Hojte vsichni, tak vam pisu aktualne z Phong Phenu, ale zprava ze sveta se bude tykat Siem Reapu, kde jsme videli tolik chramu, ze nam to bude na chvili stacit. Uz jen samotna cesta zacala docela vtipne. Autobus byl domluven na osmou vecer pred hotelem. Tak jsme si jeste ja, Martin a Chris (ten Sved, se kterym uz nejaky ten den travime) zasli na vecu. V pul osme pro nas pribehl chlapik z hotelu, ze uz na nas ceka autobus, tak honem mame jit. OK, kopli jsme do sebe pivo a bezeli. Jenze pred hotelem cekal tuk-tuk a ze nas odveze na roh, kde by mel byt autobus. Autobus nikde, cekali jsme na nej jak blbci snad 20 minut, tuk-tukar nic nevedel... No nakonec jsme se dostali do busu, docela v pohode, ale klimatizace prala dost a bohuzel jsme chytli mista u hajzlu... Cesta trvala asi 10 hodin, ale celkem jsem ji i prospala. Jenze zhruba v pulce najednou svetlo a ze se meni autobusy. Takze vsichni rozespali, nikdo o zadne zmene nevedel a chudak Martin pod vlivem chaoticke chvile myslel, ze nechal v predchozim busu fotak... Nasel se. :) K ranu me probudila desna kosa, ani deka nepomohla, klimatizace jela na plne koule... Nakonec jsme se vybalili z busu a tuk-tukem se nechali povozit po par hotelech a guest housech. Nakonec jsme uz docela unaveni zakotvili v jednom hotelu, co vypadal docela solidne, hral si na luxusni, 10$ za noc (po smlouvani)... opak byl pravdou. Martin mel spinavej rucnik a ja prosteradlo, co nespatrilo svetlo prackoveho sveta uz dost dlouho. Ani nechci vedet, od ceho ty zaschle hnusne fleky byly... Tak jsme si to vsechno vymenili a zustali noc, druhy den jsme utikali do hotelu o kus vedle, co objevil Chris, 6$ a byl mnohem prijemnejsi a hlavne cisty, lednicku ani telefon nepotrebujem. No a konecne k veci - Angkor. Rano jsme si pronajali za dolac kola. No,byly to stare herky, ale nakonec to melo sve kouzlo. Koupili jsme si lupen na tri dny, ale uz jen to kupovani byla pekna anabaze. Poslali nas silnici, kde nelze koupit vstupenky, takze jsme jsme se jak trotlove vraceli po hlavni kus zpatky a pekne si to protahli. Po uspesnem nakupu jsme si vybrali na prvni den velky okruh, samotny Angkor Wat jsme nechali az na posledni den. Ujeli jsme v tom hicu snad 45 kilaku a prosli taky dost. Na kole to jeste slo, vsechno rovinka, nejakej ten vitr jsme chytli, ale jakmile clovek sesedl... no vodopady potu. Moje oboci zrejme pozbylo svou funkci, protoze pot mi tekl i do oci. Sul tam neni moc dobra. :)) Angkor je cela chramova oblast v Kambodze, v 9. - 13. stoleti to bylo sidlo Khmerske rise. Po celou dobu, kdy clovek dojede pred nejaky chram, a pak zase chce odjet, ho porad, ale PORAD nekdo otravuje. Spousta lidi a nejvic deti, ktere jsou posilany svymi rodici pracovat (i kdyz mnohe deti chodi do skoly a uci se anglicky, coz je super), vas proste neprestane pronasledovat. A to doslova. Jsou jako kolovratek, i kdyz jim dvacetkrat reknete ne, tak stejne zase prijdou. Treti den mi uz to jejich "Ladyyyyy, you want a braceleeeeet?" a "Ladyyyyy, buy a postcard from meeeee!" lezlo dost na nervy. Chapu, ze si nezijou zrovna na vysoke noze, ale vysavat turisty na kazdem kroku... a podporovat makajici deti, ktere by se meli venovat radeji necemu uplne jinemu... nekdy jsou fakt tak otravni a neunavni, nahodi psi oci, ze si rikam, kde zustala jejich dustojnost, patrne ji neznaji ani od rodicu... Ne, ze bychom nechteli pomoci a podporit, ale tohle je fakt trochu prehnany, psychicky se pripravuju na Indii. Na Kambodzanech mi trochu leze na nervy, ze se s vama skoro nikdy nedaji do reci, aniz by neco neocekavali nazpet. No nic, jsem nejak zapadla do uvah... :) Z chramu jsme toho ten prvni vyletni den (druhy v Siem Reapu) videli hodne a vecer jsme byli uplne tuhy. Objevili jsme fajn zradelnu s dobrejma jidlama za dolac a vytecnejma ovocnejma koktejlama. Parada. Akorat opet na nas porad nekdo kricel, lidi u te restauacky (dlouha ulice s vice konkurencnima jidelnama, kde je to same) nam vylozene nadbihali a tahali nas na veceri. Thajske jidlo mi chutna vic, ale nutno podotknout, ze khmerska polevka s kuratkem... nudlema a ryzi s klickama a zeleninou... to vsechno vykoupany v silnym vyvaru. No parada. Polivky ja muzu. :) Druhy den jsme vyrazili uz s Chrisem na dalsi cast naseho vyletu. Opet na kolech. Krasny byl Bayon, ten je s Angkor Watem snad nejkrasnejsi. Vecer jsme chteli na zapad slunce, ale bylo pomerne zatazeno, takze z kopce a chramu, ktery byl prave vyhlidkovym mistem s mrakama turistu, jsme rychle spechali do hotelu a na vecu a tradicni vecerni pivecko. Rano jsme sebrali vsechnu energii a vstali v pul pate, abychom v pul seste byli u Angkor Watu na vychod slunce. Vzali jsme tuk-tuka a vyrazili. Lidi opet jak nas***o, vychod slunce, jakozto nejaka vizualni lahudka, se opet nekonal. Ale ani nam to nevadilo, zacalo se delat krasne, k snidani jsem si dala livanec s bananama (musim trochu snizovat abstinencni priznaky po mamincinejch nejlepsich livancich), trochu se tim probrala a hura na zpet na objevovani Angkor Watu. Samotna prohlidka ruin nam zabrala snad 4 hodiny, je to obrovske, male chramky v arealu, spousta nastennych reliefu... zacalo bohuzel prset, ale po tom horku a modre obloze to nebyla tak spatna zmena... na hodinu jsme si sedli do jednoho bocniho vyklenku/okna chramu a sledovali dest... Zbytek dne uz byl ve znameni relaxu, meli jsme toho za ty tri dny dost. Posledni den jsme absolvovali vylet do plovouci vesnice Kampong Luong a dozatopeneho lesa, ale o tom az pozdeji... diky vsem, co napsali, za maily - delate mi radost! Pokusim se odpovedet individualne, az se zas dostanu k netu, ty blogove romany jsou lehce vysilujici, takze dnes uz to nechavam byt. Mezernik na klavesnici si dela, co chce, takze psani je trochu obtiznejsi. Jo, abych jen na zaver dodala tresnicku ke kulinarskym zazitkum, vcera jsem ochutnavala grilovanou zabicku... :) Jinak zdravotni stav veskrze kladny. Sem tam nas kousne nejaka ta letajici havet a muj organismus misty hure snasi zdejsi kuchyni, ale jinak pohoda. :) Tak to musim zatukat, aby to vydrzelo. Teste se na priste a mejte se krasne! P.S. Omluvte pripadne sylisticke a gramaticke nesrovnalosti, ale energie na zpetne cteni uz nezbyva...
Žádné komentáře:
Okomentovat