Asijske perlicky na konec roku

Tak drazi mili, jeste vam pred tou Silvestrovskou ozirackou neco napisu. :) Aktualne jsme na plazi v Mirrise, kde i oslavime Novy rok, ale zacit musim u Colomba...

COLOMBO

Nez jsme se dostali z letiste primo do centra Colomba, ubehlo hooodne casu. Museli jsme presedat, pak se nam podarilo prejet misto, kde jsme chteli bydlet (samozrejme vyberci penez v autobuse nic nerekl), ale zdarne jsme nasli ubytovani a dorazili celi.

Colombo. No, mozna to delala i ta unava z cesty, mozna i ten kulturni sok... Nejak mi Colombo neprirostlo k srdci, ale ani jsme tam nechteli travit moc casu, takze zadna skoda. Svou atmosferu jiste ma, Sri Lanka je uplne jiny svet, nez v jakem jsme cestovali doposud,  v mnohem je vic "indicka". V Colombu nechodi zensky skoro jinak nez v tech jejich krasnych sari. Ale najdou se i ty, ktere se vyzivaj v moderni mode. A chlapi misto kalhot nosej barevny sarongy.

Ze zacatku mi prislo, ze muzska cast Sri Lanky me zdarne ignoruje v mylne vire v zenskou menecennost, ale bohudik se tenhle jejich postoj docela rychle zmenil a Srilancani, i chlapi, mi prijdou veskrze moc mili a prijemni. A taky vsichni mluvi dobre anglicky, coz dost ulehcuje komunikaci. :)) A muzska cast je taky dost vyprdla z mejch vlasu, ale na to uz jsem si skoro zvykla i v jinejch zemich. :))

Colombo je sileny, zrychleny - upravujou hlavni silnici, na ktery je uplne vsechno, takze je to CHAOS. Srilancani jsou hlavne strasny, ale fakt strasny ridici. Jezdej silenou rychlosti, porad troubej, porad se predjizdej... a v tomhle ma clovek chodit. No hnus. Ale coz, musime se tuzit na Indii, tam to bude jeste horsi. Autobusy nektery ani nezastavujou na zastavkach, protoze jsou tak rozjety, ze jsou proste liny zastavovat.

Sli jsme zjistit (nebo spis overit) informace o vizech do Indie, Indosove jsou hrozne zpomaleny (v jistem smeru), informacni hodnota skoro nulova a po pulhodinovym cekani na indicky ambasade nam dali listek s telefonnim cislem, kam si mame pro informace zavolat. Jak u debilu. Zjistili jsme, ze nam skutecne daji viza jen na tri mesice (s cimz jsme pocitali) a pak paa paa Indie. 

Bohuzel to vypada, ze z Nepalu uz se nebudeme moci vratit zpatky do Indie. Nepal by se sice dal nejak posunout na konec, ale kvuli pocasi a sezone by pak ale nebyl poradne realizovatelnej aneb nebylo by to uplne idealni. A o trek v Himalajich (Annapurna circuit) nechceme prijit. A Indosi maj dost zvlastni vizovej system, tudiz uz se asi na sever Indie nepodivame (Danka s Martou by mohli vypravet). Nejakej dalsi asijskej vylet mozna... :) Tudiz zvazujeme dalsi moznosti, mozna vylet do Tibetu, ale to je drahota... Cina, Mongolsko, ale to je spis na dalsi samostatnej vylet, takze uvazujeme o dokonceni jihu Thajska, neco z Malajsie, Borneo... se po tech horach pro zmenu ohrejeme a pak domu. :) Budu o vyvoji informovat. ;)

Zpatky do Colomba - chytli jsme prutrz mracen, videli krasnej zapad slunce a zazili bajecny jidlo v mistni bajecny  zradelne, kde nepouzivaj ubrousky, ale novinovej papir (at zije vicenasobna recyklace).

HIKADUWA

Do Hikaduwy jsme jeli ciste kvuli potapeni, i Stedrej den jsme tam chteli stravit, ale nakonec dve noci byly az az. Cesta tam probehla vlakem druhou tridou - takhle nahnacanej vlak jsem jeste asi nevidela a nezazila, ale meli jsme kliku a sedli si!

Hikaduwa se tahne kolem plaze A kolem HLAVNI silnice, coz je hruza. Takze kdyz chce clovek na veceri, musi prechazet tu zbesilou zalezitost, na ktery se prohanej jeste zbesilejsi ridici. Plaz nam moc nesedla, prselo, takze potapeni nebylo v podstate vubec mozny, vsude spousta lidi a hotely byly na plaz doslova nahnacany. Ale alespon jsme vyzkouseli bodyboarding ve vlnach, takze jsme vymackali z pobytu, co se dalo. Je to docela makacka, ale uspesne jsem i nejakou tu vlnu chytla (ale bohuzel jich moc nebylo).

UNAWATUNA

Do Unawatuny jsme jeli autobusem, chytnout ho byl skoro neuveritelnej boj, nekteri ridici jsou proste ignoranti. Jeden mi dneska zavrel nohu do dveri, protoze se rozjizdel (jako tradicne) driv, nez byli vsichni nastoupeny. Ale noha mi nastesti zustala, takze dobry.

Unawatuna byla rozhodne prijemnejsi misto nez Hikaduwa, ale Vanoce delaly hodne - lidi jako smeti. Zbesily shaneni ubytovani nam nadelilo ubytko za nejakejch 13 dolaru, coz bylo to nejlevnejsi, co jsme nasli - a to nejdrazsi, v cem jsme doposud bydleli. Ceny jsou naprosto neuveritelne vyhnany nahoru - a rejzuje se a rejzuje.

Potapeni se tentokrat konalo. Dali jsme si dva ponory - jeden na vrak z roku 1868 a jeden na "Napoleon reef", kde jsme videli krasne velke napoleon fish. Viditelnost sice nebyla uplne uzasna, ale bylo to moc pekny a vyzivny, rybicek spousta, potapeni me moc bavi.

Na Stedry den jsme si doprali tunaka s opecenejma bramborama, sice jsme se na nej nacekali asi hodinu a pul, ale stal za to. Tecku tvorilo cereny vinko, orisky a SEJRA! Skutecnej sejra, pekne jsme se prezrali. :)

Den po Stedrym dnu jsme se bohuzel moc nevyspali, neb do peti do rana nas budilo duneni zbesily "hudby" z nejake vanocni party a od sesti pro zmenu zacaly znit modlitby z tlampacu na ucteni pamatky obeti tsunami z roku 2004. Bavili jsme se s jednim klukem v restauraci a rikal nam, ze ac lidi slyseli neco o tsunami ve zpravach, nikdo nevedel co to je a jaky nebezpeci predstavuje. A ac meli den na vyklizeni, protoze se vedelo, ze vlna miri na Sri Lanku, nikdo tem lidem nic nerekl... Vecer na plazi zapalili podel pobrezi svicky na ucteni pamatky, to bylo moc hezky. Po tsunami vsechny ceny strasne stouply, coz je na jednu stranu pochopitelny, ze chteli co nejvetsi prisun pro postizeny oblasti, ale ted uz jsou ty ceny hrozny. Tedy v porovnani s cenama u nas je to vlastne v pohode, ale protoze vime, ze ceny pro mistni jsou nekde uuuuuplne, ale uuuuplne jinde a ze to jidlo a ostatni veci tam nejsou tak drahy... tak to nasere. No, rejzuje se vsude, sice to vime, ale nastve to pokazdy.

MIRISSA

Aktualne jsme zakotveny tady, plaze o moc peknejsi, turistu porad hodne, ale jinak je to moc pekny. Sice tady clovek nema uplne petihvezdickovej pocit, uz jsme zazili i prijemnejsi mista, ale i tak je to fajn. Podarilo se nam najit fajn ubytovani s odlehlejsi plazi, takze tu mame i klid, snorchlovani je moc fajn, ryb jak nasr**o, chlast na Silvestra uz nakoupenej, svoje mista na jidlo jsme uz nasli, videli jsme varana (promenadoval se nam po zahrade), taky chobotnici (mrtvou, dneska ji ulovili rybari), spoustu barakud v mori a vecer se chystame na zelvicky! Prej chodej klast vajicka na plaz velky karety a nasi francouzsti sousede jednu vcera videli, tak jsem na to zvedava.

Jeste perlicka na zaver. :) Vcera se mi podarilo omylem sikovne zabouchnout dvere od pokoje a klic zustal uvnitr.Majitele nemeli nahradni klic, takze Martin se musel soukat dovnitr zachodovym okenkem... ale vesel se. :)

Jo a Srilancani strasne vtipne hejbou hlavou ze strany na stranu, jakoby rikali "ne" na uplne cokoliv. :) Takze na souhlas vam stejne zakejvou hlavou. :))  

Tak to by bylo pro tuto chvili vsechno, mejte se vsichni krasne a moc to zitra neprehanejte. :)

Vanocni ze Sri Lanky

Drazi vsichni, tak se po dlouhe odmlce opet ozyvam, na nikoho nezapominam, na vsechny myslim - zvlaste ted, v case vanocnim... :) Avzpomenu si na vas jeste vic, az se budu na Stedrej den zalejvat vinem na plazi. ;)) Ale jako fakt.

Behem nejakejch tech tri tejdnu jsem nemela moc prostoru na psani, plus internet je na ostrove ponekud drazsi, tak jsem si ten luxus odpustila. Po trech tydnech, kdy s nama byla Martinova maminka a posleze kamaradi Danule s Martou (bylo to s vama vsema moc fajn!), jsme zase osireli. Tak nebudu to dal protahovat, jdeme na to!

ZBYTEK BANGKOKU

No, to asi ani nebudu nejak sire rozebirat. Prosli jsme celej Royal Palace, bylo toho hodne, bylo to pekny, ale uz nechci videt nikdy tolik Buddhu najednou. :))

KOH TAO

Z Bangkoku jsme vyrazili na jih Koh Tao, kde se Zuzanka ucila potapet. Cesta na zmineny ostrov docela silena, vyhodili nas nekde u silnice ve dve rano a misto dvaceti minut na autobus jsme cekali snad dve hodiny... no, ze nas to jeste prekvapuje. :)) Pak jsme jeste cekali dalsi asi dve hodiny na lod, kde byla pekna kosa, vsichni jsme usnuli a pani Sepitkova utrzila pri svem dobrodruznem spanku bouli na cele... ;) Kazdopadne je moc statecna, ze s nama tu cestu zvladla. Jeste ted myslime na vase kolacky. :)

Pocasi se moc nedarilo, ale nejaky to slunicko jsme z toho ostrovniho zazitku taky vymackali. Sezona destu se ponekud protahla... Na ostrove jsme byli asi tyden a hned druhy den jsem se vrhla na svuj Open water vycvik. :) Fajn lidi a instruktora (asi dvoumetrovej moc milej Turek) jsem mela jen pro sebe. Kurz zabral tri dny a musim rict, super jsem se napotapela, je to bajecna vec, uplne jinej svet. Clovek ma pocit, ze se pod vodou uplne zastavi cas - a hodina utece, clovek ani nemrkne. :) Advanced kurz zabral dva dny a konecnej soucet mych ponoru je devet. No, zatim to moc neni, Sri Lanka to snad vylepsi. :) Clovek by nerekl, kolik barev muzou ty koraly a sasanky mit. O rybach ani nemluvim. Zelvicku jsem bohuzel nevidela, ale to prijde. :) Martin si zato zasnorchloval se zraloky. Jeho maminka se pridat nechtela... ;)

Z potapeni mam akorat jeden neprijemny zazitek - kdyz jsem si mela sundavat a cistit masku pod vodou. No, reknu vam, mit pocit, ze se dusite v sesti metrech pod vodou neni uplne nejprijemnejsi. Nejak mi nesla dostat voda z masky a do nosu jsem si pekne nabrala vody, tak jsem byla nucena ve svem skoro panickem zachvatu vyplavat na hladinu. Samozrejme to tak tragicke nebylo, instruktor byl porad u me a dychaci pristroj byl stale v my puse, ale panika dela hodne. Nakonec jsem to zvladla. :) Uf. To popisuju nejak detailne.

Jeste bych mohla popsat nocni ponor, z toho jsem ve vysledku tak odvarena, jak vsichni vypravi, nebyla. Hodne to ale delala i blba viditelnost, ale precijen. Clovek toho fakt vidi min, ackoliv zas muze videt jiny ryby, ma to jinou atmosferu... ale nejak jsem se necitila uplne prijemne, tma jako v pytli (skoro mam chut napsat tma jako v prdeli, ale rozhodla jsem se setrit se sprostymi vyrazy) :)) a muj smysl pro orientaci byl v tenhle moment v riti uplne. Kazdopadne s nama byl dive master, takze to bylo v pohode, ale ten pocit, ze je okolo sama tma a ja se poradne neorientuju... jsem si pekne odrela koleno o koral a jeste si ho pozahala o sasanku... ale uz je to dobry. :)) Neopren s dlouhejma nohavicema a rukavama ma svuj smysl... Takze ted uz je ze me hyper brutal potapecka a muzu az do 30 metru. :))

Jinak Koh Tao je moc peknej ostrov se svejma hezkejma mistama, ale moc jsem si je neuzila, muj svet tam byl pod vodni hladinou. :)

KOH PHANGAN

Koh Phangan je takovej vic "party ostrov", kam jezdi hromada lidi na Full Moon Party se opit a nekteri i zdrogovat (pokud mluvim v extremech, jinak je to proste velka hudebni akce s disko trisko hudbou, jak vYOUTUBila Dana s Martou), ale my tam prijeli v klidovou dobu, takze nikde moc lidi nebylo. A objevili jsme fajn mista, kde se da pekne najist... :) Misto, kde jsme bydleli bylo docela pekny, ale posleze jsme zjistili, ze manazer je peknej arogantni debil a moc se o zakazniky nestaraj... asi ze jeste nezacala sezona. Pani Sepitkovy spadnul skrze strechu do chajdy kokos a Dana s Martou nasli za umyvadlem hada. Prirodni to raj. Na Koh Tau mi instruktor rekl, ze je vetsi pravdepodobnost, ze vam spadne na hlavu kokos, nez ze vas napadne zralok. Bizarni, usmevne, ale zaroven mrazive. Odted se kokosovym palmam vice vyhybame. :))

Nasli jsme dalsi krasnou plaz, kde se dalo paradne snorchlovat a taky pekne spalit od slunicka. Dokonce mam uz i opaleny nohy!!! :))

Co dal, Koh Phangan byl moc fajn, ale tlacil nas cas, tak jsme vyrazili smer Phuket, odkud odlitala domu Martinova mamka.

PHUKET

Phuket je... drahej a plnej Rusaku. Vydali jsme se na dve noci na plaze na jih a je to jak Karlovy Vary. Vsude napisy v rustine a thajstine ONLY. Sem tam i ta anglictina, no... ;) Plaz turisticka jako prase, ale valelo se tam prijemne... diky Dane a Martovi a jejich ping pong placackam v plazove uprave jsme meli i nejaky ten pohyb. Diky thajskejm nudlim jsme ale nejake to kilco zase nabrali. Sri Lanka a Indie bude asi podobna, kdybyste videli to ZRAAADLO!!!! Phuketu jsme dali brzo vale a vyrazili s Dankou a Martou na Koh Yao, ktere slibovalo rajskej klid a jeste vic rajsky plaze... 

KOH YAO

...ale realita byla nekde trosku jinde. Pivo prakticky nesehnatelny, drahy, more melky a bahnity. Nu coz, vymackali jsme z tech par dnu, co se dalo a bylo to fajn. ;) Na sve si prisly kostky a karty a klaboseni na verande v hamakach. Tady jsme se taky rozloucili s Dankou a Martou a vyrazili na Phuket, vstric letisti a dobrodruzstvi na Sri Lance.

PHUKET once more a kousek MALAJSIE

V centru Phuketu jsme si nasli starej hotel, kterej pusobil, jakoby ho nekdo vystrihnul z Kubrickova Osviceni. Jenom ten zbesilej Nicolson se sekyrkou v ruce tam chybel. :)) 

Nas let mel samozrejme dve hodiny spozdeni a jeste nas zenska u odbaveni vypsychovala, ze musime mit zaplacenou letenku ze Sri Lanky pryc, jinak nam nemuze zaridit celej let... takze jsme po Kuala Lumpur litali a hledali internetovou kavarnu, coz je zhola nemozne... nakonec se zadarilo, probehla rezervace letu... a na imigracnim v Colombu na Sri Lance jsme zjistili, ze jsme si tuhle celou anabazi mohli odpustit a usmivajici se chlapik na prepazce se nas jeste ptal, na jak dlouho bychom si ty viza predstavovali... ;) 

Let jinak v pohode, jidlo bajecny, zrali jsme jako prasata, Malaysia Airlines nejsou spatny.... :) Kuala Lumpur? Meli jsme jen par hodin, kazdopadne Petronas Towers jsou krasny a v noci jsou naprosto magneticky, jak jejich veze osvetlujou mraky kolem sebe a vypada to uzasne...

COLOMBO, SRI LANKA

Prilet o pulnoci, polospanek do ctyr do rana na letisti a pak hura objevovat krasy Sri Lanky, ktery si necham na priste. Sotva jsme se tu ohrali, kazdopadne lidi se zdaji byt prijemny a usmivaj se. Jen na ty jejich pichlavy hnedy oci jsem si jeste nezvykla. Uz to tady uplne zavani Indii. :)

Tak pratele... vsem preju KRASNE VANOCE, prozijte je hlavne v klidu a v pohode, zadne stresy, poradne se prejidejte cukrovim a uzijte si NOVY ROK - at jste v tom dalsim roce co nejspokojenejsi a nejstastnejsi! :) Zuzka

Spousta Thajska

Tak se opet hlasim z Bangkoku. Je to betonova dzungle obrovskejch a vysokejch budov, vsude davy lidi, ale ma svoje tissi zakouti. Zamerne rikam tissi, ty uplne tichy jsme nejak jeste neobjevili a pochybuju, ze objevime. :)) Tolik zatim k Bangkoku, ted zas musim udelat otocku v case. :)

CHIANG RAI - pokracovani

Nejak jsem uuuplne zapomnela, ze v Chiang Rai jsme si udelali vylet na Zlaty trojuhelnik - hranice Barmy, Laosu a Thajska. Misto samo o sobe nijak zvlastni, pohled pres reku na dalsi dve zeme nebyl nikterak dechberouci, spis slo o ten pocit, ze hned za vodou jsou dalsi dve zeme - a my stojime nohama v THAJSKU. :) Kazdopadne jsme odtamtud docela rychle zdrhali, spousta lidi a hluku jak nekde v lunaparku - socha Buddhy se slonem (nebo co to bylo) a spoustou svetel tak i vypadala, proste poutove silenstvi.

O dost zajimavejsi byl vylet do muzea opia - Hall of Opium. Zlaty trojuhelnik je taky znamy tim, ze se tam driv pestovalo snad nejvetsi mnozstvi opia. Muzem bylo fakt zajimavy, expozice udelana moc pekne, stravili jsme tam snad dve a pul hodiny. Meli tam popsany uplne vsechno o opiu - jak se vyrabi, historii obchodu (nejen) s opiem, opiove valky... no vyzivna prohlidka. A jako tecku za tim nasim vyletem jsem si dala vybornej cokoladovej sejk. Mlask. :))

CHIANG MAI - pokracovani

V Chiang Mai jsme zrovna meli to stigro, ze akorat probihaly oslavy uplnku. Po meste chodil vecer slavnostni pruvod, kterej byl peknej, ale ani jsme se nedokoukali kvuli otravnejm lidem. Nektery lidi jsou totiz vazne hovada - poradne ani nenechali ten pruvod projit, protoze zbesile fotili, mackali se, pobihali okolo a snazili se ulovit nejlepsi fotku, uplny blazni... a takova byla ovsem vetsina lidi. Chapu, ze si to chteli vyfotit, ale tohle byla fakt magorina.

Nejlepsi soucast oslav bylo vypousteni luceren, do nebe jich letelo stovky. :) Takze nebe bylo stridave poseto leticima obrovskejma "hvezdama". :) Taky jsme si s Martinem vypustili nasi lucernu, ale prvni pokus nedopadl uplne uspesne... lepe receno jsme milou lucernu utopili v rece, kam nam vinou vetru spadla. No, uz jsme ji neozivili, takze nasledoval pokus cislo dve - bohudik uz uspesny, takze jsem si neco prali, lucernu vypustili a letela a letela a letela... :) Az jsme ji ztratili z dohledu.

Na co nesmim zapomenout, je KURZ VARENI! Ano, zvladla jsem to, takze uz je ze me mistryne thajske kuchyne. Mozna... :) Bylo toho tolik, ze uz si ty recepty ani poradne nepamatuju. :)) Ale vsechny jidla jsou neuveritelne rychly, vsechno cerstvy... :) A mame kucharku, takze uleva pro moji pamet. :) Byli jsme rano na trhu, okoukli a nakoupili zeleninu (maj snad tri druhy zazvoru!) a dalsi prisady, varili jsme po skupinach a s Martinem jsme se dohromady naucili snad 13 jidel pres Pad Thai, Green Curry, kokosovou  polivku s kuretem. smazeny banany s karamelem z kokosovyho cukru... a jarni zavitky, ktery konecne umim zabalit. :)) Sice zacatek byl ponekud hektickej, obcas mi nesel zapalit sporak a vazne bych se potrebovala potrenovat v krajeni cehokoliv, ale byla to parada, asi doma zacnu varit castejc. :) A vypestovala jsem si slusnou zavislost na palivym jidle. :))

PAI

Z Chiang Maie jsme vyrazili na nejake tri dny do Paie, klidny, ale presto zivy mestecko se strasne prijemnou atmosferou. A brutalne dobrejma koktejlama z bananu s medem. :) V Pai je snad nejvetsi koncentrace dreadaru, kterou jsem za celou Asii videla, takze tam jsem za exotku fakt nebyla. :)) Pravdepodobne oblibene misto notorickych hippisaku, reagge znelo pomalu z kazdyho baru, trava se prodavala... tak jsme si taky tu svou trosku pohulili. :)

Nicmene hlavni duvod, proc jsme do Pai jeli, predstavovaly horke prameny kousek za mestem. Pujcili jsme si motorku a druhy den odpoledne vyrazili. Vsichni, koho jsme potkali, o tech pramenech basnili, tak jsme si to malovali strasne hezky a romanticky a ouha... deset minut po tom, co jsme dorazili, zacaly do arealu proudit fakt DAVY lidi, prevazne teda mistnaku, kteri si z onech pramenu udelali verejnou umyvarnu a dokonce si tam i prali... Takze jsme znechucene dve hodiny cekali, nez vsichni vypadnou a voda se procisti. Nakonec se nam podarilo urvat to nejkrasneji misto, slunicko zapadlo, hvezdy svitily... :) Dokonce jsme si koupili i svicky, ktery jsme si zapalili na kamenech okolo jezirka, takze atmosfera byla alespon na chvili temer dokonala. Bohuzel k dokonalosti toho chybelo dost, furt tam nekdo coural a nechapal, ze by si mohl treba sednout kousek dal a ne se srat hned k nam. Normalnimu cloveku by asi docvaklo, kdyz uvidi par a okolo jeste zapaleny svicky, ze by nam asi mohli nechat trosku soukromi, ale Thajcum to evidentne nedochazi. Pridal se k nam jeste dalsi parecek - jasne, ty prameny nebyly jenom nase, ale ty hovada se nasrali vylozene deset centimetru od nas! Jako kdyby se nemohli soupnout metr dva. Tak uz jsme zacinali bublat, nastesti pak vypadli. Pak se k nam chtel vetrit nejakej kluk a jeste nas pokousali komari. Toz to by byl vylet k pramenum. :)) Ale jinak to bylo docela fajn, ty prameny byly VAZNE dost horky. :))

Jezis ja se zase nejak rozepisuju a opet nestiham. 

Jeste musim zminit slony, u kterejch jsme se cestou zastavili. Davali jsme jim nazrat a oni si nas omotavali chobotem, jeden dokonce hral na harmoniku... :)) Moc peknej zazitek, akorat jsem z nej vysla lehce oslintana.

KOH SAMET

Z Pai jsme jeli pres Chiang Mai a Bangkok na ostrov Koh Samet. Cesta trvala dohromady skoro 24 hodin, takze vazne vycerpavajici zalezitost. Porad jsme na neco cekali - kdyz uz mela vyjizdet nase lod na ostrov, tak na ni zacali nakladat kamenny slony a nakonec jsme jeli az za hodinu... no, peripetie cesty vynecham, nicmene stastne jsme dorazili a to bylo hlavni. :)

Prni noc jsme spali v nic moc bungalovu, kde kousali komari a hned vedle nas nekdo spal - ta stena byla tak papirova, ze jsme mohli slyset jak rano dotycny prdi pod dekou. Plaz prelidnena, tak jsme si hezky nasli lepsi - jak plaz, tak ubytovani. Sice drazsi, ale pomer cena vykon vice nez uspokojujici. Co vic dodat - pisek bilej, more azurovy, nebe modry... :) Krasny skaliska, stromy... palem tam moc nemaj, ale nemuzeme mit vsechno, ze. :) Staci, ze budeme mit vanocni palmu. :)) Udelali jsme si i vylet na nejkrasnejsi plaz na ostrove, ktera je ovsem soukroma... patri k nejakymu HODNE mastnackymu resortu, coz jsme puvodne nevedeli... ale jelikoz jsme prisli bokem pres skaly, tak nas securitak nechal vykoupat.  Tak jsme se pocvachtali v mori pro milionare. :D Nutno podotknout, ze tam byl neuveritelnej klid a ticho, pohoda... ani se mi tam nechtelo verit, ze uz za mesic jsou Vanoce. :)

BANGKOK

Tak a jsme v Bangkoku. Uz jsme stihli vyzkouset i "Sky train", tedy nadzemni metro. No, celkem blaznivej vyhled, Bangkok vypada z perpektivy nadzemky opravdu jako velka mestska dzungle. Trosku jsme si vcera privodili "changover" a za chvili nas ceka domaci kolacek pani Sepitkove, ktera zrovna priletela. :) Tot asi vse. Uz vazne musim koncit, zrovna si vedle me sedla nejaka pani, co na sebe vylila kontejner nejakyho parfemu, takze upadam do mdlob... To be continued, zitra razime na Koh Tao, aby tam ze me udelali potapecku, tak uz se tesim na ty krasy hlubin. :) 

Chiang Rai, Chiang Mai - Thajsko

Zpravodaj se opet hlasi ze sveta! :) Aktualne uzivame posledni chvile ve meste, nez se vrhneme na nekolika hodinovou cestu pres Chiang Mai a Bangkok na Koh Samet, prvni ostrovni vlastovku Thajskeho dobrodruzstvi. Vlastne tedy uz druhou, pokud pocitam prvni navstevu Thajska v zari. Snad bude tahle vlastovka ve znameni lepsiho pocasi, ktere nam ovsem posledni dobou vychazi vice nez pekne.

CHIANG RAI

Nastesti na hranicich slo vse rychle, vetsi mackanice byla ve smeru na Laos, takze jsme to zvladli opravdu v rekordnim case. A svete div se, potkali jsme ceskeho Tomase! Bylo fajn zase jednou pouzit cestinu jinak nez s Martinem mezi sebou, uz nejak automaticky clovek na ostatni cestovatele vytahuje anglictinu. Pracoval dva mesice v Bangkoku, tak nam dal i nejake tipy co a jak, moc pekne jsme si popovidali. A popijeli pivecko. Chang. Dobre, lec po ranu dela tezkou hlavu - aneb "changover" nas obcas lehce prepadne. A to ani clovek nemusi vypit "janevimkolik" piv, drzime se stridme. ;)

Chiang Rai je takove mensi mestecko, docela prijemne, prosli jsme zase par chramu... Ale bohuzel uz jsme trochu "overtempled", je tech chramu proste moc. :) Ale porad je radi navstevujeme, lec nadseni uz neni tak velke a zdaleka nenavstevujeme vsechny.

Nicmene prvni den jsme jeli par kilometru za mesto na White temple. Zacali ho stavet v roce 1995 a jeste stale neni dokoncen. Jedna se o cely komplex budov, samotny chram jeste nema ani dokoncenou vnitrni vyzdobu, coz je brutalne futuristicka malba obsahujici podobizny Supermana, Batmana a Dartha Vadera nakombinovana s historickymi motivy z Buddhova zivota... no, urcite by stalo za to videt cely chram dokonceny. Jinak vsechno je FAKT bily, vazne UPLNE bily, dozdobeny mozaikou z malych zrcadlovych stripku. Chram je trochu ve stylu "Mrazik potkal Orient". Jako kdyby pouzil tu svoji berlicku... :)) Urcite to stoji za to, samotna Chiang Rai jinak neni nicim az tak specialni.

Specialni mozna bylo nase ubytovani nebo spise kolegove na patre. Ubytko zakladni, dobra cena, sousedi hlucni. Nekdy ve tri rano nas probudil soulozici parecek, ktery se evidentne papirovymi zdmi vubec nezabyval. Slecna aspirujici na pornoherecku roku nas nenechavala na pochybach, ze si to velmi uziva. Nicmene asi nechapala, ze by nekdo v baraku taky rad spal. Pres den uz jsme na hlucnou noc skoro zapomneli, tak si to ty dva uzili, prejme jim to, ze... :) Odpoledne jsme si sli dat na pokoj nejake veci a tesili se na veceri, kdyz v tom muj jiz lehce paranoidni sluch cosi zavetril. Ne, nezdalo se nam to. Parecek jiz opet aspiroval na exhibicionisticky a zarucene nejhlucnejsi vykon roku. Bohuzel jsme opet byli nechteni posluchaci. Tak jsme se zdekovali a doufali v klidnejsi zitrky, bohudik se asi odstehovali a uz oblazuji svym sexualnim zivotem nekoho jineho. :)) Kazdopadne ted uz mam po ruce vzdycky sluchatka s muzikou... :)

Abych nezapomnela, Chiang Rai nam nabidla i jine, meditacni zazitky oblazujici mysl i telo. Dalsi thajska masaz, ktera v mych predstavach vypadala podle vyse uvedeneho popisu, ale realita byla mnohem brutalnejsi. Tak tuhle masaz jsem vazne pocitila PORADNE. Thajka byla docela vazba a vubec se se mnou neparala, ale aspon mi ty svaly skutecne dost promasirovala. Kam se hrabe nejaka relaxacni masaz, tohle byl masakr, ale fungoval, nicmene jsem si moc neodpocinula. :))

Jinak uz se zase cpeme zelenym kari, cervenym kari, nudlema a vubec... moc nam chutna, takze s tim hubnutim to nebude tak zhave. :))

CHIANG MAI

Cesta do Chiang Maie probihala docela v klidu, ovsem natrasalo nas to dost. Sedeli jsme uplne vzadu, vedle nas sedeli dva buddhisticky mnichove... Jeden chudak problil skoro celou cestu, asi mu ty zatacky moc nesedli...

Chiang Mai uz je skutecne velke mesto, spousta lidi, turistu, vice motorek, vice aut... Kazdopadne atmosfera nas pohltila, takze jsme tu nakonec stravili asi sest dni (vcetne dvoudenniho treku). Prvni dve noci jsme byli ubytovani v jednom malem guest housu, majitel Francouz, pusobil trochu silene, lec sympaticky, fanda marihuany... Bohuzel recepcni krava, i pres nase ujistovani, ze po treku rozhodne prijdeme zpatky (nechavali jsme si tam veci), nam neudelala rezervaci a vecer po docela narocnem dni jsme museli shanet novy hotel. Nasli, bohudik. :)

Trek byl tentokrat skutecne ve znameni masoveho turismu, bylo nas snad 17 (sraci nam rekli, ze nas bude maximalne 10). Kazdopadne i presto to bylo fajn, ackoliv se clovek chvilema neubranil pocitu, ze nas berou jak nejake stado. Pruvodce na hovno, sel porad vzadu, museli jsme cekat a cekat a cekat... nic moc nam toho nerekl, takze informacni hodnota vyletu byla celkem nulova, ale zazili jsme toho i tak dost. Kazdopadne neco podobneho jsme ocekavali, takze zklamani nebylo az takove.

Spali jsme ve vesnici, kde ziji Karenove, "Long-neck people" pochazejici z Barmy. Zeny z kmene si nasazuji na krk kovove nahrdelniky - obruce, kterymi si prodluzuji krk. Nechapu uplne, jak s tim muzou normalne zit, ale evidentne jim to jde. Porad se tahle tradice drzi, nasazuji ty kruhy uz i malym holcickam.

Vylet prirodou nebyl az tak dechberouci, ale hezke to bylo, pokud jsme zrovna nesli po betonove ceste... Martin se moc tesil na roj leonidu na nocni obloze, bohuzel kvuli opravdu HODNE zaricimu mesici nebylo skoro nic videt, jasno moc nebylo tak jako tak... takze pozorovani hvezd se sice konalo, ale ne moc uspesne. Hvezdy nekdy priste... :)

Druhy den treku jsme byli na vylete na bambusovych raftech - pomale, nudne, nezazivne, potesilo, nenadchlo. Jizda na slonech byla o moc lepsi. Porad jeste doufam, ze se o ty slony hezky staraji a nechodi takhle non-stop. Koupili jsme i trs bananu a krmili je. :) Martin si vyzkousel jizdu primo na slonim krku, nespadl, sikula. :)

Nejlepsi cast vyletu predstavovalo raftovani na rece, dokonce i nejake ty pereje byly, rychla voda... suchy jsme nezustali, ale aspon to byla sranda. :)

Malem bych zapomnela na vylet do Orchidejove zahrady, orchideje zrovna kvetly... :) Maminko, ty bys sis tady na te zahrade ulitla. :)) A ta spousta obrovskych motylu!

O oslavach uplnku se rozepisu priste, nejak jsem se nechala tim psanim unest a nestihaaaaaam. :) Kazdopadne to bylo fajn, ted ujizdime z Pai, zase jine mestecko, kde uctivaji spise Boba Marleyho nez Buddhu a dreadaru je tady na kazdym rohu snad dvacet. :D Tak zase priste!

Laos, Laos a zase Laos

Halo, halo, hlasi se cestovatelsky zpravodaj z Thajska. :) Ano, uz je to tak, Laos nenavratne za nami, leti to neuveritelne...

PAK BENG

Naposled jsem vam psala z Luang Prabangu, pro me urcite jedno z nejkrasnejsich mist Laosu. Cesta lodi (slow boat, jeste byla moznost fast boat, ale to bychom asi umrzli ve vetru, je to FAKT rychly...) se zdala jako dobry napad. 8 hodin sice bylo hodne uz zpocatku, co jsme to planovali, ale rikali jsme si, ze to bude zase prijemna zmena oproti klasickemu autobusu. Byla, ale kdyz se cesta z 8 hodin protahla na 10, tak uz nas to VAZNE nebavilo, dorazili jsme za tmy, lehce vymrzli a docela utahani... Pak Beng je pouze prestupni dira pro lidi cestujici prevazne z Thajska do Laosu nebo pro ty blazny, co si mysli, ze lod je dobrej napad. :)) Ale jo, bylo to fajn. A kdyz uz jsem se zacala nudit, knizka to zachranila. (Kulturni okenko: Paolo Coelho, Jedenact minut - doporucuji). Kazdopadne prespat se v Pak Bengu dalo a rano uz sup zpatky do Oudomxai a pak do Luang Namtha. 

Zajimave, jak v kazde zemi maji jinak dlouhe vzdalenosti - nebo spis predstavy o nich. :D Ve Vietnamu bylo 7 kilometru vetsinou minimalne tak o dva tri kilaky min, v Laosu to bylo tak nejak obracene. :)) Rano jsme se totiz museli optat na autobusak, ktery udajne lezel necely kilometr po silnici od naseho guest housu. Chyba lavky, bylo to rozhodne dal a malem jsme ho nenasli. Kdyby u silnice u par drevenych baracku nestaly dva minibusy, tak vazne nepozname, ze se jedna o autobusak. :D Meli jsme jeste cas, takze k snidani jsme si dali nasi oblibenou zeleninovou polevku s hovezim masickem (a to je Martin nepolivkovej) a za chvili uz jsme frceli. 

Cesta autobusem docela v klidu, akorat jsme porad, ale PORAD zastavovali a nabirali dalsi lidi. Pro Laosany zrejme soucast koloritu a naramna prdel, porad se tomu mackani jen smali, sedeli si doslova mezi nohama, no proste vsude, kde byl milimetr mista. A furt do tech minibusu cpou nejaky pytle s kramama, takze clovek se musi prodirat mezi pytlema nebo na nich rovnou sedet. Nastesti jsme meli svoje mistecka, i kdyz Martin v ulicce to mel obcas trochu narocny. :))

V Oudomxai bychom museli cekat zase dobu na autobus do Luang Namthy, takze jsme se rozhodli, radne v relaxacnim laoskem tempu, zustat v Oudomxai jeste jednu noc a vyjet rano.

LUANG NAMTHA

Autobus misto v pul desate odjel samozrejme az v deset. Nastesti tedy moc nezastavoval, jen zpocatku to byla opet trochu krusna cesta. Pro Martina. Sedeli jsme v minibuse az uplne vzadu a prisedl si k nam stary dedecek. No co, jsme si rikali, rachiticky dedula je skladny a moc mista nezabira. Ale to nebyl rachiticky dedula, to byl rachiticky dobytek. Bliz k Cine Laosani nabiraji prasacke zvyklosti a flusou vsude kolem sebe. Dedula flusal porad pod sebe, z neznamych duvodu chtel po Martinovi masaz krku nebo co... porad zmoulal nejakej odpornej rucnicek, nejak nevedel co s nim, a pak si jim obmotal hlavu a rozhodl se usnout Martinovi na rameni... :D Nastesti po nejake te hodine vystoupil.

Z autobusaku, nove vybudovaneho asi 7 kilaku od mesta, jsme byli nuceni vzit si tuk-tuk, ale zdarne jsme dojeli, hotel nasli... moc peknej pokoj, ALE... hned vedle udelali z pokoje hracske doupe, takze magorsky Cinani tam do noci hrali... a ted se podrzte... domino. Nejaky velky elektricky, co furt delalo kraval... Pozdeji jsme se prestehovali do uplne jineho hotelu. :)

Luang Namtha neni sama o sobe nicim zajimava, obehali jsme par agentur a dali si opet trek do hor. Nase oblibene dva dny a jednu noc ve vesnici lidi z Akha kmene. Coz mi pripomina, ze jsem minule psala neco o tom, ze v Laosu jsou nejake dva tri kmeny. Tak to je blabol, je jich tam mnohem vic. Trek byl moc fajn, narazili jsme na Francouze a Rakusanku, co chteli taky trekovat, tak nas to nakonec vyslo pro ctyri lidi levneji a jeste jsme si popovidali. 

Dzungle vazne nadherna, rozmanita, porad se menici, videli jsme divoky bananovniky, ratan, kardamom, divokou skorici, spoustu bambusu... Pak taky rostlinu, ze ktery lidi vyrabej kostata a exportujou je do Thajska. :)) V nekterych fazich to byla vazne DZUNGLE, pruvodce musel cestu prosekavat macetou a clovek chvilema nevedel, jestli ma koukat spis pod nohy nebo kolem sve hlavy... vetve byly uplne vsude, ale oci jsme uchranili, trochu jsem si nakopla palec, ale to uz je davno v pohode. Akha vesnice na kopci, moc prijemna, zalita sluncem, zadna turisticka atrakce, proste autenticka vesnice... prasatka pobihala uplne vsude, deti se na nas porad smaly a byly hrozne hravy, jen starsi generace si nas prohlizela bez valnejsiho nadseni, ale to je docela pochopitelny... kazdopadne kus penez, ktere jsme za vylet zaplatili, jde lidem do vesnice. Uz se jim tam napr. vybudovaly studny, takze nejake ulehceni v zivote.

Co me zarazilo, ze se lide v tehle vesnicich dozivaji mnohem vyssiho veku nez prumerny Laosan, ktery se doziva cca 55 nebo tak nejak. Ale je fakt, ze ziji proste zdrave, tvrda prace na poli predstavuje fyzicky trenink, zadny nezdravy jidla a hlavne zadne znecisteni vyfukama a podobne. Takze prumerny vek je tak 75 nebo i 80 let. 

Mimochodem, jsem rada, ze jsem se narodila u nas. Ted uz to tu zakazala vlada, ale jeste pred par lety se lidi Akha kmene drzeli dost krute tradice, ze pokud se narodi zene dvojcata, jedno (nebo obe, to si ted nejsem jista) dite se musi zabit a rodina je vyhana pryc z vesnice. Jde o tradici udrzovani dobreho ducha a pokud se narodi dvojcata, rovnovahu ducha vesnice a kmene se narusi. No hrozny. Stejne padly na hlavu jako zenska obrizka v Africe. Stejne si myslim, ze nekde ten zvyk urcite jeste pretrvava, pochybuju, ze vlada vsechno kontroluje.

Dalsi zvyk, ktery ovsem vznikl s nastupem turismu, je namlouvani pri masazi. :)) Fakt nejdivnejsi a nejvtipnejsi masaz, co jsem zazila. Normalne obleceni sebou turisti flaknou do rady a nastupuji mistni devcata, ovladajici Akha masaz. No, ta moje ji moc neumela a ta Martinova taky ne. :D A hned nato prijdou na scenu mistni mladi hosani a porad do holek rejpou, snazej se je prekecat na rande... no silenost. Takze po noze se mi neustale valel nejakej slintajici mladik, "moje" devcice se ho porad snazila odhanet... proste zazitek z jineho sveta. :)

Zapomnela jsem zminit jidlo!!! Na tehle trecich se podava tradicni laoske jidlo, serviruje se na bananovych listech (proste se vykydnou hromadky jidla na listy) a zpravidla se jeden obed ji ciste rukama. Takze jsme si vsichni chrochtali jako prasatka v chlive a uzivali si rajcatovej sosicek, masicko, mixovanou zeleninu, rejzi... Mimochodem vyborna je kombinace sladke dyne a baklazanu na slano s ryzi. :)

Jinak zaludek take upravujeme a desinfikujeme vzdy davkou lao-lao. Aneb laoske rejzove "whisky".

Tak, to by bylo k vyletu. V Luang Namthe jsme opet neodolali a zasli do indicke restaurace... no, uz se nemuzu dockat. :))

VIENG PHOUKA

Po Luang Namthe jsme vyrazili do prakticky posledni nasi destinace v Laosu, Vieng Phouky. Je to takova mala vesnice, turismus tam pronikl pomerne nedavno, nic zvlastniho se tam nedeje. Turisticke informace naprosto na nic, byli jsme tam trikrat a nikdo se neukazal... taky jsme se pokouseli najit neexistujici chram, docela legrace. :))

Cesta tam relativne brutalni, autobus spatne doviral dvere od kufru a my nemeli jinou moznost, nez sedet vzadu... Silnice prasna, takze si dovedete predstavit tu "srandu". Valnou cast cesty jsem mela kolem obliceje omotanou mikinu, abych vubec mohla dychat. A celi jsme samozrejme byli od prachu, z dreadu jsem mohla ten bordel sypat. Sranda taky byla, kdyz si ridic uprostred cesty zastavil a dosel si na market, aby si deset minut mohl vybirat toho nejkrasnejsiho netopyra k veceri... :))

Ubytko ve Vieng Phouka zcela zakladni a drevene, ale spat se tam dalo pekne, zahradka pred chatkama... Narazili jsme tam na Francouzsky parecek, tak jsme nakonec jeli s nima na trek. Na zcela stejne vlne jako my nebyli, kluk byl lehce studenej cumak, ale jinak docela sympaticky. Opet dzungle stridala dzugli, ale opet byla stale jina a menici se. Krasa. Az na ty pijavice. Devky se mi rozhodly vysat moje nozicky, ale ja se nedala. Vsechny jsem je orvala, asi sest jich na me bylo. A jedna mrska mi stihla ulovit a zakousnout malicek, ale taky jsem ji zneskodnila a vecer nebylo po kousnuti ani pamatky. Uf. :) 

Pruvodce byl tentokrat trochu horsi, chvilema byl neuveritelne pomalej, ze jsme si pripadali jako pani radova na prochazce... Ani tolik informaci nam nerekl, zato lao-lao mu chutnala velmi. :)) Prohlidli jsme si dve vesnice a zustali s jednim kmenem, jehoz jmeno si ted nemuzu vybavit, ani ho nemuzu vyguglit, tak pozdeji doplnim. "Koupelna" teda nejhorsi v zivote, musi se z kopce dolu k "rece", coz je malej curek a tam jakasi studanka... no, nezavidim jim to, hlavne to noseni vody. Nejlepsi byla 80 babca, uzasne vitalni, takovou zivou jiskru v ocich mela... a deset deti a tunu vnoucat a pravnoucat. Krasna to zena, usmevava, komunikativni (ne, ze bychom si rozumeli, ale pruvodce prekladal)... :)

Druhy den pruvodce chozeni o dost zkratil, to bylo zklamani, sli jsme slabe dve hodinky... ale pak to vylepsil navstevou krapnikove jeskyne. Fakt parada, nadhera. Jeskyne byla obrovska, zadny turisticky brutal barevny osviceni, pekne baterky a celovky...

Odpoledne jsme se vratili do Vieng Phouky, ze pojedeme rano na hranice do Houay Xai a pak hura do Thajska. Vecer jsme jeste skakli s pruvodcem na pivo a na veceri, kde doslo ke kurioznimu nedorozumeni. :) Objednali jsme si nudle s masem a vajickem, pruvodce prekladal, ale s "cisnikem" laborovali nad objednavkou podezrele dlouho a porad se hihnali. Za chvili nam pak priletely obrovske misy s nudlema, bylo to naprosto dokonaly, ale nesneditelny. Pak jsme se dozvedeli, ze to na tabuli, kde bylo napsane menu, pekne popletli. Byly to vlastne dve jidla - a oni nam je zmixovali dohromady. :D A to jsme si chteli dat malou veceri...

Jeste bych mohla zminit velmi zvlastni vkus laoskych zen... :) Nosej kolikrat moc pekny tradicni sukne, ktery se obvazujou kolem sebe, vlastne je to takovej pruh latky. A tuhle sukynku az prilis casto doplnujou neuveritelne hnusnejma svetrikama v kriklavejch barvach a vzorech. A to uz radeji nemluvim o ponozkach ve vietnamkach nebo sandalech... tradicne jsou to fusekle s jahudkama nebo smajlikama, opet v primo ocirvoucich barvach. :))

HOUAY XAI

Turisticke, rozhodne drazsi nez zbytek Laosu, lec celkem prijemne. Vylezli jsme na posledni laosky chram, pokochali se poslednim laoskym zapadem slunce a dali si posledni laoskou hodinovou masaz nohou. Uuuuzasne. :)) A rano pak sup sup pres reku do Thajska, ale o tom az priste, uz jsem nejaka vycerpana. :)) 

Kazdopadne se mame moc fajn, jsme zdravi, ted si uzivame Chiang Mai, zitra opet razime na dvoudenni vylet a v patek nas ceka lekce VARENI! Chystam se ovladnout thajskou kuchyni, tak drzte palce mne i panvickam... :))

LAOS

Ahoj, ahoj, ahoj! :) Tak vam opet pisu, tentokrat uz z Laosu. :) Jsme tu cca tyden a zatim se nam tu moc libi. Oproti hektickemu Vietnamu moc prijemna zmena, klidecek, zhruba tak o 80 procent mene motorek... :)) A moc prijemni lide. Ve Vietnamu jsme jich taky potkali spousta a mame veskrze dobry zkusenosti, ale cim vic na sever, tim ochota a lidi ubyvala a byli cim dal tim vic otravnejsi... 

Uprk do Laosu! Cesta minibusem do Dien Bien Phu (stale jeste Vietnam) trvala nakonec "jen" nejakych 8 nebo 9 hodin, zadky nas bolely a nohy jakbysmet, ale dali jsme to. Dien Bien na me pusobilo lehce depresivnim dojmem prihranicniho mesta, ale ubytovani jsme nasli... prekvapenim ovsem byl kompletne zech***ej zachod, ktery kazil dojem na jinak docela slusne vypadajicim pokoji. Jeste jsme jim tam museli vysvetlovat, ze to vazne chceme poradne umejt a ze osmrdlani sprchou nam teda nestaci... I klidne mistecko na veceri jsme nasli, vylezli si na dalsi z mnoha komunistickych pomniku s docela peknou vyhlidkou na mesto a uz si to supajdili do postylky, protoze nas cekalo vstavani ve trictvrte na pet rano. Uf.

LAOS 

Cesta pres hranice do  Muang Mai zabrala nejakych sedm hodin mensim autobusem, docela slusnym, ale nohy uz jsem mela z toho trekovani a posleze mackani v buse docela natekly a unaveny... Cesta sama o sobe na jednu stranu fakt moc pekna, vyhledy, kopce, udolicka... na stranu druhou to byla pekna brutalita, silnice asfalt zatim nepotkala, v podstate to byla jen silnicka ala udusana zemina lemujici upati hor do slusnejch serpentin... prezili jsme, hura! :) 

Na hranicich jsme si pekne pockali, Laosani maj opravdu relaxacni tempo. Kdyz uz jsme se naskladali do autobusu, ridic nas vsechny vyhnal, aby mohl s busem ujet pet metru pres hranice a pak jsme teprve mohli nastoupit, vazne jsme to nepochopili... 

MUANG MAI - LAOS

Do Muang Mai jsme se nejak museli dostat pres reku, coz znamenalo asi pulminutovou jizdu na sileny barce, do ktery jsme se ale skladali asi pul hodiny... Muang Mai nema moc s mestem co delat, je to dira, ale vazne ooobrovska. Nicmene jsme se rozhodli tam noc zustat a nehnat se hned dal, uz jsme meli cestovani busem docela plne zuby. Sehnat nekoho anglicky hovoriciho byl nadlidskej ukol, ale zadarilo se, zjistili jsme si informace o odjezdu busu do Oudomxai a ubytovani bylo taky, ehm, uchazejici. Minimalne postel byla fakt cista. Rano prselo jako z konve, takze jsme se rozhodli jet az polednim busem. Ocekavaneho tuk-tuku dole u reky jsme se nedockali, ale nakonec nas vzal jeden majitel cestovky, co zrovna mel cestu do Luang Prabangu, cena stejna jako busem a meli jsme to rychlejsi a s vetsim pohodlim. Jupi! :)

P.S. Beerlao je moc, moc dobry pivo!

OUDOMXAI

Prijemny, maly mesto. Nasli jsme si moc krasny ubytovani, prijemny, vsechno cistoucky. Odpoledne jsme se zasnili nad pivem a snovali plany na dalsi dny... oproti puvodnimu zameru jsme ale opet nasedli do busu, uz ctvrty den po sobe. Bohuzel Oudomxai trochu zklamalo v tom, ze jsme v podstate nic nemohli delat samostatne. Na vsechno to chtelo agenturu, nic nebylo ve vzdalenosti  "peskobusu" a hlavne ani mapy nebyly, takze to bychom se opravdu bez guida asi ztratili. Prvni destinace, na kterou jsme se opravdu tesili, byla (a stale je) Luang Prabang.

LUANG PRABANG

Moc, moc, moc krasny, zeleny a prijemny mesto. Zatim koukam, ze v souvislosti s Laosem pouzivam slovo "prijemny" docela casto. :) Puvodne jsme tu planovali tak tri ctyri dny, uz jsme tady den paty. :)) Je tu celkem asi 34 chramu, ale vsechny se vazne projit nedaj. :)) Ciste ulice, upravene domky, vsude vlajici oranzove habity budhistickych mnichu, palmy, bezvadna atmosfera... a KLID! Jo, jsou tu turisti, jezdi tu motorky, ale vsechno je to vazne takove klidne. Cloveku to po tom Vietnamu prijde az neuveritelne, ac tam ten ruch k mestum proste patril... kazda ta zeme ma neco do sebe.

Sehnali jsme si fajn stylovy ubytko a prvni den si dali prochazku po asi deseti chramech a vrhli se na objevovani vecerniho marketu, kterej je vyyybornej. :) Uz jsem si stihla ulovit moc krasny nausnice. :) A taky je tu ulicka jenom s jidelnama, kde si muzete nandat, co hrdlo raci a je tu snad uplne vsechno. :)) A moc dobry. Akorat jak je to tam cely vecer a s nudlema (vlastne s nicim) se nikdo moc neohriva, tak to je trochu studeny... coz je minus, ale jinak dobry. A ty ovocny dzusy s kokosovym mlikem!!! :)

Druhej den jsme vyrazili na vodopad Tat Kuang Si - velkej, krasnej, voda FAKT studena, ale paradni. Fajn vylet, horsi zaver. Rano jsem mela vybornou oblozenou bagetu z trhu a pak u vodopadu jsme si davali z Martinem ovocnej sejk a v necem musela byt nejaka mikromolekula, ktera se nejak nekamaradila s mym zaludkem a vecerni dialog s toaletou byl na spadnuti... Nicmene jsem to prezila a druhy den jsme mohli vyrazit na zakoupeny dvoudenni trek do hooooor a vesnic. :)

Uplne fresh jsem se ale nakonec necitila, ale protoze trek byl vazne pohodovy, tak se to zvladlo. Ibalgin a poobedni sloficek na kopci oblezenym polickama mi dost pomohl a uz jsem byla zase fit. Nas pruvodce byl z kmene Hmongu, hodne nam toho povedel o zivote kmene. V Laosu jsou vlastne tri skupiny obyvatel: Hmongove, Khamu a Laosane. A to se jeste Khamu a Hmongove musi ucit laostinu, protoze jejich jazyk je uplne jiny. Podivali jsme se do par vesnic, u kazde vesnice nam pruvodce rekl neco zajimavyho, co se tykalo zivota toho ktereho kmene. A nakonec jsme zakotvili ve vesnici kmene Khamu, kde jsme prespavali, tomu se rika "homestay". Pocasi vyslo nadherne, trek byl spis ve stylu lina prochazka, ale to nam uplne sedlo, Martinovi taky nebylo nejlip... Priroda jak jinak nez nadherna, tudiz Martin porad fotil (a stale foti) jak zbesilej. :)) Vecer jsme si povidali s pruvodcem, uvaril nam vybornou veceri, pripadala jsem si precpana jako prase, ale az druhy den jsem zjistila, ze to nebylo mnozstvim (tolik jsem toho nesporadala), ale REJZI! Blbou, pitomou sticky rejzi. V noci jsem si pripadala jako balon, se divim, ze nas bambusovej baracek neodletel.

Den druhy jsme si prosli vesnici a vydali se na turu k vodopadu. Tam nas cekalo co...? No sloni prece! :) Ze slibovane 30-40 minutove jizdy nakonec bylo slabouckych 20 minut, pet minut v lese, slon se parkrat otocil ve vodopadu... ale bylo to fajn, jizdu na slonovi si muzu ve svem "must do and must see" odskrtnout. :)) Vodopady (Tad Sae) se nakonec tahly docela daleko do nitra lesa, voda nadherne cista a tyrkysova... a taky ukrutne studena, ale nakonec to bylo prijemne osvezujici.

Po vyrachani jsme se vydali kousek na kajaky. Dve hodiny paaadlovani! Dobra, Martin za mnou se nadrel vic, ale taky jsem se snazila. :) Mezi vsim tim padlovanim se konal obed, opet specialni odruda rejze "sticky rice" a kuratko. Dohromady jsem snedla tak dve a pul sousta a za dve minuty ze me byl zase balon, almara, nadmutej slon. Moje hypoteza o rejzi se potvrdila, uz tu lepivou svini nechci nikdy videt. A muzou mi cpat horem dolem jak ma uzasnou energetickou hodnotu a blahodarny ucinek na zdravi, s mym travicim systemem se teda krute nekamaradi.

Kajakovani jsme i s par perejema v pohode zmakli, palmove scenerie krasne... ale ta Berounka je mozna precijen zabavnejsi. :)) 

Vecer jsme se akorat tak zmohli svalit na postel, vyrazili jsme teda jeste na zapad slunce na Phu Si kopec, ale tech lidi tam... Vaclavak, normalni Vaclavak.

Dneska jsme si dali posledni chram,  laoskou masaz a snidani i veceri v indicky restauraci. :)) A zejtra na lodi do Par Bengu! Ahoooooj!

Hanoi, Bac Ha, Sapa - Vietnam

Zdravim ze Sapy, totalne unavena, po zdolani sve prvni tritisicovky, ale stejne vam zas jednou napisu. :)

HANOI - pokracovani

V Hanoi je toho spoustu k videni, ale taky spousta hluku, je to proste sileny mesto, ale to uz jsem asi psala. Prvni den jsme si to jen tak procourali centrem krizem krazem, podivali se na pagodu uprostred mesta na jezere, zasli na laoskou ambasadu a to bylo asi tak vsechno. Druhej den uz jsme vyrazili na Halong Bay (2 dny, 1 noc na lodi). Nejprve jsme jeli ctyri hodiny do Halongu a jak jinak, musel se vyskytnout problem. Organizace nekterejch vejletu ponekud pokulhava a cim dal tim vic nas zacina stvat, jak se nas prakticky kazdej, kdo dela v turismu, snazi naprosto nepokryte "vobesrat" a vycucat si komplikace z prstu. V agenture nam rekli, ze kdyz mame pasy na ambasade, tak to neni az takovej problem a staci nam jen kopie pasu. Jenze kdyz jsme dorazili do Halongu, tak to najednou byl hroznej problem a ze nas nemuzou pustit spat na lod, protoze na to policie potrebuje pas pro kontrolu... a meli jsme zaplatit nejakej zcestnej poplatek kterym by se to "zazracne" vyresilo. Martin ale zavolal do agentury, pekne je sprdnul na tri doby a nakonec jsme nic platit nemuseli a kopie taky stacily. Pocasi nam teda vyslo naprosto genialni. Halong Bay je vazne nadhernej, vsude skaliska, ostruvky, krasne barevny more a lode krizujici zaliv. No nadhera. Prvni na programu byla obrovska jeskyne, osvetlena ruzne barevnymi svetly, krapniky kam se podivas... no vizualni lahudka. A pak uz jsme si to padili po mori dal. Projeli jsme se jeste plovouci vesnici a navecer uz nas cekaly kajaky. Krasa, zataceni mi moc neslo, tak jsme se museli s Martinem prohodit, ale pak uz to byla pohoda, objeli jsme par skalisek v zari zapadajiciho slunce... a pak uz jeli zase dal na vecerni plavani. Lod byla fakt pekna, zaplatili jsme si misto Basic balicku Superior (coz znamenalo lepsi ubytovani, min natriskanou lod lidma a delsi trasu - coz se nekonalo...). Jidlo taky nebylo spatny, ale opet - v cene zadny piti. Takze jsme si pekne natahali nasi vodu. Kazdopadne bylo zakazany pit nase vlastni lihoviny na lodi, takze kdyz jsme s Martinem protahovali flasku dzusu s vodkou na strechu lodi v batuzku, pripadali jsme si jak nejaky skolaci na vylete. :)) Nutno podotknout, ze nas pruvodce byl milej jak osina v prdeli a choval se k nam jak k nejakymu stadu dobytka. Sednout si sem, na jeskyni mate 40 minut, honem na snidani, ted se bude plavat 15 minut, pojdte sem, poslouchejte, bla bla bla... no neprijemnej. Druhej den prislo ponekud zklamani, po snidani (v sedm) k nam na lod prislo asi dalsich patnact (!!!) lidi, nikdo nam nerekl, co se deje a jeste nam pruvodce rekl, ze kdyz si nebudeme chtit zaplatit vylet na nedalekou plaz, tak se jede primo do pristavu a nazdar. Toto nam sdelil nekdy v osm rano. No byli jsme nastvany (nebyli jsme ani zdaleka jediny) a sli si s nim pekne popovidat o tom, co se to deje. Jedna holka ho primo poslala do onech mist. Ta spousta lidi na lodi byla zpusobena nejakou poruchou jejich lodi nebo co, ale slo o to, ze nam (opet) nikdo nic poradne nerekl. Jina a prodlouzena cesta se tudiz nekonala a lidi tam druhej den taky bylo pozehnane. Nakonec jsme se jeste nastesti zdrzeli a do pristavu se vratili v avizovanych dvanact. Az na tyhle nedostaky, ktery clovek proste musel zkousnout, to ale bylo paradni. I za ty neprijemny lidi stoji Halong Bay za to. Na lodi jsme minimalne potkali jednu fajn Francouzsku, takze jsme si i fajn popovidali.

Po navratu jsme si nasli jiny ubytovani, protoze to prvni stalo za starou backoru, resp. pocit cistoty jsme tam zrovna nemeli, ve sprse byl olezlej odpadak, vlastne cela sprcha byla olezla, hroznej hluk... druhy ubytko mnohem lepsi. Nasli jsme si i prijemnou tichou restauraci, kde clovek na chvili vypnul, takze pohoda. Meli jsme jeste dva dny na Hanoi, tak jsme je kulturne vyuzili na prohlidku Ho Chi Minhova Mausolea, ktery ovsem bylo zavreny, protoze vzdycky na konci roku putuje milej Ho Chi Minh do Moskvy na prebalzamovani... no socialistickej realismus jako prase. Komunismus z celyho Vietnamu uplne tece, mozna jsem ani nezminila, ze celkem bezne na ulici vlajou vlajecky se srpem a kladivem, vsechno v rudo-zluty a propagandisticky plagaty taky nejsou vyjimkou. Dalsi zastavkou byl Temple of literature, dalsi z mnoha pagod, ovsem az moc turistickych... Dal jsme jeste byli v Ho Chi Minhove muzeu, takovej prurez jeho zivotem, ani jsem to poradne necetla. Kazdopadne expozice zajimava, socialismus se potkal se surrealismem, asi tak bych to popsala, ruzny artefakty, sochy, sbirka daru, prapodivna, ale vlastne docela poutava instalace vsech tech veci... Nejzajimavejsi bylo muzeum etnologie. Ukazovalo zvyky, bezny denni veci, obleceni, hudebni nastroje apod. ruznejch vietnamskejch minorit, psali snad o 45 kmenech. Prave tady v Sape se da hodne lidi z ruznejch tech kmenu videt. Porad chodi obleceni v tradicnich satech, coz je moc zajimavy. Uf, to by asi bylo k Hanoi vsechno.

BAC HA

 Vecer uz nasledovala cesta do Lao Cai na severu (cinska hranice) nocnim vlakem. Cesta trvala asi 10 hodin, "hard-sleeperem", coz znamenalo tvrdy matracky na spani. Fakt byly tvrdy. Ale spat se dalo docela v pohode, po posledni zkusenosti s autobusem to byl raj. Akorat do Lao Cai jsme prijeli brzo, bylo asi pul paty rano, takze probuzeni byl lehci sok. Rozhodli jsme se jet do Bac Hi, v nedeli je tam mistni market, kde se daji videt prave lidi v tradicnich krojich. Nejdriv nas zas chteli natahnout do taxiku a vycucat z nas premrsteny penize, ale rozhodli jsme se pockat na autobus. Zase to bylo jak jinak nez zajimavy, opet jsme cekali, nez se ridic usmysli jet, ale zdarne jsme ty dve hodinky v autobuse zvladli. Vyhledy nadherny. Sever ma fakt svoje kouzlo. Hory, hory, zase hory, kopce, udoli, reky i ricky a hlavne vsudypritomny rejzovy policka. A rapidne mene motorek. (Bohudik). Trh vazne paradni, nakoupili jsme si hedvabny vlozky do spacaku (kdyz bychom si pujcovali spacaky, tak abychom nespali v kdovicem...), kterejma se clovek muze i pohodlne prikrejt. Plus mam brutalne barevnej a hlavne krasnej satek na hlavu, kterej prave nosi prislusnice onoho kmene, co v okoli Bac Ho zije. Takze hlava v teple, suchu a nehrozi mi upal. :)) Abych nezapomnela, taky jsme se zasobili ryzovym vinem - ostry to napoj horalu. :)) Zapocali jsme nase trekovani mensim vyletem do okoli po kopcich, ale zacalo nam prset a nase nohy taky na ty hory nejak nebyly zvykly, takze jsme to zalomili v posteli. Dobrou noc. :)

SAPA

A uz jsem v Sape, nase aktualni destinace. (Kterou uz ovsem zitra opoustime smer Laos.) Sapa lezi ve vysce 1600 metru, pokud neni mlha, nadherny vyhled do okoli na hory a udoli zarucen. Mimochodem je to nejchladnejsi misto ve Vietnamu. Po zdarnem dokodrcani na misto urceni v minibusech jsme se jali hledat hotel. Prselo, hnusno bylo, mlha vsude... ale hotel jsme nasli, postel pohodlna, takze nad filmama a s kabelovkou jsme stravili cely zbytek dne. Relax taky musi byt, ze. V tom skaredym pocasi se nad nejakyma vyletama ani premyslet nedalo. Kazdopadne dalsi den uz predznamenal nadherny pocasi, ktery nam doted vydrzelo. :) Vyrazili jsme na trek, co mel dohromady asi 20 kilaku. Presne vlastne nevime, mapy tu maji dost na prd. Rozhodli jsme se chodit na vlastni pest, organizovanych tour uz jsme meli za sebou dost a v Sape se da v pohode chodit i bez pruvodce a dalsich deseti lidi na krku... i za cenu toho, ze se clovek parkrat ztrati, coz se nam stalo nejednou, ale naznaky civilizace jsou vsude a vzdycky se najde nekdo, kdo poradi. Vsechny cesty byly jeste po desti rozblaceny, ale takovym zpusobem, ze to snad uz nemohlo bejt horsi. Clovek aby si na to bahno vzal sjezdovky. Vzali jsme to pres uvodni krute turistickou vesnici do dalsi a pak jeste dalsi... a zvladli jsme to. Ovsem nikoliv suchou nohou. Ze zacatku se clovek jeste snazil tomu bahnu vyhejbat, ale po par metrech poznal, ze uz to nema cenu... takze bahno nebahno, razili jsme udolickem dal. Blato jsem mela snad i za usima, ale skvely bylo, ze kazdejch skoro deset minut jsme krizovali potucek, takze nozky smradlavky jsme si mohli pohodlne umyt. God bless sandaly. Clovek uz se pak spis snazil si na tom bahne nerozbit hubu, nez cokoliv jinyho, ale presto muj zadek poznal blativy stredovek. A hned minutu na to jsem zapadla po kotniky do bahnicka. V tomto duchu se odvijela cesla cesta, v pripade ryzovych policek to bylo nejkrutejsi, ale prezili jsme. :)) Bylo to rozhodne dobrodruzo, ale clovek moc rychle chodit nemohl a po x hodinach uz jsme z toho byli docela vycerpani. V predposledni vesnici jsme se uz tesili, ze se rychle a relativne suchou nohou dostaneme do dalsi vesnice, odkud mel jet autobus do Sapy... Chyba lavky. Museli jsme se optat na cestu a mistni zeny nam poradili, ze kdyz nechceme jit po silnici, kterou krizujou motorky, muzeme se vydat jinou cestou, kde je krasnej vyhled a neni to tak rusny. A je rychla. Leda hovno. Dostali jsme se opet na bahnitou cestu, ktera byla ovsem jeste vetsi HC nez to predchozi bahenni cestovani. A hlavne uz jsme toho meli oba plne zuby, baby nas furt sledovaly a jeste mely tu drzost se ptat, jestli si od nich neco nekoupime. Tak jsme jim uz nastvany vysvetlili, ze si teda rozhodne nic nekoupime a takovouhle "nadhernou" cestu jsme si vazne nepredstavovali. Nastvani stridala unava, nejaky ten pad do bahna jsme take zaznamenali, ale nakonec jsme se zdarne dostali do one vesnice. Jedna zenska se nas drzela jako kliste az do vesnice a nebyla schopna pochopit, ze vazne nejsme za doporuceni cesty nadseny a ze si nic nekoupime, protoze se ji nikdo neprosil, aby sla s nama... Po nabrani posledniho dechu jsme zjistili, ze autobus, ktery nas mel nabrat, jezdi ale po uplne jine silnici... Takze nezbylo nez si pronajmout jak jinak nez motorku, kterou vam cpu i kdyz jdete na veceri. Nastesti jsme potkali jednoho moc milyho a hodnyho Vietnamce, kterej studuje v Anglii biomedicinu, vzal me na svy motorce a nutno podotknout, ze jel primo ukazkove, cesta byla fakt vic nez pohodova. Vecer jsme pak jeste zasli do mistni restaurace na grilovany prasatko se sezamovejma seminkama, ryzi a s lehce povarenou zeleninkou s cesnekem. No blaho, nohy bolely, ale den uspesne za nama a my plny dojmu... a toho prasete. :))

Treti den v Sape jsme se vydali udolim asi 15km ke Stribrnemu vodopadu. Mapa opet nezklamala, uplne na nic. Ale dobra byla v tom, ze jsme se aspon mohli ptat mistnich, kudy kam. Zacatek cesty byl uplna pohodicka vesnici. Mimochodem v baraccich, ktere pusobi, jak kdyby vyrostly nekdy ve stredoveku, velmi casto truni nejaka ta plazmova televize a rodinka sledujici popularni vietnamsky serial... Bizarni, lec zajimave. Vsude zviratka, volove, slepicky a nesmirne krasny, roztomily a usmudlany deti. Cesta udolim k vodopadu ovsem nabrala i jine obratky, kdyz jsme napriklad museli jit korytem ricky nebo kdyz jsme zabloudili a malem jsme vylezli Fansipan. :)) Cesta nakonec koncila strmym kopcet na silnici, tuna cesticek lesikem a houstinama... ale objevili jsme jiny vodopad a cestou jeste potkali fajn kluka z Nemecka, ktery nakonec sel tu samou cestu zpatky jako my ke Stribrnemu vodopadu... ale taky se ztratil a cestu zdarne nasel... :)) Cestou zpatky jsme se lehce prisrali k vyprave Vietnamcu, takze pred navratem do Sapy jsme si vyjeli minibusem jeste na uzasnou vyhlidku na cele udoli a hory okolo.

Ctrvrty den uz jsme zacali snovat cestu na Fansipan (3.143m). Z toho duvodu jsme se rozhodli jen pro mensi vylet, abychom se uplne nevycerpali, ale nakonec z toho bylo zase asi 15km. Opet jsme se ztratili, opet jsme se nasli, opet nas Vietnamci nastvali, ale jinak pohoda. Udoli jak jinak nez krasny, dorazili jsme k jeskynni, kde ovsem zrovna naaaahodou kvuli nejake poledni prestavce nesvitilo svetlo... celovky jsme nemeli, takze nam pujcili (resp. museli jsme zaplatit) baterku, ktera ovsem byla uplne na nic, cili zazitek z jeskyne pomerne negativni... ale coz, dali jsme si pivecko a ne vzdycky se postesti vyhled z hospody na hory a pole s rejzi. :)) Takze nalada se zlepsila. Zpatky jsme si chteli zaplatit moto-taxi. Celou cestu nam tam porad nekdo vnucoval odvoz na motorce, ale zrovna v momente, kdy jsme to fakt potrebovali, najednou nikde nikdo nebyl. Takze jsme si vesnicku prosli asi trikrat tam a zpatky a nakonec se zadarilo. K ceste se radsi nebudu moc vyjadrovat, ale dojeli jsme zdarne a v bezpeci. :) Odpoledne jsme totalne odpadli, Martin jeste sel koupit trek na Fansipan, kterej ze zahadnejch duvodu zrovna nebyl k sehnani, nebyli lidi, cena zahadne stoupla... ackoliv se ptal den predtim a vse bylo ok, i kdybychom sli jen my dva. Nakonec se zadarilo, takze vcera rano jsem ja, Martin, pruvodce a nosic vyrazili ze zakladniho tabora z vysky 1900 metru. Daji se koupit treky na tri dny a dve noci nebo na dva dny a jednu noc, coz byla i nase volba. Pocasi se opravdu vydarilo. Cim jsme byli vys, tim se nam otvirali krasnejsi vyhledy na Sapu a okolni hory a udoli. Nadhera. Mraku bylo pomalu a spis se jen tak prevalovaly okolo. Bylo trochu zamlzeno, ale i to se postupem casu protrhalo. Nekteri borci si davaji Fansipan za jeden den - tam i zpatky. Vetsinou to ale trva tak ty dva dny. Nekdy lidi dolezou na vrchol behem toho prvniho dne, coz byl i nas pripad. Podarilo se nam to! :) Sice dneska mam nohy jak z gumy a to bahno jsme z nich jeste nedostala, ale stalo to za to. Ano, sli jsme v sandalech. Ne, nejsme uplni magori. Ano, prsty zustaly vsechny. :) Akorat se mi podarilo trochu si narazit malicek, ale to bych nebyla sikovna Zuzanka, kdyby se mi to nestalo dneska rano behem obycejneho hledani mista v kericku na vykonani jistych potreb... takze behem trekovani pohoda. :)) Cesta krasne rozmanita, kameny, koreny, dolu, nahoru, lesem, plani, vyhledy, slunicko... do kopce to teda byla streka, hur se mi dejchalo, pripadala jsem si jak funici parni lokomotiva, ale do finalniho tabora pod vrcholem jsme se dostali nekdy v pul treti, takze i pres lehci unavu jsme se rozhodli pokorit vrchol. Byla to streka, ale povedlo se. :) Nahore to bylo vazne uzasny, pobyli jsme si tam asi 45 minut, jen my dva a pruvodce, z mraku vystupovaly vrcholky hor a pripoustim, ze v prvni chvili se mi dokonce i chtelo trochu brecet, tak to bylo krasny a ja byla stastna, ze se nam to povedlo. :) Cestou dolu do nocniho tabora jsme videli krasnej zapad slunce, no parada. Bylo to ponekud brutalni, uz skoro padla tma, takze na radu se dostaly celovky a clovek musel dvakrat tak pozorne koukat na cestu. Z nocniho chozeni po horach urcite zvyk delat nechci, ale bylo to dobrodruzo. Pruvodce byl vetsi haceckar, svitil si pod nohy mobilem. :D Bohuzel jsme vyfasli partu asi 30 urvanejch a priopilejch Vietnamcu, co si dali tridenni trek (to teda nevim, co tam chtej delat), takze v mega stanu z bambusu jsme se fakt moc nevyspali. A jeste jsem mela deravej spacak, unava udelala taky svoje, takze nakonec ani Martinovy moirovy spodary a super-teply fusekle od sestrenky me nezachranily, klepala jsem kosu do rana. Ale ranni kaficko zabralo, po obede unava taky presla, takze ta gumovost nohou trochu zmizela a nakonec se mi slo docela pekne az dolu k vychozimu bodu, kde uz clovek skoro pres ty kameny bezel. :)) Zdolali jsme Fansipan! :) Od zitrka se ma pocasi pekne kazit, takze do Laosu mirime v pravy cas. Zitra nas ceka 10 hodin jizdy minibusem, tak drze palce. Za chvili mirime na veceri a pak uz se tesim na zaslouzenej spanek. :)

Jinak dekuju za maily vsem, co v posledni dobe napsali a nezlobte se, ze jsem jeste nezareagovala, ale individualni odpovedi aktualne nezvladam, casem urcite napisu, diky moc a ozyvejte se, jak se mate, jsem porad moc zvedava a kazdej kontakt s domovinou potesi! :)