Inu, Turecko! Vol. 2

10.7. 2011

Tak, jsem tady zase se svym zaverem naseho cestovani. Nasi dalsi zastavkou se stal starobyly Olympos...

OLYMPOS

Olympos podle naseho pruvodce neni az tak proflakle turisticke misto, narvane autobusy tam vetsinou nejezdi... Nicmene turistu tam bylo i tak dost, zejmena na nedaleke plazi, na kterou se prochazelo ruinami stareho Olympu. Plaz docela pekna, ale uz jsme zazili i prijemnejsi, navic pomerne chladny vitr nas hned prvni den z plaze vyhnal docela brzo.

Olympos je mimo ruin (ktere pripominaji nejake pohadkove, bohem zapomenute misto ukryte v lesich - tedy pokud si clovek da tu praci a sejde z cesty do onoho lesika) a vyletu na nedalekou Chimairu ("magicke" plameny slehajici ze zeme) znamy take svymy "tree houses", neboli domy v korunach stromu. Do tech tedy mely ony pribytky skutecne daleko, nicmene i tak to melo prijemnou atmosferu - "tree house" v olympskem pojeti je vlastne drevena bouda na kulech, kde je jen matrace a nic jineho, ani zaves na oknech, nad dvermi dira... takhle to nezni moc poeticky, ale opak byl pravdou. Vse pusobilo ciste, na zemi lezel koberec, na okno jsem hodila sarong a v noci clovek mohl nade dvermi pozorovat hvezdne nebe... to uz je trochu romantictejsi, ne? :) Kazdopadne zdi jsou fakt z papiru, takze clovek mohl akorat doufat v  ohleduplne sousedy. Ty jsme nastesti meli, takze se vyspali vsichni. :)

Jinak okolni zazemi celeho "resortu" bylo moc prijemne a maximalne relaxacni. Zastresene altanky s matrackami a polstarky nabizely perfektni misto na vytuhnuti u knizky. :) Okolo uz si domyslete jenom sumeni stromu a vecerni "all-you-can-eat" zranici. Fakt jsem se prezrala, takovej mastnouckej baklazan s jogurtem byl totalni extazi. :)

GÖREME

Göreme je naprosto pohadkove misto v jeste pohadkovejsi oblasti s nazvem Cappadocia. Sem by mel zavitat urcite kazdy navstevnik Turecka, protoze to je neco, co skutecne jinde neuvidite. Vsude okolo jsou erozni utvary neuveritelnych velikosti a forem. Vetsinou pripominaji obrovske homole... anebo panska prirozeni (odtud take nazev Love Valley). :)) Zlutave zabarveni tzv. "fairy chimneys", jak jsou vsude ony homole uvadeny, bylo v kombinaci se smoulove modrou oblohou neuveritelne naaaadherny. A krajina okolo byla zrovna v rozpuku jara, takze vsude to kvetlo barevne, cervenaly se maky... Cele Göreme a okoli je zaplavene ruzemi, ktere se pysni ruznymi barvami a vunemi. No proste jednim slovem krasa. Taky jsme tu stravili 4 dny.

Göreme lezi v udolicku obehnanem kopci a za nimi dalsimi udolicky - Red Valley, Rose Valley, zminovane Love Valley... a dalsi, dalsi a dalsi. Navzajem jsou propojena, propletena a sem tam se clovek muze lehounce ztratit. Hned prvni den jsme zabloudili neznamo jak, takze do Göreme Open Air Musea nas cestou cekali useky hodne temer horolezce (ale dobry, zadek jsem uzvedla). Nejen muzeum je turisticke jako "krava", ale pokud se clovek trefi do spravne hodiny (tedy kolem poledne), turisticke autobusy mizi i sve svymi turisty na obed. Hura pro nas. Muzeum se v mziku vyprazdnilo, takze jsme si mohli v klidu projit skalni kostely a prohlednout vsudypritomne holubniky vytesane do skaly... Krestane se zde ukryvali pred muslimy, ale ty je pozdeji objevili. Uvnitr kostelu jsou stare malby, ktere casto maji muslimy odstranene tvare...

Prochazky jednotlivymi udolimi fakt staly za to. Ve vetsine pripadu byla cesta pomerne schudna, ale porad to byla cesta v prirode, zadna asfaltka, misty se prochazelo pod horninovymi tunely, lezlo se do jeskyn a na nektere kere aby si clovek bral pomalu macetu. Tim spise jsme nepochopili jeden zajezd turistu, kde byla rodinka s kocarkem a jedna slecna mela dokonce dlouhe saty a boticky na vysoke podesvi. Nektery lidi asi nikdy nepochopim, v tu chvili clovek nevedel, jestli se smat nebo si tukat na celo. Rozhodne jsme ale byli radi, ze cestujeme nezavisle a nemusime se cpat se zajezdem...

11.7. 2011

Mimo udolicek, ktere jsme prosmejdili kolem Göreme a nedalekeho Uchisaru, podnikli jsme taky vylet do Kaimakli, snad nejvetsiho z podzemnich mest, ktere se v oblasti nachazeji. Vse je vytesano a vydlabano do kamene, soucasti jsou i vinne sklipky, ventilacni system... Trochu jsme se pak uz v tech vsech mistnustkach ztraceli, diky bohu za sipky. :)) Turistu opet jako nasr... hodne. Nektere chodbicky a mistnustky nejsou nic pro klaustrofobiky a to nemluvim o tlustejch lidech, ty se tam totiz nejspis nevejdou... Kazdopadne to byl zajimavy zazitek, ac casem uz se vsechny ty stejne vypadajici vydlabane mistnosti ponekud slevaly. Ale stejne clovek zasne, co lide byli (a jsou) schopni vymyslet, aby prezili.

Musim rict, ze jsme meli opet paradni kliku na bajecny hotylek s moc sympatickym majitelem. Mene uz mi bylo sympaticke, jak pod vlivem Raki otevrene mluvil o tom, ze s naprostym klidem podvadi manzelku... No, proste chlapi Turkove, aneb mnohozenstvi v jinem baleni.

Kazdopadne nam navaril, zajimal se, povidal si s nami a jeden vecer nas hrozne opil pivem a Raki v kombinaci s fermentovanym mrkvovym dzusem (chutna to jako poradne okorenena cervena repa). Zvrhla kombinace, ale paradni. :) 

ISTANBUL podruhe

Na posledni dve noci jsme se opet vypravili do viru Istanbulu. Ani jsme nepocitali se stejnym hotelem, natoz za stejnou cenu, ale sanci jsme tomu dali. Svete div se, meli pokoj a cenu nam dali uplne totoznou jako prvne (behem te doby, co jsme cestovali po Turecku totiz ale zvedli znatelne ceny, vylepsili zarizeni pokoju...). A opet byli neuveritelne mili a pratelsti. :)

Posledni dny jsme se cpali baklavou, courali trhy a nakupovali posledni darky pro blizke. A jeste jsme stihli nejakou tu kulturu. Byli jsme se podivat do nove galerie soucasneho umeni Istanbul Modern, troufam si tvrdit, ze je na vysoke urovni. Jenom u stale expozice jsme stravili asi tri hodiny, takze totalne vycerpani jsme se k docasne vystave ani nedostali. Galerie je pekne umistena v prostorach byvale tovarny na brehu Bosporu, takze kdyz vejdete do prilehle kavarny (ktera je soucasti galerie), mate paradni vyhled na Istanbul a more...

Predposledni vecer jsme sli naposled do cajovny, kde jsme si dali nasi posledni vodnici... teda, puvodne mela byt posledni, ale potkali jsme jednoho moc mileho dedulu, ktery nas pozval na dalsi vodnici a caj. A u toho to neskoncilo, pak nas jeste zatahl na baklavu a naposled do kavarny opet na turecke rize... No silenec, ale moc milej. :) Udelal si z nas pro ten vecer svoje "deti" a pro nas se stal tureckym "tatuldou" :). Fajn jsme si popovidali (ackoliv neumel anglicky zrovna uplne nejlip) a cely vecer se vyvinul strasne prijemne, ackoliv uz jsme uplne unaveni padali na hubu. Nebyt te unavy, dedula by s nama zasel minimalne jeste na jednu vodnici a vymetl aspon dalsi dve kavarny. :)) Bezprostrednost a pratelskost Turku je fakt neuveritelna.

Posledni den nechybel taky posledni rybi sendvic na nabrezi, proslula medova turecka zmrzlina (na kterou by clovek potreboval pribor misto lzice) a lahev vina ze samosky... :) Kdyz se nad Istanbulem serilo, tak nas prepadnul takovej zvlastni pocit radosti, ze se uz vracime domu, a smutku, ze uz je nase cesta u konce...

Vecer jsme se jeste prosli kolem ozarene Modre Mesity, dobalili posledni veci... a dalsi rano uz nasledovala cesta DOMU.

Uz ted se tesim na dalsi cestu "nekam", ale aktualne si uzivam ten pocit byt zpatky... ;)