LAOS

Ahoj, ahoj, ahoj! :) Tak vam opet pisu, tentokrat uz z Laosu. :) Jsme tu cca tyden a zatim se nam tu moc libi. Oproti hektickemu Vietnamu moc prijemna zmena, klidecek, zhruba tak o 80 procent mene motorek... :)) A moc prijemni lide. Ve Vietnamu jsme jich taky potkali spousta a mame veskrze dobry zkusenosti, ale cim vic na sever, tim ochota a lidi ubyvala a byli cim dal tim vic otravnejsi... 

Uprk do Laosu! Cesta minibusem do Dien Bien Phu (stale jeste Vietnam) trvala nakonec "jen" nejakych 8 nebo 9 hodin, zadky nas bolely a nohy jakbysmet, ale dali jsme to. Dien Bien na me pusobilo lehce depresivnim dojmem prihranicniho mesta, ale ubytovani jsme nasli... prekvapenim ovsem byl kompletne zech***ej zachod, ktery kazil dojem na jinak docela slusne vypadajicim pokoji. Jeste jsme jim tam museli vysvetlovat, ze to vazne chceme poradne umejt a ze osmrdlani sprchou nam teda nestaci... I klidne mistecko na veceri jsme nasli, vylezli si na dalsi z mnoha komunistickych pomniku s docela peknou vyhlidkou na mesto a uz si to supajdili do postylky, protoze nas cekalo vstavani ve trictvrte na pet rano. Uf.

LAOS 

Cesta pres hranice do  Muang Mai zabrala nejakych sedm hodin mensim autobusem, docela slusnym, ale nohy uz jsem mela z toho trekovani a posleze mackani v buse docela natekly a unaveny... Cesta sama o sobe na jednu stranu fakt moc pekna, vyhledy, kopce, udolicka... na stranu druhou to byla pekna brutalita, silnice asfalt zatim nepotkala, v podstate to byla jen silnicka ala udusana zemina lemujici upati hor do slusnejch serpentin... prezili jsme, hura! :) 

Na hranicich jsme si pekne pockali, Laosani maj opravdu relaxacni tempo. Kdyz uz jsme se naskladali do autobusu, ridic nas vsechny vyhnal, aby mohl s busem ujet pet metru pres hranice a pak jsme teprve mohli nastoupit, vazne jsme to nepochopili... 

MUANG MAI - LAOS

Do Muang Mai jsme se nejak museli dostat pres reku, coz znamenalo asi pulminutovou jizdu na sileny barce, do ktery jsme se ale skladali asi pul hodiny... Muang Mai nema moc s mestem co delat, je to dira, ale vazne ooobrovska. Nicmene jsme se rozhodli tam noc zustat a nehnat se hned dal, uz jsme meli cestovani busem docela plne zuby. Sehnat nekoho anglicky hovoriciho byl nadlidskej ukol, ale zadarilo se, zjistili jsme si informace o odjezdu busu do Oudomxai a ubytovani bylo taky, ehm, uchazejici. Minimalne postel byla fakt cista. Rano prselo jako z konve, takze jsme se rozhodli jet az polednim busem. Ocekavaneho tuk-tuku dole u reky jsme se nedockali, ale nakonec nas vzal jeden majitel cestovky, co zrovna mel cestu do Luang Prabangu, cena stejna jako busem a meli jsme to rychlejsi a s vetsim pohodlim. Jupi! :)

P.S. Beerlao je moc, moc dobry pivo!

OUDOMXAI

Prijemny, maly mesto. Nasli jsme si moc krasny ubytovani, prijemny, vsechno cistoucky. Odpoledne jsme se zasnili nad pivem a snovali plany na dalsi dny... oproti puvodnimu zameru jsme ale opet nasedli do busu, uz ctvrty den po sobe. Bohuzel Oudomxai trochu zklamalo v tom, ze jsme v podstate nic nemohli delat samostatne. Na vsechno to chtelo agenturu, nic nebylo ve vzdalenosti  "peskobusu" a hlavne ani mapy nebyly, takze to bychom se opravdu bez guida asi ztratili. Prvni destinace, na kterou jsme se opravdu tesili, byla (a stale je) Luang Prabang.

LUANG PRABANG

Moc, moc, moc krasny, zeleny a prijemny mesto. Zatim koukam, ze v souvislosti s Laosem pouzivam slovo "prijemny" docela casto. :) Puvodne jsme tu planovali tak tri ctyri dny, uz jsme tady den paty. :)) Je tu celkem asi 34 chramu, ale vsechny se vazne projit nedaj. :)) Ciste ulice, upravene domky, vsude vlajici oranzove habity budhistickych mnichu, palmy, bezvadna atmosfera... a KLID! Jo, jsou tu turisti, jezdi tu motorky, ale vsechno je to vazne takove klidne. Cloveku to po tom Vietnamu prijde az neuveritelne, ac tam ten ruch k mestum proste patril... kazda ta zeme ma neco do sebe.

Sehnali jsme si fajn stylovy ubytko a prvni den si dali prochazku po asi deseti chramech a vrhli se na objevovani vecerniho marketu, kterej je vyyybornej. :) Uz jsem si stihla ulovit moc krasny nausnice. :) A taky je tu ulicka jenom s jidelnama, kde si muzete nandat, co hrdlo raci a je tu snad uplne vsechno. :)) A moc dobry. Akorat jak je to tam cely vecer a s nudlema (vlastne s nicim) se nikdo moc neohriva, tak to je trochu studeny... coz je minus, ale jinak dobry. A ty ovocny dzusy s kokosovym mlikem!!! :)

Druhej den jsme vyrazili na vodopad Tat Kuang Si - velkej, krasnej, voda FAKT studena, ale paradni. Fajn vylet, horsi zaver. Rano jsem mela vybornou oblozenou bagetu z trhu a pak u vodopadu jsme si davali z Martinem ovocnej sejk a v necem musela byt nejaka mikromolekula, ktera se nejak nekamaradila s mym zaludkem a vecerni dialog s toaletou byl na spadnuti... Nicmene jsem to prezila a druhy den jsme mohli vyrazit na zakoupeny dvoudenni trek do hooooor a vesnic. :)

Uplne fresh jsem se ale nakonec necitila, ale protoze trek byl vazne pohodovy, tak se to zvladlo. Ibalgin a poobedni sloficek na kopci oblezenym polickama mi dost pomohl a uz jsem byla zase fit. Nas pruvodce byl z kmene Hmongu, hodne nam toho povedel o zivote kmene. V Laosu jsou vlastne tri skupiny obyvatel: Hmongove, Khamu a Laosane. A to se jeste Khamu a Hmongove musi ucit laostinu, protoze jejich jazyk je uplne jiny. Podivali jsme se do par vesnic, u kazde vesnice nam pruvodce rekl neco zajimavyho, co se tykalo zivota toho ktereho kmene. A nakonec jsme zakotvili ve vesnici kmene Khamu, kde jsme prespavali, tomu se rika "homestay". Pocasi vyslo nadherne, trek byl spis ve stylu lina prochazka, ale to nam uplne sedlo, Martinovi taky nebylo nejlip... Priroda jak jinak nez nadherna, tudiz Martin porad fotil (a stale foti) jak zbesilej. :)) Vecer jsme si povidali s pruvodcem, uvaril nam vybornou veceri, pripadala jsem si precpana jako prase, ale az druhy den jsem zjistila, ze to nebylo mnozstvim (tolik jsem toho nesporadala), ale REJZI! Blbou, pitomou sticky rejzi. V noci jsem si pripadala jako balon, se divim, ze nas bambusovej baracek neodletel.

Den druhy jsme si prosli vesnici a vydali se na turu k vodopadu. Tam nas cekalo co...? No sloni prece! :) Ze slibovane 30-40 minutove jizdy nakonec bylo slabouckych 20 minut, pet minut v lese, slon se parkrat otocil ve vodopadu... ale bylo to fajn, jizdu na slonovi si muzu ve svem "must do and must see" odskrtnout. :)) Vodopady (Tad Sae) se nakonec tahly docela daleko do nitra lesa, voda nadherne cista a tyrkysova... a taky ukrutne studena, ale nakonec to bylo prijemne osvezujici.

Po vyrachani jsme se vydali kousek na kajaky. Dve hodiny paaadlovani! Dobra, Martin za mnou se nadrel vic, ale taky jsem se snazila. :) Mezi vsim tim padlovanim se konal obed, opet specialni odruda rejze "sticky rice" a kuratko. Dohromady jsem snedla tak dve a pul sousta a za dve minuty ze me byl zase balon, almara, nadmutej slon. Moje hypoteza o rejzi se potvrdila, uz tu lepivou svini nechci nikdy videt. A muzou mi cpat horem dolem jak ma uzasnou energetickou hodnotu a blahodarny ucinek na zdravi, s mym travicim systemem se teda krute nekamaradi.

Kajakovani jsme i s par perejema v pohode zmakli, palmove scenerie krasne... ale ta Berounka je mozna precijen zabavnejsi. :)) 

Vecer jsme se akorat tak zmohli svalit na postel, vyrazili jsme teda jeste na zapad slunce na Phu Si kopec, ale tech lidi tam... Vaclavak, normalni Vaclavak.

Dneska jsme si dali posledni chram,  laoskou masaz a snidani i veceri v indicky restauraci. :)) A zejtra na lodi do Par Bengu! Ahoooooj!