Rabbit island - Kambodza... a spousta Vietnamu

Tak tedy zpatky v Kambodzi. Vcera uz jsem nakonec nic nenapsala, naprdli nas v restauraci, tak nebyla moc nalada. A ted mi nefunguje blogger, vyborne... pokusim se to sesmolit v mailu a poslat, co nejdrive to pujde.

RABBIT ISLAND

Jezisi, ja fakt musim byt strucnejsi. :D Rabbit island je kambodzsky raj klidu. Je to ostrov pomerne maly, da se projit za dve hodinky. My, co jsme se trochu ztratili, jsme ho prosli za tri. :)) Ale bylo to dobrozdruzne. Martin, magor, si ani nevzal sandale, ja uz bych mela ukopane vsechny palce. :)) Zije tam i dost lidi v ruzne rozhazenych domeckach, zivi se rybolovem... spousta peknych plazi, ale nepouzitelnych prave kvuli rybolovu. Byly by tam i krasne koraly, ale protoze mistni sezerou vsechno, co se hejbe, tak je kraby nemuzou udrzovat. Mimochodem kraby moc dobry. :) A palacinky! Si tu na nich pestuju zavislost. S bananem a cokoladou. Bydleli jsme v bambusovo-rakosovy chysi minutku od plaze, na tomhle miste relaxu jsme nakonec odfukovali pet dni. A potkali jsme (znovu) jednu bezvadnou Welsanku, kterou jsme prvne potkali v Siem Reapu, cestovala s nami pak jeste na Phu Quoc. Co vic o ostrovu napsat, valendo, hamaky, cteni knizky, vylet na Snake Island (se spinavou plazi - nechapu, proc si plaze od toho bordelu proste nevycistej... kazdopadne kdyz na to clovek zapomnel, parada). Po potrebnem vyrelaxovani jsme absolvovali cestu na hranice s Vietnamem - Ha Tien. Jo, abych nezapomnela - na Rabbit islandu jsem videla snad nejkrasnejsi zapad slunce v zivote, fakt nadhera, takovejch barev...!

PHU QUOC - VIETNAM

Ostrov je kousek od Rabbit islandu, ale protoze je uz vietnamskej, musi se na hranice a kazdej musi absolvovat onu povinnou a unavnou anabazi s urednikama, razitka, kontroly, bla bla... fakt je to unavny. Na Phu Quoc jsme jeli snad hodinu a pul (pouze lodi, cela cesta byla tak na vic jak tri hodiny), stihli jsme brutalne zmoknout a v one lodi na ostrov byla klimatizace snad na patnacti stupnich, takze "uzasny"... ale neonemocnela jsem. :)

Na Phu Quocu jsme se ubytovali kousek od plazi, moc pekny ubytovani s verandou, hamakama... takze tam se odehravaly nase vecery, dokud jsme vycerpanim v pul desate nepadli. :D V Lonely Planet pisou, ze je ostrov teprve na zacatku turisticke ery, ale spousta opustenych hotelu vypovida o necem trochu jinem. A nektere kusy plaze byly zase od odpadku, coz dohromady budilo dojem jakesi zasle slavy. Ale byla tam i pekna mista s restauracema, stoly primo na plazi, kousek opodal skaliska a utesy, rybarske lode v dali ve svetle zapadajiciho slunce... jsem se nejak zasnila. :) Kazdopadne prvni den jsme jeli na jih, druhy den na sever. Transportni prostredek - motorka (maminko, neboj). Martin jel fakt opatrne a az na nektere debily, ktere clovek najde na vsech silnicich sveta, jezdili lidi docela v pohode. Jak uz jsem psala, Asiatum zadek prirostl k motorce hodne rychle. Silnice sice byly prevazne ve stavu, ze jsem si v zaveru druheho dne pripadala jako motokrosovy zavodnik, ale protoze provoz byl minimalni, tak jsme dojeli uspesne. Oba dva dny jsme navstivili moc pekny plaze. Ta prvni vypadala jako z reklamy na cestovku (az na nejaky ten odpadek... a to je Vietnam fakt cistej, opravdu se tu o to staraj, oproti Kambodze je vse takove trochu vic uhlednejsi), v mori pluly maly meduzky, nadherny hejno asi triceti ruzne barevnejch obludek. :) Videli jsme nejaky ten vodopad, ja si tady nemuzu odpustit aspon kafe denne. :) Asi jsem nepila lepsi, fakt uzasny, s kondenzovanym mlikem a ledem jako ice coffee. :) Krasne voni, je to uplne Tiramisu k piti, cuchali jsme ho i na trhu, ale kam bychom to dali na dalsich deset mesicu... Zpatky k cestovani. Bohuzel nas sem tam stihne dest, co se da delat, obdobi destu sice na jihozapade konci, ale na vychodnim pobrezi zase zacina. :(( At se clovek snazi sebevic, tak na nejaky to obdobi destu pri takovyhle ceste proste stejne narazi. Nutno ovsem podotknout, ze jsme puvodne nevedeli, ze Vietnam ma oproti jinejm zemim dve obdobi destu... Ale co, no, pocasi nas sice obcas pekne namichne, ale neni to tak spatny. :) Co se tyce deste, tomu jsme celili prave na Phu Quocu druhej den naseho motorkoveho cestovani. Schylovalo se k desti a my zrovna jeli na plaz na vychodnim pobrezi. Tam jsme nakonec nedojeli, protoze nebyl cas a prilezitost. Na ceste tam, uprostred niceho - dzungle (Phu Quoc je snad ze 70% narodni park), se nad nama zacal rysovat nepeknej cernewj mrak. Uplne nahodou jsme objevili hrbitov, kterej ma kryte hrobky strechou z vlnityho plechu (nebo co to bylo), tak jsme se tam jeli schovat. Nakonec jsme na milem hrbituvku zkejsli snad hodinu, protoze mrak krouzil nad nama. V mezicase jsme si vypraveli s Niou (ta Welsanka) historky za zivota a snazila se nas naucit neco z Welstiny... silenej jazyk. :D Ale je super, ze ve Walesu stale zivej, ani jsme nevedela, ze se normalne vyucuje ve skole. Dest presel, takze louzema nelouzema zpatky do mestecka a pak na veceri, ktera byla na nocnim trhnu vynikajici. :) Prvni vecer jsme napriklad meli rybu, osmazenou, k tomu chilli, ryzi, spustu zeleniny a ryzove placky, ze kterych jsme si sami delali jarni zavitky a cpali do toho vsechno to masicko, nudlicky, zeleninku... mimochodem ve Vietnamu maj naprosto bozi polivky. :) Aaaa, zase nestiham. Tak honem honem dal.

RACH GIA

Nase zastavka do Can Tho byla pres Rach Gia. Naprosto neturisticke mesto, nikdo neumi anglicky (coz je u Vietnamcu vseobecne problem, Kambodzani jsou v tomhle ohledu mnohem vzdelanejsi), ale hotel jsme si nasli, jidlo jsme si taky nasli, kafe jsme si taky nasli, pivo jsme si taky nasli... :)

CAN THO

Delta Mekongu. Do Can Tho jsme jeli prave kvuli Mekongu, resp. vyletu na rece a plovoucimu trhu. Vylet trval vic jak sedm hodin. Naivne jsme nesnidali, protoze jsme se domnivali, ze bude moznost na trhu, coz nam bylo i receno... nakonec se toto nekonalo, takze az nekdy o tri hodiny pozdeji jsme si dali jeden malej melounek... Vstavali jsme totiz uz nekdy v pet, takze na snidani ani nebyl cas a chut. Kazdopadne vylet jinak moc peknej, protahli nas plovoucima trhama, kde kazda lod vezla jinej naklad, zeleninu, ovoce... je neuveritelny, ze jim to takhle porad funguje. Zkousela jsem si predstavit takovejhle trh na Vltave, nekde u Strelaku... :D Protahli nas tovarnou na nudle, pruvodkyne neumela ani prd anglicky, ale jinak moc zajimavy, Martin si zkusil uplacat placku na nudle, pekne mu to slo. :) Projizdeli jsme malejma kanalama, okolo palmy a jina flora, moc pekny. Nakonec se konal obed, ze kteryho mi bylo pekne zle. Byly to presmazeny jarni zavitky, ktery byly tak mastny, ze bych nikomu neprala moje zaludecni muka... :) Trapny ovsem na obede bylo, ze nasi pruvodci = vezli nas na lodce, chteli po nas zaplatit obed. Nikdo nam nic nerekl, pak se prinesl ucet a najednou, ze je tam jeste treti obed - a ten je pruvodce. To nas namichlo, za vylet jsme si zaplatili a fakt, ze automaticky pocitaj s tim, ze jim zacalujeme obed, se nam dost nelibil. Milionari nejsme (tedy v prepoctu na dongy - vietnamskou menu - jo... :D) a oni se zachovali zpusobem, ze si asi trhame prachy ze stromu nebo co. Nicmene vylet se vydaril, zminena ovocna zahrada sice obsahovala jen talir s banany, pomelo a nejaky hrozny, ale co... :))

HO CHI MINH CITY - SAIGON

Do Saigonu jsme jeli nocnim autobusem, cca 10 hodin z Can Tho. Docela v pohode, akorat s jednim malym hackem. Nocnak nemel funkcni zachod a pivo se ve mne zacalo ozyvat. Nakonec jsem to zaspala, prvni a jedina pauza byla po trech hodinach. Nechapu, jak vubec muzou pustit dalkovej autobus na silnici bez funkcniho zachodu. Cesta jinak v pohode, v minibuse do centra jsme pak potkali dve vyborny asi petasedesatnice z Kanady. Tak uz mame pozvani do Vancouveru. :)) Ubytko v pohode, chteli nas narvat do pokoje bez okna, ale nedali jsme se. Jinak lidi tady zatim fakt mili a v pohode. Slyseli jsme, ze na severu to udajne neni az takhle pozitivni, ale uvidime... Saigon je vazne mega rusne mesto, tedy co se centra tyce, jinak je to jako kazde jine mesto - nebo spis dlouha vesnice v pripade Vietnamu. Dojeli jsme v sest rano, odpoledne jsme si dali War Remnants Museum. Aneb valka ve Vietnamu s USA. No, z Tuol Slengu v Phnom Phenu jsem mela hodne depresivni pocit, ale s timhle se to neda srovnat. Vubec jsme netusila, ze valka trvala celkem 17 let. A ze americka cast Vietnamu si napadeni socialistickym zbytkem Vietnamu jenom vycucala z prstu. Komunisty sice taky nesnasim, ale to, co vyvadeli Americani, no z toho mi bylo fakt na bliti. Detailni popisy muceni, ktery vymysleli plus podminky, ve kterejch vezni "zili" snad ani nebudu popisovat... a k tomu jeste fotky obeti napalmu a chemickejch postriku... no hnus, hnus, hnus. Musim koncit, tak se teste na priste.

...tak jsem se dostala ke psani az po par dnech, nechtela jsem nakonec koncit tak depresivne, tak jsem se rozhodla vas nechat cekat. :) Abych dokoncila Saigon. Druhej den jsme jeste videli moc peknou cihlovou katedralu, starou postu, Imperial palace ze sedesatejch let se zajimavou architekturou, zas nejaky ty tanky okolo... No prosli jsme, co jsme mohli. Po nejakejch dvou nocich jsme pak zas jeli nocnim busem do Nha Trangu.

NHA TRANG

Cesta busem celkem v pohode, ale uz jsem z toho nocniho tahani autobusama trochu unavena, nastesti zas budeme mit na nejakej ten cas pokoj, az se dostaneme do Hanoie. Samozrejme tam zas nefungoval zachod. Na jejich napis TOILET IS BROKEN uz jim neskocim. Zachody nefungujou v zadnym nocnim autobuse, protoze jsou vsichni liny je udrzovat. Ridic nas pred cestou vyhnal na benzince na zachod, ani se neomluvil za ten nefungujici. V noci pak jeste zastavoval nekolikrat, ale mnohokrat to bylo kvuli jeho vlastnimu byznysu, ze si neco vyrizoval nebo kdovico... Zastavky na zachod straslivy, hnusnejsi hajzly, ano - hajzly, jsem dlouho nevidela. Ten smrad bych nikomu neprala, ale okolo nebyly ani kericky... takze kdyz musis, tak musis. Ale zdarne jsme dojeli, nasli hotel kousek od plaze... :) Docela prijemny mestecko, nasli jsme fajn restauracku, kde jsme pokecali s nejakym chlapkem z Kalifornie, co jezdi do Vietnamu vzdycky na pul roku... doporucil nam prave ty bahenni lazne, no moc fajn. Jeden den jsme sli na plaz, ale bohuzel zacalo prset, velky vlny... petihvezdickovej pocit se nekonal, ale aspon jsme ochutnali humra na plazi. :) No, byl trochu zvlastni, ale  docela dobrej, nebylo to spatny, jen babka ho blbe ogrilovala, tak to nebylo ono. Uz jsem psala o tom, jak spousta lidi ve Vietnamu, hlavne teda zensky, nosej ubory ala pyzamo? :D Vypada to docela komicky, ale kdyz jim to vyhovuje... Jinak ale nektery zensky maj naopak moc pekny takovy saty, ktery vypadaj jako dlouha tunika pres kalhoty v asijskym stylu s tim stojackem u krku, tak aspon nekde nechali nejakej styl v oblikani. :)) Jinak pripadam si tu jak mega star, nepsala jsem to uz? Dready jsou tu fakt exotika, dneska na me cucela rodinka v restauraci, babci ke mne normalne chodej, zvatlaj si pro sebe, ze to snad asi neni pravda, co mam na hlave a skoro vsichni si je chtej osahavat. :)) V Indii uz to asi takovej odvaz nebude. :)) Malem bych zapomnela, ze jsme se v Nha Trangu potapeli. Teda Martin se potapel a ja snorchlovala. Bohuzel slunce nam nepralo, ale i tak to bylo fajn. Ryb jsem videla fakt pozehnane, i koraly... a bohuzel taky nejaky ty plovouci igelitaky a odpadky nad hladinou i pod hladinou. Vietnamci si nejake nevazej moc vody a perou do ni bordel, ac jinak je ten Vietnam fakt cistsi a uhlednejsi oproti treba ty Kambodze. Ale igelitaky nastesti byly jen na par mistech, takze rybicky jsem si uzila pozehnane, jen ten neopren by se mi bejval taky hodil. Po hodine rachani se v mori mi uz byla docela kosa. To byl jeden vodni lodni vejlet a druhej den jsme jeli na dalsi - party boat s hromadou neplavacich Cinanu. :)) Ale to si necham az na priste, mam toho dneska uz plny kecky, i kdyz jsem to chtela puvodne dopsat... tak se mejte zatim vsichni krasne!

Kampot, Kep - Kambodza

Ahoj, ahoj, ahoj. Tak, zase po nejakem tom dni jsem se dostala k netu. Vecer pak jeste budu pokracovat, ale mame na hotelu jen pul hodiny internetu zadaco, tak se pak presunem po vece do netovy kavarny. Aktualne jsem vyrelaxovana, byli jsme s Martinem v bahenich laznich v Nha Trangu, kde zrovna pobyvame. Paraaada, nalozili jsme se do bahna, pak do horkejch pramenu, pak jacuzzi, pak studenejsi bazenek, pak bazen, kde bylo 38 stupnu... tam by ti bylo konecne teplo, maminko. :)) A tryskovy sprchy, vodopadek... :) Tezky zivot cestovatele. :D Uzasny. Ja se nejak zase zapomnela, koukam. Jsem o strasne moc novinek pozadu, budu fakt muset byt strucnejsi.

ZBYTEK KAMPOTU

Bokor National Park fakt parada. Dzungle kam se podivas, nadhernej vyhled na more a krajiny pod kopcema. Na Bokor Hill Station je spousta starejch a uz neobydlenejch budov, mezi nima hotel - kasino, natacel se tam snad i nejakej slavnej film... Na cely ty stanici byla v prvni fazi mlha, uplne vsude... vypadalo to jako z nejakyho hororu, uplne mesto duchu. Mohli jsme si to stare kasino i projit (cedulka "dangerous" tam sice visela, ale evidentne se ji nikdo moc nevzrusoval), takova uplne zvlastni atmosfera... Dolu z kopce jsme zase jeli namackany na korbe a peskobusem dzungli. Tot Kampot.

KEP

V Kepu vlastne nic moc neni, mestska plaz, kde je voda brutalne tepla, ale je to hlavne pro mistnaky, celist z toho nespadne. Ale prijemne to bylo. Hlavne krabi market vecer, kde jsme se uzasne napucli krabama a krevetama v peprovy omacce, coz je specialita tyhle oblasti. Mlask. Coz mi pripomina - vecere! Tak a priste uz z Rabbit Islandu.

Phnom Penh, Kampot - Kambodza

KAMPONG LUONG

Ahoj vsichni. Tak po trochu delsi pauze opet pisu. Byli jsme na ostrove, skoro prd elektrika, zadnej internet a ani ted jsme se k nemu moc nedostali. Aktualni destinace Vietnam, Phu Quoc. Dlouhej den za nama, takze nevim, kolik toho napisu, ale nebojte se, aspon neco mensiho to bude. :) Jidlo ve Vietnamu zatim teda super, more opet jako kafe, dneska jsme stravili hodinu na hrbitove uprostred niceho, abychom utekli desti, ale k tomu az pozdeji... :) Kazdopadne jsme stale zivi a zdravi - az na nejake ty jebance od hmyzaku.

No, mame toho hodne pred sebou, co vam musim popsat. :) Posledne jsem skoncila u plovouci vesnice a zatopeneho lesa v Kampong Luongu. Taxik, ktereho jsme si zaplatili u agentury, kde jsme si kupovali vylet, nas dovezl k rece, cesta docela brutalni, chvilema to spis hrozilo motorkou. Ale protoze jsme dikybohu meli auto a ne tuk-tuk, dovezl nas ridic az k lodi. Totiz lodi, takove barce, ale plula. :)) Vesnice skutecne byla skoro cela na vode, chatrce/domky na kulech - v obdobi destu stoupa voda az o nekolik metru, takze obyvatele jsou odkazani na lode. Neco se najde i na sousi, je tam skola, par domku... plovouci maji dokonce i chlivek s prasatky... lidi tam vypadali docela stastne a spokojene... taky jim nic jineho asi ani nezbyva a kdyz neznaji jiny zbusob zivota... kazdopadne narocne to asi musi byt - prachy z nas samozrejme zase cucali, ale tentokrat za studijnimi ucely, tuzky a sesity pro deti do skoly... no ale ty ceny... tak jsme jim nechali dolac, poprali hodne stesti a nazdar. Sesypali se na nas hned, jen co jsme vystoupili z lodi. Ale je fajn, ze se uci anglicky a neco delaji, tak aspon ten jeden dolar, rozhazovat taky nemuzem. Kazdopadne Kambodzani maji ten "talent" vypadat v mladi hooodne mlade a v pokrocilejsim veku naopak mnohem starsi. Vetsine patnactiletych holek byste hadali prinejlepsim 12. Naopak tady v te vesnici jsme potkali pani, co bylo 35 a vypadala tak na padesat... No nic, kazdopadne vylet to byl zajimavy, snad te vesnici neco z tech penez, co jsme za to zaplatili taky, dopluje... Zatopeny les byl taky zajimavy, skoro jak z nejake pohadky. Proste stromy cucici z vody, ale melo to neco do sebe.

PHNOM PHEN

Aneb hlavni mesto Kambodzi. A neuveritelna dopravni tepna, vsude silene mnozstvi autobusu a hlavne vsudypritomnych motorek. Zatim mam z Asiatu dojem, ze bez motorek nedaji ani ranu, chodci jako by neexistovali. Patrne asi nebudou moc nadseni trekari. :)) Co byste rekli, samozrejme zacalo prset chvili po tom, co jsme dorazili do Phnom Penhu. Prvni ukoly predstavovali zarizeny ubytka a vietnamska ambasada. Uz se na nas vrhnul tuk-tukar, ale my chteli pockat, az prestane prset. V ramci usporneho mysleni nechceme jezdit tuk-tukama, kde to neni treba. A chuze je zdrava, ze. Prset neprestavalo, tak tuk-tukar nakonec slevil z ceny a soupnul nas k ambasade. Akorat to bral nejakyma podivnyma oklikama... Viza nas stala 45 dolacu - kazdeho. :( Nechali jsme tam pasy a domluvili se na druhy den na vyzvednuti... Utocistem se nam nakonec stal OK Guest-house, ktery sice byl ok, ale dovedla bych si to predstavit i lepe. Aneb jak uz jsem psala, nepotrebuju moc, ale aspon nejak "zakladne" ciste a nesmradlave... Mistnost evidentne nebyla vetrana dlouho, takze vse bylo trochu zatuchle, ale na ty dve noci... v pohode. Mene v pohode byly polstare, ktere zapachaly, jako by jimi nekdo cedil pot. No humus, nechali jsme si je vymenit. Kazdopadne jidlo docela v pohode, koktejly z cerstveho ovoce... Jinak na Phnom Penh dve noci bohate stacily a honem pryc. Prohledli jsme si kralovsky palac, stribrnou pagodu, meli tam snad pulmetroveho buddhu z jednoho kusu smaragdu, neuveritelny. Nasledoval pomnik svobody a pesi cesta na ambasadu. Kreteni urednicky nam rekli i napsali, ze tam mame byt v 11.30, kdy je ovsem zaviracka... no samozrejme dvere zavrene, nikdo tam nebyl, takze Martin tam jeste odpoledne musel jet moto-taxikem, zbytecne vyhozene penize. Paprda mu tvrdil, ze tam byl az do dvanacti, vylozene si vymejslel... no, ale viza mame, uspesne jsme je pouzili, takze jsme se tim dal uz nestresovali. Jeste nasledovala exkurze do muzea genocidy spousty Kambodzanu - Tuol Slengu. Nejsilnejsi na tom byl prave fakt, ze muzeum byla predelana budova stredni skoly, ktera se v sedmdesatych letech promenila na veznici S-21, kde Rudi Khmerove (Khmer Rouge) veznili, mucili a zavrazdili spoustu nevinnych lidi. Depresivni nalada zarucena. Prohlednout si tady muzete mucici nastroje, kobky veznu a spoustu fotek tvari lidi, kteri sli na smrt... vcetne fotek skutecnych mrtvol, no bylo mi z toho docela blbe, kdyz si clovek uvedomi, jaky jsou nektery lidi zrudy. Ale asi stoji za to tam jit a dozvedet se neco o historii, urcite nelituju navstevy, byt v pochmurnem duchu. Sli jsme to pak zadlabnout na market, kde clovek najde nejvetsi zajimavosti. Hledali jsme sekci s hmyzackama, ale nemohli se dohledat. Nastesti nam jeden dedula poradil... takze nakonec jsme se stali hrdymi majiteli jedne pekne tarantulky v medove omacce. Jedna zenska si jich tam kupovala snad kilo, coz teda nechapu... nozicky moc k jidlu nejsou, prdelka pusobi svym nahnedlym vnitrkem ponekud nechutne, ale nakonec to nebylo spatny. :) Ale moje oblibena lahudka se z toho asi nestane. :)) Abych skoncila dneska trochu usmevneji, tak jeste tresnicka, opet labuznicka, na zaver. Vecer jsme skakli do mistni restauracky, dala jsem si "duck drumstick", ale to jsem nejak netusila, ze mi prinesou kachni nozicky. Cely, placaty, s blanama... v nejaky sladky omacce. No, docela jedly to bylo, ale asi se z toho taky nestane moje oblibeny jidlo. :D Phnom Penh ma svoje hezky mista, ale ve vysledku je to proste zase velky mesto, spoustu prachu a dost znacnej provoz, takze z prochazeni ulicema uz jsem zacala bejt lehce neuroticka... kazdopadne vse dopadlo dobre, nakonec i pocasi, takze jsme uspesne mohli vyrazit smer Kampot.

KAMPOT

V Kampotu jako takovem je v podstate velke, tucne, vyrazne prd. Ale je tam aspon klid, coz byla zmena, kterou jsme potrebovali. Duvod, proc jet do Kampotu, je Bokor National Park. Dzungle, kopce a ducharska hill station. Nakonec bylo ten den, co jsme vyrazili, paradni pocasi. Takze jsme nebyli jedini, co si taky vyrazili na vylet. S agenturou za dvacet dolaru kazdy. Minibusem jsme dorazili do "tabora", kde jsme se s dalsimi lidmi nacpali na korbu terenniho auta - vlastne v podstate nakladaku. A kdyz pisu nacpali, myslim to doslovne. Bylo nas snad patnact a vsichni jsme se mackali na jedne korbe, naklepavany jako rizky po kamenite ceste vzhuru. Ale bylo to docela dobrodruzo. :) Musim uz ted koncit, takze se muzete tesit na pokracovani priste. Kazdopadne cvrckove (nebo co to je) v pralese zni jako koncert cirkularky a zubni vrtacky, tak jsou hlasity. :D Tak zatim se mejte krasne. :)

Siem Reap - Kambodza

Hojte vsichni, tak vam pisu aktualne z Phong Phenu, ale zprava ze sveta se bude tykat Siem Reapu, kde jsme videli tolik chramu, ze nam to bude na chvili stacit. Uz jen samotna cesta zacala docela vtipne. Autobus byl domluven na osmou vecer pred hotelem. Tak jsme si jeste ja, Martin a Chris (ten Sved, se kterym uz nejaky ten den travime) zasli na vecu. V pul osme pro nas pribehl chlapik z hotelu, ze uz na nas ceka autobus, tak honem mame jit. OK, kopli jsme do sebe pivo a bezeli. Jenze pred hotelem cekal tuk-tuk a ze nas odveze na roh, kde by mel byt autobus. Autobus nikde, cekali jsme na nej jak blbci snad 20 minut, tuk-tukar nic nevedel... No nakonec jsme se dostali do busu, docela v pohode, ale klimatizace prala dost a bohuzel jsme chytli mista u hajzlu... Cesta trvala asi 10 hodin, ale celkem jsem ji i prospala. Jenze zhruba v pulce najednou svetlo a ze se meni autobusy. Takze vsichni rozespali, nikdo o zadne zmene nevedel a chudak Martin pod vlivem chaoticke chvile myslel, ze nechal v predchozim busu fotak... Nasel se. :) K ranu me probudila desna kosa, ani deka nepomohla, klimatizace jela na plne koule... Nakonec jsme se vybalili z busu a tuk-tukem se nechali povozit po par hotelech a guest housech. Nakonec jsme uz docela unaveni zakotvili v jednom hotelu, co vypadal docela solidne, hral si na luxusni, 10$ za noc (po smlouvani)... opak byl pravdou. Martin mel spinavej rucnik a ja prosteradlo, co nespatrilo svetlo prackoveho sveta uz dost dlouho. Ani nechci vedet, od ceho ty zaschle hnusne fleky byly... Tak jsme si to vsechno vymenili a zustali noc, druhy den jsme utikali do hotelu o kus vedle, co objevil Chris, 6$ a byl mnohem prijemnejsi a hlavne cisty, lednicku ani telefon nepotrebujem. No a konecne k veci - Angkor. Rano jsme si pronajali za dolac kola. No,byly to stare herky, ale nakonec to melo sve kouzlo. Koupili jsme si lupen na tri dny, ale uz jen to kupovani byla pekna anabaze. Poslali nas silnici, kde nelze koupit vstupenky, takze jsme jsme se jak trotlove vraceli po hlavni kus zpatky a pekne si to protahli. Po uspesnem nakupu jsme si vybrali na prvni den velky okruh, samotny Angkor Wat jsme nechali az na posledni den. Ujeli jsme v tom hicu snad 45 kilaku a prosli taky dost. Na kole to jeste slo, vsechno rovinka, nejakej ten vitr jsme chytli, ale jakmile clovek sesedl... no vodopady potu. Moje oboci zrejme pozbylo svou funkci, protoze pot mi tekl i do oci. Sul tam neni moc dobra. :)) Angkor je cela chramova oblast v Kambodze, v 9. - 13. stoleti to bylo sidlo Khmerske rise. Po celou dobu, kdy clovek dojede pred nejaky chram, a pak zase chce odjet, ho porad, ale PORAD nekdo otravuje. Spousta lidi a nejvic deti, ktere jsou posilany svymi rodici pracovat (i kdyz mnohe deti chodi do skoly a uci se anglicky, coz je super), vas proste neprestane pronasledovat. A to doslova. Jsou jako kolovratek, i kdyz jim dvacetkrat reknete ne, tak stejne zase prijdou. Treti den mi uz to jejich "Ladyyyyy, you want a braceleeeeet?" a "Ladyyyyy, buy a postcard from meeeee!" lezlo dost na nervy. Chapu, ze si nezijou zrovna na vysoke noze, ale vysavat turisty na kazdem kroku... a podporovat makajici deti, ktere by se meli venovat radeji necemu uplne jinemu... nekdy jsou fakt tak otravni a neunavni, nahodi psi oci, ze si rikam, kde zustala jejich dustojnost, patrne ji neznaji ani od rodicu... Ne, ze bychom nechteli pomoci a podporit, ale tohle je fakt trochu prehnany, psychicky se pripravuju na Indii. Na Kambodzanech mi trochu leze na nervy, ze se s vama skoro nikdy nedaji do reci, aniz by neco neocekavali nazpet. No nic, jsem nejak zapadla do uvah... :) Z chramu jsme toho ten prvni vyletni den (druhy v Siem Reapu) videli hodne a vecer jsme byli uplne tuhy. Objevili jsme fajn zradelnu s dobrejma jidlama za dolac a vytecnejma ovocnejma koktejlama. Parada. Akorat opet na nas porad nekdo kricel, lidi u te restauacky (dlouha ulice s vice konkurencnima jidelnama, kde je to same) nam vylozene nadbihali a tahali nas na veceri. Thajske jidlo mi chutna vic, ale nutno podotknout, ze khmerska polevka s kuratkem... nudlema a ryzi s klickama a zeleninou... to vsechno vykoupany v silnym vyvaru. No parada. Polivky ja muzu. :) Druhy den jsme vyrazili uz s Chrisem na dalsi cast naseho vyletu. Opet na kolech. Krasny byl Bayon, ten je s Angkor Watem snad nejkrasnejsi. Vecer jsme chteli na zapad slunce, ale bylo pomerne zatazeno, takze z kopce a chramu, ktery byl prave vyhlidkovym mistem s mrakama turistu, jsme rychle spechali do hotelu a na vecu a tradicni vecerni pivecko. Rano jsme sebrali vsechnu energii a vstali v pul pate, abychom v pul seste byli u Angkor Watu na vychod slunce. Vzali jsme tuk-tuka a vyrazili. Lidi opet jak nas***o, vychod slunce, jakozto nejaka vizualni lahudka, se opet nekonal. Ale ani nam to nevadilo, zacalo se delat krasne, k snidani jsem si dala livanec s bananama (musim trochu snizovat abstinencni priznaky po mamincinejch nejlepsich livancich), trochu se tim probrala a hura na zpet na objevovani Angkor Watu. Samotna prohlidka ruin nam zabrala snad 4 hodiny, je to obrovske, male chramky v arealu, spousta nastennych reliefu... zacalo bohuzel prset, ale po tom horku a modre obloze to nebyla tak spatna zmena... na hodinu jsme si sedli do jednoho bocniho vyklenku/okna chramu a sledovali dest... Zbytek dne uz byl ve znameni relaxu, meli jsme toho za ty tri dny dost. Posledni den jsme absolvovali vylet do plovouci vesnice Kampong Luong a dozatopeneho lesa, ale o tom az pozdeji... diky vsem, co napsali, za maily - delate mi radost! Pokusim se odpovedet individualne, az se zas dostanu k netu, ty blogove romany jsou lehce vysilujici, takze dnes uz to nechavam byt. Mezernik na klavesnici si dela, co chce, takze psani je trochu obtiznejsi. Jo, abych jen na zaver dodala tresnicku ke kulinarskym zazitkum, vcera jsem ochutnavala grilovanou zabicku... :) Jinak zdravotni stav veskrze kladny. Sem tam nas kousne nejaka ta letajici havet a muj organismus misty hure snasi zdejsi kuchyni, ale jinak pohoda. :) Tak to musim zatukat, aby to vydrzelo. Teste se na priste a mejte se krasne! P.S. Omluvte pripadne sylisticke a gramaticke nesrovnalosti, ale energie na zpetne cteni uz nezbyva...

Sihanoukville - Kambodza

Ahoj ahoj ahoj! Tak hned na zacatku vas musim trochu pokarat - pokazde, kdyz oteviram Gmail, se tesim, ze na me ceka nejaky mail nebo aspon minimailik. A zatim se tak stalo jen malinkokrat... :( Budu moc rada, kdyz se ozvete. :) Tak, a ted k veci. :)

CESTA DO SIHANOUKVILLE

V Tratu jsme se v noci bajecne nazrali, polivko-nudlo-lahoda za 25 bahtu a byli jsme uplne plni. Mesto samo o sobe nic extra, ale trh neni spatnej. Uvazovali jsme, ze pojedeme do Sihanoukville pres agenturu, ale po sesbirani informaci jsme si rikali, ze by nas to vyslo zbytecne draho, tak pojedeme na vlastni pest... no, agentura by nakonec vysla uplne stejne. Rano jsme vstavali pred sestou, abychom se dostali vcas na autobusak - pesky. Thajka na recepci nam dala mapu, ale ve vysledku byla dost na hovno, uplne zmatena, takze jsme se museli ptat nekolikrat na cestu, az nam jina Thajka napsala v thajstine "autobusove nadrazi", tak jsme to nakonec nasli. Museli jsme jeste cekat a po sedmy rano jsme sileny vedro venku vymenili za brutalni chlad klimatizovaneho minibusu. Anabazi s vizama jsme absolvovali v prihranicnim meste Hat Leg. Primo na hranicich se na nas sesypala horda tuktukaru, mototaxikaru, taxikaru, vyplnovacu protokolu na viza... tak jsme je to nechali vyplnit, podskrabli jsme a nasledovala cesta za dalsima urednikama. Kambodzani evidentne milujou razitka. Svinaci po nas chteli 1200 bahtu za vizum, slevili na 1000, ze jsme meli uz pripravene fotky. Pak nasledovala dalsi vyplnovaci tour, fotky a konecne jsme vzali taxika na autobusak. Bohuzel na hnusnym a smradlavym autobusaku jsme museli zkejsnout dve a pul hodiny, coz bylo docela ubijejici a piskvorky mi vazne nejdou. Nakonec prijel bus, vypadal docela luxusne, opak byl pravdou.Kodrcal se silenym zpusobem, jsem si pripadala jak naklepavanej rizek, ale prezili jsme. :) Autobus nejel primo do Sinahoukville, ale museli jsme se prohodit s jinym busem, abychom tam dojeli. Kdyz k tomu melo dojit, sbalili jsme vsechny veci a vykodrcali se z busu, nacez ridic nebo kdo zjistil, ze se spletl a je to blbej autobus, takze zase zpatky a za pet minut to same. Autobus byl uz nastesti ten spravny. Potkali jsme moc fajn Sveda, takze tedka se pro zmenu kamaradime s nim. :)) Hned v buse na nas vybalil Angkor, kambodzsky pivo, lepsi nez Chang. Tak ten pivak asi jen tak nezhubnu. :D Ne, jidlo se mnohokrat denne nekona, jsme stridmi, takze porad jeste doufam, ze se domu vratim jako lan. :) Kambodza je precijen na trochu nizsi socialni urovni, takze bordylek tu je, ale na Venezuelu to nema. Sihanoukville nijak uzasny mesto, v podstate prd na videni, co se tyce nejakych pametihodnosti. Stavi to tu na plazich. Ubytovali jsme se kousek od Serendipity beach, turisticka plaz. Az moc. Petihvezdickovy feeling se nekonal, nejak tam nebyl ten klid, vsude otravny plazovi prodavaci.... sesypali se na nas jako mouchy. Hotel ovsem super, koupelna na pokoji a vyhled na more, parada. A nasli jsme i krasnou malinkou klidnou plaz jen pro nas, uplne neco jineho. Uz si nas tam sel obhlidnout nejakej chlapik, evidentne cekal na chvili, az nebudeme davat majzla a ukradne nam veci. Ale mel smulu, byli jsme pozorni. Martin ho hypnotizoval pohledem takovou dobu, ze mu doslo, ze nepochodi a zmizel. Pak se akorat prihnala bourka, jinak jsme meli stesti na pocasi. Vecer jsme si sli sednout k mori na rybu, opet trochu party-time a dneska rano hura na vylet na ostrovy. Na jednom jsme zustali, Bamboo island (Ko Russei) - tedy tusim, ze to byl on. Parada, zadni cast ostrova (kdyz odmyslim jiste casti s bordelem) byl ucineny raj. :) Vyrachali jsme se poradne, snorchlovani stalo za starou backoru, nebylo nic videt, ale vyhled na ostrovy krasnej a more jeste lepsi. Stalo to za to, ackoliv cesta tam nevypadala tak pekne. Pocasi hrozive (nakonec uzasne vyslo), mne se udelalo na lodi pekne soufl, takze jsem chvili vahala, jestli to byl tak dobrej napad. Byl. Ale mela jsem se asi vykaslat na snidani. Clovek od agentury nas zavezl evidentne ne do restaurace (boat trip byl i se snidani a obedem), ale asi k sobe domu. Docela smradek, nad hlavou obcasny zvuk cirkularky a stisneni u stolu s plastovejma zidlickama jsme jedli nejakou gumovou bagetu s maslem, ktery jsem velmi pravdepodobne mela vynechat. Kazdopadne dve koly na ostrove me spravily a cesta zpatky sla. Stihla jsem si lehce rozriznout nohu o koral, ale nebojte, nohu mam. :)) A videli jsme krasne morske jezky, ac teda s bidnou podmorskou viditelnosti. Jinak vylet sam o sobe zacal vtipne. Misto toho, aby chlapici uvazali lod u mola, tak ji zaparkovali u plaze, takze jsme museli pekne do more, batohy nad hlavy a sapat se po schudkach. Nacez jim nesel nastartovat motor, az umrel uplne. Dobu jsme cekali na dalsi lod a pak, v tech vlnach, jsme prelejzali z jedny lode do druhy. No parada. Ale s uspechem jsme to zvladli a vylet mohl zacit. Ted uz sedime v netovy kavarne a me leze na nervy mokry tricko, protoze ususit tu ty dready je doba predlouha. Vecer mirime nocnim autobusem do Siem Reapu objevovat Angkor Wat, starobyly hinduisticky chramovy komplex. A jedeme spacim autobusem s lehatkama, tak snad tech deset hodin dame v klidu. Jen jsem zvedava na zachod. Ten v autobuse do Sihanoukville mel tak metr na pul metru a pripadala jsem si v nem jako obr Kolodej... :D Toz to prozatim asi vse, mejte se krasne!

Koh Chang, Trat - Thajsko

JESTE NECO Z BANGKOKU

Ahoj, ahoj, ahoj aneb Sawasdee Ka! Tak kde jsem skoncila. V Bangkoku jsme si jeste ten prvni a take posledni vecer tam zasli na thajskou masaz. Ja mela tak neznou maserku, ze jsem to skoro ani necitila, ty masaze v Praze mi prisly ve ysledku lepsi. Ale jinak fajn, uzila jsem si to. Akorat nas v mistnosti bylo snad sest, coz mi prislo zpocatku trochu zvlastni, ale clovek na to rychle zapomene. Martinuv maser byl naopak silenej brutal typek, takze ten masaz opravdu pocitil slusne. :D Jen co jsme vylezli, tak zacalo prset, silenej slejvak, tak jsme si koupili Chang (mistni nejlepsi pivko) a nejak se to pokusili preckat v jednom z mnoha obchodnich turistickejch pruchodu. No, nejak porad prselo, tak jsme si dali rychlej sprint k hotelu, trosku zmokli, ale v pohode. A k vece jeste Pad Thai, mnaaaam. Zprvu jsem si na ten petihodinovej posun nemohla zvyknout, tak jsem dobu cucela v noci do stropu, nez se mi podarilo usnout. Jinak maj tu zajimave koncipovany sprchy a zachody. Aneb oboje dohromady, takze po zachodove seanci muzete hned supsnout po vodu, coz neni zly. Jinak normalne jsou tady turecke zachody, ale v turistickych destinacich maji vetsinou ty normalni zachody, na ktere jsme zvykli.

CESTA NA KOH CHANG

Rano se nam povedlo ukazkove zaspat, muj narizenej budik me spis jeste uspal. Meli jsme deset minut na zabaleni, coz jsme ale ultra-rychle zvladli. Typek z agentury, co nam zarizoval autobus a trajekt na ostrov remcal, ze jdeme pozde, (mozna o dve minuty), ale pak jsme my jeste vic jak pul hodiny cekali na onen autobus na pekne frekventovane ulici, takze to uz jsem toho mela plny zuby a touzila po rousce, kterou tu Thajci nosi, kdyz jsou nemocni. Nakonec se zadarilo, takze jeste s dalsima lidma jsme pokracovali na trajekt smer ostrov Koh Chang. Tam jsme se rychle jeste s par prvnima lidma nalodili na taxika a vyrazili na Lonely Beach. Taxikar nas ale vyhodil peknej kus od ni, v nedalekem mestecku. Coz jsme netusili a bloumali okolo, ale aspon jsme se seznamili s fajn lidma, dvema klukama z Australie a brachou a segrou z Izraele. No pak nasledovala jeste dalsi seznameni, ale tech prijde u cestovani jeste dost. Nakonec nam nejakej chlapik poradil peknej resort s chatkama minutu od more, parada. Meli jsme tam i sprchu, zachod, vsechno. I svaby. Vcera v noci, kdyz jsme se chystali do postele, me napadlo naklepat si polstar. A ouha, byl pod nim malej svabik. Martin ho bleskurychle rozmaznul na prosteradle, ale aspon bylo po nem. Pak si zvednul svuj polstar a tam byl svab velkej jako brambora. No humus, tak jsme deset minut lovili svaba, ale byl rychlejsi. V noci se mi teda moc klidne nespalo, zdalo se mi o svabech a paranoidne jsem asi jeste ctyrikrat ten polstar zkontrolovala. Na tuhle hmyzi cast cestovani si jeste musim zvykat. :) Jinak prvni vecer jsme radne zaparili na party, me se to povedlo trochu vic, nez jsem doufala... ale zaludek uz se uklidnil. Dalsi dve noci opet party, tam to skoro jinak snad ani nejde. :D Ale moc fajn lidi, zatancovali jsme si, pokecali... jinak Metallica po thajsku moc zajimava. :)) Druhej den nam pekne proprselo, takze jsme udelali jen malou prochazku do vedlejsiho mestecka, ochutnali nejakou zvlastni masovou smes u stanku s chilli... Dalsi den byl docela vyvedenej, i slunicko svitilo, tak jsme zvedli kotvy na vylet. Pesmo, coz se ukazalo jako fakt sily a dech berouci prochazka. No vedro a dusno jako prase. Uz chapu, proc vetsina lidi (nejen) na ostrove voli jako dopravni prostredek nikoliv sve nohy, ale skutr/motorku nebo auto. Taky jsme nad tim uvazovali, ale chteli jsme se projit a trochu protrenovat nohy. Mimoto moje zkusenosti na skutru jsou takrka nulove a nechteli jsme riskovat vybourani, je to fakt z kopce do kopce (ale brutal) a zatacky vsude. Takze motorko/skutro session jindy a lepe. Jinak to ale vypada, ze vetsina Thajcu se snad se skutrem na prdeli narodila. :)) Dnesek zacal bohuzel opet destive (neni tu jeste sezona), tak jsme sbalili saky paky a vyrazili pryc z ostrova, more jsme si uzili aspon trosku, tak zas priste.

TRAT

Pred par hodinami jsme dorazili do Tratu, prolezli centrum. Maj tu obrovsky trhy, ale silene klaustrofobni, Thajsi si tu skoro chodi po hlavach. :D Ochutnali jsme krepelci vajicka, kure na stangli (jo, to je tu zajimavy - grilujou kurata i s hlavama a zobakama, coz vypada dost nechutne) a opet nasi oblibenou masovou smes na tycce. Za chvili razime jeste na nocni trh, tak uvidime, co ochutname tentokrat. Vsechny zdravim, priste uz z Kambodze!

Bangkok - Thajsko

Takze damy a panove, prvni prispevek je na svete! Tedy skoro... Po asi dvou a pul hodinovem letu z Prahy do Kyjeva jsme po nasledne cekacce v pekne narvanem Borispolu odleteli smer Bangkok. Aerosvit Airlines nic moc. No, co jsme mohli cekat, ze. Ale na druhou stranu, nebylo to ani nijak hrozne a dulezite je stastne pristani. Najist jsme ale dostali! :) Martin sice lehce ohrnoval nos, ale jist se to dalo. V prvnim letadle jsme dostali lehce oschle sendvice a v tom druhem tunu zeleniny s bramborovou kasi. Oba chody.. ale vyskytla se tam i nejaka rybicka, houbicka... nebylo to zle. Akorat nechapu kombinace Ukrajincu - jako dezert tam bylo pomerancove zele dohromady se syrem a zmeklyma slanyma tycinkama... no nevim. :)) Tak dost o jidle. Ukrajinci nezklamali, schopnost komunikovat anglicky temer nulova, trosku zmatek, ale jak vidite, do Bangkoku jsme dorazili. Letusky a letusaci se tvarili jak osiny v zadku a chybela televize. Ale do Bangkoku jsme leteli tridou neco mezi business a ekonomickou a meli jsme spoustu mista. Jen take nerozumim tomu, jak je mozne, ze na letisti jim rostly stromy a v terminalu litali ptaci... Do Bangkoku jsme doleteli nakonec oproti ocekavanemu casu v pul pate - coz bylo naprosto idealni. Vsechny formality az prekvapive hladke a v pohode, takze nejvetsi orisek pak byl se dostat do centra. Po zvazeni pro a proti jestli taxik ci autobus vyhral taxik. Za chvilku uz jsme byli v centru - Banglampu. Nocni Bangkok hezky v klidecku, byli jsme na turisticke tride, takze lidi spis sli pomalu spat. Vedro a dusno opravdu velke, ale pomalu si zvykame, teplota tak pres tricet stupnu. Nasledovala mensi bojovka po hotelu, ktery nam doporucil Martinuv znamy - bezpecno a nekrade se, neni hned na hlavni tride. Prolezli jsme okoli krizem krazem, nakonec se zeptali v jinem hotelu a nasli ho. :) Nic fantastickeho, ale za ty penize (200 bahtu, 1 baht je tak 60 haleru) to staci. Po vytouzene sprse nasledoval pruzkum okoli. Vsechno se to zacalo probouzet, lidi se mnozit, stanky objevovat... Nasli jsme fajn restauraci, kde jsme se bajecne nazrali. Jmeno jsem uspesne zapomnela. Kazdopadne jsem si zadelala na pekne inferno v puse, protoze jsem si dala zelene kari (takovou polivku s tunou zeleniny a kuratka a necim, co vubec netusim, co to bylo). Rozhodne to bylo vyborne - a navykove. Takze vecer jsme si dali nasup, ale to jsem si zase dala sklenene nudle s karickem a salatkem. S Martinem jsme si delali srandu, ze doma budeme po navratu chlastat Mega Death po litrech. :)) No a pivicko taky dobre. Jinak musim rict, ze az na nektere otravne obchodniky, ktere neustale nuti Martina si nechat usit oblek, tuk tukare, kteri nas porad nekam chteji svest, tak jsme potkali veskrze zatim same fajn, mile a prijemne usmevave lidi. Turistu - batuzkaru je tu pozehnane. Ted vecer (skoro osm) se ulice brutalne zaplnuji, daji se najit stanky vseho druhu. Uz jsem absolvovala svou prvni hmyzi ochutnavku - sezrala jsem smazeny sarance. Trochu se mi to eklovalo strcit zpocatku do pusy, ale vysledek - chutnalo moc moc dobre! Priste si dam asi nejakou larvicku nebo zabicku. Jo a mam paradni novy katata z takoveho toho jemnouckeho materialu, takze to vedro prezivam celkem slusne. :)) Taky jsme objevili rybi lazne, kam si zakaznici mohou strcit nohy a malinke rybicky jim pekne okousaji nohy - takova fish masazni pedikura. Ale jelikoz mam samozrejme nezahojeny palec z bot jeste z Prahy, tak jsme si to odpustili, nechame to na prosinec - druhou a delsi navstevu Bangkoku. Je to fakt VELKE mesto, takze dneska odpoledne uz nam prochazka zacinala trochu lezt krkem. Samozrejme na nejaky prechod pro chodce se nehraje, takze vrhani se do vozovky je celkem na dennim poradku (ale rozhlizime se maminko, neboj). :)) Prosli jsme si spoustu ulic a ulicek, byli se podivat k rece a prosli se po nabrezi. Nejlepsi byl chram Wat Bowonniwetwihan, velikansky Buddha v chramu, vse zarive, vonave, opravene. Usmivajici se babci, jedna se s nama dala do reci... ty lidi si normalne chodi do chramu nejen zameditovat a pomodlit se, ale i tak trochu poklabosit a je tam fakt prijemna atmosfera. Royal palace a Wat Phra Kaew si nechame az na pristi kolo. Zitra rano mirime na osmihodinovou cestu smer Koh Chang a budeme plaaaazovat az do uplneho zblbnuti. :)) No, to samozrejme ne, pak nasleduje cca za tyden Kambodza. Tak to je asi zatim vse. Jsme zivi, zdravi a az na to odporny dusno je nam fajn. A ted se jdem nechat znicit na thajskou masaz. Doufam, ze se mate vsichni fajn, napiste, az bude nalada.