Tak teda uz konecne ty Himalaje!

Damy a panove, tak ja vam to teda napisu, jak to bylo a jak se to sebehlo... :) Celkem jsme napocitali necelych 300 km v nohach za 19 dni (oba treky), hrozne moc vypoceneho potu, kila sezranych KitKatu, nula ukopnutych prstu, nepocitane kopcu a nejake ty velehory. :)) Kazdy den jsme urazili tak 15-20 kilacku a nestacili se divit, co to kolem nevidime za krasy.

Oba treky jsou v podstate pohodove pro cloveka, co rad chodi a je zdravej, v dobry fyzicky kondici. Hodne udela i priprava predem, nam pomohlo to trekovani v Darjeelingu. Velkou vyhodou je spousta vesnicek po ceste, porad clovek nekoho potkava, ubytovani nepocitane... Clovek si ten trek proste muze nastavit podle sebe, co zmuze nebo nezmuze a nemusi ho ani chodit cely, muze si najmout nosice a pruvodce a chodit pomalicku... A nebo muze letet jako drak, totiz jako my. :)) Hlavne se nesmi podcenovat aklimatizace (riziko AMS - Acute Mountain Sickness), coz jsme si osefovali bocnim vyletem na Tilicho Lake. :) Aneb utikali jsme pomalu, aby nam bylo dobre. :) Coz i v podstate bylo, az na mensi neprijemnosti, ale nemuze bejt vsechno ruzovy, ze. Nohy porad trochu bolej, ale uz se aspon sehnu na tureckej zachod. :))

Pruvodce ani nosice jsme nemeli, neni to nutne, takze jsme si vsechno odtahali sami. A da se to. Slyseli jsme hodne negativnich zkusenosti s pruvodcema, kolikrat i zaostavali, v podstate zdrzovali, zadny valny info nepodavali...

ANNAPURNA CIRCUIT

PRVNI DEN (16.4.) jsme rano vyrazili autobusem do Besi Saharu (820m), cesta tradicne "houpava", jak uz to po kamenitem terenu v mistnich "super-lokal-busech" byva. V Besi Saharu jsme presedli na dalsi busik do Bhulbule, da se to jit i pesky, ale je to po "nove" (nedokoncene) silnici a jit s dopravnima prostredkama za prdeli se nam nechtelo. Lepsi setrit energii na dalsi useky, ktere rozhodne stoji vice za to a krajina je jeste krasnejsi. Jizda byla skutecne "bumpy", jsem rada, ze jsem nesedela na strese busu jako nekteri... :))

V Bhulbule (820m) jsme zbastili nasi prvni trekovaci svacu v podobe mrkve, okurky a cokolady a po nekolika hodinach mackani se v autobuse jsme celi nateseni a naslapli vyrazili na cestu...

Priroda se snad ani neda popsat, prochazeli jsme udolim obklopeni kopci v zelenych a modrych tonech a velehory se ukryvali nekde v mracne dalce... cekaly na nas. :) Vedro jako prase, slunicko nas smazilo, Cola po ceste zchladila a navecer jsme dorazili do Ghermu (1130m), kde jsme nasli nas prvni azyl na ceste.

Nutno podotknout, ze ubytovani po ceste je az na High Camp pod Thorung La prusmykem veskrze v pohode a relativne ciste. Samozrejme velmi zakladni a s tim zachodem a sprchou to bylo obcas komplikovany, ale v podstate pro trekare luxus - mit jidlo po ceste v restaurackach a nemuset se tahat se stanem. Ceny za jidlo jsou sice brutalni, vysokohorska prirazka pro nebohe turisty tu funguje, ale pokoje se daly obcas i ukecat zadarmo, pokud clovek jedl v hotelovych restaurackach.

Hned zkraje nam furt nabizeli po ceste marihuanu, ze ji maj moc dobrouckou (roste jim to tam vsude) a tahali nas do restauracek, lakali na "nejlepsi" ubytovani... Tak jsme je decentne odpalkovali, ze uz mame hasis z Pokhary... :)) A mirili jsme dal.

Malem bych zapomnela na MULY, ktere byly vsude a nejlepe ve velkem poctu. A kdyz uz jsme nenarazili na cele stadecko na uzke kamenite ceste na svahu kopce (kde byl vazne docela problem se vyhnout), tak nam alespon mile muly nadelily sva HOVNA, ktera byla take uplne vsude. Cloveku to alespon pripominalo, ze se vazne nema kochat pri chuzi, ale poradne koukat pod nohy. :))

DEN DRUHY jsme si to namirili do Dharapani (1900m). Docela "stoupacek", ale zmakli jsme to. Jen tak tak jsme unikli desti a dvema hrozne otravnejm malejm holcickam, ktery nas neustale stopovali... Asi chteli skolni pero nebo cokoladu nebo nevim co... Noc uz byla trochu chladnejsi, ale stale jsme to jeste davali ve spacaku. :) V noci byla slyset buracejici reka a z okna jsme videli primo na vodopad. Slunicko pres den porad smazilo, ale tesne pred cilem nas malem zastihl dest. Vetsinou se tak kolem druhe odpoledne zacalo zatahovat a pocasi hrozilo bourkami, ale my to ve vetsine pripadu stihali dobre. ;)

P.S. Na nohach stale sandale.

DEN TRETI jsme putovali do Chame (2670m). Tentokrat uz od rana mrholilo, ale tim jsme se nenechali zastavit, natahli fungl nove plastenky a uz se slo. :) Hory se nam porad nekde schovavali, ale cesta porad krasna, vlastne cim dal tim krasnejsi. Cestou se nam naskytl pohled na obrovsky ledovec, otevirajici cestu do udoli... Tezko se to popisuje, vlastne se to ani poradne popsat neda, krajina se porad menila, rozmanita, divoka, nekde zase zkrocena lidmi v podobe policek... kazdopadne to byla nadhera. Kazdou chvili mel clovek moznost spatrit nejaky ten vodopad rinouci se z hory a zaroven obdivovat ty neskutecny barvy okolo, ktery se menily podle toho, jak moc nebo malo na ne dopadaly slunecni paprsky... Krasny.

No, to jsem toho moc nenapsala, ale sedime v Bandipuru v jedne dost kyslikove izolovane netove kavarne a moje mozkove bunky ten nedostatecny prisun kysliku nestihaji aneb zacina mi tu byt ponekud nevolno a nemohu psat, tudiz pokracovani priste. Brzo na poctenou. :)

Himalaaaaje...!

Ahoj vsichni, tak se opet ozyvam - tentokrat ze slunneho Nepalu, kde jsme zazili za tech nekolik dni snad vsechna rocni obdobi... V nohach mame za 19 dni trekovani nevidane kilometru a v zaludku buvoli stejk. :)

Jeste nez se vrhnu do popisovani naseho himalajskeho dobrodruzstvi po horach, tak trosku strucneji dokoncim Indii a zminim cestu pres Nepal do Pokhary, protoze tak fakt "stala za to"...

TSOMGO LAKE - INDIE (SIKKIM)

V Gangtoku jsme sbalili tunu mrkve, susenek a nasi bandu Anglanu a vyrazili jeepem na vrcholky hor - totiz na Tsomgo lake, ktere lezi ve vysce 3780m obklopene horami. Jezero moc pekne, ale diky pocasi jsme si z neho na zadek uplne nesedli. Bila obloha splyvala s bilymi kopci a jezero melo nasedlou barvu, ktera zrovna neoslnovala... A k tomu vsude masy Indosskejch turistu. Kam se muzou nechat dovest za minimalni fyzicke namahy, tak tam jsou. Nicmene bylo dost zajimave a vtipne ty magory v holinkach pozorovat, jak se vozej na jacich a valej se ve snehu, kterej nekteri z nich mozna videli poprve v zivote... :) Snehove vlocky na ksichte jsem nezazila mesice, takze zazitek to rozhodne byl. :))

MANGAN - INDIE (SIKKIM)

Z Gangtoku jsme se vydali na celkem ubijejici a zdlouhavou cestu jeepama do Manganu, odkud jsme mirili jeste trochu dal za udajne krasnymi vyhledy. Prselo, ubytko bylo plne, tak jsme se zase museli vratit do Manganu, coz se ukazalo nakonec jako to nejlepsi misto, odkud rano skutecne byly krasne videt hory... sice nas to stalo brzke vstavani a par kilometru do kopce, ale stalo to za to. :)

KALIMPONG - INDIE (WEST BENGAL)

Kalimpong byla nase posledni destinace, ze ktere jsme se vydali pres Siliguri smer Kakarbita v Nepalu... Kalimpong jako takovy nam neprisel nijak zajimavy, uz jsme byli nateseni na Nepal, nicmene svuj "highlight" mel - v podobe hromady KAKTUSU! Ale ze jich bylo! Cesta do skleniku sice byla zdlouhava a trnita, malem jsme je pres mesto nenasli, ale zadarilo se. Oblast Kalimpongu je pro pestovani kaktusu znama, ale ze jich uvidime tolik a v takovem mnozstvi a rozmanitosti druhu, to jsme ani necekali. Nejsem zadny zvlastni "kaktus-fanda", ale skoro vsechny ty pichlavy "obludky" zrovna kvetly a mely nadherne zarive zlute a ruzove kvety... Parada.

To byla posledni barevna tecka za nasim indickym dobrodruzstvim a ted uz prichazi na radu NEPAL! Jeste k tem barvam - uplne jsme zapomnela zminit HOLI, indicky svatek jara. Bohuzel jsme ho trochu promeskali, ale precijen neco videli. Bylo to jeste v Darjeelingu nez jsme vyrazili na trek. Nadsene jsme zjistovali datum a v onen den jsme se pohybovali jen opatrne po meste, abychom nedostali barevnou delovku, byla docela dost kosa a od naseho puvodniho zameru se pripojit jsme upustili. Kazdopadne na "hrozne uzitecnych" turistickych informacich nam rekli spatne datum, ve meste mistnaci take rikali neco jineho, takze nakonec po sobe lide hazeli barevny prasek az dalsi den, kdy uz jsme vyrazeli do hor.

Tuhle barevnou tradici dodrzovali hlavne deti a sem tam par rozjarenych dospelaku, ostre zelena a ruzova byla videt na silnici, zdich i hlavach rozesmatych deti... :) Tak to by bylo uz skutecne "sbohem, Indie"!

KAKARBITA - NEPAL

Jeepem ze Siliguri jsme dorazili pozde odpoledne do Kakarbity - nepalskeho pohranicniho mestecka. Jako prvni vec jsme si samozrejme museli jit vyridit viza. Cena se zvedla, takze misto ocekavanych 30$ za osobu (mesicni vizum) po nas chteli 40$. To byla prvni "radost". Druhou radosti byly informace o prodlouzeni. Chteli jsme na Nepal mesic a osm dni, pricemz minimum (jsme se dozvedeli) je 15 dni prodlouzeni. A dalsich 30$ za osobu. Bum. A to je v Nepalu rok turismu. Komicke a dost tragicke je, ze nikdo poradne nevi, v cem rok turismu spociva, pro turisty to zadne vyhody nema, maximalne pro horolezce... A ceny jsou jeste mastnejsi. No, hlavne, ze ten rok turismu maj... aby mohli vyletnici vysolit jeste vic.

Po rozladeni jsme si zjistili autobusy, zajistili hotel kousek od autobusaku, poradne se napucli a posilnili nepalskym (a pekne drahym) piveckem a sli se trochu prospat, abychom mohli ve ctyri rano vyrazit na dloooouhou cestu autobusem do Pokhary.

No, to byla jizda. Ridic jel v pohode, daval pozor... aspon se to tak zdalo. Neda se to tvrdit o ostatnich spoluucastnicich silnicni dopravy, nekteri magori jeli tak rychle, ze to malem odneslo strechy ve vesnicich. Hovada. Cesta mela trvat 13 hodin, ale diky ridici a kokotskemu "vysetrovacimu" systemu jsme se zasekli na 4 hodiny v nejakem prdelakove.

A proc? Autobus uz se rozjizdel pomalu ze zastavky, kdyz v tom mu nejaky tupy chodec vlezl skoro pod kola. Tudiz "mily" autobus "mileho" chodce srazil. Poradne jsem nic nevidela, az Martin mi to pak rikal - chodec se tezce zvedl, okolo lidi, coz byl signal pro ridice, ze muze jet "v pohode" dal... dost zvlastni chovani, trochu jsme z toho byli zarazeni, ale jelo se dal. Po chvil nas zacala honit motorka a za dalsich nekolik metru nas zastavili v onom prdelakove policajti a vsechny vyhnali z autobusu ven a ze se jde provest s ridicem setreni... v podstate nas drzeli skoro jako rukojmi uplne nesmyslne 4 hodiny, nez ridic zaplatil nejakou pokutu, vsichni se na sebe usmali a nazdar. Pak se aspon stridal s dalsim ridicem... Doted nechapu, proc nas nemohl odvest onen alternativni ridic uz o ty 4 hodiny driv a museli jsme cekat jak kokoti v uplne dire.

Silnice byla prakticky celou dobu rovna a prehledna, pricemz mnoho ridicu evidentne diky tomu smyslelo stylem "rychle a zbesile". Nekdy v deset vecer jsme konecne uplne vyrizeni dorazili do Pokhary a padli do postele. (Dani a Marto, diky za tip na ubytko!!!)

POKHARA - NEPAL

Pokhara, turisticka oaza Nepalu, ma mnoho co nabidnout. Kdyz ma clovek kliku na pocasi, muze videt Dhaulagiri, Annapurnu, Manaslu a Machapuchare prezdivanou "Fish tail" i z okna hoteloveho pokoje. Coz se nam postestilo. :) Pokhara je krasne zasazena do kopcu a hor a na okraji mesta se rozprostira obri hladina jezera, vecer se daji pozorovat cervanky nad Himalajemi...

Pokhara je hodne turisticka, osazena obchudky a restauracemi, coz nekomu muze lezt na nervy, ale nam to tak nejak nevadilo. Atmosfera je tu prijemna a precijen i v te zivosti mesta a cvrkotu turistu je tu tak nejak klid a pohoda. A pokud chce clovek "uniknout" do neturistickeho centra, ktere uz je beznym hlucnym a prasnym mestem, staci vzit nemene namackany autobus a jet.

Nase prvni dva dny v Pokhare byly ve znameni temer zbesileho nakupovani vybaveni a zarizovani permitu na Annapurny (20$ za permit a jeste 2000 rupek za vstup do parku na osobu...). Shaneli jsme Martinovi kalhoty (nemozne), plastenky, hulky, spacaky... bylo toho nad hlavu, takze nakonec jsme si pred trekem skoro ani neodpocinuli. Obchodu s nepravymi vyrobky The North Face jsme v Pokhare jak nasrano, jinak se to rict neda. Udajne ma byt kvalita slusna, ale pravdou je, ze pokud chce clovek vyrazit se skutecne hodne dobrym vybavenim, musi si ho koupit doma. V Kathmandu pry nekolik obchodu s originaly je, ale kdo vi, kde je pravda o kvalite... Obehli jsme toho skutecne hodne, porovnavali, zkouseli... a nakonec si koupili krosnu, pujcili spacaky... Z krosny Martina bolej zada, hulky se prubezne zasekavaly a nedaly se zasroubovat a spacaky se po dvou dnech zacaly parat... Abych to shrnula, vybaveni na trek se sehnat da a pokud clovek nezada hyper kvalitu, tak to i staci a prezit se s tim da. Pujceni spacaku je financne rozhodne vyhodnejsi. Kokotina je pujcovat si boty, ale i tuhle hovadinu nekteri neznali trekari delaji a pak maji puchyre jako krava... a chodi po horach v zabkach.

Timto uz se dostavam ke "dni D", tedy k 16. dubnu, kdy jsme zacali Annapurna Circuit. Ale jelikoz musime bezet na veceri, tak uz to ted nestiham, ale aspon vas muzu navnadit... :) Ozvu se co nejdrive, strucne se to ani shrnout neda, byl to krasnej,  narocnej a neopakovatelnej zazitek uprostred velehor... Tak priste!

P.S. Zblizka se ty osmitisicovky tak vysoky nezdaj. ;)

Sbohem Indie!

Ahoj, tak jsem zase zpet. :) O Yoksumu vam uz asi vic nenapisu, az na mensi vylet (co noha nohu mine) - zacatek Dzongri treku - se toho vic nedelo. Byla zase ukrutna zima, ale pres den se oteplilo a my po dvou nocich v Yoksumu vyrazili o dum dal... ackoliv tady by se spis hodilo napsat o horu a nejake to udoli dal. :)

TASHIDING

Opet jsme se s nasimi "batuzky" (uz tak po peti metrech mam dojem, ze mam ten svuj bagl asi narvanej cihlama...) vydali cestou necestou dalsich 20 km do mestecka Tashiding, ktere se pysni jednim z nejposvatnejsich sikkimskych buddhistickych chramu. Chram stoji jako tradicne na kopci, takze za ten den nam pribylo jeste dalsich pet kilacku, ale to uz jsem vazne valela jazyk po zemi.

Nicmene zazitek to byl pekny, popovidal si s nami buddhisticky mnich a podivali jsme se do jednoho z mensich chramku, ve kterem byla obri verze modlitebniho mlynku s mantrou "Om mani padme hum"...

RAVANGLA

Bohuzel jsme se dozvedeli, ze hrozi dvoudenni celostatni stavka za lepsi platy pro delniky, co znamenalo dvoudenni zasek na jednom miste pro nas. Nakonec padla volba na Ravanglu, kam jsme se (bohudik) po mensich komplikacich dostali (aneb domluvit se s ridicema jeepu a dostat z lidi nejaky informace o odjezdech a prijezdech na kyzena mista je fakt nadlidskej vykon).

Ravangla je mestecko na kopci, plne obchudku a hotelu, vsechno bylo ovsem ve dnech stavky kompletne zavrene, takze hned po prijezdu jsme se poradne zasobili horou zeleniny a tunou susenek na horsi casy. Coz mi pripomina, ze jsme si tu vypestovali lehci zavislost na maslovejch susenkach a KitKatech...

Jinak v Ravangle je krasnej a novej (1995) buddhistickej klaster - pro me zatim nejkrasnejsi. Za klasterem rekonstruuji a nove buduji obri areal se stejne obrim Buddhou. V pozadi jsou videt Himalaje a vypada to v hezkem slunecnem pocasi fakt impozantne... co teprve, az ta rekonstrukce bude hotova.

Jinak den stavky jsme vicemene prozevlovali (ono je to obcas potreba), ale televizni plany nam prekazila necekana bourka... nastesti jsme meli karty, sachy, damu a spoustu jidla, tak jsme nudou neumreli. :)

Ovsem POZOR, druhy den stavky nam pocasi pralo, bylo nadherne a nad mestem stala vyzva (kvuli ktere jsme do Ravangly jeli) s nazvem Maenam Hill (3235m), kterou jsme proste museli zdolat. A taky zdolali. :) Celkem to bylo cca nasich oblibenych 20 km, nahore nadherne, vsude samej "Himalaj", cesta byla krasne "dzungloidni" a jeste se nam podarilo potkat particku bezvadnejch Anglicanu... Co vic si prat. :) (Nahore to byla akorat vrstva navic, byl tam solidni chladecek.) Nakonec se Ravangla vydarila, tak jsme mohli spokojene razit dal.

GANGTOK

Gangtok, hl. mesto Sikkimu, je zase dalsi mesto na kopci, ktere se vlastne nicim moc nelisi od tech ostatnich... vyhodou je vice hotelu na vyber, vice restauracek a zradelen a taky PEKARNY s KOBLIHAMA!!!! V centru je taky docela pekna promenada plna modernich obchodu...

Za navstevu stoji Institut tibetologie, dalajlama tam polozil zakladni kamen v roce 1975 - prohlidnout se daji ruzne sosky, svitky, knihy, hudebni nastroje a "thangky" (malby na hedvabi s buddhistickou posvatnou tematikou). Hlavne je na nekolika panelech popsana cela historie stvoreni Budhhy, tak o tom konecne neco trochu vim. :) Uz jsem neco cetla v minulosti, ale pamet je hrozna vec...

Taky jsme se byli podivat na vystavu orchideji (maminko, tve srdce by opet zaplesalo) a vylezli jsme hroznej krpal nad mesto na dalsi klaster... jsme proste kulturni az na pudu. :)

Uz budeme muset zase koncit, zaviraj internetovou kavarnu... Tak jen strucne - vylet na Tsomgo lake popisu priste, pak uz jen cesta do Manganu na "velehorske vyhledy" a dneska jsme dorazili do Kalimpongu... zitra mirime uz na hranice a pozitri NEPAL, nase vytouzena tresnicka na dortu. :) Ceka nas Annapurna Circuit a nasledne na to se napojime na Annapurna basecamp, takze tak 20 dni pochodacek pres "kopecky". Nemuzem se dockat. :) 

Chtela jsem napsat nejake indicke zhodnoceni naseho trimesicniho putovani po tehle zemi, ale nejak nemuzu nic narychlo vymyslet. :) Melo to sva slaba mista, ale i tak to byly tri krasne a neuveritelne mesice po zemi, ktera urcite nase kroky nevidela naposled - protoze ma porad co nabidnout, i kdyz dokaze i pekne namichnout... :) Mejte se krasne, pristi zpravodajstvi uz z Nepalu!

Tlusta oblacnost a bolave nozicky

Ahoj, ahoj! K te tluste oblacnosti, to jsem proste nemohla nezminit. Martinuv novy "terminus technikus", ktery se zrodil pri pozorovani drze se rozpinajiciho destoveho mraku na obloze... :)

Posledne jsem nedokoncila Singalila trek, nuze... Pet dni, ctyri noci, nejvys jsme se dostali na vrchol Sandakphu (3636m), vyhledy fakt staly za to, ale zima ukrutna. V Nepalu se asi zasobim jacima fuseklema a rukavicema (a svetrem navic...), aby me nocni "chladek" nezkolil. Ubytovani behem treku (spali jsme v chajdach v mistnich vesnickach) bylo prekvapive luxusni a levne (rozumej na horske chude pomery), nekde jsme i dostali kybl teple vody (horka je silne slovo, ale taky se to prihodilo).

I jidlo bylo za minimalni ceny (oproti tomu, co nam sdelili v turistickych informacich v Darjeelingu - nakopat jim zadek za totalni dezinformovani turistu malo), ale stejne jsme se zasobili nejakym tim osobnim proviantem...

Behem trekovani jsme vystridali vedro i hyper zimu (dokonce i snih tu a tam byl), mlhu i slunecni zari, ale bohudik celkove se nam pocasi opravdu vydarilo. V Darjeelingu nekolik dni hnusne a prvni den treku se obloha roztahla a potesila nas vyhledy primo netusenymi. :) A takhle nas tesila az do konce. :) Zpocatku me teda nohy moc nenesly a me plice si zvykaly na necekane nadmorske vysky jen pomalu, ale zvykly si... nohy taky. Pilne je od treku cvicime, takze domu se vratim jak pohubla zena Rambo.

Bohuzel jsme se potykali OPET s jistymi strevnimi problemy, ale zasoby toaletaku byly, chemikalie z Darjeelingske lekarny taky a vule jit dal rovnez. Takze jsme to zvladli, ale potkali jsme parecek postarsich Francouzu a ty to museli druhy den kvuli stejnemu problemu otocit zpatky... takze jsme meli kliku, ze to nebylo tak zly.

PELLING

 Z Darjeelingu jsme vypadli do Pellingu, krome hotelu narvanejch Indosema a restauraci tam neni absolutne nic... Za navstevu ovsem stoji Pemayangtse Monastery a clovek se muze "relaxacne" courat po okoli. Coz jsme po docela narocnym treku rozhodne potrebovali. Moje nohy teda urcite. Moje telo si taktez uvedomilo, ze dozasobit se novym tukem by nebylo zle, takze od Darjeelingu bych furt zrala. :)) Martin by zase zbodnul celou ogrilovanou kravu, kdyby to slo... :) Nicmene jsme doted byli porad na nohach, takze nejaky tuky nemaj sanci (ackoliv ja se svedomite snazim), zato Martin by si klidne mohl v nejake pohadce strihnout roli pohuble smrtky... ale taky se snazi naplnit brich, co to jde. Mrkve, okurky a redkvicky jsou v Sikkimu opravdu chutne, takze zereme vitaminy jako zbesili... :))

Jsem nejak odbocila, ale k tematu jidla se timto obloukem zase vracim... :) Zjistili jsme, ze v nedalekem Darapu se kona festival sikkimskeho tradicniho jidla a piti, takze jiste chapete, ze tam jsme nemohli chybet. Podarilo se nam chytnout auto dvou Indosu, jeli zrovna tim smerem (jinak se tam dopravit prakticky nedalo, pokud jsme nechteli jit hodinu a pul az dve po silnici...) a uz jsme ZRALI. K ochutnani bylo vsechno mozne, od podivneho slaneho caje s maslem, kurecich MOMO (plnene tasticky-knedlicky), suseneho buvoliho masa az po TOMBU - teple "pivo", ktere se chuti podoba burcaku a je to proso zalite teplou vodou podavane v bambusu... moc zajimave a v chladnem pocasi neuveritelne bodne. :)

Tot asi vse k Pellingu, byla tam jako tradicne zima, televize vypadavala, ale i tak jsme si odpocinuli, nasali novou energii a s plnou polni (to by me zajimalo, kolik ten muj batoh vlastne vazi...) se vydali dal...

KECHOPARI LAKE

No, s kompletni zatezi na zadech se chodi sakra blbe. Z kopce se mi podlamovaly nohy a do kopce jsem funela jak lokomotiva... Uz ani nevim, kolik jsme presne usli, ale nejakych 23km to hodilo urcite. Kazdy nam uz ke konci rikal jine vzdalenosti, takze posledni hodinu jsme za kazdou zatackou vyhlizeli vytouzene jezero. Samozrejme zacalo prset, objevila se Martinova "tlusta" oblacnost a v Trekker's Hutu vypadla elektrina... jesteze existuje ten ohen a svicky, ze... Nicmene vecer se pak jeste udelalo na chvili hezky, i slunicko vysvitlo, takze nakonec se nam z vyhlidky postestil moc hezky vyhled na posvatne buddhisticke jezero v zari zapadajiciho slunce... Jezero jinak samo o sobe neni nic zvlastniho, atmosferu spis dotvari vsudypritomne vlajecky s natistenymi sutrami - lungty.

Stravovani bylo velmi skromne, ale ochutnala jsem tam jeden z nejlepsich masala caju. :)

Druhy den jsme se vydali na kopec a lesem smerem k posvatne jeskyni, ale pocasi bylo nevlidne, tak jsme se na ceste zpatky zasobili susenkami... :) A na dalsi chozeni se vyprdli.

YUKSOM

Od jezera jsme si hodili dalsi cca dvacitku kilacku do Yuksomu, prvniho hlavniho mesta Sikkimu (nyni je to Gangtok). Cesta byla bohudik misty protkana sluncem, zato pul hodiny po nasem prichodu zacal peknej slejvak.

Yuksom je takova mala "prdelka", nic tam vlastne neni, je to ovsem vychozi bod pro Dzongri/Goecha La trek. Uz jsme si to malovali relativne nadejne, tenhle trek je nejbliz ke Kanchejunze, dostat se da az do 5000m (no, dobre - je to 4940m, Goecha La), ale ve spatnem pocasi je to o nicem. A taky je to dost drahy trek. V Yuksomu je to nejlevnejsi, 35 USD na den (3 lidi a vic), ale v druhe agenture nam rekli dokonce 55 USD! Ale abych to ukoncila, na zmineny trek jsme se nakonec vykaslali. Pocasi nevypadalo nadejne ani podle predpovedi a potkali jsme par lidi, co trek sli a na pocasi dost nadavali, vyhledy prakticky zadne... A na zledovatele ceste se snehem se urcite nejde moc dobre... Ani majitel agentury nas svym "busy" pristupem ala tovarna na trekovani nepresvedcil. Vecne byl na telefonu, informace jsme z nej dolovali a nakonec nam sdelil, ze se musime rozhodnout rychle, ze je dost zaneprazdnenej a lidi chodi hodne (jen s nama by to bylo minimalne sest lidi, coz uz je dost...).

Uz musim urychlene koncit, toz mejte se krasne, ja zase napisu, zdravim z Gangtoku - zitra uz Tsomgo Lake!

Hory, kosa a litry caje

Ahoj, ahoj, ahoj! To je zase doba, ale internety nefungovaly, casu malo, chozeni hodne a jeste vice cekani na vlak...

CESTA Z VARANASI DO SILIGURI

Takze, urcite bych mela zminit cestu z Varanasi na sever, protoze ta urcite z nasi pameti jen tak nezmizi. Abychom vse dobre stihali a zvladali, vyrazili jsme s predstihem z Varanasi do jedne mensi "prdelky" a tam jsme se jali cekat na nocni "sleeper" vlacek... Jenze ouha. Na nadrazi nam sdelili, ze vlak ma ctyrhodinove spozdeni. Tak jsem sli zabit nejaky cas na internet a do restaurace a rikali si, jak nam to utece a ty dve hodky na nadrazi uz nejak doklepeme... To jsme se ovsem ukrutne spletli. Na nadrazi jsme celkem zabili 11 HODIN! A to je na indickem nadrazi opravdu hodne. Bohudik tam meli restauracku a spoustu stanku, relativne ciste zachody a cekaci mistnosti, kam se clovek mohl jit ohrat, protoze vnoci tam zrovna parny leto nebylo.

Ty hovada na informacich nam samozrejme nerekli nic, akorat kadou hodinu spozdeni o dalsi hodinu prodluzovali. Takze nam ani nezbyvalo nic jineho, nez opravdu kejsnout na tom nadrazi... S ocima uz skoro uplne zavrenyma jsme konecne dolehli na sedacky vlaku nekdy v pet rano, kdyz se mily vlak uracil dorazit. A to se pak jeste na nadrazi cekalo dalsi pul hodinu... a behem cesty vlak nabral dalsi hodinove spozdeni (jel 15 hodin), takze: "Diky, indicke zeleznicni drahy, uz nam to fakt stacilo."

Cestou jsme ale potkali jednoho moc fajn Izraelce, takze nasledujici cesta jeepem ze Siliguri do Darjeelingu probihala uz v pozitivnejsim duchu. 

DARJEELING - WEST BENGAL

Darjeeling je... na kopci. :) A meli jsme tu smulu, ze krasne bylo pouze prvni den, kdyz jsme dorazili, pak se poradne zatahlo a byla zima, takze nakup zimniho vybaveni jsme se snazili co nejvic urychlit. Coz moc neslo, takze abychom dostali to nejlepsi za co nejrozumnejsi cenu, stravili jsme nakupovani cele tri dny. Uf. A v Darjeelingu je nejak vsechno do kopce, takze uz jsme se stacili docela vytrenovat tam. :))

Jinak mestecko pusobi moc prijemnym dojmem, resp. spise ta vyssi, klidnejsi cast, kde nejezdi jeepy, protoze jinak je to zrovnatak ohlusujici mesto plne klaksonu. Vsude maj spoustu prijemnych malych pekarnicek s cokoladovymi muffiny a mega muffiny s kandovanym ovocem. A taky je k nalezeni spousta likershopu, uz tadu maj trochu normalnejsi (volnejsi) pristup k alkoholu, takze ani bary-restaurace nevypadaj jako zaflusany hnusny diry plny ozralu (jak tomu bylo na jihu).

Indie takhle na severu uz skoro neni Indie. V Darjeelingu je spoustu Nepalcu, a i Tibetanu, stejne jako v sousedicim Sikkimu (ktery drive Tibetu a Nepalu patril). Lidi jsou tak nejak vstricnejsi, milejsi, mene hlucni, porad tak blbe necumi a nechovaji se tolik jako prasata. (Lidi konajici potrebu na ulici uz prakticky nespatrite, a pokud ano, je to tupy indicky turista). Takhle to skoro zni, jak kdybych vsechny Indy hazela do jednoho praseciho pytle, ale vseobecne vzato jsme z nich obcas meli takovy dojem... nicmene milych a slusnych vyjimek jsme take potkali spoustu... :)

V Darjeelingu jsme vypili hodne caje. :) VAZNE HODNE caje. Ze jsme z nej dostali regulerni srac*u. A nebyli jsme jedini. Snad vsichni turisti, ktere jsme potkali, nam potvrdili tenhle stejne nemily stav svych vnitrnosti. Patrne ne uplne dobre vyvarena voda na caj... Nicmene na chvili jsme tenhle stav prekonali, nicmene na trekovani se nam bohuzel opet vratil. Bohudik ne v tak vaznym stavu, abychom nemohli v treku pokracovat. Potkali jsme jeden postarsi francouzskej parecek a ten musel trek druhej den skoncit prave kvuli strevnim potizim.

Ale abych nepredbihala a dokoncila tu "cajovou etapu"... Caje jsme vazne vypili dost a i nejaky ten cajik nakoupili... :) A je fakt dobrej, tak doufam, ze takovy zustane a precka ten zbytek cesty. Abych to uvedla na pravou miru, nejsme velci znalci caje, ale co jsme ochutnali, bylo vesmes dobre az velmi, velmi dobre. Ze bych si z tech darjeelingskej caju ale vylozene sedla na prdel, to se taky nekonalo. Mozna nejsem az tak "cajova". ;)

Dokonce jsme i navstivili tovarnu na caj, ktera ale bohuzel zrovna nepremavala, takze jsme ji nevideli v pracovnim procesu. Nicmene jsme se stavili v cajovem obchudku s jednou moc milou a lehce prastenou zenstinou, ktera nam predvedla caj, ktery se da pripravit behem peti sekund  - a chut je opravdu silna, caj jen staci prelit vrouci vodou. Vtipne na tehle "cajarne" taky bylo, ze melo zvlastni magnetismus na Cechy, takze jsme tam potkali cele 3 Cechy! Nevidane, mile. :) Ze tri Cechu se nakonce vyklubala cela particka mladych lidi, kteri taky putovali na stejny trek pres nepalske hranice jako my.

SANDAKHPU SINGALILA TREK

Tak, o tom vam povim az priste. :) Ale alespon jsem napsala nazev pro ty zvidave, ktery by si treba chteli neco vyguglit. :) Upozornuju, ze to neni ta sikkimska verze, nybrz zkracena bengalska. Ale alespon na uvod: celejch pet dni bylo uzasnejch, byla to parada, byla zima, ale krasne... Videli jsme nadhernej pas Himalaji, vyhledy na Kanchenjungu pry vychodu slunce a dokonce i na ten Everest jsme meli kliku. :) Jen pro priste asi vynechame instantni nudle...

Mejte se krasne a je se opet ozvu. Aktualni zpravodajstvi vysilame z Yoksumu (Sikkim), zamraceneho a lehce mraziveho, ale snad se vycasi... Je tady jaro a kolem rostou stromy krasnejch rudejch a bilejch rododendronu a ruzovejch orchideji - jen tak u cesty, ze ty krase clovek ani neveri. :) Dokonce se poradaj i specialni "rododendronovy treky". :) (Maminko, klidne bych ti nejakej ten strom urvala a dovezla domu, ale asi by mi to neproslo.)

Tak na poctenou priste.

Delfini v jezere a jine zvirectvo

Ahoj, ahoj, ahoj. Totiz "namaste"! Tak se opet hlasi Zuza India Times. Delsi doba uplynula, hodne caje jsme od te doby vypili a mensi strevni zalezitosti prodelali. Takze kde jsem to posledne skoncila...

SATAPADA - ORISSA

Z Puri jsme se vydali do Satapady, vesnicky u jezera Chillika. Z Puri je ona dira (ano, je to dira) vzdalena cca 50 km, ale cesta autobusem je zatracene dlouha. Tri hodiny. Cele TRI HODINY. Jizdni rady vymyslel nejaky indicky kokot. Ridic neustale zastavoval, daval si svacu, povidal si, delal si nejakej svuj byznys... a samozrejme flusal betel vsude okolo. I kocarek strkanej malym parchantem jede rychlejc nez jel tenhle autobus. Nicmene dojeli jsme, ubytovali se, takze hura!

V pokoji jsme meli brutalni vedro, pobyt tam skoro pripominal pobyt v saune, takze jsme museli mit porad zapnutej vetrak nad posteli... tudiz se mi podarilo nastydnout. Nicmene uz jsem v podstate v pohode, ale poradne to otravovalo zivot.

V Satapade vazne nic neni. Jeden turistickej resort, kterej je z velke vetsiny okupovanej Indosema, par stanku a chudejch rodinek v boudach a tim to tak konci. Jo a jeste turisticky mini-muzeum. A "liquer-shop" s pivem. :)) S tim se nicmene moc pekne sedelo na okraji policek a rybnicku pri zapadu slunce.

Druhej den jsme vyrazili na jezero v lodicce NARVANY indickejma turistama. Nebylo mi uz moc dobre a vylet mi tak nejak uplne nesednul. Ale svoje pekny a zajimavy momenty mel. Videli jsme specialni druh delfinu - Irrawaddy. Vesele si dovadeli ve vode a pluli kousek od nasi lodi. 

Chillika lake je vlastne obrovska laguna a my se jeli podivat na usti tehle laguny do more. To byl zajimavy pohled, stejne jako prestavka na plazi.... Plaz ve mne prijemny pocit nezanechala, ale pohled to byl unikatni. Cele pobrezi bylo posete obrovskymi mrtvymi zelvami, ktere prisly dat zivot dalsim zelvickam a ten svuj na zlutem pisku nechaly. Trochu smutny pohled, ale je to priroda, nektere zelvy to zvladnou a jine ne.

Pulhodinovou prestavku jsme si zpestrili fantastickejma malejma krevetkama a pak uz se jelo zpatky. Svuj zadek jsem mela namackanej na dreveny nepohodlny lavicce, ale jizdu jsme prezili. :)

V Satapade jsme pobyli jeste jednu noc a pak zase zpatky do Puri. Tentokrat nam cesta zabrala dokonce sest hodin. Neuveritelny. Museli jsme si vymenovat autobus, protoze ten nas nam kleknul, nacez jsme se opet jako tupa museli vracet zpatky do Satapady a pak zase tvrdnout mnoha zastavkach zpomaleneho ridice. "Novy" autobus byl opet ve vyslouzilem stavu, takze nekolik kilometru pred Puri neustale vypovidal sluzbu a chlapici ho museli roztlacovat... Vybornyyyy. Ale zadarilo se, do Puri jsme dorazili a dokonce sehnali jedno z nejhezcich ubytovani v Indii, co jsme doposud meli. Bohuzel jen na jednu noc, protoze dalsi den jsme vyrazeli do Kalkaty.

KALKATA - WEST BENGAL

Kalkata je ooobrovske mesto narvane lidmi, obchody, slumy, kravami, otravy a dzusy na kazdem rohu. :) Dzusy byly fantasticky z velkejch stavnatejch pomerancu - a vymackany v mlynku na maso.

Najit ubytovani byla neuveritelna fuska a jeste se na nas nalepil jeden z vsudypritomnejch otravu, ktery doufaj, ze kdyz nas potahnou do nejakyho hotelu, ze dostanou provizi. Puvodni plan na ubytovani u segry Sourava, kalkatskeho rodaka a Martinova kolegy z prace, totalne selhal. Takze nakonec jsme na Kalkatu byli uplne sami a vsechno jsme si taky museli zjistovat sami. Coz ostatne delame i normalne, takze vlastne nakonec to nebyl takovej problem, ale precijen, orientovat se ve velkem meste je ponekud tezsi. Nastesti Martin se neztrati, to ja bych byla ztracena asi hned. :)) 

Cesta do Kalkaty probehla opet ve vlaku, opet docela v klidu a opet tam HROZNE tahlo, coz mymu nemocnymu stavu uplne neprospelo, tudiz prvni den v Kalkate jsem stravila v posteli a s televizi, aby se mi udelalo lip.

Sourav se dusoval, jak se da v Kalkate nakoupit UPLNE vsechno a ze nebude zadnej problem se shanenim i trekovaciho vybaveni. Problem to byl. V jednom obchode meli JEDEN ubohej spacak a JEDNU krosnu. Dalsi obchod byl uz davno zkrachovalej a nase posledni nadeje nemela vyber o mnoho bohatsi. Vybrat jsme si mohli ze tri spacaku, o kterych jsme nevedeli vubec nic a jeste byly velky jako indicka krava. No, aspon jsem si poridila novy tricko, neb me zasoby obleceni z domoviny se uspesne rozpadaji a ridnou.

Bohudik v Nepalu, raji trekaru, se da vse poridit nebo i pujcit (coz bych teda nerada...), takze se vlastne nic nedeje. Az na to, ze cas v Kalkate (tri dny) byl vlastne kvuli my nemoci a neuspesnymu litani po obchodech uplne zabitej. A jeste se nas snazil natahnout taxikar, hovado jedno. Nicmene sight-seeing z taxika byl docela uspokojivej a jeste jsme si zkusili cestu metrem, takze dobry. Cestu vecer nicmene metrem nedoporucuju, protoze to je HRUUUZA. Je to zbesilej Indos na zbesilym Indosi, vsichni se snazej natlacit do zrovna jedouciho metra, ackoliv za deset minut jede dalsi. No prisla jsem si tam jako sardinka v o cislo mensi plechovce, ale prezili jsme. Prazsky ranni narvany metro je proti tomu indoskymu naprosta pohoda. Tohle byla silenost. 

VARANASI - UTTAR PRADESH

A po hlucne Kalkate uz konecne VARANASI! Nejsvatejsi mesto ze vsech svatych indickych mest. Rozklada se na brehu Gangy, ktera si poklidne tece lemujic posvatne ghaty - schody vedouci do reky.

Dneska odjizdime do Darjeelingu, ale stravili jsme tu celkem devet dni a bylo to devet fakt moc krasnych dni. Ale uz je cas odjet, ten cca tyden je tak akorat. Ale rozhodne je to misto, kam se clovek zase rad vrati.

Centrum Varanasi se toci kolem hlucne hlavni ulice, ktera se neobejde bez vsudypritomnych riksaku a zbesilych ridicu, kteri nechapou, co je prednost v jizde a chodec pro ne neexistuje. Hluk z klaksonu je ohlusujici, proto je vzdycky prijemnejsi schovat se do bocnich spletitych ulicek. Nejsou sice o nic klidnejsi, ale presto to neni takovy extrem. A hlavne - maji kouzlo, maji atmosferu, maji spoustu starych pusobivych baracku, ktere sice svoji byvalou krasu uz davno pozbyly, ale stejne se jeste tu a tam objevi a zasviti skrz opadanou omitku. V tech ulickach se da ztratit, ale zrovnatak tam clovek najde poklady v podobe bajecnych kavaren s tema nejlepsima lassi (indickej jogurtovej napoj), ktere kdy kdo ochutnal. :) Co se tyce lassi, najit se da i specialni druh bhang lassi, coz je vlastne takovej marihuanovej koktejlek... No, je to sila. :) Myslim, ze ochutnat mi stacilo, zustanu u svatecniho huleni. :))

Prejit cele ghaty cloveku zabere urcite pres hodinu, nejkrasnejsi jsou v mekkem vecernim svetle nebo naopak brzo rano, kdyz slunicko sotva vyjde. Vyniknou barevne domky a veze, male chramky... a hlavne na schodech se hemzi koupajici se lidi, zensky perouci si sari a stary sadhuove vykonavajici posvatny ritualy. Taky se to tam hemzi spoustou otravu, ale tak uz to chodi... Kazdy vecer se da jit podivat na hlavni ghat, kde probiha posvatny indicky ritual "puja". O spoustu lidi neni nouze.

Do Varanasi putuje spousta lidi umrit, Indove tam plati velke castky, aby mohli nechat se blizke spalit na ghatech, uzavrit kolobeh zivota a smrti a jejich duse se mohla pokojne vratit do Gangy. Zvlastni tohle vsechno videt. Denne se na ghatech (jsou dva palici ghaty) spali na 200 - 300 mrtvol. Palici obrady a vsechno kolem vykonavaji lidi z nejnizsi kasty, vzdycky zpivaji (nebo spis rvou) a mrtva tela zahalena v zarivych latkach posetych kvetinami nesou na nositkach skrze spletite ulicky na ghaty. 

Je zvlastni pozorovat, s jakou samozrjemosti tohle vsechno vykonavaji a zaroven tomu davaji posvatny rozmer - a o dva metry dal si mejou hlavu, perou pradlo a serou (jinak se to popsat neda). Tam se pak veskera posvatnost vytraci... Kazdopadne byt soucasti ritualu, byt jen jako pozorovatel, je zvlastni, nepopsatelny zazitek. Napoprve urcite, pak uz jsem to tolik neprozivala a otravujici Indove jsou vazne otravni, takze clovek obcas z tech ghatu i zdrhal.

"Vtipny" v tom nejvic ironickym smyslu je i to, jak do ohne sypou ruzne vonne prasky, pridavaji santalove drevo a ruzne koreni... a pak, kdyz neboztik moc nehori, pridaji bez skrupuli pneumatiku. Takhle by se asi dala charakterizovat cela Indie, paradoxni. Obcas z ni takovy pocit mame. Nicmene poutava, magicka... to zustava beze zbytku. Ale taky syrova, spinava. Ma proste vsechno.

Vzdelanost (nebo spis nevzdelanost) taky dela hodne. A ty rozdily jsou do oci bijici. Soucasti Varanasi je i univerzitni mestecko, v podstate takova komunita, ktera jakoby byla uplne jinym svetem. Odpadky clovek nevidi, tupych ksichtu znatelne nizsi koncentrace a nepritomnost krav (a tudiz i kravskych mega kolacku) je az zvlastni... :)      

Taky jsme se byli podivat na pevnost - byvaly maharadzuv palac, ktery by i ted mohl byt fakt impozantni budovou. Z dalky tak vypada, zblizka je to polorozpadly squat, do ktereho se jeste neostychaji vybirat vstupny... A pritom by to mohla bejt krasna oaza klidu ve meste, vevnitr udelat kavarny a galerie, je tam misto na park s lavickama. Ale to bych musela bejt v jiny galaxii. :)

Malem bych zapomnela, potkali jsme zase par zajimavych lidi, sympatickou Nemku a Kanadanku a hlavne uplne posahanyho dedulu z Danska (ten nam mimochodem poradil, kde sehnat ty bhang lassi). Je mu 67 a ma takovej elan, kterej by mu mohl zavidet i kdejakej mladej clovek. Takze o zajimavy setkani opet nebyla nouze. :)

Taky jsem chtela zminit zjev vetsiny Indosu, totiz chlapu. Patrne se zasekli v sedmdesatkach, maximalne osmdesatkach. Bez kniru ani ranu, v zadni kapse hrebeny na uliznuti svych sedmdesatkovych ucesu a kalhoty do zvonu ci nevkusna plastova kosile je oblibena volba velke vetsiny indoskych muzu. Je to bes. Nekteri nosi tradicni "dhoti", takovej sarong kolem boku. Obcas to pripomina spis usmudlanou zasteru, ale je to tradice.

Koukam, ze soustavne zapominam na jidlo. K snidani jsme si oblibili "masala dosu", placku (nebo spis krupavou palacinku) naplnenou zeleninovou smesi s bramborama... a samozrejme v kombinaci s palivejma omackama. :) Indosi nechlastaj skoro nic jinyho nez cernej caj s tunou mlika a deseti tunama cukru, ale je to dobry... kdyz to neni preslazeny, tak je to parada. :) Jinak mi taky zachutnal "pongal", takova kase z brambor, rejze a koreni - opet s palivejma omackama. Bohuzel na severu to moc nevedou... Senzacni je taky "uttapam" (opet placka) se zapecenou cibuli, rajcatama a zazvorem nebo i s hraskem. 

A pak samozrejme sirokej vyber "masal", cili ruznejch korenenejch omacek s indickym sejrem "paneer", spenatem, cizrnou nebo hraskem... Se zeleninou si vyhrajou, k Martinove velke "radosti" casto pouzivaj kvetak... :)) Kterej mne teda hodne chutna.

Uf, asi budu koncit. Jeste si dame neco na zub a odpoledne uz frcime na vlak do HOR. Sbohem civilizace, vitej prirodo. :)

Mejte se vsichni krasne, jaro uz se snad uracilo taky trochu projevit... ja zase napisu.

Zase fronty, opustene plaze a vylet na rikse

Tak se opet hlasim. :) Pokracovani z Andamanu...

Jak uz jsem psala, Havelock nas uplne neoslnil, ale i tak jsme z neho vymackali maximum a pobyli tam pet dni. Dal jsme se chteli vydat na Long Island a prozkoumat dalsi casti Andaman. Ale ouha... do fronty na trajekt jsme se vydali az rano, bylo nam receno, ze to vklidu jde, tak jsme se nestresovali. Rozhodne jsme ale nechteli nic podcenovat, tak jsme vstali brzo, abychom u okynek na listky byli jeste pred otevirackou. Par lidi uz tam bylo, ale nic hrozneho... z fronty se ale bohuzel zase stala jakasi hromada lidi, ale i tak se mi podarilo nenechat se predbehnout v te damske. Jenze... urednici zpomaleny jako snek v duchodu, tiskarna plivala listky stejnou "rychlosti" a kazda baba si zase kupovala listky pro vsechny rodinny pribuzny. Po cca trech hodinach, co jsme dojeli k pristavu (pocitam teda do toho i rychlou snidani) jsem se konecne dostala k okynku. A ten hajzl za nim mi ho zavrel. Pred nosem. Ze listky jsou vyprodany a dalsi trajekt jede az v sobotu (byla streda). No nasrany jsme byli neuveritelne, jinak se to ani nazvat neda. Holky za nama si vystaly dalsi dvou hodinouvou frontu den predem, aby mely listky, a poslali je do haje, at si dojdou az ten den, ze je to tak nejlepsi,. Dopadly stejne jako my. Nakonec jsme skoncili prosici kapitana lodi, at nas vezme na palubu (mista bylo jeste dost). Ani hovno.

Na Long Island se da dostat i z Port Blair, takze jsme si vystali dalsi fronticku na listky a odpoledne konecne vyjeli. Celej den zabitej. No s listkama jsme si jeste uzili i dalsi srandy, ale to bych se uz rozepsala moc detailne. Nakonec jsme si Long Island po zminenych utrapach rozmysleli a vyrazili na Little Andaman...

LITTLE ANDAMAN

Dalsi z andamanskych ostrovu, turisticky mene proflakly - presto s nama na lodi jelo turistu dost. Devet hodin na lodi docela uteklo, ale dvakrat (tam a zpatky) nam to bohate stacilo! Zensky se opet projevily jako pekny prasatka. Co prasatka, jako pekne nechutne prasnice. Asi jim uniko, ze zachody (turecke) se daji i splachovat, takze jednu moji cestu na zachod doprovazelo prekvapeni v podobe obrovskeho hovna na zachode. Tudiz tim se dotycny zachod stal nepouzitelny. Jenze to nebyl posledni. O par hodin pozdeji se naproti tomuto zachodu objevil dalsi posrany zachudek. Pokud zrovna jite, dobrou chut. Me chut k jidli presla.

Na ostrove jsme meli kliku na pohodove ubytovani, potkali fajn lidi a vyrachali se v krasnem malem vodopadu. Dva dny tam nam naprosto vynahradily veskere utrapy cestovatele. :) Plaze nekonecne (coz jinak moc nemusim, ale tady byly fakt krasny), more melo vsechny odstiny zelene a modre a nikde clovek nepotkal pomalu ani zivacka. Takze jsme se rachali a rachali a rachali.... Bohuzel se objevily "kamaradky" pisecne musky, takze druhy den jsme vypadali jak flekaty dalmatinove a svedilo to jako PRASE. Ale uz je to dobry... hlavni je se nedrbat a bohudik jsme to zvladli. Infekci z rozskrabanejch hmyzich kousnuti bychom si fakt odvezt nechteli - a na Andamanech je to nejvetsi problem. Ale jsme svedomiti turisti. ;))

Taky se mi behem plazovani podarilo potkat meduzu, devku to zahavou. Omotala mi chapadylko kolem ruky a zrovna to byla meduzka poradne agresivni. Ocet jsem nemela, takze mi zbyvalo jedine... pozadat svuj mocak o pomoc a zahnuti neutralizovat. Asi to zni hrozne vazne, ale nebojte, v ohrozeni zivota jsem vazne nebyla ani v nejmensim, akorat to poradne palilo, jak kdybych si ruku prelezela na trikrat. :))

Kazdopadne Little Andaman ma sve kouzlo, urcite je klidnejsi nez Havelock a Izraelce tam moc nepotkate. ;) Takze spokojenost.

ZASE CHENNAI

Z Port Blair jsme opet leteli do Chennaie, kde jsme meli cele odpoledne pred vlakem do Bhubaneswaru (Orissa). Chennai je obrovske, chaoticke, uspechane, hlucne a prelidnene mesto. Takze proste Indie. :) Akorat tady uz je to vsechno tak predimenzovane, ze clovek se proste neciti prijemne a chce spis vypadnou, nez cokoliv jineho. Opet jsme si vybrali obchodak, ale tentokrat jsme se bohudik trefili do cerneho. Nikdy bych nerekla, ze budu z toho vyklimatizovaneho nakupniho prostoru tak nadsena. :)) Prosmejdili jsme ruzne obchudky, zasli si do kina a nejvic casu jsme stravili v knihkupectvi nad kucharkama. :)

Vlak nam mel jet v pul jedenacte - 20 hodin napric Andra Pradeshi. Vlak mel samozrejme spozdeni, takze uz uplne tuhy jsme vyrazeli az po pulnoci. Jeste jsme museli poresit mista, protoze jsme z nepochopitelneho duvodu dostali mista kazdej v uplne jinym kupe, ale dobri lide jeste existuji, takze jsme se v pohode prohodili s jednim chlapikem. Reknu to asi takhle, dvacet hodin ve vlaku, v indickym vlaku, je vazne HODNE MOC. Ale bohudik jsme se i docela vyspali, byl to lehatkovej "sleeper" a pres den se dalo v klidu sedet, pokud se zrovna na cloveka nelepil nejakej Indos. Takze celkove vzato, bylo to docela v pohode, i zachody se daly prezit, z okynka ani ze dveri jsme neviseli... :) Ale zazit uz to znova nechceme. :))

BHUBANESWAR - Orissa

Hlavni mesto Orissy, taky pomerne chaoticke s nepochopitelne narvanymi hotely mistnaky. Prijeli jsme unaveni po osme vecer a prosli jsme snad osm hotelu, nez jsme nasli volne a jakz takz ciste misto. Bhubaneswar je narvany hotely a tak nas ani nenapadlo si tu delat nejakou predbeznou rezervaci, i v nasi chytre knize se psalo, ze nenajit zadne misto je prakticky nemozne... Taky uz jsme se dozvedeli, proc to tak je. Zadny festival, zadny svatek, vysvetleni je ciste prozaicke: proste pekny pocasi. Proto jsou vsude indicky turisti. Nejsou aktualne zadny deste, teplota je prijemna, zadny velky vedra, tak se proste cestuje...

Prosli jsme snad sest chramu, skoro vsechny byly pekny a jeste jsme v chramu dostali pozehnani, aby se nam narodila kupa deti. :))

Odpoledne jsme si jeste skocili do mistniho muzea na smesku antropologicke, etnologicke a umelecke expozice. Prvni cast expozice se sochami a kamennymi reliefy stala vazne za to. Pekne udelana, dobre osvetlena, udrzovana a jeste vysvetlovala spoustu zahad ze sveta indickeho nabozenstvi, takze uz konecne vim, jak je to s tema Shivovejma detma. :)) Druha cast uz byl jenom slabej odvar, ale i tak jsme se citili kulturne naprosto uspokojeni. :)

PURI

Nase aktualni destinace s obrovskym chramovym komplexem. Pro nehinduisty vstup zakazan, ale ze strechy mestske knihovny je na chram vyhled docela slusnej. :) Zrovnatak na obrovske namesti pred knihovnou. Kdyby clovek odparal ten beton a projizdejici motorky a motorizovane riksy, tak je to jak pohled do stredoveku. Nebo na obri barevne mraveniste. S kravama. A bejkama taky - vsude se motaj, vykonavaj potrebu a zebrakum chtej sezrat jejich vyzebranou rejzi. Zvlastni pohled. Zvlastni pocit.

Dneska jsme si udelali vylet do Konarku, kde se nachazi hinduisticky Slunecni chram s tantrickou vyzdobou. Chram vazne nadhernej, neuveritelne zachovalej se spoustou ornamentu, ktery i pres svoji zdobnost vubec nepusobily preplacane. Urcite pamatka, kterou si budeme pamatovat. I zahrady okolo maj krasne udrzovany (a bez odpadku)!

Mene pochvalne bych se vyjadrila o mistni plazi. To je SILENOST! Nejdriv jsme moc neverili pruvodci, kdyz psal o plazi jako o verejnem zachodu a skladce... nejak jsme asi vesli na plaz tou nejcistsi cestou. Prochazka o kus dal podel plaze nas presvedcila o tom, ze pruvodce skutecne nelhal. Plaz poseta hovnama, jinak to napsat nemuzu (bohuzel jsme i oba do nejakych tech mazlavych pokladu slapli), dokonce jsme i potkali malyho kluka, ktery tam v klidu hazel bobek metr od lidi... hory odpadku a mistnaci tam mezi tim klidne meli piknik.... Jeste jsme potkali mrtvou obri zelvu, kterou oziral hladovy pes a o kus dal se nam postestilo potkat dalsi mrtvolu v podobe rozkladajiciho se psa. "Nadhera". Neverili jsme vlastnim ocim. A vsude vesele pobihali mistnaci, rybarili, hadali se o ulovky, parecky se koupali v mori... Dokonce i turisti se tam plazovali a koupali! A clovek v zaveru zakopl i o pouzite kondomy, takze jsme videli a zazili skutecne vsechno "chutne, co povzbuzuje apetit"... Ale na tu veceri se stejne za chvili tesim. :)) Indie je fakt zvlastni svet, ten nejzvastnejsi, ktery jsme za tu dobu, co cestujeme, zazili. Ale ma v sobe neco magnetickyho, ze clovek ho proste chce objevovat dal. :)

To by asi bylo pro dnesek vsechno. Teste se na priste, napisu vam postrehy o mistnich chlapech a jejich modnich kreacich... :)) Jeste jsem zapomnela dodat, ze jsme taky konecne jeli cyklo-riksou. Clovek se skoro cejtil provinile, kdyz nas dva tahnul vetchej dedula na kole za sebou, ale nakonec - clovek jim pomaha v zivobyti. Aspon neco delaj a udrzujou si fyzicku, protoze jinak clovek potkava neuveritelne mnozstvi zebraku, ktery proste delaj prd - vuci kterym jsme ve vetsine pripadu uspesne imunni.

Zitra razime na jezero Chilika a pak uz Varanasi!!! Mejte se krasne.