slunce... a peknou zimou na zpatecni ceste.

ELLA

Do Elly jsme se vydali opet mistnim autobusem (ve stylu hodne otlucene a pouzite krabicky od sardinek), kde jsme bohuzel nechytli mista, takze tri hodiny jsme se kymaceli ve stoje... nastesti jsme dojeli, nohy slouzili, takze po nalezeni ubytka jsme do sebe honem kopli caj, nejake ty zeleninove rotti (na kterych mame vypestovanou slusnou zavislost - je to vlastne smes zeleniny, brambor, karicka a tahle smeska je placnuta do takove specialni slane palacinky...mnam) a vydali se na vylet na Little Adam's Peak. Meli jsme kliku, takze diky slusnemu pocasi jsme chytli krasny vyhled na uchvatne cajove plantaze v okoli, Ella's Rock naproti a dohlednout se dalo az k mori... takze spokojenost. :)

Spokojenost netrvala dlouho, vecer zacalo opet prset a ani dalsi den jsme slunicko nezaznamenali. I presto jsme statecne hrabli po plastenkach a vyrazili do cajove tovarny. Moje jiz patrne desetileta, presto perfektne fungujici vetrovko-plastenka, prestala ze zahadnych a blize nevysvetlitelnych duvodu fungovat. Martin byl na tom podobne. Takze do tovarny jsme se dostali slusne promokli. Nutno ovsem podotknout, ze navsteva zminene vyrobny na caj patri mezi "higlighty" nasi cesty po Sri Lance.

S bezpecnosti prace si moc hlavu nelamou, takze davat pozor na svou hlavu bylo vice nez zadouci. :)) Vune caje se na nas linula ze vsech stran, vitala nas uz pul kilometru od tovarny. S tim cajem si opravdu vyhrajou, tridi se od vseho bordelu na ruzne druhy (byla to tovarna na cerny caj), od nejmene kvalitniho cajoveho prasku az po ten nejdrazsi caj z tech nejlepsich listku. Komicky potom je, ze ac maj vsechno jinak uz zmechanizovany, finalni baleni caje nikoliv... Takze ve vysledku jsme mohli pozorovat poskakujici bose zeny, ktere kostetem zametali tu cajovou paradu do obrovskych pytlu primo z tovarni podlahy... Az budete pit ceylonsky caj, dobrou chut. :))

KENDY

Dali jsme si asi sedmihodinovou cestu vlakem pres hory do Kendy. Ma to byt cesta ovencena nadhernymi vyhledy do okoli na cajove plantaze a hory... chvilemi i byla, kdyz to zrovna mlha dovolila. To se ovsem nestavalo casto a dest taky moc nepotesil. Puvodne jsme chteli vystoupit v Hattonu a vydat se na turu citajici 5200 schodu na Adams's Peak. Jenze pocasi bylo tak neuveritelne HNUSNY, ze jsme to nakonec zavrhli a cestu si "lehce" nacerno prodlouzili o par hodin do Kendy.

Jakmile jsme dojeli, samozrejme zacalo prset, takze hledani ubytovani nebylo nic prijemnyho. Letosni rok je ve znameni navalu deste a turistu, takze najit nejake volne (a nepredrazene) misto byl nadlidsky vykon. Uroven ubytovani je v pomeru s cenou hrozna. Nikde jinde po JV Asii jsme nespali tak draho a tak nekvalitne. Nemluvim o nejakem luxusu, spis o nejake zakladni hygiene - to je tady evidentne skutecne luxusem. Ac i pekna mista jsme taky chytli,  tak celkove nic moc. 

Do Kendy jsme dojeli vecer a hledat misto v desti a za tmy neni nic moc, tak jsme nakonec vzali ubytovani v jednom na prvni pohled celkem sympatickem guest housu. Druhy pohled byl o neco horsi. Pri tom treti jsem chtela utect, ale tma uz padala. Polstare byly evidentne dost pouzity, ale dobry, nechali jsme si je prevliknout. Po chvili jsem zaregistrovala, ze povleceni neni povleceni, ale jen prehoz. Chlapik, co prevlikal polstare, uz byl malem na odchodu, kdyz nas napadlo se podivat na postel detailne (coz je jedna z prvnich veci, kterou vzdycky udelame). Malem me odvezli a jeste ted se mi dela blbe, kdyz si na to vzpomenu. Povleceni na obou postelich bylo uplne, ale uplne zadelane od krve a jinych telnich tekutin. No nechci vedet, co se tam delo. Bud jim tam vykrvacela krava nebo to ma nekdo rad HODNE krvavy. No proste hnus, hnus, hnus. Fakt jsem chtela okamzite pryc, ale temer beznadejne vecerni pochodovani po Kendy nebylo nej, takze situace nam narizovala zustat. A zachod byl taky kvalitni. Bohudik vse prevlikli, ale ja si radsi stejne jeste vlezla do svy spacakovy vlozky, protoze uz jen ten pocit spat na takovyhle posteli byl dost humusni. Noc jsme preckali, rano bezeli co nejdriv pryc vyridit viza do Indie a pak pryc, pryc, pryc... v Kendy opet prselo a pocasi neslibovalo lepsi vyhledy, tak jsme se rozhodli alespon pro klid, kdyz uz nic jineho, na vychodnim pobrezi.

UPUVELLI

Autobusem jsme se dopravili do Trincomalee, kde jsme chytli (opet v desti) autobus na plaz do Upuvelli. Kdyz uz dest, tak aspon v klidu a s vyhledem na more. V Trincomalee na autobusaku jsme neverili svym ocim, kolem autobusu pochodoval jelen a cpal se igelitovym pytlikem... by me zajimalo, jakou dalsi chutovku z odpadkacu jeste vydoloval...

Ubytko nebylo na prvni pohled z nejhorsich, ale brutalne usmudlany steny a spinavej zachod nas brzo presvedcil o opaku, tak jsme se hnuli o mistnost dale. Nove vymalovano, postel se tvarila ciste a vyprane (polstare uz jsme si nechali prevliknout), jen ten zachod.... uz jsem na to nemela nervy a ronici pot a slzy jsem si ten zachod radsi umyla sama. Jak se pak na nem pekne sedelo.

Vyhled na rozbourene more nesliboval slunne zitrky, ale par peknych bezdestovych okamziku jsme tam take zazili. Nakonec jsme na tomhle miste zkejsli ctyri noci. Pobyt tam o dost zprijemnili dva bezvadny chlapi, mimochodem oba homosexualove, byla s nima desna sranda. :) Jeden byl puvodem ze Sri Lanky, ale cely zivot zije v Australii. Druhej byl z Italie, takze na podzim letime na par dni do Florencie ochutnat vsechny ty spagety, pizzy a "janevimcojeste". ;)) Ma kocku, co se jmenuje Oki, kazdej den ji vari samy bio organicky zradla a vyrobil ji i domecek. No magor, ale spravnej. :)

DAMBULLA

Vcera jsme vyrazili smer Sigyria, ze uvidime - a treba vylezeme. Sigyria je vlastne palacovy a klasterni komplex na hore, obklopen zahradami, ktery je zvlastni prave svym umistenim a zachovanou architekturou a pamatkama... Tak zitra uvidime, jestli uvidime. Bohuzel se taky potykame s lehcim nachlazenim, prvnim (a snad i poslednim), ktery nas na nasi ceste potkalo. Nase lekarnicka je ovsem radne zasobena a nase odolnost temer nezdolna, tak uz je to skoro dobry. :)

Podarilo se nam v desti ulovit (nebo spis majitel si nas ulovil) opravdu moc pekne a hlavne CISTE ubytovani, ze zachodovy misy by se dalo jist. :) Mame za sebou i ochutnavku pro nas uplne noveho piva a majitel je docela sympatickej chlapik, takze vecer se asi zase poveselime. :)

Dneska jsme sli omrknout tricetimetrovou sochu Buddhy (ktera mela tricet metru mozna tak s tim odporne kycovitym muzeem pod sebou) a zatim neprsi!!!Je tu hrozne moc opicek a na strome u naseho ubytka hnizdi hejno dvojzoborozcu indickych, takze si tu pripadame jak na safari. :))

Tak, to by bylo zatim vsechno. Sri Lanku, ktera je bohuzel celkove (z prevazne vetsiny diky pocasi) zatim spise zklamanim, opoustime 18.1. z Colomba - smer Trivandrum v indicke Kerale. Tak snad se pocasi uz umoudri. Tak doma moc nemrznete! :)