Hory, chramy, vsude kravy

Ahoj vsichni. Tak se zase po delsi dobe ozyvam. Ale kavarna bohuzel co nevidet zavira, tak asi nestihnu se svym spisovatelskym nadsenim vsechno. :)

KOCHI - KERALA

Kochi, neboli jeho stara cast Fort Kochi, je docela pekne misto s mnoha starymi kolonialnimi baracky a mnoha obchudky. Celkove je takove "tourist friendly", ale treba kolonada kolem more je HROZNA. Skutecne bordel, kam se clovek podiva. Uz jen prazdny odpadkovy kose s napisem"USE ME" jsou tak tim vic komicky. Obchodnici tam prodavaj ryby vedle hromady bordelu a je jim to uplne jedno. Tak tohle je skutecne spinava a nepochopitelna cast Indie. Ale coz, ja s tim nic neudelam a Indie ma i sve svetle stranky, ktere snad uspesne objevujeme.

Akorat nas nastvalo, ze palac a mesita, kvuli kterym jsme tam jeli, byly zavreny. :( Ale ono jak se to vezme - palac byl zavrenej pro turisty "solisty", ale pro hromadny mega vypravy (ze kterejch jim plynulo vic penez) byl otevrenej. To nas nasralo jeste vic. Ale co se da delat, jelo se dal. :)

MUNNAR - KERALA

Munnar lezi v krasnych horach - Ghatech, ktere jsou posety neskutecne zelenymi cajovymi kery. Ty kopce vypadaji nadherne. A kdyz jsou posety sberackama caje v ruznobarevnych sari, tak vypadaji jeste lip. :)

Bohuzel trekovani nebylo az tak trekovaci, jak jsme se domnivali. Pruvodci v tomhle podavaji ponekud zavadejicic informace a informacni kancelare po meste jsou plne lidi, co vam chteji prodat hromadny rychlo-vylet...

Nicmene jsme se s pomoci mistniho kluka - trhace caje, dostali az ke kyzenemu vodopadu (ktery byl v podstate vyschly) a docela pekne se prosli skrze cajove plantaze. A druhy den jsme vyrazili na "top station" jeste vys v horach, kde byl faaaantasticky vyhled na udoli (maminko, videt ty hory, asi by te odvezli, ale bylo to fakt KRASNY)! Potom jsme se jeste vydali na vylet skrz cajova policka a kopecky a uzivali nekonecneho ticha a klidu pod (temer) modrou oblohou... :) Obcas jsme akorat zpusobili poprask mezi sberackami caje, ale jinak to byla oaza klidu bez lidi, hluku a smradu. 

KODAIKANAL - TAMIL NADU

Kodaikanal je dalsi "hill station" v Ghatech, akorat uz v jinem indickem state. Pruvodci (mame Lonely Planet a Rough Guide) slibuji jednu z nejlepsich oblasti pro trekovani, ale realita je vic nech chuda. Treky jsou sice nejake mozne, ale agentury je vubec nenabizi, maximalne nejake tri hodinove pochodovani po lesiku. Pruvodce by se patrne nejaky schrastit za vetsi prachy dal, ale kdo vi, jak by to bylo... Nejdelsi a snad nejkrasnejsi je trek smer na Munnar, ale z toho jsme prijeli...

Mapy v Indii jsou v podstate neexistujici a dost obecne (cili na prd), takze jit v tomhle pripade nekam na vlastni pest by nebylo uplne moudre, protoze jsme nemeli ani nejmensi tuseni kam a informacni kancelare byly v tomhle ohledu stejne na hovno jako v Munnaru.

Nakonec jsme potkali dve holky z Rakouska, ktery taky chtely neco videt... tak jsme si ve ctyrech zaplatili na cely den taxika (abychom se vyvarovali vyletu ala "hromadnak") a vydali se na taxiko-toulky po tech nejzajimavejsich mistech v okoli. A jo, ac to nebyl ten nejdokonalejsi a nejlepsi vylet, jaky jsme kdy zazili, stalo to za to. :) A ty vyhledy, ty na tom byly to nejkrasnejsi...!

MADURAI - TAMIL NADU

Ze zimy Kodaikanalu jsme se vydali do veder Maduraie, turisticky hodne proflakleho mista jizni Indie s jednim z nejvetsich hinduistickych chramovych komplexu. Turisticke mesto to je, ale ze by clovek o turisty vylozene zakopaval, to se nam nestavalo. Prdel ale je, ze jsme dokonce potkali i Cechy, kluky z kapely Post-It (Jirinko, vzpominas...?). :))

Shivaisticky chram zasveceny bohyni Meenakshi je neuveritelne BAREVNY. Takovy hinduisticky Disneyland. Turistum je nicmene vstup do mnoha hlavnich chramu zakazan... Gopury (vstupni veze chramoveho komplexu) byly fakt obrovske, posete tisici a tisici sochami... zazitek to urcite byl, ale ty dalsi chramy, ktere jsme na svem chramovem putovani po Tamil Nadu videli, nas oslovily jeste vic.

Vecer jsme si na strese hotelu dali pivcaka, pozorovali osvetlene gopury a dalsi den uz hura dal. :)

THANJAVUR - TAMIL NADU

Chramovy komplex v Thanjavuru byl pro nas, ve sve kamenne cistote, rozhodne vic pusobivejsi nez ten disneyovsky v Madurai. Mohli jsme uplne kamkoliv, dokonce nam pozehnali, takze jsme pak i na veceri sli s celama od bileho a cerveneho prasku... :) Zpusobili jsme mensi rozruch, takze na chvili jsme se promenili ve filmove hvezdy a vsichni si nas fotili. :)) Ne vzdycky je to prijemny, obcas uz jsou otravny, ale tady to bylo spis usmevny. Nejlepsi byl jakysi indosky tatinek, ktery vrazil Martinovi do naruce krasnou malou holcicku a rekl neco ve stylu: "na, tady si vem moje dite" a jal se fotoaparatu si blejsknout svoje okate ditko se dvema mimozemstany. :D

Pro dnesek koncim, uz jsem nejaka vysilena. :) Dalsi zbesile putovani, kterak jsme autobusem jeli jak blbci tam a zase zpatky, vam popisu priste. Chramu uz jsme videli docela hodne, pomalu kazdy den ted sedime v autobuse a nekam jezdime, takze je to docela vycerpavajici. Ale stoji to za to. :) Jedenacteho si letime odpocinout od chramu na Havelock na Andamanske ostrovy! :) Snad si konecne uzijeme poradne potapeni, kdyz na Sri Lance uplne nevyslo...

Krav je tady nakonec opravdu hodne. Az prijedeme domu, skoro se budu divit, ze po Praze nebo po Beroune nechodi po ulicich bucici kravicky... Vune koreni a vonnych tycinek je tu taky hodne. Ale uz i ty smrady zazivame. Nekteri Indosi se s vykonavanim potreby vazne neserou, abych ta rekla. Chlapi bezne pokropi kdejakou zed a uz i zenskou, dle zjevu patrne zebracku, jsme postrehli vykonavat potrebu na autobusaku  - skoro uprostred plochy pro autobusy... Autobusaky obecne jsou "vonnava" mista k pohledani, v Thanjavuru jsem si musela drzet ruku pred oblicejem, abych z toho smradu "nehodila kybl".

Nicmene vsude to tak hrozne neni. Indicka mesta maji svoji atmosferu. Ten hluk a shon a vsechny ty obchudky, spechajici muzi a zeny v duhovych sari... Ale musi se davkovat opatrne. Po tom chramovem besneni se docela tesime na zminene Andamany na zmenu.

Jsem to s tim koncem nejak protahla. :) Mejte se vsichni moc krasne, (nejen) pracovne a studijne uspesne a snad vam tam doma to teplejsi pocaso vydrzi! 

Vedro, komari a vune skorice

Tak se opet hlasim, vcera uz jsem nemela cas ani energii na dopsani. A myslim, ze i vam snad roman na pokracovani vyhovuje vic nez jednorazova literarni bomba. :))

VARKALA

Plaz rozhodne hezci nez v Kovalamu, obchudky a restauracky nahore na utesu s krasnm vyhledem na more... ale ty Indosi jsou stejne prasata. Z utesu dolu sypou odpadky, jak kdyby se nechumelilo a jeste je "schovavaj" za velky kameny, aby nebyly moc videt (coz se nedari). No takovej bordel a zvlast na takovym miste (ma to bejt udajne posvatna plaz) nechapu. Ale ono kdyz se vezme posvatna Ganga... :D Tak uz cloveka nic neprekvapi. Jo a nechodej tu prekvapive kravy, ale KOZY. A jsou vsude, kozy, kozy, kozicky.

Tak zpatky k Varkale. Misto pekne, ale dve noci stacily. Posledni noc (jako zatim skoro tradicne uplne vsude v Indii) jsme se moc nevyspali. :( A to diky dvema Amikum, ktery si do svyho ubytka natahli dve holky, pustili nahlas radio a parili do peti do rana. Majitel prej na ne sel dvakrat a nepomohlo... Martin uz na ne startoval nekdy ve tri rano, kdyz se rozhodli nahlas resit nejaky svoje osobni opilecky problemy dva metry pred nasima dverma... no jo, udel cestovatele - obcas dost neklidne ubytovani. :( Ale pet mesicu jsme to zvladli, zvladneme tech dalsich pet nebo sest taky. :)

Indosi maj taky oblibenej zvyk narvat se treba v peti na jeden pokoj, zrat tam, kecat nahlas "nevimdokdy" a sledovat rvouci telku... poslouchat tohle treba ve dve rano je taky luxus cestovatele.

Tak a taky bych mela zminit tu Ayurvedu. Ayurvedska medicina se praktikuje po cely Indii, ale hlavne Kerala je proslavena olejovejma bylinnejma masazema. Tak jsme do toho nakonec taky sli. Zajimavej, relaxacni a taky trochu divnej zazitek. :) Me si vzaly do parady dve maserky a Martina jenom jeden maser (asi kvuli sleve nebo co...). Vtip je v tom, ze vas polejvaj specialnima olejema a ty pak roztiraj po celym tele a funguje to na nespavost, prokrvuje, bla bla bla... Vlasy mi ponekud prekazely a bohuzel jsem prisla o masaz hlavy, s tema mejma provazama by to moc neslo... Kazdopadne masaz vonava a prijemna, ac zpocatku to byl zvlastni pocit, protoze clovek tam lezi uplne nahatej. Sice nam dali takovy papirovy spodary, ale ty jsou stejne uplne na prd, protoze se shrnujou a trhaj a nasaknou tim olejem... ale coz. Nakonec jsem si zvykla, jen byla trochu zima - holky navleceny v sari az po krk tam kolem me litaly, tak jim muselo bejt ukrutny vedro. Tudiz si zaply vetrak a jak tam v Evine rouse trochu chladla... Taky trochu nevychytany bylo, ze pouzivaj tradicni masersky stoly, ze kterejch ovsem clovek lita a klouze po tom naolejovanym povrchu na vsechny svetovy strany, takze kdyz mi masirovaly zada, tak jsem se skoro musela drzet rukama stolu, abych nevylitla oknem ven. :D A nejvic nepochopitelna vec u Aurvedskeho centra - koupelna bez sprchy. Takze clovek se tam mydlil u kyble s teplou vodou a polejval hrnkem... slecna maserka mi dokonce musela pomoct, jinak bych se tam sama asi prizabila a olej ze zad si vytrela mozna tak dreadama...

Toz to masaz. :) Kazdopadne maj ruzny druhy a nektery techniky znej uplne jako science-fiction, ale svuj ozdravnej ucel to asi ma.

KOLLAM - AMRITAPURI - ALAPPUZHA

Z Varkaly jsme se vydali vlakem do Kollamu. Trochu klaustrofobni zazitek, nicmene jsme si sedli, takze pohoda. V Kollamu absolutne nic neni, je to pouze startovaci misto pro vylet na Backwaters - spletenina rek, ricek a malejch kanalu na zapadnim pobrezi, ktera se tahne asi 75km mezi domkama, rejzovejma polickama a palmama.

Nekdo si zaplati vylet lodi primo az do Alappuzhy, ale to je osm hodin cesty a az tak zazivny to neni, takze nam stacily tri hodky do Amritapuri. Tam jsme se vylodili, sli omrknout asram Ammy - coz je snad nejvetsi indicka zijici spiritualni ikona. Lidi tam normalne bydlej (vetsina teda docasne, ale jsou tam i lidi, co tam travej treba nekolik let!) a za ubytovani neplatej, ale podilej se na chodu asramu, dodrzujou dany pravidla a delaj jogu nebo meditaci... nebo oboji a je to takovej jakejsi ocistnej pobyt... 

Po asramu jsme se jali shanet autobus do Alappuzhy, coz byl trochu orech, ale zadarilo se. V Alappuzhe si nas odchytil klucina, co vedl "homestay", takze jsme defakto bydleli u nej doma a bylo to docela v pohode. Tvaril se kamaradsky, ale byl to trochu vychcanek, financne nas natahl - v dalsim patre mel za stejnou cenu, co jsme platili my, mnohem hezci a cistsi pokoj (coz jsme zjistili az pozde) a za vylet na Backwaters jsme taky platili trochu vic... nicmene mi zadarmo namaloval moc hezky hennou ruce... ale priste uz si je pomaluju sama. :))

Dalsi vylet na Backwaters byl moc peknej, ale moc dlouhej. Celodenni vylet na kanoi je proste moc a muze to byt sebehezci. Takze prvni pulku dne jsme si uzili podstatne vic. Kanaly vazne nadherny, odpadky jakoby zmizely, palmy vsude kolem, nad vodou litali kormorani a volavky a slunicko svitilo... A zensky praly a myly nadobi a chlapi lovili ryby a vsechno si to hezky plulo pomalym tempem... A na snidani a na obed jsme byli u naseho pruvodce, kde jsme ovsem travili vic casu, nez bychom chteli, takze to byl trochu ztracenej cas.

Kochi, ve kterem se nachazime nyni (a zitra ho opoustime smer Munnar), vam popisu zase priste. Martin uz se tady vari, je dneska hrozne vedro a komari jebou a mam na cele kousanec jako prase, takze pro dnesek je to "the end". Uz se moc tesime do hor na treky, tak snad vse vyjde. Mejte se vsichni krasne!

Slunicko, Indie, nadhera!

Ahoj vsichni moji drazi ctenari. Tak se opet ozyvam po docela dlouhe dobe, tentokrat uz ovsem ze slunecne Indie, z Keraly. Je to tu parada, zatim nas Indie naprosto uspokojuje, tak uvidime, jak dal... musim se ovsem jeste trochu vratit ke Sri Lance...

SRI LANKA - konec zvonec

V Dambulle jsme si konecne mohli dovolit, diky relativne prijatelnymu pocasi, vylet na Sigiriyu. Turisticka zalezitost jako prase, ale bylo to moc pekny. Nahore hezkej vyhled na dzungli tahnouci se kolem dokola a namodraly hory v dalce... a zdola krasnej vyhled na Sigiriyu samotnou. Vystup byl v pohode, ale stejne jsem se ukrutne zapotila. :)) Mohli jsme si prohlidnout i okolni zahrady (spis teda jejich soucasne zbytky) a projit se v okoli. A asi v pulce Sigiriye je jeskyne s krasnyma historickyma nastennyma malbama prsatych lancanskych slecen... Ac nam stejne trochu sprchlo, byla to parada.

KANDY

Po Dambulle jsme vyrazili jeste na dve noci do Kandy, omrknout Temple of the tooth (udajne tam ma bejt schovanej Buddhuv zub), ale nakonec jsme do nej vubec nesli, protoze jsme odmitli podporovat financni vysosavani turistu. Cena v porovnani s ostatnimi cenami (a kolik platili mistnaci) byla nehorazna, takze jsme zadnej tesak nevideli.... ale on tam prej mozna dokonce v ty posvatny krabici ani neni, nikdo nevi... :))

Jeste bych uvedla vylet do mistni botanicke zahrady. Fakt moc pekne udrzovana, hlavne kolem centralni casti, ruzne druhy rostlinstva ze vsech moznych koutu sveta... Videli jsme fakt nadherny orchideje, neuveritelne moc druhu palem, ruzny druhy bylinek... no, nebudu to tady rozebirat do detailu, proste pekny. Prset nam samozrejme zacalo, ale nastesti to nebyla nijak brutalni prutrz. Jinak vsude po parku mohl clovek pozorovat mistni zamilovane parecky. Ale myslim tim, uplne VSUDE! Snad kazdej strom byl obsazenej nejakejma lancanskejma hrdlickama, takze to cloveku za chvili i trochu lezlo na nervy.

K tem pareckum bych tady i mela dodatek, ze jak jsou vychovavany pod docela prisnym dohledem (ackoliv asi taky jak kdo a v zavislosti na tom kterym nabozenstvi) tech svejch krestanskejch, muslimskejch nebo hinduistickejch rodicu, tak nemaj moc moznosti, kde se milostne realizovat, takze turisticky hotely a guest housy vyuzivaj celkem bezne jako hodinovy hotely... Mozna uz jsem to psala, mozna ne, fakt ted nevim. :)

V Kandy povodne zanechaly stopy v podobe strzenejch svahu a udajne i nekolik mrtvejch... Kazdopadne v den naseho prijezdu zacalo slunce zarit a uz skoro neprestalo, az na ty drobne vyjimky...

 NEGOMBO

Negombo lezi kousek od mezinarodniho letiste, na zapadnim pobrezi kus od Colomba. Kazdopadne to bylo taktictejsi misto na straveni poslednich dvou dnu pred odletem, protoze k letisti to bylo precijen znatelne bliz nez z Colomba...

Negombo neni nicim jako takove zajimave, ale je tam dlouuuuuhatanska plaz. Ktera ovsem taky neni nicim nijak zvlast zajimava... a asi jak uz jsme i trochu namlsani krasnejsima mistama, do rozboureneho, melkeho, a i trochu kalneho more se nam vubec nechtelo. Zapad slunce se ale z plaze pozoroval moc pekne. A posledni den nam i vysvitlo slunicko, tak to byla po pobrezi i pekna prochazka, zajeli jsme se nacpat do mesta...

A vsude, opravdu vsude jsme tam potkavali Rusy. Jako kdyby se na Sri Lance nejak premnozili... jak jich bylo vic, byli strasne hlucni - a cim vic jich potkavama, tim vic nam jsou nesympaticky...

Najit ubytovani byl samozrejme zase neuveritelnej problem. Vsechno opet plny (mistnaku) nebo zabookovany. Nakonec se zadarilo, ac ubytovani opet nebylo z nejcistsich a nejkrasnejsich, ale dalo se to snest a neplatili jsme horentni sumy.

Rano v pet uz jsme si to supajdili tuk-tukem na letiste a v 7.30 nam letelo letadlo do INDIE! Let byl v pohode, i jidlo nam dali. :) A nez jsme se nadali, uz jsme pristavali v Trivandru, hlavnim meste Keraly...

INDIE - TRIVANDRUM

Jako prostredek dopravy do centra jsme si zvolili autobus. Riksaci nas uhaneli neuveritelnym zpusobem, ale nedali jsme se a potili litry potu na autobusove zastavce. Pak nasledoval mensi zmatek... v nekterych autobusech zeny nastupujou jinym vchodem nez chlapi. Takze mackanice (Indove se neuveritelne mackaj a cpou a predbihaj) a dostala jsem loktovku od Martina, kdyz prebihal ke spravnemu vchodu... A pak jsem dostala jeste ranu dverma, kdyz uz se zaviraly...

Jinak ale pohodova cesta autobusem, zatim mi Indie prijde celkove klidnejsi nez Sri Lanka - a to nas vsichni varovali... ale ono ta poradne chaoticka a prelidnena cast jeste prijde. Myslim, ze Chennai v Tamil Nadu to jisti. :)) Kazdopadne zatim se setkavame spis s vunemi koreni nez se smradem... ale ten tu je taky, samozrejme.... jako vsudypritomne odpadky. Smysl Indu pro poradek vazne nechapu. Ale jinak... chodit po mestech se tu da, jezdit autobusem a i vlakem taky... to spis na Sri Lance uz jsem si pomalu zvykala na to, ze v kazdym autobuse se na me mackal nejakej macatej zadek obtloustlejch Lancanek nebo ze mi strkaly prsa az do ksichtu, jak byl autobus narvanej... chudakovi Martinovi si zas chlapi pomalu sedali na klin. Indie je zatim vlastne uplne pohodova. Az na to neuveritelny vedro... A priblblej byrokratickej system vsechno evidovat, razitkovat, podepisovat, zaznamenavat....

Tak napriklad SIM kartu se nam podarilo ziskat az vcera, vsude totiz chteji kopii pasu, videt original pasu, kopii viza a fotku. A az na vcerejsek po nas vsude chteli adresu bydliste - v pase. A nebyli schopny pochopit, ze zadnou adresu v pase proste nemame. Ale protoze bychom asi mohli simkartou odpalit bombu nebo co, tak proste musej mit (nepochopitelne) nasi adresu... Ale nakonec se zadarilo, takze dobry. :)

Zrovnatak v kazdym hotelu musime oba vyplnovat papiry jak na imigracnim na letisti a dvakrat jsme dokonce museli uvadet, jestli jsme kamaradi, manzele nebo bracha se segrou... jako kdyby na tom zalezelo. Kazdopadne se vsude tvarime jako manzele, takze se vyhejbame zbytecnejm neprijemnostem.

Jinak v Trivandru nic moc zajimavyho, ale tak nejak jsme nasali tu slunecnou atmosferu a libilo se. Ale znova uz tam nemusim. :D Kazdopadne jsme se tam zastavili na uuuuzasnym "thali". Tohle jidlo se podava jenom k obedu a to na palmovym liste a je to rejze se smesi ruznych kari omacek - a je to vynikajici. Jidlo je tu naprosto uzasny. Ze vsech tech masal, tikka masal, ovocnejch lassie a jinejch dobrot uplne nemuzem spustit nase oci, myslenky, chutove poharky a zaludky. :))

Jinak uz skoro nevim, jak se pouziva pribor. Pomalu jsme se vratili do doby kamenne a jime rukama. Hezky si chappatou (palacinkoidni plackou) nabereme omacku a sup do pusy. Vsechno se ji pravou rukou. Ale obcas uz me nebavi bejt zasr**a, tak tu lzici pouziju. :) A Indove sem tam taky, ale prava ruka je prava ruka. Leva je "necista". A taky necista. Oni si opravdu mejou vazne jen tu pravou a pokazdy davaj dobrej pozor, aby si tu levou nahodou ani kapkou nenamocili. Magori... Nebo prasata. Protoze tou levou pak stejne taky delaj uplne vsechno.

Do Trivandra jsme taky jeli dvakrat z Kovalamu, protoze jsme zrovna meli kliku a chytli jsme festival hudby a tance. Takze jeden vecer jsme stravili pokoukanim na ruzne druhy tradicniho tance (fakt moc krasny) a jeste si poslechli nejpopularnejsiho zpevaka Indie. Co dokaze s hlasem, je neuveritelny. Jeho sileny pop-hitovky, co nam pousteli jako ochutnavku, byly dost strasny, ale ten zivej koncert za doprovodu tradicnich nastroju... Moc pekny. Na jmeno zpevaka si ted nevzpomenu, ale festival se jmenoval "Nishagandhi".

Kazdy vecer se pak jeste hralo Kathakali. Tak jsme se rozhodli, ze budeme statecny a podstoupime tuhle kulturni bombu Keraly. Kathakali je mix tance a dramatickeho predstaveni, kde velkou roli hraji nejenom kroky (ktere, ac minimalisticke, jsou neskutecne propracovane), ale taky vyraz tvare a pohyby oci (kam si rvou rejzi, aby je meli cerveny). Kostymy jsou uzasny a predstaveni vychazej z tradicnich hinduistickejch pribehu, vse je doprovazeno hudbou. Je to ovsem podivana pro narocnyho divaka. Predstaveni jsou dlouhy... My jsme, s absolutne zadnou znalosti pribehu (vsechny prospekty byly v ty jejich malaylamstine), vydrzeli tuhle kulturni lahudku/mucirnu tri a trictvrte hodiny... Krasne, prilis dlouhe, ukrutne vycerpavajici. :) Takhle dlouhy uz to nikdy videt nechci. :D Ale jeste si asi na nejake kratsi predstaveni zajdeme... (nebo zdrhneme po zacatku).

KOVALAM

Po Trivandru jsme se jeste rozhodli zajet na dva dny na plaz, omrknout indickou plazovou kulturu. :) Plaz jako takova nas neomracila. Thajsko ma proste ty plaze krasnejsi, vzpominky na kambodzskou oazu Rabbit island zustavaji... a tohle proste nebylo to prave orechove. Spousta turistu, more zakalene piskem a rozbourene... ale presto to misto melo neco do sebe a nakonec tam bylo prijemne a hezky, takze jsme zustali tri noci. 

Vedlejsi plaz byla hlavne pro mistnaky - a bylo neuveritelny pozorovat ty MRAKY zen zahalenejch v sari a chlapy v rozsypanejch spodarech dovadet v mori. S nebyvalym nadsenim se vrhali do vln a vyvadeli jako maly... a to neumej plavat, takze jsou oblibenym tercem pobrezni hlidky, ktera si libuje v piskani na Indose ve vlnach. Kazdopadne jsme tam zazili krasnej zapad slunce a mezi tema masama Indu to byl zajimavej a zvlastni zazitek.

VARKALA

Po denni zastavce v Trivandru, kam jsme si vecer zasli na jiz zminene Kathakali, jsme vyrazili na jeste jednu plaz do Varkaly, ktera je typicka cervenejma utesama.

Ajajaj, chyli se nam oteviraci doba netove kavarny... takze mile deti, pohadku vam dopovim jindy. Jeste se dozvite, kterak jsme si uzili predstaveni tradicniho bojoveho umeni Kalari, jak jsme se odhodlali zakusit nahatou ayurvedickou masaz a uzili si vody Backwaters... :) Priste! Mejte se krasne!

Zijeme, nebojte.

Puvodne jsem o povodnich tady ani nepsala, abyste se moc nestrachovali, ale nekteri z vas uz to patrne zaznamenali na internetu, takze jeste jednou - jsme fakt v poradku, vsemu jsme unikli a uz ani ta ryma nas moc netrapi. :)) Ale docela se ochladilo, takze v noci mam navleceny, verte nebo ne, FUSEKLE!

Co se tyce toho deste, tak takovehle povodne tu snad jeste nezazili, prej nejakej enormni rok ci co... Ale jiz jsme v suchu a dneska jsme v Kandy dokonce zaznamenali SLUNICKO! A dokonce z jezera vylejzali i varani, aby si trosku nahrali "kozisky". :)) 

Tak zitra uz si jdem vyzvednout viza, tak se nam to blizi...

Moc doma nemoknete, taky jsem neco cetla o destich.

Uplakana Sri Lanka

Drazi moji ctenari, tak vam opet po delsi dobe pisu ze Sri Lanky, ktera se rozhodla, ze asi trpime nedostatkem vlahy nebo co. Proste porad chcije. Od te doby, co nase letadlo dosedlo na letistni plochu prsi skoro non-stop. Bohudik jsme vymackali a stale vymackavame z tehle aktualne destive zeme maximum. Od nechutnych zazitku s ubytovanim, vyborne jidlo a prastene opice vam napisu i o svihle svedske rodince a tovarne na caj.

Sri Lanka podobny deste, co zaziva ted, uz nezazila hodne dlouho, normalne je touhle dobou uz pekne. Na svedomi to ma asi ta pitoma sopka v Indonesii. Kazdopadne my jsme v poradku a za par dni uz mirime do Indie. Mit uz hotova viza, tak obcas propadame pocitu, ze bychom odleteli nejradsi okamzite. Ale dneska zasvitla nadeje a jeste neprselo, snad uz se to srovnava. Takze zitra se nam, doufam, zadari a udelame si vylet na Lions's Rock - Sigyriu. Dest nam bohuzel zkazil valnou cast planu, ale pereme se s tou prutrzi, co to da. :)

SILVESTROVSKA MIRISSA

Silvestr se nakonec vydaril paradne, Mirrisa se nakonec ukazala byt nejlepsim mistem z celeho naseho pobytu tady na Sri Lance. A prselo nejmin. Silvestrovsky den byl bohuzel zamraceny, ale vecer se to nejak probralo a uz neprselo! :) Paradne jsme se nadlabli, zapili to piveckem a protoze restaurace na plazi byli natriskany, tak nas k sobe ke stolu pozvala svedska rodinka, dva ctyricatnici se synem. No moc jsme se s nima pobavili, vyborne jsme si sedli, takze nase novorocni oslavy se protahly do peti do rana a druhy den jsme byli tak ospali (a dokonce slunicko vysvitlo), ze jsme zustali o den dele. Rodinka jezdi na Sri Lanku nekdy od osmdesateho sesteho, takze zazili mista jeste nenatriskany hotelama a plaze skoro netknuty. Byli na Sri Lance i v dobe tsunami. Na posledni chvili zmenili plany a ubytovali se bliz do vnitrozemi - a to jim zachranilo zivot. Prej neverili vlastnim ocim, kdyz na silnici byly "zaparkovany" rybarsky lode a na kolejich se valely ryby...

Mirissa potesila, na Novy rok jsme sedeli na kopci u plaze a pozorovali skromne ohnostroje zrcadlici se na hladine more, vypili si nas Arrack se zazvorovou limonadou a sezrali neuveritolnou tunu susenek a orisku. Happy new year! :)

TISSA (TISSAMAHARAMA)

Nicim zajimave mesto, kde jsme se upichli jenom kvuli vyletu na safari do narodniho parku Yalla. Ubytko jsme nasli docela pekne a celkem ciste (o urovni ubytovani se rozepisu jeste pozdeji, je to docela traga), akorat nebylo ani trochu klidne. Mistnaci ve ctyri rano vyrazeli do narodniho parku, takze delali kraval a ani v noci moc klid nebyl.

Za vylet do parku jsme vycalovali brutalnich sto dolacu, ale jo, stalo to za to.

Nakonec jsme se rozhodli to risknout a jet uz odpoledne, co jsme se ubytovali a vyhnout se pripadnemu rannimu desti. Zrovna neprselo. Ale dest se samozrejme spustil, takze uz na ceste do parku jsme nase rozhodnuti uzavreli jako unahlene... ale nastesti se dest uklidnil, nez jsme se do parku vubec dostali. Jeli jsme jeepem, ktery sve lepsi casy uz mel za sebou a daval to i hlasite najevo. Po nejaky dobe uz nam to nedalo a ptali jsme se ridice a pruvodce, jestli je to normalni, ze se nam tenkraval moc nezda. Prej v pohode, nemame se stresovat. U vstupu do parku jsme si koupili listek a mili drazi Lancani samozrejme to auto nezkontrolovali, ac meli cas... Takze par metru za branou parku nam auto samozrejme kleklo a my (samozrejme pekne nasrany) jsme museli pul hodiny cekat na novej jeep. Kolem nas projelo uz asi tak milion aut, takze jsme se mohli tesit na peknou mackanici po parku...

Nastesti to takova traga nebyla, cest bylo vic, ale auta jsme mijeli porad. Videli jsme slony, obrovsky pavy, zelvicku, krokodyli, krasny ptaky, jeleny a srny, vodni buvoly, pak neco chlupatyho, co nevime, co bylo... (nejaka veverko-lasicka). A malem bych zapomnela na krasny varany, jeden velkej jako krava lez po strome. "Vtipnou" vlozkou byla taky cekacka na leoparda. Okolo mista, kde se mily leopard mel udajne nachazet, bylo opet tak milion aut. Na jednom a tom samem fleku ve fronte jeepu jsme stravili dalsi ztracenou pul hodinu, abychom zjistili, ze z leoparda nebylo videt ani ucho. Jenom zmagoreny turisti zbesile fotili a nataceli vitr ve vetvich stromu pul kilometru daleko.

Zazitek nicmene vyzivnej, doprovazenej docela hezkym zapadem slunce... a peknou zimou na zpatecni ceste.

ELLA

Do Elly jsme se vydali opet mistnim autobusem (ve stylu hodne otlucene a pouzite krabicky od sardinek), kde jsme bohuzel nechytli mista, takze tri hodiny jsme se kymaceli ve stoje... nastesti jsme dojeli, nohy slouzili, takze po nalezeni ubytka jsme do sebe honem kopli caj, nejake ty zeleninove rotti (na kterych mame vypestovanou slusnou zavislost - je to vlastne smes zeleniny, brambor, karicka a tahle smeska je placnuta do takove specialni slane palacinky...mnam) a vydali se na vylet na Little Adam's Peak. Meli jsme kliku, takze diky slusnemu pocasi jsme chytli krasny vyhled na uchvatne cajove plantaze v okoli, Ella's Rock naproti a dohlednout se dalo az k mori... takze spokojenost. :)

Spokojenost netrvala dlouho, vecer zacalo opet prset a ani dalsi den jsme slunicko nezaznamenali. I presto jsme statecne hrabli po plastenkach a vyrazili do cajove tovarny. Moje jiz patrne desetileta, presto perfektne fungujici vetrovko-plastenka, prestala ze zahadnych a blize nevysvetlitelnych duvodu fungovat. Martin byl na tom podobne. Takze do tovarny jsme se dostali slusne promokli. Nutno ovsem podotknout, ze navsteva zminene vyrobny na caj patri mezi "higlighty" nasi cesty po Sri Lance.

S bezpecnosti prace si moc hlavu nelamou, takze davat pozor na svou hlavu bylo vice nez zadouci. :)) Vune caje se na nas linula ze vsech stran, vitala nas uz pul kilometru od tovarny. S tim cajem si opravdu vyhrajou, tridi se od vseho bordelu na ruzne druhy (byla to tovarna na cerny caj), od nejmene kvalitniho cajoveho prasku az po ten nejdrazsi caj z tech nejlepsich listku. Komicky potom je, ze ac maj vsechno jinak uz zmechanizovany, finalni baleni caje nikoliv... Takze ve vysledku jsme mohli pozorovat poskakujici bose zeny, ktere kostetem zametali tu cajovou paradu do obrovskych pytlu primo z tovarni podlahy... Az budete pit ceylonsky caj, dobrou chut. :))

KENDY

Dali jsme si asi sedmihodinovou cestu vlakem pres hory do Kendy. Ma to byt cesta ovencena nadhernymi vyhledy do okoli na cajove plantaze a hory... chvilemi i byla, kdyz to zrovna mlha dovolila. To se ovsem nestavalo casto a dest taky moc nepotesil. Puvodne jsme chteli vystoupit v Hattonu a vydat se na turu citajici 5200 schodu na Adams's Peak. Jenze pocasi bylo tak neuveritelne HNUSNY, ze jsme to nakonec zavrhli a cestu si "lehce" nacerno prodlouzili o par hodin do Kendy.

Jakmile jsme dojeli, samozrejme zacalo prset, takze hledani ubytovani nebylo nic prijemnyho. Letosni rok je ve znameni navalu deste a turistu, takze najit nejake volne (a nepredrazene) misto byl nadlidsky vykon. Uroven ubytovani je v pomeru s cenou hrozna. Nikde jinde po JV Asii jsme nespali tak draho a tak nekvalitne. Nemluvim o nejakem luxusu, spis o nejake zakladni hygiene - to je tady evidentne skutecne luxusem. Ac i pekna mista jsme taky chytli,  tak celkove nic moc. 

Do Kendy jsme dojeli vecer a hledat misto v desti a za tmy neni nic moc, tak jsme nakonec vzali ubytovani v jednom na prvni pohled celkem sympatickem guest housu. Druhy pohled byl o neco horsi. Pri tom treti jsem chtela utect, ale tma uz padala. Polstare byly evidentne dost pouzity, ale dobry, nechali jsme si je prevliknout. Po chvili jsem zaregistrovala, ze povleceni neni povleceni, ale jen prehoz. Chlapik, co prevlikal polstare, uz byl malem na odchodu, kdyz nas napadlo se podivat na postel detailne (coz je jedna z prvnich veci, kterou vzdycky udelame). Malem me odvezli a jeste ted se mi dela blbe, kdyz si na to vzpomenu. Povleceni na obou postelich bylo uplne, ale uplne zadelane od krve a jinych telnich tekutin. No nechci vedet, co se tam delo. Bud jim tam vykrvacela krava nebo to ma nekdo rad HODNE krvavy. No proste hnus, hnus, hnus. Fakt jsem chtela okamzite pryc, ale temer beznadejne vecerni pochodovani po Kendy nebylo nej, takze situace nam narizovala zustat. A zachod byl taky kvalitni. Bohudik vse prevlikli, ale ja si radsi stejne jeste vlezla do svy spacakovy vlozky, protoze uz jen ten pocit spat na takovyhle posteli byl dost humusni. Noc jsme preckali, rano bezeli co nejdriv pryc vyridit viza do Indie a pak pryc, pryc, pryc... v Kendy opet prselo a pocasi neslibovalo lepsi vyhledy, tak jsme se rozhodli alespon pro klid, kdyz uz nic jineho, na vychodnim pobrezi.

UPUVELLI

Autobusem jsme se dopravili do Trincomalee, kde jsme chytli (opet v desti) autobus na plaz do Upuvelli. Kdyz uz dest, tak aspon v klidu a s vyhledem na more. V Trincomalee na autobusaku jsme neverili svym ocim, kolem autobusu pochodoval jelen a cpal se igelitovym pytlikem... by me zajimalo, jakou dalsi chutovku z odpadkacu jeste vydoloval...

Ubytko nebylo na prvni pohled z nejhorsich, ale brutalne usmudlany steny a spinavej zachod nas brzo presvedcil o opaku, tak jsme se hnuli o mistnost dale. Nove vymalovano, postel se tvarila ciste a vyprane (polstare uz jsme si nechali prevliknout), jen ten zachod.... uz jsem na to nemela nervy a ronici pot a slzy jsem si ten zachod radsi umyla sama. Jak se pak na nem pekne sedelo.

Vyhled na rozbourene more nesliboval slunne zitrky, ale par peknych bezdestovych okamziku jsme tam take zazili. Nakonec jsme na tomhle miste zkejsli ctyri noci. Pobyt tam o dost zprijemnili dva bezvadny chlapi, mimochodem oba homosexualove, byla s nima desna sranda. :) Jeden byl puvodem ze Sri Lanky, ale cely zivot zije v Australii. Druhej byl z Italie, takze na podzim letime na par dni do Florencie ochutnat vsechny ty spagety, pizzy a "janevimcojeste". ;)) Ma kocku, co se jmenuje Oki, kazdej den ji vari samy bio organicky zradla a vyrobil ji i domecek. No magor, ale spravnej. :)

DAMBULLA

Vcera jsme vyrazili smer Sigyria, ze uvidime - a treba vylezeme. Sigyria je vlastne palacovy a klasterni komplex na hore, obklopen zahradami, ktery je zvlastni prave svym umistenim a zachovanou architekturou a pamatkama... Tak zitra uvidime, jestli uvidime. Bohuzel se taky potykame s lehcim nachlazenim, prvnim (a snad i poslednim), ktery nas na nasi ceste potkalo. Nase lekarnicka je ovsem radne zasobena a nase odolnost temer nezdolna, tak uz je to skoro dobry. :)

Podarilo se nam v desti ulovit (nebo spis majitel si nas ulovil) opravdu moc pekne a hlavne CISTE ubytovani, ze zachodovy misy by se dalo jist. :) Mame za sebou i ochutnavku pro nas uplne noveho piva a majitel je docela sympatickej chlapik, takze vecer se asi zase poveselime. :)

Dneska jsme sli omrknout tricetimetrovou sochu Buddhy (ktera mela tricet metru mozna tak s tim odporne kycovitym muzeem pod sebou) a zatim neprsi!!!Je tu hrozne moc opicek a na strome u naseho ubytka hnizdi hejno dvojzoborozcu indickych, takze si tu pripadame jak na safari. :))

Tak, to by bylo zatim vsechno. Sri Lanku, ktera je bohuzel celkove (z prevazne vetsiny diky pocasi) zatim spise zklamanim, opoustime 18.1. z Colomba - smer Trivandrum v indicke Kerale. Tak snad se pocasi uz umoudri. Tak doma moc nemrznete! :)

Asijske perlicky na konec roku

Tak drazi mili, jeste vam pred tou Silvestrovskou ozirackou neco napisu. :) Aktualne jsme na plazi v Mirrise, kde i oslavime Novy rok, ale zacit musim u Colomba...

COLOMBO

Nez jsme se dostali z letiste primo do centra Colomba, ubehlo hooodne casu. Museli jsme presedat, pak se nam podarilo prejet misto, kde jsme chteli bydlet (samozrejme vyberci penez v autobuse nic nerekl), ale zdarne jsme nasli ubytovani a dorazili celi.

Colombo. No, mozna to delala i ta unava z cesty, mozna i ten kulturni sok... Nejak mi Colombo neprirostlo k srdci, ale ani jsme tam nechteli travit moc casu, takze zadna skoda. Svou atmosferu jiste ma, Sri Lanka je uplne jiny svet, nez v jakem jsme cestovali doposud,  v mnohem je vic "indicka". V Colombu nechodi zensky skoro jinak nez v tech jejich krasnych sari. Ale najdou se i ty, ktere se vyzivaj v moderni mode. A chlapi misto kalhot nosej barevny sarongy.

Ze zacatku mi prislo, ze muzska cast Sri Lanky me zdarne ignoruje v mylne vire v zenskou menecennost, ale bohudik se tenhle jejich postoj docela rychle zmenil a Srilancani, i chlapi, mi prijdou veskrze moc mili a prijemni. A taky vsichni mluvi dobre anglicky, coz dost ulehcuje komunikaci. :)) A muzska cast je taky dost vyprdla z mejch vlasu, ale na to uz jsem si skoro zvykla i v jinejch zemich. :))

Colombo je sileny, zrychleny - upravujou hlavni silnici, na ktery je uplne vsechno, takze je to CHAOS. Srilancani jsou hlavne strasny, ale fakt strasny ridici. Jezdej silenou rychlosti, porad troubej, porad se predjizdej... a v tomhle ma clovek chodit. No hnus. Ale coz, musime se tuzit na Indii, tam to bude jeste horsi. Autobusy nektery ani nezastavujou na zastavkach, protoze jsou tak rozjety, ze jsou proste liny zastavovat.

Sli jsme zjistit (nebo spis overit) informace o vizech do Indie, Indosove jsou hrozne zpomaleny (v jistem smeru), informacni hodnota skoro nulova a po pulhodinovym cekani na indicky ambasade nam dali listek s telefonnim cislem, kam si mame pro informace zavolat. Jak u debilu. Zjistili jsme, ze nam skutecne daji viza jen na tri mesice (s cimz jsme pocitali) a pak paa paa Indie. 

Bohuzel to vypada, ze z Nepalu uz se nebudeme moci vratit zpatky do Indie. Nepal by se sice dal nejak posunout na konec, ale kvuli pocasi a sezone by pak ale nebyl poradne realizovatelnej aneb nebylo by to uplne idealni. A o trek v Himalajich (Annapurna circuit) nechceme prijit. A Indosi maj dost zvlastni vizovej system, tudiz uz se asi na sever Indie nepodivame (Danka s Martou by mohli vypravet). Nejakej dalsi asijskej vylet mozna... :) Tudiz zvazujeme dalsi moznosti, mozna vylet do Tibetu, ale to je drahota... Cina, Mongolsko, ale to je spis na dalsi samostatnej vylet, takze uvazujeme o dokonceni jihu Thajska, neco z Malajsie, Borneo... se po tech horach pro zmenu ohrejeme a pak domu. :) Budu o vyvoji informovat. ;)

Zpatky do Colomba - chytli jsme prutrz mracen, videli krasnej zapad slunce a zazili bajecny jidlo v mistni bajecny  zradelne, kde nepouzivaj ubrousky, ale novinovej papir (at zije vicenasobna recyklace).

HIKADUWA

Do Hikaduwy jsme jeli ciste kvuli potapeni, i Stedrej den jsme tam chteli stravit, ale nakonec dve noci byly az az. Cesta tam probehla vlakem druhou tridou - takhle nahnacanej vlak jsem jeste asi nevidela a nezazila, ale meli jsme kliku a sedli si!

Hikaduwa se tahne kolem plaze A kolem HLAVNI silnice, coz je hruza. Takze kdyz chce clovek na veceri, musi prechazet tu zbesilou zalezitost, na ktery se prohanej jeste zbesilejsi ridici. Plaz nam moc nesedla, prselo, takze potapeni nebylo v podstate vubec mozny, vsude spousta lidi a hotely byly na plaz doslova nahnacany. Ale alespon jsme vyzkouseli bodyboarding ve vlnach, takze jsme vymackali z pobytu, co se dalo. Je to docela makacka, ale uspesne jsem i nejakou tu vlnu chytla (ale bohuzel jich moc nebylo).

UNAWATUNA

Do Unawatuny jsme jeli autobusem, chytnout ho byl skoro neuveritelnej boj, nekteri ridici jsou proste ignoranti. Jeden mi dneska zavrel nohu do dveri, protoze se rozjizdel (jako tradicne) driv, nez byli vsichni nastoupeny. Ale noha mi nastesti zustala, takze dobry.

Unawatuna byla rozhodne prijemnejsi misto nez Hikaduwa, ale Vanoce delaly hodne - lidi jako smeti. Zbesily shaneni ubytovani nam nadelilo ubytko za nejakejch 13 dolaru, coz bylo to nejlevnejsi, co jsme nasli - a to nejdrazsi, v cem jsme doposud bydleli. Ceny jsou naprosto neuveritelne vyhnany nahoru - a rejzuje se a rejzuje.

Potapeni se tentokrat konalo. Dali jsme si dva ponory - jeden na vrak z roku 1868 a jeden na "Napoleon reef", kde jsme videli krasne velke napoleon fish. Viditelnost sice nebyla uplne uzasna, ale bylo to moc pekny a vyzivny, rybicek spousta, potapeni me moc bavi.

Na Stedry den jsme si doprali tunaka s opecenejma bramborama, sice jsme se na nej nacekali asi hodinu a pul, ale stal za to. Tecku tvorilo cereny vinko, orisky a SEJRA! Skutecnej sejra, pekne jsme se prezrali. :)

Den po Stedrym dnu jsme se bohuzel moc nevyspali, neb do peti do rana nas budilo duneni zbesily "hudby" z nejake vanocni party a od sesti pro zmenu zacaly znit modlitby z tlampacu na ucteni pamatky obeti tsunami z roku 2004. Bavili jsme se s jednim klukem v restauraci a rikal nam, ze ac lidi slyseli neco o tsunami ve zpravach, nikdo nevedel co to je a jaky nebezpeci predstavuje. A ac meli den na vyklizeni, protoze se vedelo, ze vlna miri na Sri Lanku, nikdo tem lidem nic nerekl... Vecer na plazi zapalili podel pobrezi svicky na ucteni pamatky, to bylo moc hezky. Po tsunami vsechny ceny strasne stouply, coz je na jednu stranu pochopitelny, ze chteli co nejvetsi prisun pro postizeny oblasti, ale ted uz jsou ty ceny hrozny. Tedy v porovnani s cenama u nas je to vlastne v pohode, ale protoze vime, ze ceny pro mistni jsou nekde uuuuuplne, ale uuuuplne jinde a ze to jidlo a ostatni veci tam nejsou tak drahy... tak to nasere. No, rejzuje se vsude, sice to vime, ale nastve to pokazdy.

MIRISSA

Aktualne jsme zakotveny tady, plaze o moc peknejsi, turistu porad hodne, ale jinak je to moc pekny. Sice tady clovek nema uplne petihvezdickovej pocit, uz jsme zazili i prijemnejsi mista, ale i tak je to fajn. Podarilo se nam najit fajn ubytovani s odlehlejsi plazi, takze tu mame i klid, snorchlovani je moc fajn, ryb jak nasr**o, chlast na Silvestra uz nakoupenej, svoje mista na jidlo jsme uz nasli, videli jsme varana (promenadoval se nam po zahrade), taky chobotnici (mrtvou, dneska ji ulovili rybari), spoustu barakud v mori a vecer se chystame na zelvicky! Prej chodej klast vajicka na plaz velky karety a nasi francouzsti sousede jednu vcera videli, tak jsem na to zvedava.

Jeste perlicka na zaver. :) Vcera se mi podarilo omylem sikovne zabouchnout dvere od pokoje a klic zustal uvnitr.Majitele nemeli nahradni klic, takze Martin se musel soukat dovnitr zachodovym okenkem... ale vesel se. :)

Jo a Srilancani strasne vtipne hejbou hlavou ze strany na stranu, jakoby rikali "ne" na uplne cokoliv. :) Takze na souhlas vam stejne zakejvou hlavou. :))  

Tak to by bylo pro tuto chvili vsechno, mejte se vsichni krasne a moc to zitra neprehanejte. :)

Vanocni ze Sri Lanky

Drazi vsichni, tak se po dlouhe odmlce opet ozyvam, na nikoho nezapominam, na vsechny myslim - zvlaste ted, v case vanocnim... :) Avzpomenu si na vas jeste vic, az se budu na Stedrej den zalejvat vinem na plazi. ;)) Ale jako fakt.

Behem nejakejch tech tri tejdnu jsem nemela moc prostoru na psani, plus internet je na ostrove ponekud drazsi, tak jsem si ten luxus odpustila. Po trech tydnech, kdy s nama byla Martinova maminka a posleze kamaradi Danule s Martou (bylo to s vama vsema moc fajn!), jsme zase osireli. Tak nebudu to dal protahovat, jdeme na to!

ZBYTEK BANGKOKU

No, to asi ani nebudu nejak sire rozebirat. Prosli jsme celej Royal Palace, bylo toho hodne, bylo to pekny, ale uz nechci videt nikdy tolik Buddhu najednou. :))

KOH TAO

Z Bangkoku jsme vyrazili na jih Koh Tao, kde se Zuzanka ucila potapet. Cesta na zmineny ostrov docela silena, vyhodili nas nekde u silnice ve dve rano a misto dvaceti minut na autobus jsme cekali snad dve hodiny... no, ze nas to jeste prekvapuje. :)) Pak jsme jeste cekali dalsi asi dve hodiny na lod, kde byla pekna kosa, vsichni jsme usnuli a pani Sepitkova utrzila pri svem dobrodruznem spanku bouli na cele... ;) Kazdopadne je moc statecna, ze s nama tu cestu zvladla. Jeste ted myslime na vase kolacky. :)

Pocasi se moc nedarilo, ale nejaky to slunicko jsme z toho ostrovniho zazitku taky vymackali. Sezona destu se ponekud protahla... Na ostrove jsme byli asi tyden a hned druhy den jsem se vrhla na svuj Open water vycvik. :) Fajn lidi a instruktora (asi dvoumetrovej moc milej Turek) jsem mela jen pro sebe. Kurz zabral tri dny a musim rict, super jsem se napotapela, je to bajecna vec, uplne jinej svet. Clovek ma pocit, ze se pod vodou uplne zastavi cas - a hodina utece, clovek ani nemrkne. :) Advanced kurz zabral dva dny a konecnej soucet mych ponoru je devet. No, zatim to moc neni, Sri Lanka to snad vylepsi. :) Clovek by nerekl, kolik barev muzou ty koraly a sasanky mit. O rybach ani nemluvim. Zelvicku jsem bohuzel nevidela, ale to prijde. :) Martin si zato zasnorchloval se zraloky. Jeho maminka se pridat nechtela... ;)

Z potapeni mam akorat jeden neprijemny zazitek - kdyz jsem si mela sundavat a cistit masku pod vodou. No, reknu vam, mit pocit, ze se dusite v sesti metrech pod vodou neni uplne nejprijemnejsi. Nejak mi nesla dostat voda z masky a do nosu jsem si pekne nabrala vody, tak jsem byla nucena ve svem skoro panickem zachvatu vyplavat na hladinu. Samozrejme to tak tragicke nebylo, instruktor byl porad u me a dychaci pristroj byl stale v my puse, ale panika dela hodne. Nakonec jsem to zvladla. :) Uf. To popisuju nejak detailne.

Jeste bych mohla popsat nocni ponor, z toho jsem ve vysledku tak odvarena, jak vsichni vypravi, nebyla. Hodne to ale delala i blba viditelnost, ale precijen. Clovek toho fakt vidi min, ackoliv zas muze videt jiny ryby, ma to jinou atmosferu... ale nejak jsem se necitila uplne prijemne, tma jako v pytli (skoro mam chut napsat tma jako v prdeli, ale rozhodla jsem se setrit se sprostymi vyrazy) :)) a muj smysl pro orientaci byl v tenhle moment v riti uplne. Kazdopadne s nama byl dive master, takze to bylo v pohode, ale ten pocit, ze je okolo sama tma a ja se poradne neorientuju... jsem si pekne odrela koleno o koral a jeste si ho pozahala o sasanku... ale uz je to dobry. :)) Neopren s dlouhejma nohavicema a rukavama ma svuj smysl... Takze ted uz je ze me hyper brutal potapecka a muzu az do 30 metru. :))

Jinak Koh Tao je moc peknej ostrov se svejma hezkejma mistama, ale moc jsem si je neuzila, muj svet tam byl pod vodni hladinou. :)

KOH PHANGAN

Koh Phangan je takovej vic "party ostrov", kam jezdi hromada lidi na Full Moon Party se opit a nekteri i zdrogovat (pokud mluvim v extremech, jinak je to proste velka hudebni akce s disko trisko hudbou, jak vYOUTUBila Dana s Martou), ale my tam prijeli v klidovou dobu, takze nikde moc lidi nebylo. A objevili jsme fajn mista, kde se da pekne najist... :) Misto, kde jsme bydleli bylo docela pekny, ale posleze jsme zjistili, ze manazer je peknej arogantni debil a moc se o zakazniky nestaraj... asi ze jeste nezacala sezona. Pani Sepitkovy spadnul skrze strechu do chajdy kokos a Dana s Martou nasli za umyvadlem hada. Prirodni to raj. Na Koh Tau mi instruktor rekl, ze je vetsi pravdepodobnost, ze vam spadne na hlavu kokos, nez ze vas napadne zralok. Bizarni, usmevne, ale zaroven mrazive. Odted se kokosovym palmam vice vyhybame. :))

Nasli jsme dalsi krasnou plaz, kde se dalo paradne snorchlovat a taky pekne spalit od slunicka. Dokonce mam uz i opaleny nohy!!! :))

Co dal, Koh Phangan byl moc fajn, ale tlacil nas cas, tak jsme vyrazili smer Phuket, odkud odlitala domu Martinova mamka.

PHUKET

Phuket je... drahej a plnej Rusaku. Vydali jsme se na dve noci na plaze na jih a je to jak Karlovy Vary. Vsude napisy v rustine a thajstine ONLY. Sem tam i ta anglictina, no... ;) Plaz turisticka jako prase, ale valelo se tam prijemne... diky Dane a Martovi a jejich ping pong placackam v plazove uprave jsme meli i nejaky ten pohyb. Diky thajskejm nudlim jsme ale nejake to kilco zase nabrali. Sri Lanka a Indie bude asi podobna, kdybyste videli to ZRAAADLO!!!! Phuketu jsme dali brzo vale a vyrazili s Dankou a Martou na Koh Yao, ktere slibovalo rajskej klid a jeste vic rajsky plaze... 

KOH YAO

...ale realita byla nekde trosku jinde. Pivo prakticky nesehnatelny, drahy, more melky a bahnity. Nu coz, vymackali jsme z tech par dnu, co se dalo a bylo to fajn. ;) Na sve si prisly kostky a karty a klaboseni na verande v hamakach. Tady jsme se taky rozloucili s Dankou a Martou a vyrazili na Phuket, vstric letisti a dobrodruzstvi na Sri Lance.

PHUKET once more a kousek MALAJSIE

V centru Phuketu jsme si nasli starej hotel, kterej pusobil, jakoby ho nekdo vystrihnul z Kubrickova Osviceni. Jenom ten zbesilej Nicolson se sekyrkou v ruce tam chybel. :)) 

Nas let mel samozrejme dve hodiny spozdeni a jeste nas zenska u odbaveni vypsychovala, ze musime mit zaplacenou letenku ze Sri Lanky pryc, jinak nam nemuze zaridit celej let... takze jsme po Kuala Lumpur litali a hledali internetovou kavarnu, coz je zhola nemozne... nakonec se zadarilo, probehla rezervace letu... a na imigracnim v Colombu na Sri Lance jsme zjistili, ze jsme si tuhle celou anabazi mohli odpustit a usmivajici se chlapik na prepazce se nas jeste ptal, na jak dlouho bychom si ty viza predstavovali... ;) 

Let jinak v pohode, jidlo bajecny, zrali jsme jako prasata, Malaysia Airlines nejsou spatny.... :) Kuala Lumpur? Meli jsme jen par hodin, kazdopadne Petronas Towers jsou krasny a v noci jsou naprosto magneticky, jak jejich veze osvetlujou mraky kolem sebe a vypada to uzasne...

COLOMBO, SRI LANKA

Prilet o pulnoci, polospanek do ctyr do rana na letisti a pak hura objevovat krasy Sri Lanky, ktery si necham na priste. Sotva jsme se tu ohrali, kazdopadne lidi se zdaji byt prijemny a usmivaj se. Jen na ty jejich pichlavy hnedy oci jsem si jeste nezvykla. Uz to tady uplne zavani Indii. :)

Tak pratele... vsem preju KRASNE VANOCE, prozijte je hlavne v klidu a v pohode, zadne stresy, poradne se prejidejte cukrovim a uzijte si NOVY ROK - at jste v tom dalsim roce co nejspokojenejsi a nejstastnejsi! :) Zuzka