Zpravodaj se opet hlasi ze sveta! :) Aktualne uzivame posledni chvile ve meste, nez se vrhneme na nekolika hodinovou cestu pres Chiang Mai a Bangkok na Koh Samet, prvni ostrovni vlastovku Thajskeho dobrodruzstvi. Vlastne tedy uz druhou, pokud pocitam prvni navstevu Thajska v zari. Snad bude tahle vlastovka ve znameni lepsiho pocasi, ktere nam ovsem posledni dobou vychazi vice nez pekne.
CHIANG RAI
Nastesti na hranicich slo vse rychle, vetsi mackanice byla ve smeru na Laos, takze jsme to zvladli opravdu v rekordnim case. A svete div se, potkali jsme ceskeho Tomase! Bylo fajn zase jednou pouzit cestinu jinak nez s Martinem mezi sebou, uz nejak automaticky clovek na ostatni cestovatele vytahuje anglictinu. Pracoval dva mesice v Bangkoku, tak nam dal i nejake tipy co a jak, moc pekne jsme si popovidali. A popijeli pivecko. Chang. Dobre, lec po ranu dela tezkou hlavu - aneb "changover" nas obcas lehce prepadne. A to ani clovek nemusi vypit "janevimkolik" piv, drzime se stridme. ;)
Chiang Rai je takove mensi mestecko, docela prijemne, prosli jsme zase par chramu... Ale bohuzel uz jsme trochu "overtempled", je tech chramu proste moc. :) Ale porad je radi navstevujeme, lec nadseni uz neni tak velke a zdaleka nenavstevujeme vsechny.
Nicmene prvni den jsme jeli par kilometru za mesto na White temple. Zacali ho stavet v roce 1995 a jeste stale neni dokoncen. Jedna se o cely komplex budov, samotny chram jeste nema ani dokoncenou vnitrni vyzdobu, coz je brutalne futuristicka malba obsahujici podobizny Supermana, Batmana a Dartha Vadera nakombinovana s historickymi motivy z Buddhova zivota... no, urcite by stalo za to videt cely chram dokonceny. Jinak vsechno je FAKT bily, vazne UPLNE bily, dozdobeny mozaikou z malych zrcadlovych stripku. Chram je trochu ve stylu "Mrazik potkal Orient". Jako kdyby pouzil tu svoji berlicku... :)) Urcite to stoji za to, samotna Chiang Rai jinak neni nicim az tak specialni.
Specialni mozna bylo nase ubytovani nebo spise kolegove na patre. Ubytko zakladni, dobra cena, sousedi hlucni. Nekdy ve tri rano nas probudil soulozici parecek, ktery se evidentne papirovymi zdmi vubec nezabyval. Slecna aspirujici na pornoherecku roku nas nenechavala na pochybach, ze si to velmi uziva. Nicmene asi nechapala, ze by nekdo v baraku taky rad spal. Pres den uz jsme na hlucnou noc skoro zapomneli, tak si to ty dva uzili, prejme jim to, ze... :) Odpoledne jsme si sli dat na pokoj nejake veci a tesili se na veceri, kdyz v tom muj jiz lehce paranoidni sluch cosi zavetril. Ne, nezdalo se nam to. Parecek jiz opet aspiroval na exhibicionisticky a zarucene nejhlucnejsi vykon roku. Bohuzel jsme opet byli nechteni posluchaci. Tak jsme se zdekovali a doufali v klidnejsi zitrky, bohudik se asi odstehovali a uz oblazuji svym sexualnim zivotem nekoho jineho. :)) Kazdopadne ted uz mam po ruce vzdycky sluchatka s muzikou... :)
Abych nezapomnela, Chiang Rai nam nabidla i jine, meditacni zazitky oblazujici mysl i telo. Dalsi thajska masaz, ktera v mych predstavach vypadala podle vyse uvedeneho popisu, ale realita byla mnohem brutalnejsi. Tak tuhle masaz jsem vazne pocitila PORADNE. Thajka byla docela vazba a vubec se se mnou neparala, ale aspon mi ty svaly skutecne dost promasirovala. Kam se hrabe nejaka relaxacni masaz, tohle byl masakr, ale fungoval, nicmene jsem si moc neodpocinula. :))
Jinak uz se zase cpeme zelenym kari, cervenym kari, nudlema a vubec... moc nam chutna, takze s tim hubnutim to nebude tak zhave. :))
CHIANG MAI
Cesta do Chiang Maie probihala docela v klidu, ovsem natrasalo nas to dost. Sedeli jsme uplne vzadu, vedle nas sedeli dva buddhisticky mnichove... Jeden chudak problil skoro celou cestu, asi mu ty zatacky moc nesedli...
Chiang Mai uz je skutecne velke mesto, spousta lidi, turistu, vice motorek, vice aut... Kazdopadne atmosfera nas pohltila, takze jsme tu nakonec stravili asi sest dni (vcetne dvoudenniho treku). Prvni dve noci jsme byli ubytovani v jednom malem guest housu, majitel Francouz, pusobil trochu silene, lec sympaticky, fanda marihuany... Bohuzel recepcni krava, i pres nase ujistovani, ze po treku rozhodne prijdeme zpatky (nechavali jsme si tam veci), nam neudelala rezervaci a vecer po docela narocnem dni jsme museli shanet novy hotel. Nasli, bohudik. :)
Trek byl tentokrat skutecne ve znameni masoveho turismu, bylo nas snad 17 (sraci nam rekli, ze nas bude maximalne 10). Kazdopadne i presto to bylo fajn, ackoliv se clovek chvilema neubranil pocitu, ze nas berou jak nejake stado. Pruvodce na hovno, sel porad vzadu, museli jsme cekat a cekat a cekat... nic moc nam toho nerekl, takze informacni hodnota vyletu byla celkem nulova, ale zazili jsme toho i tak dost. Kazdopadne neco podobneho jsme ocekavali, takze zklamani nebylo az takove.
Spali jsme ve vesnici, kde ziji Karenove, "Long-neck people" pochazejici z Barmy. Zeny z kmene si nasazuji na krk kovove nahrdelniky - obruce, kterymi si prodluzuji krk. Nechapu uplne, jak s tim muzou normalne zit, ale evidentne jim to jde. Porad se tahle tradice drzi, nasazuji ty kruhy uz i malym holcickam.
Vylet prirodou nebyl az tak dechberouci, ale hezke to bylo, pokud jsme zrovna nesli po betonove ceste... Martin se moc tesil na roj leonidu na nocni obloze, bohuzel kvuli opravdu HODNE zaricimu mesici nebylo skoro nic videt, jasno moc nebylo tak jako tak... takze pozorovani hvezd se sice konalo, ale ne moc uspesne. Hvezdy nekdy priste... :)
Druhy den treku jsme byli na vylete na bambusovych raftech - pomale, nudne, nezazivne, potesilo, nenadchlo. Jizda na slonech byla o moc lepsi. Porad jeste doufam, ze se o ty slony hezky staraji a nechodi takhle non-stop. Koupili jsme i trs bananu a krmili je. :) Martin si vyzkousel jizdu primo na slonim krku, nespadl, sikula. :)
Nejlepsi cast vyletu predstavovalo raftovani na rece, dokonce i nejake ty pereje byly, rychla voda... suchy jsme nezustali, ale aspon to byla sranda. :)
Malem bych zapomnela na vylet do Orchidejove zahrady, orchideje zrovna kvetly... :) Maminko, ty bys sis tady na te zahrade ulitla. :)) A ta spousta obrovskych motylu!
O oslavach uplnku se rozepisu priste, nejak jsem se nechala tim psanim unest a nestihaaaaaam. :) Kazdopadne to bylo fajn, ted ujizdime z Pai, zase jine mestecko, kde uctivaji spise Boba Marleyho nez Buddhu a dreadaru je tady na kazdym rohu snad dvacet. :D Tak zase priste!
Žádné komentáře:
Okomentovat