Inu, Turecko! Vol. 2

10.7. 2011

Tak, jsem tady zase se svym zaverem naseho cestovani. Nasi dalsi zastavkou se stal starobyly Olympos...

OLYMPOS

Olympos podle naseho pruvodce neni az tak proflakle turisticke misto, narvane autobusy tam vetsinou nejezdi... Nicmene turistu tam bylo i tak dost, zejmena na nedaleke plazi, na kterou se prochazelo ruinami stareho Olympu. Plaz docela pekna, ale uz jsme zazili i prijemnejsi, navic pomerne chladny vitr nas hned prvni den z plaze vyhnal docela brzo.

Olympos je mimo ruin (ktere pripominaji nejake pohadkove, bohem zapomenute misto ukryte v lesich - tedy pokud si clovek da tu praci a sejde z cesty do onoho lesika) a vyletu na nedalekou Chimairu ("magicke" plameny slehajici ze zeme) znamy take svymy "tree houses", neboli domy v korunach stromu. Do tech tedy mely ony pribytky skutecne daleko, nicmene i tak to melo prijemnou atmosferu - "tree house" v olympskem pojeti je vlastne drevena bouda na kulech, kde je jen matrace a nic jineho, ani zaves na oknech, nad dvermi dira... takhle to nezni moc poeticky, ale opak byl pravdou. Vse pusobilo ciste, na zemi lezel koberec, na okno jsem hodila sarong a v noci clovek mohl nade dvermi pozorovat hvezdne nebe... to uz je trochu romantictejsi, ne? :) Kazdopadne zdi jsou fakt z papiru, takze clovek mohl akorat doufat v  ohleduplne sousedy. Ty jsme nastesti meli, takze se vyspali vsichni. :)

Jinak okolni zazemi celeho "resortu" bylo moc prijemne a maximalne relaxacni. Zastresene altanky s matrackami a polstarky nabizely perfektni misto na vytuhnuti u knizky. :) Okolo uz si domyslete jenom sumeni stromu a vecerni "all-you-can-eat" zranici. Fakt jsem se prezrala, takovej mastnouckej baklazan s jogurtem byl totalni extazi. :)

GÖREME

Göreme je naprosto pohadkove misto v jeste pohadkovejsi oblasti s nazvem Cappadocia. Sem by mel zavitat urcite kazdy navstevnik Turecka, protoze to je neco, co skutecne jinde neuvidite. Vsude okolo jsou erozni utvary neuveritelnych velikosti a forem. Vetsinou pripominaji obrovske homole... anebo panska prirozeni (odtud take nazev Love Valley). :)) Zlutave zabarveni tzv. "fairy chimneys", jak jsou vsude ony homole uvadeny, bylo v kombinaci se smoulove modrou oblohou neuveritelne naaaadherny. A krajina okolo byla zrovna v rozpuku jara, takze vsude to kvetlo barevne, cervenaly se maky... Cele Göreme a okoli je zaplavene ruzemi, ktere se pysni ruznymi barvami a vunemi. No proste jednim slovem krasa. Taky jsme tu stravili 4 dny.

Göreme lezi v udolicku obehnanem kopci a za nimi dalsimi udolicky - Red Valley, Rose Valley, zminovane Love Valley... a dalsi, dalsi a dalsi. Navzajem jsou propojena, propletena a sem tam se clovek muze lehounce ztratit. Hned prvni den jsme zabloudili neznamo jak, takze do Göreme Open Air Musea nas cestou cekali useky hodne temer horolezce (ale dobry, zadek jsem uzvedla). Nejen muzeum je turisticke jako "krava", ale pokud se clovek trefi do spravne hodiny (tedy kolem poledne), turisticke autobusy mizi i sve svymi turisty na obed. Hura pro nas. Muzeum se v mziku vyprazdnilo, takze jsme si mohli v klidu projit skalni kostely a prohlednout vsudypritomne holubniky vytesane do skaly... Krestane se zde ukryvali pred muslimy, ale ty je pozdeji objevili. Uvnitr kostelu jsou stare malby, ktere casto maji muslimy odstranene tvare...

Prochazky jednotlivymi udolimi fakt staly za to. Ve vetsine pripadu byla cesta pomerne schudna, ale porad to byla cesta v prirode, zadna asfaltka, misty se prochazelo pod horninovymi tunely, lezlo se do jeskyn a na nektere kere aby si clovek bral pomalu macetu. Tim spise jsme nepochopili jeden zajezd turistu, kde byla rodinka s kocarkem a jedna slecna mela dokonce dlouhe saty a boticky na vysoke podesvi. Nektery lidi asi nikdy nepochopim, v tu chvili clovek nevedel, jestli se smat nebo si tukat na celo. Rozhodne jsme ale byli radi, ze cestujeme nezavisle a nemusime se cpat se zajezdem...

11.7. 2011

Mimo udolicek, ktere jsme prosmejdili kolem Göreme a nedalekeho Uchisaru, podnikli jsme taky vylet do Kaimakli, snad nejvetsiho z podzemnich mest, ktere se v oblasti nachazeji. Vse je vytesano a vydlabano do kamene, soucasti jsou i vinne sklipky, ventilacni system... Trochu jsme se pak uz v tech vsech mistnustkach ztraceli, diky bohu za sipky. :)) Turistu opet jako nasr... hodne. Nektere chodbicky a mistnustky nejsou nic pro klaustrofobiky a to nemluvim o tlustejch lidech, ty se tam totiz nejspis nevejdou... Kazdopadne to byl zajimavy zazitek, ac casem uz se vsechny ty stejne vypadajici vydlabane mistnosti ponekud slevaly. Ale stejne clovek zasne, co lide byli (a jsou) schopni vymyslet, aby prezili.

Musim rict, ze jsme meli opet paradni kliku na bajecny hotylek s moc sympatickym majitelem. Mene uz mi bylo sympaticke, jak pod vlivem Raki otevrene mluvil o tom, ze s naprostym klidem podvadi manzelku... No, proste chlapi Turkove, aneb mnohozenstvi v jinem baleni.

Kazdopadne nam navaril, zajimal se, povidal si s nami a jeden vecer nas hrozne opil pivem a Raki v kombinaci s fermentovanym mrkvovym dzusem (chutna to jako poradne okorenena cervena repa). Zvrhla kombinace, ale paradni. :) 

ISTANBUL podruhe

Na posledni dve noci jsme se opet vypravili do viru Istanbulu. Ani jsme nepocitali se stejnym hotelem, natoz za stejnou cenu, ale sanci jsme tomu dali. Svete div se, meli pokoj a cenu nam dali uplne totoznou jako prvne (behem te doby, co jsme cestovali po Turecku totiz ale zvedli znatelne ceny, vylepsili zarizeni pokoju...). A opet byli neuveritelne mili a pratelsti. :)

Posledni dny jsme se cpali baklavou, courali trhy a nakupovali posledni darky pro blizke. A jeste jsme stihli nejakou tu kulturu. Byli jsme se podivat do nove galerie soucasneho umeni Istanbul Modern, troufam si tvrdit, ze je na vysoke urovni. Jenom u stale expozice jsme stravili asi tri hodiny, takze totalne vycerpani jsme se k docasne vystave ani nedostali. Galerie je pekne umistena v prostorach byvale tovarny na brehu Bosporu, takze kdyz vejdete do prilehle kavarny (ktera je soucasti galerie), mate paradni vyhled na Istanbul a more...

Predposledni vecer jsme sli naposled do cajovny, kde jsme si dali nasi posledni vodnici... teda, puvodne mela byt posledni, ale potkali jsme jednoho moc mileho dedulu, ktery nas pozval na dalsi vodnici a caj. A u toho to neskoncilo, pak nas jeste zatahl na baklavu a naposled do kavarny opet na turecke rize... No silenec, ale moc milej. :) Udelal si z nas pro ten vecer svoje "deti" a pro nas se stal tureckym "tatuldou" :). Fajn jsme si popovidali (ackoliv neumel anglicky zrovna uplne nejlip) a cely vecer se vyvinul strasne prijemne, ackoliv uz jsme uplne unaveni padali na hubu. Nebyt te unavy, dedula by s nama zasel minimalne jeste na jednu vodnici a vymetl aspon dalsi dve kavarny. :)) Bezprostrednost a pratelskost Turku je fakt neuveritelna.

Posledni den nechybel taky posledni rybi sendvic na nabrezi, proslula medova turecka zmrzlina (na kterou by clovek potreboval pribor misto lzice) a lahev vina ze samosky... :) Kdyz se nad Istanbulem serilo, tak nas prepadnul takovej zvlastni pocit radosti, ze se uz vracime domu, a smutku, ze uz je nase cesta u konce...

Vecer jsme se jeste prosli kolem ozarene Modre Mesity, dobalili posledni veci... a dalsi rano uz nasledovala cesta DOMU.

Uz ted se tesim na dalsi cestu "nekam", ale aktualne si uzivam ten pocit byt zpatky... ;)

Inu, Turecko! Vol. 1

11.6. 2011
Ahoj vsichni moji mili, tak se vam opet (a naposled) ozyvam. Tentokrat uz to ovsem neni z cest, ale ze sladke domoviny s jeste sladsim portskym po ruce... :) Doleteteli jsme predevcirem a porad tu realitu jeste vstrebavam, ackoliv chvilema mam dojem, jako kdybychom nikdy ani neodjeli... :)

Cesta do Istanbulu probihala v klidu, na letiste v Kathmandu jsme si rano dosli pesky, prestupovali jsme v Emiratech v Sharjahu, kde to byl jeden tlustej ropnej sejk vedle druhyho a o par hodin pozdeji uz jsme byli v Turecku kousek od Istanbulu. Bohuzel jsme dorazili nekdy kolem pulnoci, takze na dalsich par hodin se nasim luzkem staly letistni sedacky...

ISTANBUL
Uz cestou z letiste jsme zasli, porad jsme jenom zasli... :) Po Asii se Turecko zda neskutecne vyspelou a moderni civilizaci. V autobuse bylo misto, neskakal tri metry nad silnici a z okynek jsme videli jen same pekne upravene fasady novych domu (byt obcas pseudo stylove hnusno-moderni).
Nasi snidani predstavoval "balik ekmek", tedy rybi sendvic se spoustou cibule, ktery je vazne neprekonatelny - na brehu Bosporu v rannim slunci, kdyz okolo jeste neni skoro ani noha... S vyhledem na mesity a rackove vsude nad hlavou... Snad neni nic lepsiho. :)
Po Asii jsme zazivali lehky financni sok, ale nakonec jsme si zvykli a ceny jsou v podstate srovnatelne s cenami u nas, kolikrat naopak jeste lepsi, clovek si to ale musi obehat a hledat...
Meli jsme obrovskou kliku na ubytovani, novy hotel v samem srdci Sultanahmetu, tedy Stareho mesta Istanbulu... cena byla jeste snizena, ze nemeli vse kompletne vybaveno a personal byl neuveritelne pratelsky, mily a vstricny. Hned do nas naprali snidani, nasi nejlepsi v celem Turecku! Svedsky stul s olivami, syry, sunkou, melouny, tresnemi a jahodami... ruzne druhy peciva, jogurt a halva jako desert. No kazde rano jsme se prezrali jako prasata. :)) Hotel to byl snad nejkrasnejsi v jakem jsme kdy byli a hlavne to vymysleli aspon trochu s pouzitim mozku - kdyz si vzpomenu na ty asisjske pokoje, kde vetsinou byl vypinac na svetlo pres celou mistnost a nebylo si ani kam povesit hadry... ale taky jsme meli hezka ubytka, to jo.

Istanbul ma vazne uzasnou atmosferu, sice ta horda turistu, ktera se vali celym Starym mestem, vas zacne hodne brzo SRAT (jinej vyraz nemam), ale porad to stoji za to! A zapad slunce nad Bosporem je skutecne nadhera... Musim rict, ze Turkove jsou ty nepratelstejsi lide, co jsme za celou cestu potkali. Porad se usmivaji, jsou ochotni nezistne pomahat a jen tak si s vami chteji povidat (coz v Asii vetsinou nikdy nebylo "jen tak"). Chvilema jsme z toho byli az v rozpacich, jak mile se k nam skoro kazdy choval, at uz jsme byli kdekoliv.
Prvni tri dny, ktere jsme v travili v Istanbulu, jsme procourali kdejakou historickou/turistickou pamatku, vysolili nehorazne penize za vstupy a ochutnavali tureckou kuchyni. Kebap je bez debaty uchvatnej, at uz v rolce nebo housce, halva a co teprve BAKLAVA, na ktere jsme ziskali temer zavislost. Cokoladova je nej... Turecko je take proslavene svymi "pide", coz jsou vlastne cerstve upecene pizzy s houbami, syrem, masem a zeleninou. Velmi vydatne a velmi chutne. :) Turkove ke vsemu chlastaj ty svoje silny, cerny cajicky neboli "rize", potazmo to prokladaji jogurtovym napojem, ktery je nemene oblibeny. Celkem beznym ukazem je banda dedousku, kteri hraji karty nebo backgammon v mistni kavarne a k tomu chlastaji zminene caje v tradicnich malinkych buclatych sklenickach... nebo ten si prihnou toho jogurtu. :)) U nas by to byly litry piva (u mistnich stamgastu), ale tady se jede zdrave. :) Coz se ovsem neda rict tak uplne, Turkove vzdycky byli, jsou a budou nehorazni kuraci. Kouri se temer vsude a kouri se furt, i zenu s cigaretou je mozne spatrit... Cajovny (nebo spise kurarny), kde se kouri shisha neboli nargile jsou neodmyslitelnou soucasti mistni kultury.

27.6. 2011
Uf, tak jsem se opet dokopala k (snad uz) dokonceni popisu nasi slavne cesty. Martin se pomalu, ale jiste dokopava k uprave a probirani fotek... je jich kolem jedenacti tisic, takze prezentacka asi jen tak nebude. Ale kdyz se na ty fotky koukam... jako bychom tam byli znova. :)

Tak, kde jsem to skoncila, jo, u Istanbulu. Nebo spise u cajoven. Maji uplne jiny koncept, nez cajovny u nas, ktere jsou zpravidla komorni, klidnejsi a s velkym vyberem caju z celeho sveta. Turecke cajarny jsou vetsinou velke, hlucne, misty pripominaji vlastne spis hospodu... A Turkove si k piti vetsinou davaji uz zminene rize nebo matovy caj s citronem, pripadne citronadu a tim to konci. Kazdopadne vyhlasena cajovna v centru Istanbulu je krasna, jsou to vlastne tri cajovny v jednom, vsude barevne lampy a lampicky, male stolky na caje a spoustu sedacek, kresilek a zidlicek propalenych od popela z uhliku do vodnich dymek...

30.6. 2011
Tak dalsi pokracovani, to je hrozny, jak je clovek zpatky, se k tomu psani dostat... Asi nebudu popisovat podrobne vsechny pamatky, co jsme navstivili za ty prvni tri dny v Istanbulu, ale nevynechali jsme prakticky nic... Modra mesita, Hagia Sofia (ve sve fascinujici monumentalite - i pres ty krivy oblouky a steny, stejne je to "kus" architektury a ani ta zplacanost vnejsi fasady zblizka to nezkazi), Topkapi Palace... prosli jsme i spoustu mensich mesit, ktere nejsou tak turisticky proflakle a kolikrat byl celkovy dojem jeste intenzivnejsi. Nutno podotknout, ze muslimove se o sve mesity skutecne pekne staraji.

BURSA
Po par dnech v Istanbulu (tri dny na jeden zatah uplne staci) jsme se vydali do podstatne mene turisticke Bursy. Obema se nam moc libila, trhy byly klidnejsi, turistu opravdu mene a atmosfera byla moc prijemna a klidna. Videli jsme krasnou sultanovu hrobku, Zelenou mesitu... opet se nadlabli vyborneho tureckeho jidla a po odpoledni v parku jsme zase vyrazil dal...

PAMUKKALE
Do Pamukkale jsme jeli nocnim autobusem, takze jsme dorazili rano pomerne "mrtvi", turecky autobusy maji tu nevyhodu, ze porad nekde zastavujou, takze clovek se moc nevyspi... Pamukkale jsou oproti Burse sakra turisticke misto. Jsou zname svymi mineralnimi prameny bohatymi na vapnik. V praxi to vypada jako bile "zasnezene" kopce s kaskadovitymi tyrkysovymi jezirky. :) Pohled je to krasny, hlavne pak zvrchu, tedy z Hierapole - antickeho mesta.
Nechali jsme si bohuzel ne uplne dobre poradit od manazera (nebo co to bylo) hotelu a na jezirka a Hierapolis vyrazili az pozde odpoledne. Na ruiny mesta byl skutecne vetsi klid, obloha byla dramaticky sedocerna a schylovalo se k desti... kontrast s bilymi kaskadami byl magicky. Jezirka jsme si bohuzel moc neuzili, ani jsme tam nakonec nevlezli. Vsude bylo porad jeste hrozne moc turistu (a turistek zejmena), kteri se valeli v jezirkach a zbesile se fotili navzajem v tech nejbizarnejsich polohach. No magori. Obcas si rikam, ze vynalez digitalniho fotaku je pro tupe lidi uplna katastrofa. Nejvic se dali pozorovat Rusaci, kterak se valeli po kaskadach a nedelali nic jineho, nez se fotili. Cloveka uplne presla chut na nejake koupani... Nicmene Pamukkale pekne, vylet tam urcite stal za to, i pres ty "vady na krase".

 8.7. 2011
Selçuk - EFESUS
Z Pamukkale jsme vyrazili do Selçuku, mestecka nedaleko antickeho mesta Efesu. Selçuk jako takovy byl moc prijemny, maly s ulickami lemovanymi obchudky a restauracemi, kavarnami... a pritom clovek nemel pocit, ze by se utapel v davu turistu. Ve meste se daly prohlednout zbytky antickeho viaduktu, na kopci stala stara pevnost a capi na to vsechno koukali ze svych hnizd nad mestem... Chodili jsme na vyborne pide s masem a zeleninou a tresnicku na dortu predstavoval samozrejmy cajicek v kavarne... kde byla fakt sranda pozorovat vsechny ty deduly, jak hrajou domino a klopej do sebe Ayran, tureckej jogurt.
Druhy den jsme se vydali autobusem (nazpet peskobusem) do Efesu. Vyrazili jsme snad "uz" na devatou, kdy areal otvirali. Uz tak tam bylo dost turistu a zajezdu, pocasi slibovalo uzeh slunickem a obloha byla neskutecne modra... Tak jsme si cele ty "rozpadliny" poradne prosmejdili, dobu sedeli v amfiteatru (mami neboj, ten v Orange je stejne nejkrasnejsi), pozorovali okoli a neskutecny modni kreace nekterejch lidi... boty na podpatku a tricko s flitrama je "samozrejme" neodmyslitelny kousek garderoby na vejlet... :D Vsechny ty stary sloupy, oblouky, zdi... ma to neco do sebe a pod tim modravym nebem je to vsechno tak nejak jeste vic podmanivejsi. Atmosferu pozdeji kazily cim dal tim vic proudici davy lidi, kterych bylo jen o hodinu dve pozdeji uz tolik, ze jsme meli co delat, abychom tou lidskou masou nejak proklickovali... nicmene zazitek se pocita, tak jsme si mohli v klidu odskrtnout dalsi mistecko na mape. :)

Kaş
Kaş se nachazi na jiznim pobrezi u Stredomzemniho more a predstavuje snad nejlepsi destinaci pro potapeni. Za tim ucelem (a nejakym tim plazovanim na zaver) jsme se do zmineneho malebneho mestecka vydali. Vyraz malebny uzivam zamerne, Kaş je vazne moc krasne misto s vyhledem na sire, obrovske more, kousek Recka, skaliska a utesy... pod dohledem vysokych kopcu je to i oblibene misto pro paraglidisty.
Nasli jsme si krasny ubytovani s jeste krasnejsi stresni restauraci, odkud byl naprosto dokonalej vyhled na mestecko. Vecer, nez se uplne seserilo a bylo porad jeste videt more, to bylo nejhezci. Okna a poulicni lampy se rozsvecovaly, na vsechno jakoby sedal klid...
Nase plazovani probehlo na posledni valeni u more naprosto "ukazkove". Normalne jsme vzdycky chodili pres poledne nekam do stinu, ale tentokrat, ukonejseni pocitem, ze je to nase posledni morske valendo (a s indickou pseudo-padesatkou  namazanou na sobe), jsme v klidu zustali na slunicku az do odpoledne. Nase debilita ten den byla neskonala. Jak to bolelo vam snad ani nemusim psat, podobala jsem se ruzovemu selatku a o par dni pozdeji se oloupala jako nikdy v zivote. Nicmene more paradni, ale ukrutne STUDENE! No, vlastne to nebylo az tak ukrutne, ale na hladine to opravdu stalo za prd a jak jsme byli zvykli na ty asijsky tricitky... proste kosa. Ale more melo nadhernou barvu a spolecnost nam delala snehobila kachnicka...mutantek, co mel z nepochopitelnych duvodu rad slanou vodu... :)
Byli jsme nateseni na dva ponory, ale nakonec se konal jen jeden. Zkolila nas unava, oba jsme meli problem s usima (ja se malem nepotopila kvuli vyrovnavani tlaku v usich) a voda byla tak studena, ze ani dvojitej neopren tlustej jako krava nepomohl. Nicmene i tak to byl peknej zazitek, ackoliv jsem si ho uzila hlavne kvuli tem usim (a pak i zime) jen napul. Potapeli jsme se nad vrakem, proplouvali jeskyni... a more bylo jako vzdycky magicky. :) Takze uz ted se tesim na dalsi potapeni nekdy v budoucnu. Jen skoda, ze je to docela nakladna sranda.
Taky jsme si koupili nasi prvni Raki, tureckou anyzovku, kterou jsme do sebe klopili neredenou... posleze jsme se dozvedeli, ze tak se to opravdu nedela a nepije. :))

Tak, ted uz jsem konecne neco napsala, tak vam to poslu a zbytek az nekdy... resp. az se k tomu zase dokopu. Na te ceste to slo nejak lip. :)