Hanoi, Bac Ha, Sapa - Vietnam

Zdravim ze Sapy, totalne unavena, po zdolani sve prvni tritisicovky, ale stejne vam zas jednou napisu. :)

HANOI - pokracovani

V Hanoi je toho spoustu k videni, ale taky spousta hluku, je to proste sileny mesto, ale to uz jsem asi psala. Prvni den jsme si to jen tak procourali centrem krizem krazem, podivali se na pagodu uprostred mesta na jezere, zasli na laoskou ambasadu a to bylo asi tak vsechno. Druhej den uz jsme vyrazili na Halong Bay (2 dny, 1 noc na lodi). Nejprve jsme jeli ctyri hodiny do Halongu a jak jinak, musel se vyskytnout problem. Organizace nekterejch vejletu ponekud pokulhava a cim dal tim vic nas zacina stvat, jak se nas prakticky kazdej, kdo dela v turismu, snazi naprosto nepokryte "vobesrat" a vycucat si komplikace z prstu. V agenture nam rekli, ze kdyz mame pasy na ambasade, tak to neni az takovej problem a staci nam jen kopie pasu. Jenze kdyz jsme dorazili do Halongu, tak to najednou byl hroznej problem a ze nas nemuzou pustit spat na lod, protoze na to policie potrebuje pas pro kontrolu... a meli jsme zaplatit nejakej zcestnej poplatek kterym by se to "zazracne" vyresilo. Martin ale zavolal do agentury, pekne je sprdnul na tri doby a nakonec jsme nic platit nemuseli a kopie taky stacily. Pocasi nam teda vyslo naprosto genialni. Halong Bay je vazne nadhernej, vsude skaliska, ostruvky, krasne barevny more a lode krizujici zaliv. No nadhera. Prvni na programu byla obrovska jeskyne, osvetlena ruzne barevnymi svetly, krapniky kam se podivas... no vizualni lahudka. A pak uz jsme si to padili po mori dal. Projeli jsme se jeste plovouci vesnici a navecer uz nas cekaly kajaky. Krasa, zataceni mi moc neslo, tak jsme se museli s Martinem prohodit, ale pak uz to byla pohoda, objeli jsme par skalisek v zari zapadajiciho slunce... a pak uz jeli zase dal na vecerni plavani. Lod byla fakt pekna, zaplatili jsme si misto Basic balicku Superior (coz znamenalo lepsi ubytovani, min natriskanou lod lidma a delsi trasu - coz se nekonalo...). Jidlo taky nebylo spatny, ale opet - v cene zadny piti. Takze jsme si pekne natahali nasi vodu. Kazdopadne bylo zakazany pit nase vlastni lihoviny na lodi, takze kdyz jsme s Martinem protahovali flasku dzusu s vodkou na strechu lodi v batuzku, pripadali jsme si jak nejaky skolaci na vylete. :)) Nutno podotknout, ze nas pruvodce byl milej jak osina v prdeli a choval se k nam jak k nejakymu stadu dobytka. Sednout si sem, na jeskyni mate 40 minut, honem na snidani, ted se bude plavat 15 minut, pojdte sem, poslouchejte, bla bla bla... no neprijemnej. Druhej den prislo ponekud zklamani, po snidani (v sedm) k nam na lod prislo asi dalsich patnact (!!!) lidi, nikdo nam nerekl, co se deje a jeste nam pruvodce rekl, ze kdyz si nebudeme chtit zaplatit vylet na nedalekou plaz, tak se jede primo do pristavu a nazdar. Toto nam sdelil nekdy v osm rano. No byli jsme nastvany (nebyli jsme ani zdaleka jediny) a sli si s nim pekne popovidat o tom, co se to deje. Jedna holka ho primo poslala do onech mist. Ta spousta lidi na lodi byla zpusobena nejakou poruchou jejich lodi nebo co, ale slo o to, ze nam (opet) nikdo nic poradne nerekl. Jina a prodlouzena cesta se tudiz nekonala a lidi tam druhej den taky bylo pozehnane. Nakonec jsme se jeste nastesti zdrzeli a do pristavu se vratili v avizovanych dvanact. Az na tyhle nedostaky, ktery clovek proste musel zkousnout, to ale bylo paradni. I za ty neprijemny lidi stoji Halong Bay za to. Na lodi jsme minimalne potkali jednu fajn Francouzsku, takze jsme si i fajn popovidali.

Po navratu jsme si nasli jiny ubytovani, protoze to prvni stalo za starou backoru, resp. pocit cistoty jsme tam zrovna nemeli, ve sprse byl olezlej odpadak, vlastne cela sprcha byla olezla, hroznej hluk... druhy ubytko mnohem lepsi. Nasli jsme si i prijemnou tichou restauraci, kde clovek na chvili vypnul, takze pohoda. Meli jsme jeste dva dny na Hanoi, tak jsme je kulturne vyuzili na prohlidku Ho Chi Minhova Mausolea, ktery ovsem bylo zavreny, protoze vzdycky na konci roku putuje milej Ho Chi Minh do Moskvy na prebalzamovani... no socialistickej realismus jako prase. Komunismus z celyho Vietnamu uplne tece, mozna jsem ani nezminila, ze celkem bezne na ulici vlajou vlajecky se srpem a kladivem, vsechno v rudo-zluty a propagandisticky plagaty taky nejsou vyjimkou. Dalsi zastavkou byl Temple of literature, dalsi z mnoha pagod, ovsem az moc turistickych... Dal jsme jeste byli v Ho Chi Minhove muzeu, takovej prurez jeho zivotem, ani jsem to poradne necetla. Kazdopadne expozice zajimava, socialismus se potkal se surrealismem, asi tak bych to popsala, ruzny artefakty, sochy, sbirka daru, prapodivna, ale vlastne docela poutava instalace vsech tech veci... Nejzajimavejsi bylo muzeum etnologie. Ukazovalo zvyky, bezny denni veci, obleceni, hudebni nastroje apod. ruznejch vietnamskejch minorit, psali snad o 45 kmenech. Prave tady v Sape se da hodne lidi z ruznejch tech kmenu videt. Porad chodi obleceni v tradicnich satech, coz je moc zajimavy. Uf, to by asi bylo k Hanoi vsechno.

BAC HA

 Vecer uz nasledovala cesta do Lao Cai na severu (cinska hranice) nocnim vlakem. Cesta trvala asi 10 hodin, "hard-sleeperem", coz znamenalo tvrdy matracky na spani. Fakt byly tvrdy. Ale spat se dalo docela v pohode, po posledni zkusenosti s autobusem to byl raj. Akorat do Lao Cai jsme prijeli brzo, bylo asi pul paty rano, takze probuzeni byl lehci sok. Rozhodli jsme se jet do Bac Hi, v nedeli je tam mistni market, kde se daji videt prave lidi v tradicnich krojich. Nejdriv nas zas chteli natahnout do taxiku a vycucat z nas premrsteny penize, ale rozhodli jsme se pockat na autobus. Zase to bylo jak jinak nez zajimavy, opet jsme cekali, nez se ridic usmysli jet, ale zdarne jsme ty dve hodinky v autobuse zvladli. Vyhledy nadherny. Sever ma fakt svoje kouzlo. Hory, hory, zase hory, kopce, udoli, reky i ricky a hlavne vsudypritomny rejzovy policka. A rapidne mene motorek. (Bohudik). Trh vazne paradni, nakoupili jsme si hedvabny vlozky do spacaku (kdyz bychom si pujcovali spacaky, tak abychom nespali v kdovicem...), kterejma se clovek muze i pohodlne prikrejt. Plus mam brutalne barevnej a hlavne krasnej satek na hlavu, kterej prave nosi prislusnice onoho kmene, co v okoli Bac Ho zije. Takze hlava v teple, suchu a nehrozi mi upal. :)) Abych nezapomnela, taky jsme se zasobili ryzovym vinem - ostry to napoj horalu. :)) Zapocali jsme nase trekovani mensim vyletem do okoli po kopcich, ale zacalo nam prset a nase nohy taky na ty hory nejak nebyly zvykly, takze jsme to zalomili v posteli. Dobrou noc. :)

SAPA

A uz jsem v Sape, nase aktualni destinace. (Kterou uz ovsem zitra opoustime smer Laos.) Sapa lezi ve vysce 1600 metru, pokud neni mlha, nadherny vyhled do okoli na hory a udoli zarucen. Mimochodem je to nejchladnejsi misto ve Vietnamu. Po zdarnem dokodrcani na misto urceni v minibusech jsme se jali hledat hotel. Prselo, hnusno bylo, mlha vsude... ale hotel jsme nasli, postel pohodlna, takze nad filmama a s kabelovkou jsme stravili cely zbytek dne. Relax taky musi byt, ze. V tom skaredym pocasi se nad nejakyma vyletama ani premyslet nedalo. Kazdopadne dalsi den uz predznamenal nadherny pocasi, ktery nam doted vydrzelo. :) Vyrazili jsme na trek, co mel dohromady asi 20 kilaku. Presne vlastne nevime, mapy tu maji dost na prd. Rozhodli jsme se chodit na vlastni pest, organizovanych tour uz jsme meli za sebou dost a v Sape se da v pohode chodit i bez pruvodce a dalsich deseti lidi na krku... i za cenu toho, ze se clovek parkrat ztrati, coz se nam stalo nejednou, ale naznaky civilizace jsou vsude a vzdycky se najde nekdo, kdo poradi. Vsechny cesty byly jeste po desti rozblaceny, ale takovym zpusobem, ze to snad uz nemohlo bejt horsi. Clovek aby si na to bahno vzal sjezdovky. Vzali jsme to pres uvodni krute turistickou vesnici do dalsi a pak jeste dalsi... a zvladli jsme to. Ovsem nikoliv suchou nohou. Ze zacatku se clovek jeste snazil tomu bahnu vyhejbat, ale po par metrech poznal, ze uz to nema cenu... takze bahno nebahno, razili jsme udolickem dal. Blato jsem mela snad i za usima, ale skvely bylo, ze kazdejch skoro deset minut jsme krizovali potucek, takze nozky smradlavky jsme si mohli pohodlne umyt. God bless sandaly. Clovek uz se pak spis snazil si na tom bahne nerozbit hubu, nez cokoliv jinyho, ale presto muj zadek poznal blativy stredovek. A hned minutu na to jsem zapadla po kotniky do bahnicka. V tomto duchu se odvijela cesla cesta, v pripade ryzovych policek to bylo nejkrutejsi, ale prezili jsme. :)) Bylo to rozhodne dobrodruzo, ale clovek moc rychle chodit nemohl a po x hodinach uz jsme z toho byli docela vycerpani. V predposledni vesnici jsme se uz tesili, ze se rychle a relativne suchou nohou dostaneme do dalsi vesnice, odkud mel jet autobus do Sapy... Chyba lavky. Museli jsme se optat na cestu a mistni zeny nam poradili, ze kdyz nechceme jit po silnici, kterou krizujou motorky, muzeme se vydat jinou cestou, kde je krasnej vyhled a neni to tak rusny. A je rychla. Leda hovno. Dostali jsme se opet na bahnitou cestu, ktera byla ovsem jeste vetsi HC nez to predchozi bahenni cestovani. A hlavne uz jsme toho meli oba plne zuby, baby nas furt sledovaly a jeste mely tu drzost se ptat, jestli si od nich neco nekoupime. Tak jsme jim uz nastvany vysvetlili, ze si teda rozhodne nic nekoupime a takovouhle "nadhernou" cestu jsme si vazne nepredstavovali. Nastvani stridala unava, nejaky ten pad do bahna jsme take zaznamenali, ale nakonec jsme se zdarne dostali do one vesnice. Jedna zenska se nas drzela jako kliste az do vesnice a nebyla schopna pochopit, ze vazne nejsme za doporuceni cesty nadseny a ze si nic nekoupime, protoze se ji nikdo neprosil, aby sla s nama... Po nabrani posledniho dechu jsme zjistili, ze autobus, ktery nas mel nabrat, jezdi ale po uplne jine silnici... Takze nezbylo nez si pronajmout jak jinak nez motorku, kterou vam cpu i kdyz jdete na veceri. Nastesti jsme potkali jednoho moc milyho a hodnyho Vietnamce, kterej studuje v Anglii biomedicinu, vzal me na svy motorce a nutno podotknout, ze jel primo ukazkove, cesta byla fakt vic nez pohodova. Vecer jsme pak jeste zasli do mistni restaurace na grilovany prasatko se sezamovejma seminkama, ryzi a s lehce povarenou zeleninkou s cesnekem. No blaho, nohy bolely, ale den uspesne za nama a my plny dojmu... a toho prasete. :))

Treti den v Sape jsme se vydali udolim asi 15km ke Stribrnemu vodopadu. Mapa opet nezklamala, uplne na nic. Ale dobra byla v tom, ze jsme se aspon mohli ptat mistnich, kudy kam. Zacatek cesty byl uplna pohodicka vesnici. Mimochodem v baraccich, ktere pusobi, jak kdyby vyrostly nekdy ve stredoveku, velmi casto truni nejaka ta plazmova televize a rodinka sledujici popularni vietnamsky serial... Bizarni, lec zajimave. Vsude zviratka, volove, slepicky a nesmirne krasny, roztomily a usmudlany deti. Cesta udolim k vodopadu ovsem nabrala i jine obratky, kdyz jsme napriklad museli jit korytem ricky nebo kdyz jsme zabloudili a malem jsme vylezli Fansipan. :)) Cesta nakonec koncila strmym kopcet na silnici, tuna cesticek lesikem a houstinama... ale objevili jsme jiny vodopad a cestou jeste potkali fajn kluka z Nemecka, ktery nakonec sel tu samou cestu zpatky jako my ke Stribrnemu vodopadu... ale taky se ztratil a cestu zdarne nasel... :)) Cestou zpatky jsme se lehce prisrali k vyprave Vietnamcu, takze pred navratem do Sapy jsme si vyjeli minibusem jeste na uzasnou vyhlidku na cele udoli a hory okolo.

Ctrvrty den uz jsme zacali snovat cestu na Fansipan (3.143m). Z toho duvodu jsme se rozhodli jen pro mensi vylet, abychom se uplne nevycerpali, ale nakonec z toho bylo zase asi 15km. Opet jsme se ztratili, opet jsme se nasli, opet nas Vietnamci nastvali, ale jinak pohoda. Udoli jak jinak nez krasny, dorazili jsme k jeskynni, kde ovsem zrovna naaaahodou kvuli nejake poledni prestavce nesvitilo svetlo... celovky jsme nemeli, takze nam pujcili (resp. museli jsme zaplatit) baterku, ktera ovsem byla uplne na nic, cili zazitek z jeskyne pomerne negativni... ale coz, dali jsme si pivecko a ne vzdycky se postesti vyhled z hospody na hory a pole s rejzi. :)) Takze nalada se zlepsila. Zpatky jsme si chteli zaplatit moto-taxi. Celou cestu nam tam porad nekdo vnucoval odvoz na motorce, ale zrovna v momente, kdy jsme to fakt potrebovali, najednou nikde nikdo nebyl. Takze jsme si vesnicku prosli asi trikrat tam a zpatky a nakonec se zadarilo. K ceste se radsi nebudu moc vyjadrovat, ale dojeli jsme zdarne a v bezpeci. :) Odpoledne jsme totalne odpadli, Martin jeste sel koupit trek na Fansipan, kterej ze zahadnejch duvodu zrovna nebyl k sehnani, nebyli lidi, cena zahadne stoupla... ackoliv se ptal den predtim a vse bylo ok, i kdybychom sli jen my dva. Nakonec se zadarilo, takze vcera rano jsem ja, Martin, pruvodce a nosic vyrazili ze zakladniho tabora z vysky 1900 metru. Daji se koupit treky na tri dny a dve noci nebo na dva dny a jednu noc, coz byla i nase volba. Pocasi se opravdu vydarilo. Cim jsme byli vys, tim se nam otvirali krasnejsi vyhledy na Sapu a okolni hory a udoli. Nadhera. Mraku bylo pomalu a spis se jen tak prevalovaly okolo. Bylo trochu zamlzeno, ale i to se postupem casu protrhalo. Nekteri borci si davaji Fansipan za jeden den - tam i zpatky. Vetsinou to ale trva tak ty dva dny. Nekdy lidi dolezou na vrchol behem toho prvniho dne, coz byl i nas pripad. Podarilo se nam to! :) Sice dneska mam nohy jak z gumy a to bahno jsme z nich jeste nedostala, ale stalo to za to. Ano, sli jsme v sandalech. Ne, nejsme uplni magori. Ano, prsty zustaly vsechny. :) Akorat se mi podarilo trochu si narazit malicek, ale to bych nebyla sikovna Zuzanka, kdyby se mi to nestalo dneska rano behem obycejneho hledani mista v kericku na vykonani jistych potreb... takze behem trekovani pohoda. :)) Cesta krasne rozmanita, kameny, koreny, dolu, nahoru, lesem, plani, vyhledy, slunicko... do kopce to teda byla streka, hur se mi dejchalo, pripadala jsem si jak funici parni lokomotiva, ale do finalniho tabora pod vrcholem jsme se dostali nekdy v pul treti, takze i pres lehci unavu jsme se rozhodli pokorit vrchol. Byla to streka, ale povedlo se. :) Nahore to bylo vazne uzasny, pobyli jsme si tam asi 45 minut, jen my dva a pruvodce, z mraku vystupovaly vrcholky hor a pripoustim, ze v prvni chvili se mi dokonce i chtelo trochu brecet, tak to bylo krasny a ja byla stastna, ze se nam to povedlo. :) Cestou dolu do nocniho tabora jsme videli krasnej zapad slunce, no parada. Bylo to ponekud brutalni, uz skoro padla tma, takze na radu se dostaly celovky a clovek musel dvakrat tak pozorne koukat na cestu. Z nocniho chozeni po horach urcite zvyk delat nechci, ale bylo to dobrodruzo. Pruvodce byl vetsi haceckar, svitil si pod nohy mobilem. :D Bohuzel jsme vyfasli partu asi 30 urvanejch a priopilejch Vietnamcu, co si dali tridenni trek (to teda nevim, co tam chtej delat), takze v mega stanu z bambusu jsme se fakt moc nevyspali. A jeste jsem mela deravej spacak, unava udelala taky svoje, takze nakonec ani Martinovy moirovy spodary a super-teply fusekle od sestrenky me nezachranily, klepala jsem kosu do rana. Ale ranni kaficko zabralo, po obede unava taky presla, takze ta gumovost nohou trochu zmizela a nakonec se mi slo docela pekne az dolu k vychozimu bodu, kde uz clovek skoro pres ty kameny bezel. :)) Zdolali jsme Fansipan! :) Od zitrka se ma pocasi pekne kazit, takze do Laosu mirime v pravy cas. Zitra nas ceka 10 hodin jizdy minibusem, tak drze palce. Za chvili mirime na veceri a pak uz se tesim na zaslouzenej spanek. :)

Jinak dekuju za maily vsem, co v posledni dobe napsali a nezlobte se, ze jsem jeste nezareagovala, ale individualni odpovedi aktualne nezvladam, casem urcite napisu, diky moc a ozyvejte se, jak se mate, jsem porad moc zvedava a kazdej kontakt s domovinou potesi! :) 

Hue - Vietnam

HUE

Tak zase pisu. A asi budu brzo poradne nastvana, do netovy kavarny prisla bandicka malejch deticek a strasne, ale STRASNE rvou. Do Hue jsme jeli nastesti asi jen ctyri hodiny, takze to byla docela pohoda. Prvni den jsme si prohledli starou citadelu - Imperial Palace, Forbidden Purple City, chramy... je to dost rozbombardovane, spoustu budov se nedochovalo, ale restauratori to davaj dohromady a nektere budovy renovujou do puvodni podoby. Stravili jsme v celem arealu snad ctyri hodiny, mozna i vic, docela jsme se nachodili. :) Zakoncili jsme to veceri v mistni restauraci, co doporucoval LP, ryba vyborna, ale nauctovali nam i ubrousky... Druhy den jsme jeli na puldenni vylet za mesto na kralovske hrobky. Vyslo nam nadherne pocasi a fakt to bylo moc zajimavy. Obcas nam uz vsechny ty chramy a chramky a podobny budovy splyvaj, ale tohle bylo fakt moc pekne upraveny a zas to bylo neco trosku jinyho, takze naprosta spokojenost. Nekdy se nam ale ta smula na paty nalepit musela... hned dalsi den. Dali jsme si puldenni DMZ tour (Demilitarized zone). Agentura slibovala autobus s klimatizaci, vysledkem byl minibus, kterej byl opravdu stavenej POUZE na Vietnamce, poradne jsme si tam ani nohy slozit nemohli... A cesta trvala nejakou hodinu a pul, coz naprosto stacilo. Ani klimatizace tam poradne nebyla, slunicko sajnilo, takze Martinovi nebylo zrovna moc dobre. Ale prezili jsme. :) Cestou nam ukazali nejake ty pametihodnosti z okna, navstivili jsme dva pomniky na oslavu vitezstvi nad Americanama a vitezstvi komunismu (klasicka ukazka socialistickeho realismu... takze esteticky jsem z toho moc odvarena nebyla). No, kdyby nebylo tunelu, moc vyzivnej vylet by to nebyl. Vinh Moc tunnel ale stal za to. Slo o sit tunelu, kde se schovavali lidi behem valky a "normalne" tam zili, dokonce se tam i snad 17 deti narodilo a az na jedno vsechny prezili. Tunely teda brutalni, skoro se tam nesvitilo, takze clovek poradne nevidel kam slape a jeste mely tak metr sedesat na vysku. Martin si zas pekne natloukl hlavu... :)) Ale bylo to kazdopadne zajimavy. Na ceste zpatky nam slibili odvoz mestskym busem... samozrejme se to zas asi o hodinu protahlo a jeste do toho minubusu narvali kdekoho, takze nas tam jelo pozehnane... Moc spokojeny jsme teda nebyli. Ale coz, no, nemuze byt vzdycky posviceni. Nejlepsi tresnicka na tomhle smuloidnim dortu byl ovsem autobus do Hanoie. Cekali jsme na nej asi o dvacet minut dyl a nabirali nas opet jako posledni. Celej autobus uplne, ale uplne plnej. A ty smejdi nam nechali ty nejhorsi mista az uplne vzadu, kde se clovek nemohl ani poradne posadit. Jenom vlezt tam byl vykon, Vietnamci jsou proste skladnejsi. Ale i pro ne to musi bejt krute nepohodlny. Sedacka byla jeste k tomu z kopce, takze clovek, kdyz si chtel lehnout s natazenejma nohama, tak se jima musel zapirat, jinak by proste pomalu sjizdel z one sedacky dolu. Coz bylo krajne nepohodlny a namahavy na nohy, takze celou noc jsme se furt vrteli a prevalovali, nohy jsme mohli mit v podstate jen skrceny... a cesta trvala dvanact hodin. Moc spokojene se clovek nevyspal. Nastesti mame na dlouho snad od autobusu pokoj. Dneska jedeme do Sapy do hor nocnim vlakem, tak jsem na to zvedava. :D

HANOI

Hanoi je... fakt velka. A rusna, hlasita a uspechana. Jako asi kazde mesto, ale tady mi to prijde snad jeste intenzivnejsi. Uz se moc tesime do hor na trochu toho klidu a na trekovani. Mesta by prosim uz stacila. :) V tomhle ohledu je Vietnam narocnejsi nez Kambodza, tam precijen bylo vic moznosti k relaxu a byli jsme i mimo urbanistickej ruch. Hlavnim duvodem k navsteve Hanoie je urcite Halong Bay, coz je vazne nadhernej zaliv a taky snad nejproflaklejsi turisticka destinace Vietnamu. Hanoi jako takova mi az zas tak specialni neprijde, proste velke mesto, ale zrovnatak ma svoje zajimava mista. Sehnat nejakej levnejsi hotel je ovsem dost vykon. Ale da se to. Z drivejsich dob se zachovalo to, ze kazda ulice ma svuj specialni ucel. Resp. v jedne ulici se prodava skoro jenom kafe, v jine zase bylinky, jinde maso... samozrejme to takhle neni vsude, ale nektere ulice tak skutecne funguji. Kazdopadne celej Vietnam pusobi pomalu jak jedno velke trziste. :)) Halong Bay a zbytek Hanoie si necham na priste. Tak drzte palce na Sapu a pak uz hura Laos!

Nha Trang, Hoian - Vietnam

ZBYTEK NHA TRANGU

Ahoj, ahoj, ahoj! Tak jsou tady opet asijske zpravicky. Jestli si dobre pamatuju, tak jsem skoncila u Nha Trangu, u party boat tripu. Masova zabava jako prase, ale nakonec to docela stalo za to. Na lodi nas bylo nepocitane, kazdej den vyrazi spoustu lodi na okruzni jizdu okolo Nha Trangu. Jedinou vyjimku v jinak kompletne cinskem osazenstvu jsme tvorili ja s Martinem, parecek Izraelcu, parecek Americanu a dva Australani. Program zahrnoval dokonce i obidek a spoustu ovoce, ale zadny piti. To je dost silenej zvyk tady, ze prakticky v kazdym turistickym vyletu naprosto ignorujou piti. Ani vodu nedaj, hajzlove. Hezky si musime zaplatit... takze se vzdycky zasobujeme vodou, co si koupime nekde na marketu, nez aby si clovek kupoval predrazeny plechovky behem vyletu. Abych se vratila k vyletu - zahrnoval hudebni vlozku, kterou predstavovalo silene karaoke, kdy se snazili vytahnout lidi na improvizovane podium ze stolu, aby zpivali. Nastesti se nam to vyhlo. Silvestrovske karaoke s Udolickem je ok, tohle by bylo asi dost sileny. :D Trochu jsme si zasnorchlovali, zaplavali, krasny rybicky - pripadala jsem si jak nekde v akvarku. Coz mi pripomina, ze soucasti byl i vylet do obriho akvaria. Mensi rybicky mi az tak velkej uzas neprivodily, ale ty zelvy!!! Obrovsky! A jeste hromada muren, maly zraloci... a neidentifikovatelna mega ryba. A sahla jsem si na zelvicku! Byla slizka... moc jim tu vodu neudrzujou... Taky jsme meli vodni bar na mori, coz znamenalo, ze jsme se navlikli do nafukovacich kruhu, kazdej dostal kalisek a nalejval se v mori. :) Jinak Cinani jsou vazne vtipny, zakladni znalost, kterou predstavuje plavani, absolutne neovladaj. Takze kazdej skace do vody s rukavkama a s kruhem - to maj i na snorchling. A nekteri se do vody za celej vylet ani neodvazili. :)) A to uz ani nemluvim o plavacich uborech nekterych slecen... Vylet byl ale docela fajn, takze i pres atmosferu skutecne hromadne turistiky jsme si to uzili. A koncert clenu lodni posadky taky stal za to... :))

HOIAN

Do Hoianu jsme jeli opet pres noc lehatkovym autobusem (po posledni zkusenosti uz je ze srdce nenavidim). Hoian je moc pekne male mestecko se spoustou kolonialnich domku, francouzska architektura moc hezka, namixovana s asijskou atmosferou - vecer se vsude rozsviti ty jejich klasicke cervene lucerny (ne, nemluvim o bordelu) a ani ten provoz tam neni tak hroznej. Na nas vkus je to tedy az moc turisticke misto, vsude obchody, turista na turistovi... Hoian je narvanej obchudkama s oblecenim a latkama, kde vam usijou obleceni na miru. Ale ty obchody jsou skutecne uplne VSUDE. Zatim mam teda z celyho Vietnamu pocit, ze lidi jsou uplne posedli hadrama (prevazne nevkusnejma, ty vkusny se koncentrujou spis do obchudku pro turisty) a BOTAMA! Vsude samy obchody s botama... Vietnamky si ulitavaj na botech na vysokych podpatcich a nosi je uplne vsude. V Hoianu jsem si nakonec nechala usit letni saty a Martin oblek, ktery uz ted podstupuje svou dvoumesicni plavbu po lodi domu. Saticky nosim a s tema dreadama skoro zpusobuju dopravni kolapsy. :)) Udelali jsme si taky puldenni vylet na My Son - dalsi starodavne ruiny, dost znicene bombardovanim, ale i tak to stalo za to. Zpatecni cestu uz jsem vnimala jen tak napul, boat trip byl docela nuda, ale hlavne mi bylo pekne blbe. Rano jsem si dala polivku, ktery jinak tady vazne miluju, ale tahle byla teda ukrutne mastna... takze i pres mou snahu snist jen neco malo nudli (nemeli jsme moc casu na snidani), jsem to odnesla s docela brutalnim brichabolem. Zla vec, tahle polivka. To bylo poprve a doufam ze minimalne na hodne dlouhou dobu naposled, co mi bylo fakt zle. Co se da delat, nastrahy cestovatelskeho jidelnicku. Jinak vcera jsem si tedy uzasne posmakla na steaku z lososa s rajcatovou omackou s koprem a ryzi. Mlask. Abych se zas vratila k Hoianu, potkali jsme tam opet ty dve babiny z Vancouveru. Jeden vecer jsme s nima zasli na veceri a asi ctyri hodiny prokecali, moc fajn zensky, energicky s mladym duchem. Tak to ma bejt. :) Taky jsme si zajeli jeden den na kole na plaz. Neni sezona, byla skoro opustena, hrozne dlouha, krasna, vitr foukal... tak jsem si ulitavala na hledani musli, vyrobim si z nich nahrdelnik. :) Hoian moc mile mesto, ale ta domluva s lidma v hotelu byla obcas teda silena... anglictina fakt neni silna stranka Vietnamcu - a to i na turistickych mistech. Dalsi zastavku v nasem putovani Vietnamem predstavovalo Hue, ale o tom az priste. Doufam, ze se aspon trochu vyznate v mym (lehce) chaotickym psani, ale tady to asi jinak nez v rychlym spadu ala Jack Kerouac asi nejde. :)) Jsme proste "na ceste"... :)

Rabbit island - Kambodza... a spousta Vietnamu

Tak tedy zpatky v Kambodzi. Vcera uz jsem nakonec nic nenapsala, naprdli nas v restauraci, tak nebyla moc nalada. A ted mi nefunguje blogger, vyborne... pokusim se to sesmolit v mailu a poslat, co nejdrive to pujde.

RABBIT ISLAND

Jezisi, ja fakt musim byt strucnejsi. :D Rabbit island je kambodzsky raj klidu. Je to ostrov pomerne maly, da se projit za dve hodinky. My, co jsme se trochu ztratili, jsme ho prosli za tri. :)) Ale bylo to dobrozdruzne. Martin, magor, si ani nevzal sandale, ja uz bych mela ukopane vsechny palce. :)) Zije tam i dost lidi v ruzne rozhazenych domeckach, zivi se rybolovem... spousta peknych plazi, ale nepouzitelnych prave kvuli rybolovu. Byly by tam i krasne koraly, ale protoze mistni sezerou vsechno, co se hejbe, tak je kraby nemuzou udrzovat. Mimochodem kraby moc dobry. :) A palacinky! Si tu na nich pestuju zavislost. S bananem a cokoladou. Bydleli jsme v bambusovo-rakosovy chysi minutku od plaze, na tomhle miste relaxu jsme nakonec odfukovali pet dni. A potkali jsme (znovu) jednu bezvadnou Welsanku, kterou jsme prvne potkali v Siem Reapu, cestovala s nami pak jeste na Phu Quoc. Co vic o ostrovu napsat, valendo, hamaky, cteni knizky, vylet na Snake Island (se spinavou plazi - nechapu, proc si plaze od toho bordelu proste nevycistej... kazdopadne kdyz na to clovek zapomnel, parada). Po potrebnem vyrelaxovani jsme absolvovali cestu na hranice s Vietnamem - Ha Tien. Jo, abych nezapomnela - na Rabbit islandu jsem videla snad nejkrasnejsi zapad slunce v zivote, fakt nadhera, takovejch barev...!

PHU QUOC - VIETNAM

Ostrov je kousek od Rabbit islandu, ale protoze je uz vietnamskej, musi se na hranice a kazdej musi absolvovat onu povinnou a unavnou anabazi s urednikama, razitka, kontroly, bla bla... fakt je to unavny. Na Phu Quoc jsme jeli snad hodinu a pul (pouze lodi, cela cesta byla tak na vic jak tri hodiny), stihli jsme brutalne zmoknout a v one lodi na ostrov byla klimatizace snad na patnacti stupnich, takze "uzasny"... ale neonemocnela jsem. :)

Na Phu Quocu jsme se ubytovali kousek od plazi, moc pekny ubytovani s verandou, hamakama... takze tam se odehravaly nase vecery, dokud jsme vycerpanim v pul desate nepadli. :D V Lonely Planet pisou, ze je ostrov teprve na zacatku turisticke ery, ale spousta opustenych hotelu vypovida o necem trochu jinem. A nektere kusy plaze byly zase od odpadku, coz dohromady budilo dojem jakesi zasle slavy. Ale byla tam i pekna mista s restauracema, stoly primo na plazi, kousek opodal skaliska a utesy, rybarske lode v dali ve svetle zapadajiciho slunce... jsem se nejak zasnila. :) Kazdopadne prvni den jsme jeli na jih, druhy den na sever. Transportni prostredek - motorka (maminko, neboj). Martin jel fakt opatrne a az na nektere debily, ktere clovek najde na vsech silnicich sveta, jezdili lidi docela v pohode. Jak uz jsem psala, Asiatum zadek prirostl k motorce hodne rychle. Silnice sice byly prevazne ve stavu, ze jsem si v zaveru druheho dne pripadala jako motokrosovy zavodnik, ale protoze provoz byl minimalni, tak jsme dojeli uspesne. Oba dva dny jsme navstivili moc pekny plaze. Ta prvni vypadala jako z reklamy na cestovku (az na nejaky ten odpadek... a to je Vietnam fakt cistej, opravdu se tu o to staraj, oproti Kambodze je vse takove trochu vic uhlednejsi), v mori pluly maly meduzky, nadherny hejno asi triceti ruzne barevnejch obludek. :) Videli jsme nejaky ten vodopad, ja si tady nemuzu odpustit aspon kafe denne. :) Asi jsem nepila lepsi, fakt uzasny, s kondenzovanym mlikem a ledem jako ice coffee. :) Krasne voni, je to uplne Tiramisu k piti, cuchali jsme ho i na trhu, ale kam bychom to dali na dalsich deset mesicu... Zpatky k cestovani. Bohuzel nas sem tam stihne dest, co se da delat, obdobi destu sice na jihozapade konci, ale na vychodnim pobrezi zase zacina. :(( At se clovek snazi sebevic, tak na nejaky to obdobi destu pri takovyhle ceste proste stejne narazi. Nutno ovsem podotknout, ze jsme puvodne nevedeli, ze Vietnam ma oproti jinejm zemim dve obdobi destu... Ale co, no, pocasi nas sice obcas pekne namichne, ale neni to tak spatny. :) Co se tyce deste, tomu jsme celili prave na Phu Quocu druhej den naseho motorkoveho cestovani. Schylovalo se k desti a my zrovna jeli na plaz na vychodnim pobrezi. Tam jsme nakonec nedojeli, protoze nebyl cas a prilezitost. Na ceste tam, uprostred niceho - dzungle (Phu Quoc je snad ze 70% narodni park), se nad nama zacal rysovat nepeknej cernewj mrak. Uplne nahodou jsme objevili hrbitov, kterej ma kryte hrobky strechou z vlnityho plechu (nebo co to bylo), tak jsme se tam jeli schovat. Nakonec jsme na milem hrbituvku zkejsli snad hodinu, protoze mrak krouzil nad nama. V mezicase jsme si vypraveli s Niou (ta Welsanka) historky za zivota a snazila se nas naucit neco z Welstiny... silenej jazyk. :D Ale je super, ze ve Walesu stale zivej, ani jsme nevedela, ze se normalne vyucuje ve skole. Dest presel, takze louzema nelouzema zpatky do mestecka a pak na veceri, ktera byla na nocnim trhnu vynikajici. :) Prvni vecer jsme napriklad meli rybu, osmazenou, k tomu chilli, ryzi, spustu zeleniny a ryzove placky, ze kterych jsme si sami delali jarni zavitky a cpali do toho vsechno to masicko, nudlicky, zeleninku... mimochodem ve Vietnamu maj naprosto bozi polivky. :) Aaaa, zase nestiham. Tak honem honem dal.

RACH GIA

Nase zastavka do Can Tho byla pres Rach Gia. Naprosto neturisticke mesto, nikdo neumi anglicky (coz je u Vietnamcu vseobecne problem, Kambodzani jsou v tomhle ohledu mnohem vzdelanejsi), ale hotel jsme si nasli, jidlo jsme si taky nasli, kafe jsme si taky nasli, pivo jsme si taky nasli... :)

CAN THO

Delta Mekongu. Do Can Tho jsme jeli prave kvuli Mekongu, resp. vyletu na rece a plovoucimu trhu. Vylet trval vic jak sedm hodin. Naivne jsme nesnidali, protoze jsme se domnivali, ze bude moznost na trhu, coz nam bylo i receno... nakonec se toto nekonalo, takze az nekdy o tri hodiny pozdeji jsme si dali jeden malej melounek... Vstavali jsme totiz uz nekdy v pet, takze na snidani ani nebyl cas a chut. Kazdopadne vylet jinak moc peknej, protahli nas plovoucima trhama, kde kazda lod vezla jinej naklad, zeleninu, ovoce... je neuveritelny, ze jim to takhle porad funguje. Zkousela jsem si predstavit takovejhle trh na Vltave, nekde u Strelaku... :D Protahli nas tovarnou na nudle, pruvodkyne neumela ani prd anglicky, ale jinak moc zajimavy, Martin si zkusil uplacat placku na nudle, pekne mu to slo. :) Projizdeli jsme malejma kanalama, okolo palmy a jina flora, moc pekny. Nakonec se konal obed, ze kteryho mi bylo pekne zle. Byly to presmazeny jarni zavitky, ktery byly tak mastny, ze bych nikomu neprala moje zaludecni muka... :) Trapny ovsem na obede bylo, ze nasi pruvodci = vezli nas na lodce, chteli po nas zaplatit obed. Nikdo nam nic nerekl, pak se prinesl ucet a najednou, ze je tam jeste treti obed - a ten je pruvodce. To nas namichlo, za vylet jsme si zaplatili a fakt, ze automaticky pocitaj s tim, ze jim zacalujeme obed, se nam dost nelibil. Milionari nejsme (tedy v prepoctu na dongy - vietnamskou menu - jo... :D) a oni se zachovali zpusobem, ze si asi trhame prachy ze stromu nebo co. Nicmene vylet se vydaril, zminena ovocna zahrada sice obsahovala jen talir s banany, pomelo a nejaky hrozny, ale co... :))

HO CHI MINH CITY - SAIGON

Do Saigonu jsme jeli nocnim autobusem, cca 10 hodin z Can Tho. Docela v pohode, akorat s jednim malym hackem. Nocnak nemel funkcni zachod a pivo se ve mne zacalo ozyvat. Nakonec jsem to zaspala, prvni a jedina pauza byla po trech hodinach. Nechapu, jak vubec muzou pustit dalkovej autobus na silnici bez funkcniho zachodu. Cesta jinak v pohode, v minibuse do centra jsme pak potkali dve vyborny asi petasedesatnice z Kanady. Tak uz mame pozvani do Vancouveru. :)) Ubytko v pohode, chteli nas narvat do pokoje bez okna, ale nedali jsme se. Jinak lidi tady zatim fakt mili a v pohode. Slyseli jsme, ze na severu to udajne neni az takhle pozitivni, ale uvidime... Saigon je vazne mega rusne mesto, tedy co se centra tyce, jinak je to jako kazde jine mesto - nebo spis dlouha vesnice v pripade Vietnamu. Dojeli jsme v sest rano, odpoledne jsme si dali War Remnants Museum. Aneb valka ve Vietnamu s USA. No, z Tuol Slengu v Phnom Phenu jsem mela hodne depresivni pocit, ale s timhle se to neda srovnat. Vubec jsme netusila, ze valka trvala celkem 17 let. A ze americka cast Vietnamu si napadeni socialistickym zbytkem Vietnamu jenom vycucala z prstu. Komunisty sice taky nesnasim, ale to, co vyvadeli Americani, no z toho mi bylo fakt na bliti. Detailni popisy muceni, ktery vymysleli plus podminky, ve kterejch vezni "zili" snad ani nebudu popisovat... a k tomu jeste fotky obeti napalmu a chemickejch postriku... no hnus, hnus, hnus. Musim koncit, tak se teste na priste.

...tak jsem se dostala ke psani az po par dnech, nechtela jsem nakonec koncit tak depresivne, tak jsem se rozhodla vas nechat cekat. :) Abych dokoncila Saigon. Druhej den jsme jeste videli moc peknou cihlovou katedralu, starou postu, Imperial palace ze sedesatejch let se zajimavou architekturou, zas nejaky ty tanky okolo... No prosli jsme, co jsme mohli. Po nejakejch dvou nocich jsme pak zas jeli nocnim busem do Nha Trangu.

NHA TRANG

Cesta busem celkem v pohode, ale uz jsem z toho nocniho tahani autobusama trochu unavena, nastesti zas budeme mit na nejakej ten cas pokoj, az se dostaneme do Hanoie. Samozrejme tam zas nefungoval zachod. Na jejich napis TOILET IS BROKEN uz jim neskocim. Zachody nefungujou v zadnym nocnim autobuse, protoze jsou vsichni liny je udrzovat. Ridic nas pred cestou vyhnal na benzince na zachod, ani se neomluvil za ten nefungujici. V noci pak jeste zastavoval nekolikrat, ale mnohokrat to bylo kvuli jeho vlastnimu byznysu, ze si neco vyrizoval nebo kdovico... Zastavky na zachod straslivy, hnusnejsi hajzly, ano - hajzly, jsem dlouho nevidela. Ten smrad bych nikomu neprala, ale okolo nebyly ani kericky... takze kdyz musis, tak musis. Ale zdarne jsme dojeli, nasli hotel kousek od plaze... :) Docela prijemny mestecko, nasli jsme fajn restauracku, kde jsme pokecali s nejakym chlapkem z Kalifornie, co jezdi do Vietnamu vzdycky na pul roku... doporucil nam prave ty bahenni lazne, no moc fajn. Jeden den jsme sli na plaz, ale bohuzel zacalo prset, velky vlny... petihvezdickovej pocit se nekonal, ale aspon jsme ochutnali humra na plazi. :) No, byl trochu zvlastni, ale  docela dobrej, nebylo to spatny, jen babka ho blbe ogrilovala, tak to nebylo ono. Uz jsem psala o tom, jak spousta lidi ve Vietnamu, hlavne teda zensky, nosej ubory ala pyzamo? :D Vypada to docela komicky, ale kdyz jim to vyhovuje... Jinak ale nektery zensky maj naopak moc pekny takovy saty, ktery vypadaj jako dlouha tunika pres kalhoty v asijskym stylu s tim stojackem u krku, tak aspon nekde nechali nejakej styl v oblikani. :)) Jinak pripadam si tu jak mega star, nepsala jsem to uz? Dready jsou tu fakt exotika, dneska na me cucela rodinka v restauraci, babci ke mne normalne chodej, zvatlaj si pro sebe, ze to snad asi neni pravda, co mam na hlave a skoro vsichni si je chtej osahavat. :)) V Indii uz to asi takovej odvaz nebude. :)) Malem bych zapomnela, ze jsme se v Nha Trangu potapeli. Teda Martin se potapel a ja snorchlovala. Bohuzel slunce nam nepralo, ale i tak to bylo fajn. Ryb jsem videla fakt pozehnane, i koraly... a bohuzel taky nejaky ty plovouci igelitaky a odpadky nad hladinou i pod hladinou. Vietnamci si nejake nevazej moc vody a perou do ni bordel, ac jinak je ten Vietnam fakt cistsi a uhlednejsi oproti treba ty Kambodze. Ale igelitaky nastesti byly jen na par mistech, takze rybicky jsem si uzila pozehnane, jen ten neopren by se mi bejval taky hodil. Po hodine rachani se v mori mi uz byla docela kosa. To byl jeden vodni lodni vejlet a druhej den jsme jeli na dalsi - party boat s hromadou neplavacich Cinanu. :)) Ale to si necham az na priste, mam toho dneska uz plny kecky, i kdyz jsem to chtela puvodne dopsat... tak se mejte zatim vsichni krasne!

Kampot, Kep - Kambodza

Ahoj, ahoj, ahoj. Tak, zase po nejakem tom dni jsem se dostala k netu. Vecer pak jeste budu pokracovat, ale mame na hotelu jen pul hodiny internetu zadaco, tak se pak presunem po vece do netovy kavarny. Aktualne jsem vyrelaxovana, byli jsme s Martinem v bahenich laznich v Nha Trangu, kde zrovna pobyvame. Paraaada, nalozili jsme se do bahna, pak do horkejch pramenu, pak jacuzzi, pak studenejsi bazenek, pak bazen, kde bylo 38 stupnu... tam by ti bylo konecne teplo, maminko. :)) A tryskovy sprchy, vodopadek... :) Tezky zivot cestovatele. :D Uzasny. Ja se nejak zase zapomnela, koukam. Jsem o strasne moc novinek pozadu, budu fakt muset byt strucnejsi.

ZBYTEK KAMPOTU

Bokor National Park fakt parada. Dzungle kam se podivas, nadhernej vyhled na more a krajiny pod kopcema. Na Bokor Hill Station je spousta starejch a uz neobydlenejch budov, mezi nima hotel - kasino, natacel se tam snad i nejakej slavnej film... Na cely ty stanici byla v prvni fazi mlha, uplne vsude... vypadalo to jako z nejakyho hororu, uplne mesto duchu. Mohli jsme si to stare kasino i projit (cedulka "dangerous" tam sice visela, ale evidentne se ji nikdo moc nevzrusoval), takova uplne zvlastni atmosfera... Dolu z kopce jsme zase jeli namackany na korbe a peskobusem dzungli. Tot Kampot.

KEP

V Kepu vlastne nic moc neni, mestska plaz, kde je voda brutalne tepla, ale je to hlavne pro mistnaky, celist z toho nespadne. Ale prijemne to bylo. Hlavne krabi market vecer, kde jsme se uzasne napucli krabama a krevetama v peprovy omacce, coz je specialita tyhle oblasti. Mlask. Coz mi pripomina - vecere! Tak a priste uz z Rabbit Islandu.