Laos, Laos a zase Laos

Halo, halo, hlasi se cestovatelsky zpravodaj z Thajska. :) Ano, uz je to tak, Laos nenavratne za nami, leti to neuveritelne...

PAK BENG

Naposled jsem vam psala z Luang Prabangu, pro me urcite jedno z nejkrasnejsich mist Laosu. Cesta lodi (slow boat, jeste byla moznost fast boat, ale to bychom asi umrzli ve vetru, je to FAKT rychly...) se zdala jako dobry napad. 8 hodin sice bylo hodne uz zpocatku, co jsme to planovali, ale rikali jsme si, ze to bude zase prijemna zmena oproti klasickemu autobusu. Byla, ale kdyz se cesta z 8 hodin protahla na 10, tak uz nas to VAZNE nebavilo, dorazili jsme za tmy, lehce vymrzli a docela utahani... Pak Beng je pouze prestupni dira pro lidi cestujici prevazne z Thajska do Laosu nebo pro ty blazny, co si mysli, ze lod je dobrej napad. :)) Ale jo, bylo to fajn. A kdyz uz jsem se zacala nudit, knizka to zachranila. (Kulturni okenko: Paolo Coelho, Jedenact minut - doporucuji). Kazdopadne prespat se v Pak Bengu dalo a rano uz sup zpatky do Oudomxai a pak do Luang Namtha. 

Zajimave, jak v kazde zemi maji jinak dlouhe vzdalenosti - nebo spis predstavy o nich. :D Ve Vietnamu bylo 7 kilometru vetsinou minimalne tak o dva tri kilaky min, v Laosu to bylo tak nejak obracene. :)) Rano jsme se totiz museli optat na autobusak, ktery udajne lezel necely kilometr po silnici od naseho guest housu. Chyba lavky, bylo to rozhodne dal a malem jsme ho nenasli. Kdyby u silnice u par drevenych baracku nestaly dva minibusy, tak vazne nepozname, ze se jedna o autobusak. :D Meli jsme jeste cas, takze k snidani jsme si dali nasi oblibenou zeleninovou polevku s hovezim masickem (a to je Martin nepolivkovej) a za chvili uz jsme frceli. 

Cesta autobusem docela v klidu, akorat jsme porad, ale PORAD zastavovali a nabirali dalsi lidi. Pro Laosany zrejme soucast koloritu a naramna prdel, porad se tomu mackani jen smali, sedeli si doslova mezi nohama, no proste vsude, kde byl milimetr mista. A furt do tech minibusu cpou nejaky pytle s kramama, takze clovek se musi prodirat mezi pytlema nebo na nich rovnou sedet. Nastesti jsme meli svoje mistecka, i kdyz Martin v ulicce to mel obcas trochu narocny. :))

V Oudomxai bychom museli cekat zase dobu na autobus do Luang Namthy, takze jsme se rozhodli, radne v relaxacnim laoskem tempu, zustat v Oudomxai jeste jednu noc a vyjet rano.

LUANG NAMTHA

Autobus misto v pul desate odjel samozrejme az v deset. Nastesti tedy moc nezastavoval, jen zpocatku to byla opet trochu krusna cesta. Pro Martina. Sedeli jsme v minibuse az uplne vzadu a prisedl si k nam stary dedecek. No co, jsme si rikali, rachiticky dedula je skladny a moc mista nezabira. Ale to nebyl rachiticky dedula, to byl rachiticky dobytek. Bliz k Cine Laosani nabiraji prasacke zvyklosti a flusou vsude kolem sebe. Dedula flusal porad pod sebe, z neznamych duvodu chtel po Martinovi masaz krku nebo co... porad zmoulal nejakej odpornej rucnicek, nejak nevedel co s nim, a pak si jim obmotal hlavu a rozhodl se usnout Martinovi na rameni... :D Nastesti po nejake te hodine vystoupil.

Z autobusaku, nove vybudovaneho asi 7 kilaku od mesta, jsme byli nuceni vzit si tuk-tuk, ale zdarne jsme dojeli, hotel nasli... moc peknej pokoj, ALE... hned vedle udelali z pokoje hracske doupe, takze magorsky Cinani tam do noci hrali... a ted se podrzte... domino. Nejaky velky elektricky, co furt delalo kraval... Pozdeji jsme se prestehovali do uplne jineho hotelu. :)

Luang Namtha neni sama o sobe nicim zajimava, obehali jsme par agentur a dali si opet trek do hor. Nase oblibene dva dny a jednu noc ve vesnici lidi z Akha kmene. Coz mi pripomina, ze jsem minule psala neco o tom, ze v Laosu jsou nejake dva tri kmeny. Tak to je blabol, je jich tam mnohem vic. Trek byl moc fajn, narazili jsme na Francouze a Rakusanku, co chteli taky trekovat, tak nas to nakonec vyslo pro ctyri lidi levneji a jeste jsme si popovidali. 

Dzungle vazne nadherna, rozmanita, porad se menici, videli jsme divoky bananovniky, ratan, kardamom, divokou skorici, spoustu bambusu... Pak taky rostlinu, ze ktery lidi vyrabej kostata a exportujou je do Thajska. :)) V nekterych fazich to byla vazne DZUNGLE, pruvodce musel cestu prosekavat macetou a clovek chvilema nevedel, jestli ma koukat spis pod nohy nebo kolem sve hlavy... vetve byly uplne vsude, ale oci jsme uchranili, trochu jsem si nakopla palec, ale to uz je davno v pohode. Akha vesnice na kopci, moc prijemna, zalita sluncem, zadna turisticka atrakce, proste autenticka vesnice... prasatka pobihala uplne vsude, deti se na nas porad smaly a byly hrozne hravy, jen starsi generace si nas prohlizela bez valnejsiho nadseni, ale to je docela pochopitelny... kazdopadne kus penez, ktere jsme za vylet zaplatili, jde lidem do vesnice. Uz se jim tam napr. vybudovaly studny, takze nejake ulehceni v zivote.

Co me zarazilo, ze se lide v tehle vesnicich dozivaji mnohem vyssiho veku nez prumerny Laosan, ktery se doziva cca 55 nebo tak nejak. Ale je fakt, ze ziji proste zdrave, tvrda prace na poli predstavuje fyzicky trenink, zadny nezdravy jidla a hlavne zadne znecisteni vyfukama a podobne. Takze prumerny vek je tak 75 nebo i 80 let. 

Mimochodem, jsem rada, ze jsem se narodila u nas. Ted uz to tu zakazala vlada, ale jeste pred par lety se lidi Akha kmene drzeli dost krute tradice, ze pokud se narodi zene dvojcata, jedno (nebo obe, to si ted nejsem jista) dite se musi zabit a rodina je vyhana pryc z vesnice. Jde o tradici udrzovani dobreho ducha a pokud se narodi dvojcata, rovnovahu ducha vesnice a kmene se narusi. No hrozny. Stejne padly na hlavu jako zenska obrizka v Africe. Stejne si myslim, ze nekde ten zvyk urcite jeste pretrvava, pochybuju, ze vlada vsechno kontroluje.

Dalsi zvyk, ktery ovsem vznikl s nastupem turismu, je namlouvani pri masazi. :)) Fakt nejdivnejsi a nejvtipnejsi masaz, co jsem zazila. Normalne obleceni sebou turisti flaknou do rady a nastupuji mistni devcata, ovladajici Akha masaz. No, ta moje ji moc neumela a ta Martinova taky ne. :D A hned nato prijdou na scenu mistni mladi hosani a porad do holek rejpou, snazej se je prekecat na rande... no silenost. Takze po noze se mi neustale valel nejakej slintajici mladik, "moje" devcice se ho porad snazila odhanet... proste zazitek z jineho sveta. :)

Zapomnela jsem zminit jidlo!!! Na tehle trecich se podava tradicni laoske jidlo, serviruje se na bananovych listech (proste se vykydnou hromadky jidla na listy) a zpravidla se jeden obed ji ciste rukama. Takze jsme si vsichni chrochtali jako prasatka v chlive a uzivali si rajcatovej sosicek, masicko, mixovanou zeleninu, rejzi... Mimochodem vyborna je kombinace sladke dyne a baklazanu na slano s ryzi. :)

Jinak zaludek take upravujeme a desinfikujeme vzdy davkou lao-lao. Aneb laoske rejzove "whisky".

Tak, to by bylo k vyletu. V Luang Namthe jsme opet neodolali a zasli do indicke restaurace... no, uz se nemuzu dockat. :))

VIENG PHOUKA

Po Luang Namthe jsme vyrazili do prakticky posledni nasi destinace v Laosu, Vieng Phouky. Je to takova mala vesnice, turismus tam pronikl pomerne nedavno, nic zvlastniho se tam nedeje. Turisticke informace naprosto na nic, byli jsme tam trikrat a nikdo se neukazal... taky jsme se pokouseli najit neexistujici chram, docela legrace. :))

Cesta tam relativne brutalni, autobus spatne doviral dvere od kufru a my nemeli jinou moznost, nez sedet vzadu... Silnice prasna, takze si dovedete predstavit tu "srandu". Valnou cast cesty jsem mela kolem obliceje omotanou mikinu, abych vubec mohla dychat. A celi jsme samozrejme byli od prachu, z dreadu jsem mohla ten bordel sypat. Sranda taky byla, kdyz si ridic uprostred cesty zastavil a dosel si na market, aby si deset minut mohl vybirat toho nejkrasnejsiho netopyra k veceri... :))

Ubytko ve Vieng Phouka zcela zakladni a drevene, ale spat se tam dalo pekne, zahradka pred chatkama... Narazili jsme tam na Francouzsky parecek, tak jsme nakonec jeli s nima na trek. Na zcela stejne vlne jako my nebyli, kluk byl lehce studenej cumak, ale jinak docela sympaticky. Opet dzungle stridala dzugli, ale opet byla stale jina a menici se. Krasa. Az na ty pijavice. Devky se mi rozhodly vysat moje nozicky, ale ja se nedala. Vsechny jsem je orvala, asi sest jich na me bylo. A jedna mrska mi stihla ulovit a zakousnout malicek, ale taky jsem ji zneskodnila a vecer nebylo po kousnuti ani pamatky. Uf. :) 

Pruvodce byl tentokrat trochu horsi, chvilema byl neuveritelne pomalej, ze jsme si pripadali jako pani radova na prochazce... Ani tolik informaci nam nerekl, zato lao-lao mu chutnala velmi. :)) Prohlidli jsme si dve vesnice a zustali s jednim kmenem, jehoz jmeno si ted nemuzu vybavit, ani ho nemuzu vyguglit, tak pozdeji doplnim. "Koupelna" teda nejhorsi v zivote, musi se z kopce dolu k "rece", coz je malej curek a tam jakasi studanka... no, nezavidim jim to, hlavne to noseni vody. Nejlepsi byla 80 babca, uzasne vitalni, takovou zivou jiskru v ocich mela... a deset deti a tunu vnoucat a pravnoucat. Krasna to zena, usmevava, komunikativni (ne, ze bychom si rozumeli, ale pruvodce prekladal)... :)

Druhy den pruvodce chozeni o dost zkratil, to bylo zklamani, sli jsme slabe dve hodinky... ale pak to vylepsil navstevou krapnikove jeskyne. Fakt parada, nadhera. Jeskyne byla obrovska, zadny turisticky brutal barevny osviceni, pekne baterky a celovky...

Odpoledne jsme se vratili do Vieng Phouky, ze pojedeme rano na hranice do Houay Xai a pak hura do Thajska. Vecer jsme jeste skakli s pruvodcem na pivo a na veceri, kde doslo ke kurioznimu nedorozumeni. :) Objednali jsme si nudle s masem a vajickem, pruvodce prekladal, ale s "cisnikem" laborovali nad objednavkou podezrele dlouho a porad se hihnali. Za chvili nam pak priletely obrovske misy s nudlema, bylo to naprosto dokonaly, ale nesneditelny. Pak jsme se dozvedeli, ze to na tabuli, kde bylo napsane menu, pekne popletli. Byly to vlastne dve jidla - a oni nam je zmixovali dohromady. :D A to jsme si chteli dat malou veceri...

Jeste bych mohla zminit velmi zvlastni vkus laoskych zen... :) Nosej kolikrat moc pekny tradicni sukne, ktery se obvazujou kolem sebe, vlastne je to takovej pruh latky. A tuhle sukynku az prilis casto doplnujou neuveritelne hnusnejma svetrikama v kriklavejch barvach a vzorech. A to uz radeji nemluvim o ponozkach ve vietnamkach nebo sandalech... tradicne jsou to fusekle s jahudkama nebo smajlikama, opet v primo ocirvoucich barvach. :))

HOUAY XAI

Turisticke, rozhodne drazsi nez zbytek Laosu, lec celkem prijemne. Vylezli jsme na posledni laosky chram, pokochali se poslednim laoskym zapadem slunce a dali si posledni laoskou hodinovou masaz nohou. Uuuuzasne. :)) A rano pak sup sup pres reku do Thajska, ale o tom az priste, uz jsem nejaka vycerpana. :)) 

Kazdopadne se mame moc fajn, jsme zdravi, ted si uzivame Chiang Mai, zitra opet razime na dvoudenni vylet a v patek nas ceka lekce VARENI! Chystam se ovladnout thajskou kuchyni, tak drzte palce mne i panvickam... :))