Hory, kosa a litry caje

Ahoj, ahoj, ahoj! To je zase doba, ale internety nefungovaly, casu malo, chozeni hodne a jeste vice cekani na vlak...

CESTA Z VARANASI DO SILIGURI

Takze, urcite bych mela zminit cestu z Varanasi na sever, protoze ta urcite z nasi pameti jen tak nezmizi. Abychom vse dobre stihali a zvladali, vyrazili jsme s predstihem z Varanasi do jedne mensi "prdelky" a tam jsme se jali cekat na nocni "sleeper" vlacek... Jenze ouha. Na nadrazi nam sdelili, ze vlak ma ctyrhodinove spozdeni. Tak jsem sli zabit nejaky cas na internet a do restaurace a rikali si, jak nam to utece a ty dve hodky na nadrazi uz nejak doklepeme... To jsme se ovsem ukrutne spletli. Na nadrazi jsme celkem zabili 11 HODIN! A to je na indickem nadrazi opravdu hodne. Bohudik tam meli restauracku a spoustu stanku, relativne ciste zachody a cekaci mistnosti, kam se clovek mohl jit ohrat, protoze vnoci tam zrovna parny leto nebylo.

Ty hovada na informacich nam samozrejme nerekli nic, akorat kadou hodinu spozdeni o dalsi hodinu prodluzovali. Takze nam ani nezbyvalo nic jineho, nez opravdu kejsnout na tom nadrazi... S ocima uz skoro uplne zavrenyma jsme konecne dolehli na sedacky vlaku nekdy v pet rano, kdyz se mily vlak uracil dorazit. A to se pak jeste na nadrazi cekalo dalsi pul hodinu... a behem cesty vlak nabral dalsi hodinove spozdeni (jel 15 hodin), takze: "Diky, indicke zeleznicni drahy, uz nam to fakt stacilo."

Cestou jsme ale potkali jednoho moc fajn Izraelce, takze nasledujici cesta jeepem ze Siliguri do Darjeelingu probihala uz v pozitivnejsim duchu. 

DARJEELING - WEST BENGAL

Darjeeling je... na kopci. :) A meli jsme tu smulu, ze krasne bylo pouze prvni den, kdyz jsme dorazili, pak se poradne zatahlo a byla zima, takze nakup zimniho vybaveni jsme se snazili co nejvic urychlit. Coz moc neslo, takze abychom dostali to nejlepsi za co nejrozumnejsi cenu, stravili jsme nakupovani cele tri dny. Uf. A v Darjeelingu je nejak vsechno do kopce, takze uz jsme se stacili docela vytrenovat tam. :))

Jinak mestecko pusobi moc prijemnym dojmem, resp. spise ta vyssi, klidnejsi cast, kde nejezdi jeepy, protoze jinak je to zrovnatak ohlusujici mesto plne klaksonu. Vsude maj spoustu prijemnych malych pekarnicek s cokoladovymi muffiny a mega muffiny s kandovanym ovocem. A taky je k nalezeni spousta likershopu, uz tadu maj trochu normalnejsi (volnejsi) pristup k alkoholu, takze ani bary-restaurace nevypadaj jako zaflusany hnusny diry plny ozralu (jak tomu bylo na jihu).

Indie takhle na severu uz skoro neni Indie. V Darjeelingu je spoustu Nepalcu, a i Tibetanu, stejne jako v sousedicim Sikkimu (ktery drive Tibetu a Nepalu patril). Lidi jsou tak nejak vstricnejsi, milejsi, mene hlucni, porad tak blbe necumi a nechovaji se tolik jako prasata. (Lidi konajici potrebu na ulici uz prakticky nespatrite, a pokud ano, je to tupy indicky turista). Takhle to skoro zni, jak kdybych vsechny Indy hazela do jednoho praseciho pytle, ale vseobecne vzato jsme z nich obcas meli takovy dojem... nicmene milych a slusnych vyjimek jsme take potkali spoustu... :)

V Darjeelingu jsme vypili hodne caje. :) VAZNE HODNE caje. Ze jsme z nej dostali regulerni srac*u. A nebyli jsme jedini. Snad vsichni turisti, ktere jsme potkali, nam potvrdili tenhle stejne nemily stav svych vnitrnosti. Patrne ne uplne dobre vyvarena voda na caj... Nicmene na chvili jsme tenhle stav prekonali, nicmene na trekovani se nam bohuzel opet vratil. Bohudik ne v tak vaznym stavu, abychom nemohli v treku pokracovat. Potkali jsme jeden postarsi francouzskej parecek a ten musel trek druhej den skoncit prave kvuli strevnim potizim.

Ale abych nepredbihala a dokoncila tu "cajovou etapu"... Caje jsme vazne vypili dost a i nejaky ten cajik nakoupili... :) A je fakt dobrej, tak doufam, ze takovy zustane a precka ten zbytek cesty. Abych to uvedla na pravou miru, nejsme velci znalci caje, ale co jsme ochutnali, bylo vesmes dobre az velmi, velmi dobre. Ze bych si z tech darjeelingskej caju ale vylozene sedla na prdel, to se taky nekonalo. Mozna nejsem az tak "cajova". ;)

Dokonce jsme i navstivili tovarnu na caj, ktera ale bohuzel zrovna nepremavala, takze jsme ji nevideli v pracovnim procesu. Nicmene jsme se stavili v cajovem obchudku s jednou moc milou a lehce prastenou zenstinou, ktera nam predvedla caj, ktery se da pripravit behem peti sekund  - a chut je opravdu silna, caj jen staci prelit vrouci vodou. Vtipne na tehle "cajarne" taky bylo, ze melo zvlastni magnetismus na Cechy, takze jsme tam potkali cele 3 Cechy! Nevidane, mile. :) Ze tri Cechu se nakonce vyklubala cela particka mladych lidi, kteri taky putovali na stejny trek pres nepalske hranice jako my.

SANDAKHPU SINGALILA TREK

Tak, o tom vam povim az priste. :) Ale alespon jsem napsala nazev pro ty zvidave, ktery by si treba chteli neco vyguglit. :) Upozornuju, ze to neni ta sikkimska verze, nybrz zkracena bengalska. Ale alespon na uvod: celejch pet dni bylo uzasnejch, byla to parada, byla zima, ale krasne... Videli jsme nadhernej pas Himalaji, vyhledy na Kanchenjungu pry vychodu slunce a dokonce i na ten Everest jsme meli kliku. :) Jen pro priste asi vynechame instantni nudle...

Mejte se krasne a je se opet ozvu. Aktualni zpravodajstvi vysilame z Yoksumu (Sikkim), zamraceneho a lehce mraziveho, ale snad se vycasi... Je tady jaro a kolem rostou stromy krasnejch rudejch a bilejch rododendronu a ruzovejch orchideji - jen tak u cesty, ze ty krase clovek ani neveri. :) Dokonce se poradaj i specialni "rododendronovy treky". :) (Maminko, klidne bych ti nejakej ten strom urvala a dovezla domu, ale asi by mi to neproslo.)

Tak na poctenou priste.

Delfini v jezere a jine zvirectvo

Ahoj, ahoj, ahoj. Totiz "namaste"! Tak se opet hlasi Zuza India Times. Delsi doba uplynula, hodne caje jsme od te doby vypili a mensi strevni zalezitosti prodelali. Takze kde jsem to posledne skoncila...

SATAPADA - ORISSA

Z Puri jsme se vydali do Satapady, vesnicky u jezera Chillika. Z Puri je ona dira (ano, je to dira) vzdalena cca 50 km, ale cesta autobusem je zatracene dlouha. Tri hodiny. Cele TRI HODINY. Jizdni rady vymyslel nejaky indicky kokot. Ridic neustale zastavoval, daval si svacu, povidal si, delal si nejakej svuj byznys... a samozrejme flusal betel vsude okolo. I kocarek strkanej malym parchantem jede rychlejc nez jel tenhle autobus. Nicmene dojeli jsme, ubytovali se, takze hura!

V pokoji jsme meli brutalni vedro, pobyt tam skoro pripominal pobyt v saune, takze jsme museli mit porad zapnutej vetrak nad posteli... tudiz se mi podarilo nastydnout. Nicmene uz jsem v podstate v pohode, ale poradne to otravovalo zivot.

V Satapade vazne nic neni. Jeden turistickej resort, kterej je z velke vetsiny okupovanej Indosema, par stanku a chudejch rodinek v boudach a tim to tak konci. Jo a jeste turisticky mini-muzeum. A "liquer-shop" s pivem. :)) S tim se nicmene moc pekne sedelo na okraji policek a rybnicku pri zapadu slunce.

Druhej den jsme vyrazili na jezero v lodicce NARVANY indickejma turistama. Nebylo mi uz moc dobre a vylet mi tak nejak uplne nesednul. Ale svoje pekny a zajimavy momenty mel. Videli jsme specialni druh delfinu - Irrawaddy. Vesele si dovadeli ve vode a pluli kousek od nasi lodi. 

Chillika lake je vlastne obrovska laguna a my se jeli podivat na usti tehle laguny do more. To byl zajimavy pohled, stejne jako prestavka na plazi.... Plaz ve mne prijemny pocit nezanechala, ale pohled to byl unikatni. Cele pobrezi bylo posete obrovskymi mrtvymi zelvami, ktere prisly dat zivot dalsim zelvickam a ten svuj na zlutem pisku nechaly. Trochu smutny pohled, ale je to priroda, nektere zelvy to zvladnou a jine ne.

Pulhodinovou prestavku jsme si zpestrili fantastickejma malejma krevetkama a pak uz se jelo zpatky. Svuj zadek jsem mela namackanej na dreveny nepohodlny lavicce, ale jizdu jsme prezili. :)

V Satapade jsme pobyli jeste jednu noc a pak zase zpatky do Puri. Tentokrat nam cesta zabrala dokonce sest hodin. Neuveritelny. Museli jsme si vymenovat autobus, protoze ten nas nam kleknul, nacez jsme se opet jako tupa museli vracet zpatky do Satapady a pak zase tvrdnout mnoha zastavkach zpomaleneho ridice. "Novy" autobus byl opet ve vyslouzilem stavu, takze nekolik kilometru pred Puri neustale vypovidal sluzbu a chlapici ho museli roztlacovat... Vybornyyyy. Ale zadarilo se, do Puri jsme dorazili a dokonce sehnali jedno z nejhezcich ubytovani v Indii, co jsme doposud meli. Bohuzel jen na jednu noc, protoze dalsi den jsme vyrazeli do Kalkaty.

KALKATA - WEST BENGAL

Kalkata je ooobrovske mesto narvane lidmi, obchody, slumy, kravami, otravy a dzusy na kazdem rohu. :) Dzusy byly fantasticky z velkejch stavnatejch pomerancu - a vymackany v mlynku na maso.

Najit ubytovani byla neuveritelna fuska a jeste se na nas nalepil jeden z vsudypritomnejch otravu, ktery doufaj, ze kdyz nas potahnou do nejakyho hotelu, ze dostanou provizi. Puvodni plan na ubytovani u segry Sourava, kalkatskeho rodaka a Martinova kolegy z prace, totalne selhal. Takze nakonec jsme na Kalkatu byli uplne sami a vsechno jsme si taky museli zjistovat sami. Coz ostatne delame i normalne, takze vlastne nakonec to nebyl takovej problem, ale precijen, orientovat se ve velkem meste je ponekud tezsi. Nastesti Martin se neztrati, to ja bych byla ztracena asi hned. :)) 

Cesta do Kalkaty probehla opet ve vlaku, opet docela v klidu a opet tam HROZNE tahlo, coz mymu nemocnymu stavu uplne neprospelo, tudiz prvni den v Kalkate jsem stravila v posteli a s televizi, aby se mi udelalo lip.

Sourav se dusoval, jak se da v Kalkate nakoupit UPLNE vsechno a ze nebude zadnej problem se shanenim i trekovaciho vybaveni. Problem to byl. V jednom obchode meli JEDEN ubohej spacak a JEDNU krosnu. Dalsi obchod byl uz davno zkrachovalej a nase posledni nadeje nemela vyber o mnoho bohatsi. Vybrat jsme si mohli ze tri spacaku, o kterych jsme nevedeli vubec nic a jeste byly velky jako indicka krava. No, aspon jsem si poridila novy tricko, neb me zasoby obleceni z domoviny se uspesne rozpadaji a ridnou.

Bohudik v Nepalu, raji trekaru, se da vse poridit nebo i pujcit (coz bych teda nerada...), takze se vlastne nic nedeje. Az na to, ze cas v Kalkate (tri dny) byl vlastne kvuli my nemoci a neuspesnymu litani po obchodech uplne zabitej. A jeste se nas snazil natahnout taxikar, hovado jedno. Nicmene sight-seeing z taxika byl docela uspokojivej a jeste jsme si zkusili cestu metrem, takze dobry. Cestu vecer nicmene metrem nedoporucuju, protoze to je HRUUUZA. Je to zbesilej Indos na zbesilym Indosi, vsichni se snazej natlacit do zrovna jedouciho metra, ackoliv za deset minut jede dalsi. No prisla jsem si tam jako sardinka v o cislo mensi plechovce, ale prezili jsme. Prazsky ranni narvany metro je proti tomu indoskymu naprosta pohoda. Tohle byla silenost. 

VARANASI - UTTAR PRADESH

A po hlucne Kalkate uz konecne VARANASI! Nejsvatejsi mesto ze vsech svatych indickych mest. Rozklada se na brehu Gangy, ktera si poklidne tece lemujic posvatne ghaty - schody vedouci do reky.

Dneska odjizdime do Darjeelingu, ale stravili jsme tu celkem devet dni a bylo to devet fakt moc krasnych dni. Ale uz je cas odjet, ten cca tyden je tak akorat. Ale rozhodne je to misto, kam se clovek zase rad vrati.

Centrum Varanasi se toci kolem hlucne hlavni ulice, ktera se neobejde bez vsudypritomnych riksaku a zbesilych ridicu, kteri nechapou, co je prednost v jizde a chodec pro ne neexistuje. Hluk z klaksonu je ohlusujici, proto je vzdycky prijemnejsi schovat se do bocnich spletitych ulicek. Nejsou sice o nic klidnejsi, ale presto to neni takovy extrem. A hlavne - maji kouzlo, maji atmosferu, maji spoustu starych pusobivych baracku, ktere sice svoji byvalou krasu uz davno pozbyly, ale stejne se jeste tu a tam objevi a zasviti skrz opadanou omitku. V tech ulickach se da ztratit, ale zrovnatak tam clovek najde poklady v podobe bajecnych kavaren s tema nejlepsima lassi (indickej jogurtovej napoj), ktere kdy kdo ochutnal. :) Co se tyce lassi, najit se da i specialni druh bhang lassi, coz je vlastne takovej marihuanovej koktejlek... No, je to sila. :) Myslim, ze ochutnat mi stacilo, zustanu u svatecniho huleni. :))

Prejit cele ghaty cloveku zabere urcite pres hodinu, nejkrasnejsi jsou v mekkem vecernim svetle nebo naopak brzo rano, kdyz slunicko sotva vyjde. Vyniknou barevne domky a veze, male chramky... a hlavne na schodech se hemzi koupajici se lidi, zensky perouci si sari a stary sadhuove vykonavajici posvatny ritualy. Taky se to tam hemzi spoustou otravu, ale tak uz to chodi... Kazdy vecer se da jit podivat na hlavni ghat, kde probiha posvatny indicky ritual "puja". O spoustu lidi neni nouze.

Do Varanasi putuje spousta lidi umrit, Indove tam plati velke castky, aby mohli nechat se blizke spalit na ghatech, uzavrit kolobeh zivota a smrti a jejich duse se mohla pokojne vratit do Gangy. Zvlastni tohle vsechno videt. Denne se na ghatech (jsou dva palici ghaty) spali na 200 - 300 mrtvol. Palici obrady a vsechno kolem vykonavaji lidi z nejnizsi kasty, vzdycky zpivaji (nebo spis rvou) a mrtva tela zahalena v zarivych latkach posetych kvetinami nesou na nositkach skrze spletite ulicky na ghaty. 

Je zvlastni pozorovat, s jakou samozrjemosti tohle vsechno vykonavaji a zaroven tomu davaji posvatny rozmer - a o dva metry dal si mejou hlavu, perou pradlo a serou (jinak se to popsat neda). Tam se pak veskera posvatnost vytraci... Kazdopadne byt soucasti ritualu, byt jen jako pozorovatel, je zvlastni, nepopsatelny zazitek. Napoprve urcite, pak uz jsem to tolik neprozivala a otravujici Indove jsou vazne otravni, takze clovek obcas z tech ghatu i zdrhal.

"Vtipny" v tom nejvic ironickym smyslu je i to, jak do ohne sypou ruzne vonne prasky, pridavaji santalove drevo a ruzne koreni... a pak, kdyz neboztik moc nehori, pridaji bez skrupuli pneumatiku. Takhle by se asi dala charakterizovat cela Indie, paradoxni. Obcas z ni takovy pocit mame. Nicmene poutava, magicka... to zustava beze zbytku. Ale taky syrova, spinava. Ma proste vsechno.

Vzdelanost (nebo spis nevzdelanost) taky dela hodne. A ty rozdily jsou do oci bijici. Soucasti Varanasi je i univerzitni mestecko, v podstate takova komunita, ktera jakoby byla uplne jinym svetem. Odpadky clovek nevidi, tupych ksichtu znatelne nizsi koncentrace a nepritomnost krav (a tudiz i kravskych mega kolacku) je az zvlastni... :)      

Taky jsme se byli podivat na pevnost - byvaly maharadzuv palac, ktery by i ted mohl byt fakt impozantni budovou. Z dalky tak vypada, zblizka je to polorozpadly squat, do ktereho se jeste neostychaji vybirat vstupny... A pritom by to mohla bejt krasna oaza klidu ve meste, vevnitr udelat kavarny a galerie, je tam misto na park s lavickama. Ale to bych musela bejt v jiny galaxii. :)

Malem bych zapomnela, potkali jsme zase par zajimavych lidi, sympatickou Nemku a Kanadanku a hlavne uplne posahanyho dedulu z Danska (ten nam mimochodem poradil, kde sehnat ty bhang lassi). Je mu 67 a ma takovej elan, kterej by mu mohl zavidet i kdejakej mladej clovek. Takze o zajimavy setkani opet nebyla nouze. :)

Taky jsem chtela zminit zjev vetsiny Indosu, totiz chlapu. Patrne se zasekli v sedmdesatkach, maximalne osmdesatkach. Bez kniru ani ranu, v zadni kapse hrebeny na uliznuti svych sedmdesatkovych ucesu a kalhoty do zvonu ci nevkusna plastova kosile je oblibena volba velke vetsiny indoskych muzu. Je to bes. Nekteri nosi tradicni "dhoti", takovej sarong kolem boku. Obcas to pripomina spis usmudlanou zasteru, ale je to tradice.

Koukam, ze soustavne zapominam na jidlo. K snidani jsme si oblibili "masala dosu", placku (nebo spis krupavou palacinku) naplnenou zeleninovou smesi s bramborama... a samozrejme v kombinaci s palivejma omackama. :) Indosi nechlastaj skoro nic jinyho nez cernej caj s tunou mlika a deseti tunama cukru, ale je to dobry... kdyz to neni preslazeny, tak je to parada. :) Jinak mi taky zachutnal "pongal", takova kase z brambor, rejze a koreni - opet s palivejma omackama. Bohuzel na severu to moc nevedou... Senzacni je taky "uttapam" (opet placka) se zapecenou cibuli, rajcatama a zazvorem nebo i s hraskem. 

A pak samozrejme sirokej vyber "masal", cili ruznejch korenenejch omacek s indickym sejrem "paneer", spenatem, cizrnou nebo hraskem... Se zeleninou si vyhrajou, k Martinove velke "radosti" casto pouzivaj kvetak... :)) Kterej mne teda hodne chutna.

Uf, asi budu koncit. Jeste si dame neco na zub a odpoledne uz frcime na vlak do HOR. Sbohem civilizace, vitej prirodo. :)

Mejte se vsichni krasne, jaro uz se snad uracilo taky trochu projevit... ja zase napisu.