Himalaaaaje...!

Ahoj vsichni, tak se opet ozyvam - tentokrat ze slunneho Nepalu, kde jsme zazili za tech nekolik dni snad vsechna rocni obdobi... V nohach mame za 19 dni trekovani nevidane kilometru a v zaludku buvoli stejk. :)

Jeste nez se vrhnu do popisovani naseho himalajskeho dobrodruzstvi po horach, tak trosku strucneji dokoncim Indii a zminim cestu pres Nepal do Pokhary, protoze tak fakt "stala za to"...

TSOMGO LAKE - INDIE (SIKKIM)

V Gangtoku jsme sbalili tunu mrkve, susenek a nasi bandu Anglanu a vyrazili jeepem na vrcholky hor - totiz na Tsomgo lake, ktere lezi ve vysce 3780m obklopene horami. Jezero moc pekne, ale diky pocasi jsme si z neho na zadek uplne nesedli. Bila obloha splyvala s bilymi kopci a jezero melo nasedlou barvu, ktera zrovna neoslnovala... A k tomu vsude masy Indosskejch turistu. Kam se muzou nechat dovest za minimalni fyzicke namahy, tak tam jsou. Nicmene bylo dost zajimave a vtipne ty magory v holinkach pozorovat, jak se vozej na jacich a valej se ve snehu, kterej nekteri z nich mozna videli poprve v zivote... :) Snehove vlocky na ksichte jsem nezazila mesice, takze zazitek to rozhodne byl. :))

MANGAN - INDIE (SIKKIM)

Z Gangtoku jsme se vydali na celkem ubijejici a zdlouhavou cestu jeepama do Manganu, odkud jsme mirili jeste trochu dal za udajne krasnymi vyhledy. Prselo, ubytko bylo plne, tak jsme se zase museli vratit do Manganu, coz se ukazalo nakonec jako to nejlepsi misto, odkud rano skutecne byly krasne videt hory... sice nas to stalo brzke vstavani a par kilometru do kopce, ale stalo to za to. :)

KALIMPONG - INDIE (WEST BENGAL)

Kalimpong byla nase posledni destinace, ze ktere jsme se vydali pres Siliguri smer Kakarbita v Nepalu... Kalimpong jako takovy nam neprisel nijak zajimavy, uz jsme byli nateseni na Nepal, nicmene svuj "highlight" mel - v podobe hromady KAKTUSU! Ale ze jich bylo! Cesta do skleniku sice byla zdlouhava a trnita, malem jsme je pres mesto nenasli, ale zadarilo se. Oblast Kalimpongu je pro pestovani kaktusu znama, ale ze jich uvidime tolik a v takovem mnozstvi a rozmanitosti druhu, to jsme ani necekali. Nejsem zadny zvlastni "kaktus-fanda", ale skoro vsechny ty pichlavy "obludky" zrovna kvetly a mely nadherne zarive zlute a ruzove kvety... Parada.

To byla posledni barevna tecka za nasim indickym dobrodruzstvim a ted uz prichazi na radu NEPAL! Jeste k tem barvam - uplne jsme zapomnela zminit HOLI, indicky svatek jara. Bohuzel jsme ho trochu promeskali, ale precijen neco videli. Bylo to jeste v Darjeelingu nez jsme vyrazili na trek. Nadsene jsme zjistovali datum a v onen den jsme se pohybovali jen opatrne po meste, abychom nedostali barevnou delovku, byla docela dost kosa a od naseho puvodniho zameru se pripojit jsme upustili. Kazdopadne na "hrozne uzitecnych" turistickych informacich nam rekli spatne datum, ve meste mistnaci take rikali neco jineho, takze nakonec po sobe lide hazeli barevny prasek az dalsi den, kdy uz jsme vyrazeli do hor.

Tuhle barevnou tradici dodrzovali hlavne deti a sem tam par rozjarenych dospelaku, ostre zelena a ruzova byla videt na silnici, zdich i hlavach rozesmatych deti... :) Tak to by bylo uz skutecne "sbohem, Indie"!

KAKARBITA - NEPAL

Jeepem ze Siliguri jsme dorazili pozde odpoledne do Kakarbity - nepalskeho pohranicniho mestecka. Jako prvni vec jsme si samozrejme museli jit vyridit viza. Cena se zvedla, takze misto ocekavanych 30$ za osobu (mesicni vizum) po nas chteli 40$. To byla prvni "radost". Druhou radosti byly informace o prodlouzeni. Chteli jsme na Nepal mesic a osm dni, pricemz minimum (jsme se dozvedeli) je 15 dni prodlouzeni. A dalsich 30$ za osobu. Bum. A to je v Nepalu rok turismu. Komicke a dost tragicke je, ze nikdo poradne nevi, v cem rok turismu spociva, pro turisty to zadne vyhody nema, maximalne pro horolezce... A ceny jsou jeste mastnejsi. No, hlavne, ze ten rok turismu maj... aby mohli vyletnici vysolit jeste vic.

Po rozladeni jsme si zjistili autobusy, zajistili hotel kousek od autobusaku, poradne se napucli a posilnili nepalskym (a pekne drahym) piveckem a sli se trochu prospat, abychom mohli ve ctyri rano vyrazit na dloooouhou cestu autobusem do Pokhary.

No, to byla jizda. Ridic jel v pohode, daval pozor... aspon se to tak zdalo. Neda se to tvrdit o ostatnich spoluucastnicich silnicni dopravy, nekteri magori jeli tak rychle, ze to malem odneslo strechy ve vesnicich. Hovada. Cesta mela trvat 13 hodin, ale diky ridici a kokotskemu "vysetrovacimu" systemu jsme se zasekli na 4 hodiny v nejakem prdelakove.

A proc? Autobus uz se rozjizdel pomalu ze zastavky, kdyz v tom mu nejaky tupy chodec vlezl skoro pod kola. Tudiz "mily" autobus "mileho" chodce srazil. Poradne jsem nic nevidela, az Martin mi to pak rikal - chodec se tezce zvedl, okolo lidi, coz byl signal pro ridice, ze muze jet "v pohode" dal... dost zvlastni chovani, trochu jsme z toho byli zarazeni, ale jelo se dal. Po chvil nas zacala honit motorka a za dalsich nekolik metru nas zastavili v onom prdelakove policajti a vsechny vyhnali z autobusu ven a ze se jde provest s ridicem setreni... v podstate nas drzeli skoro jako rukojmi uplne nesmyslne 4 hodiny, nez ridic zaplatil nejakou pokutu, vsichni se na sebe usmali a nazdar. Pak se aspon stridal s dalsim ridicem... Doted nechapu, proc nas nemohl odvest onen alternativni ridic uz o ty 4 hodiny driv a museli jsme cekat jak kokoti v uplne dire.

Silnice byla prakticky celou dobu rovna a prehledna, pricemz mnoho ridicu evidentne diky tomu smyslelo stylem "rychle a zbesile". Nekdy v deset vecer jsme konecne uplne vyrizeni dorazili do Pokhary a padli do postele. (Dani a Marto, diky za tip na ubytko!!!)

POKHARA - NEPAL

Pokhara, turisticka oaza Nepalu, ma mnoho co nabidnout. Kdyz ma clovek kliku na pocasi, muze videt Dhaulagiri, Annapurnu, Manaslu a Machapuchare prezdivanou "Fish tail" i z okna hoteloveho pokoje. Coz se nam postestilo. :) Pokhara je krasne zasazena do kopcu a hor a na okraji mesta se rozprostira obri hladina jezera, vecer se daji pozorovat cervanky nad Himalajemi...

Pokhara je hodne turisticka, osazena obchudky a restauracemi, coz nekomu muze lezt na nervy, ale nam to tak nejak nevadilo. Atmosfera je tu prijemna a precijen i v te zivosti mesta a cvrkotu turistu je tu tak nejak klid a pohoda. A pokud chce clovek "uniknout" do neturistickeho centra, ktere uz je beznym hlucnym a prasnym mestem, staci vzit nemene namackany autobus a jet.

Nase prvni dva dny v Pokhare byly ve znameni temer zbesileho nakupovani vybaveni a zarizovani permitu na Annapurny (20$ za permit a jeste 2000 rupek za vstup do parku na osobu...). Shaneli jsme Martinovi kalhoty (nemozne), plastenky, hulky, spacaky... bylo toho nad hlavu, takze nakonec jsme si pred trekem skoro ani neodpocinuli. Obchodu s nepravymi vyrobky The North Face jsme v Pokhare jak nasrano, jinak se to rict neda. Udajne ma byt kvalita slusna, ale pravdou je, ze pokud chce clovek vyrazit se skutecne hodne dobrym vybavenim, musi si ho koupit doma. V Kathmandu pry nekolik obchodu s originaly je, ale kdo vi, kde je pravda o kvalite... Obehli jsme toho skutecne hodne, porovnavali, zkouseli... a nakonec si koupili krosnu, pujcili spacaky... Z krosny Martina bolej zada, hulky se prubezne zasekavaly a nedaly se zasroubovat a spacaky se po dvou dnech zacaly parat... Abych to shrnula, vybaveni na trek se sehnat da a pokud clovek nezada hyper kvalitu, tak to i staci a prezit se s tim da. Pujceni spacaku je financne rozhodne vyhodnejsi. Kokotina je pujcovat si boty, ale i tuhle hovadinu nekteri neznali trekari delaji a pak maji puchyre jako krava... a chodi po horach v zabkach.

Timto uz se dostavam ke "dni D", tedy k 16. dubnu, kdy jsme zacali Annapurna Circuit. Ale jelikoz musime bezet na veceri, tak uz to ted nestiham, ale aspon vas muzu navnadit... :) Ozvu se co nejdrive, strucne se to ani shrnout neda, byl to krasnej,  narocnej a neopakovatelnej zazitek uprostred velehor... Tak priste!

P.S. Zblizka se ty osmitisicovky tak vysoky nezdaj. ;)